Úspěchy

Co o nás Tomáš napsal?

Už na základní škole jsem psal rychleji na počítači než rukou a zapisování poznámek do sešitu mě opravdu nebavilo. Když jsem pak při průzkumu střední škol narazil na informaci o nově otevíraném Gymnáziu EDUCANET Ostrava, měl jsem ohromnou radost. Aktivní využívání počítače a internetu, výukových webů, názorných ukázek, interaktivní tabule nebo komunikace pomocí e-mailu či administrace pomocí elektronického indexu – to tehdy na jiných školách nebylo obvyklé. V Ostravě v té době unikátní. A já jsem tohle všechno považoval za skvělý nápad, který může pomoci zefektivnit studium.

Léta prožitá na téhle škole rozhodně nebyla nudná. Výuka byla pestrá a oceňuji taky velké množství vedlejších aktivit, jako byla divadelní představení, účast na nejrůznějších projektech, výměnné pobyty, edukativní výlety a především také oceňuji, že vedení školy podporovalo nápady a kreativitu studentů samotných.

Já konkrétně jsem tuto vstřícnost pocítil při tvorbě školní kapely, videoreportáží nebo třídního informačního blogu, který byl jakýmsi informačním portálem pro spolužáky. Přestože to byla moje osobní dobrovolná aktivita, už po pár týdnech fungování se odkaz objevil na oficiálních stránkách školy. Velkým důkazem podpory individuálního rozvoje pak byly rozhovory, které jsem mohl vést s osobnostmi, které přicházely na naší školu v rámci různých besed.

Jsem si jistý, že tvorba videoreportáží, rozhovorů nebo i článků na web školy či v rámci projektu „Studenti čtou a píší noviny“ mě výrazně posunula k mé současné profesi. Už jako středoškolák jsem tak mohl začít zdokonalovat svůj psaný či mluvený projev. Během střední školy jsem začal pracovat v rádiu a protože jsem musel své příspěvky do vysílání odevzdávat během dopoledne, musel jsem je natáčet o velké přestávce. Jenomže ve třídách byl křik, na chodbách ozvěna, chodíval jsem své první rozhlasové zprávy natáčet do kanceláře tehdejšího správce sítě. I to považuji za obrovskou podporu.

Nechci, aby to vyznělo tak, že bylo studium procházkou růžovým sadem. Našla se spousta napjatých situací, víkendů strávených studiem, nepříjemného zkoušení nebo testování. Zároveň jsem měl ale možnost i žít. Vzpomínám si, že kvůli velkému množství školních výletů, exkurzí a venkovních aktivit jsme naší škole s humorem přezdívali „Cestovní kancelář EDUCAnet.“ Zároveň snad nikdy nezapomenu na to, když jsme uspořádali velký vánoční koncert, na kterém jsme to na pódiu pořádně rozjeli a tehdy po vystoupení mi došlo, že něco takového už bohužel v životě nezažiju.

Tahle škola mi dala nejen vědomosti a zkušenosti, ale také hromadu vzpomínek, kamarádů a zážitků. Fotek mám spoustu, a tak se těším, až se jimi zase budu probírat.