Biologie

E-learning jako vzdělávací nástroj školy 3. tisíciletí

  • Full Screen
  • Wide Screen
  • Narrow Screen
  • Increase font size
  • Default font size
  • Decrease font size

Ryby

Email Tisk PDF

TŘÍDA: RYBY (Osteichthyes)

Ryby patří k druhově nejpočetnější třídě obratlovců. Tito živočichové se vyvinuli ve sladkých vodách, mořské prostředí osídlili druhotně (sekundárně).

 Orgánové soustavy ryb

Tvar těla mají ryby většinou torpédovitý, hydrodynamický tvar umožňuje snadný pohyb ve vodě..

Povrch těla - tělo kryje pokožka s bohatými slizovými žlázkami, ve škáře jsou pigmentová zrna, která způsobují různá zbarvení ryb; ze škáry se tvoří kostěné šupiny nebo štítky.

Podle tvaru se rozlišují tyto druhy šupin:

  • ganoidní (kosmoidní) – mají kosočtverečný tvar, typické např. pro jesetery;
  • cykloidní – mají okrouhlý tvar, charakteristické např.  u kapra; 
  • ktenoidní – na zadním okraji jsou zoubkované, tento typ šupin má např. okoun.

upiny

Obrázek č. 1 Šupiny ryb. Legenda k obrázku: a - plakoidní šupina žraloka; b - cykloidní šupina kaprovitých ryb; c - ktenoidní šupina okouna; d - ganoidní šupina jeseterů. (Zdroj: Jelínek, J., Zicháček, V.: Biologie pro gymnázia, Nakladatelství Olomouc, Olomouc, 2006)

 Kostra ryb - vnitřní kostra je tvořena kostní tkání, v některých případech jsou kosti redukovány a nahrazeny chrupavkami (typickou chrupavčitou kostru mají např. jeseteři). Chorda dorsalis (struna hřbetní) je zachována pouze u dvojdyšných a jeseterů, ostatní ryby mají páteř složenou z obratlů.

U ryb jako první skupiny obratlovců je lebka tvořená kostěnou lebeční klenbou a párovými kostmi – horní a dolní čelist.
Žábry jsou kryté pohyblivými skřelemi.

Končetiny ryb jsou přeměné v ploutve:

  •  párové: prsní, břišní
  • nepárové: ocasní, hřbetní a řitní

ploutve_ryb

Obrázek č. 2 Ploutve ryb. Legenda k obrázku: 1 - prsní ploutev; 2 - břišní ploutev; 3 - hřbetní ploutev; 4 - tuková ploutvička; 5 - řitní ploutev; 6 - ocasní ploutev. (Zdroj: wikipedie)

Svalovina - mají silně vyvinuté boční svaly, u lalokoploutvých ryb (latimérie) tyto svaly zasahují i do volných končetin.

Trávicí soustava - potravu různého druhu přijímají ryby ústy – podle způsobu výživy mohou mít ryby ústa koncová, svrchní, spodní. Přijatou potravu zpracovávají v dutině ústní, která obsahuje nepohyblivý jazyk, případně zuby; kaprovité ryby mají zuby v jícnu – tzv. požerákové zuby. Trávicí soustava je trubicovitá, tvoří ji dutina ústní, hltan, jícen, žaludek a různě dlouhé střevo, které končí řitním otvorem.

Cévní soustava - je uzavřená, srdce je tvořeno jednou předsíní a jednou komorou. Odkysličená krev je vháněna do břišní tepny, která se větví na 4 páry žaberních tepen, které v podobě malých cév prostupují žaberními lupínky, v žábrech se krev okysličuje, okysličená krev je vedena hřbetní tepnou do celého těla, kyslík se předá buňkám tkání a odkysličená krev se vrací žílami do žilného splavu a předsíně. Srdcem protéká krev pouze odkysličená, srdce je tedy venózní. Jednosměrný průtok krve je zajištěn chlopněmi. Červené krvinky většiny ryb jsou velké a mají jádro.

Dýchací soustava - ryby dýchají lupínkovitými žábrami, které jsou ektodermálního původu, nasedají většinou ve dvou řadách na čtyři žaberní oblouky. Nabírají vodu do úst při uzavřených skřelích. Pak uzavřou ústa a nadzdvihnou skřele. Vodu přitom filtrují, potravu polykají, vodu však ne. Voda omývá žaberní lupínky, na jejichž povrchu dochází k výměně dýchacích plynů a pod skřelemi opouští tělo.

zabra_kapr

Obrázek č. 3 Žábra Kapra obecného (Cyprinus carpio). (Zdroj: wikipedie)

Z přední strany jícnu se vytvořil plynový měchýř. Původně plnil hydrostatickou funkci, může však sloužit k jiným účelům – vydávání nebo přijímání zvuku. Neslouží k dýchání, má jen podpůrnou funkci dýchací. Umožňuje regulovat hustotu těla ryby podle specifické hmotnosti příslušné vrstvy vody, v níž se jedinec nachází. U některých druhů může zcela chybět.

plynovy_mechyr_plotice

Obrázek č. 4 Plynový měchýř Plotice obecné (Rutilus rutilus). (Zdroj: wikipedie)

Vylučovací soustava - tvoří ji párové prvoledviny (opisthonefros), které jsou uloženy podélně mezi páteří a plynovým měchýřem.

Nervová soustava - tvoří ji centrální a periferní (obvodový) nervový systém:

  • centrální nervová soustava (CNS) - hmota míchy převládá nad hmotou mozku;
  • periferní nervová soustava (PNS) -  kosterní (vystupují z páteřní míchy) a útrobní nervy.
Mozek ryb je jednoduchý, pětidílný, tvoří ho:
  • koncový mozek je relativně malý; dále je vyvinutý mezimozek;
  • střední mozekpředstavuje hlavní ústředí;
  • mozeček je silně vyvinutý, na páteřní míchu navazuje prodloužená mícha.

Z mozku vychází 10 párů mozkových nervů.

Smyslová soustava

  • zrak – ryby mají různý tvar očí (obvykle žijí v prostředí, kde je málo světla, mají proto často neobyčejné oči - přizpůsobené k vidění ve vodě na krátké vzdálenosti;
  • statoakustický orgán je dokonalejší než u paryb a tvoří ho vnitřní ucho;
  • čich je méně vyvinutý než u paryb, ryby čichají pomocí nozder vystlaných tkání obsahující čichové buňky, některé ryby, např. úhoři, mohou zjišťovat chemické látky ve velmi nepatrných koncentracích;
  • postranní čára, tzv. proudový orgán, pomocí něho se ryby orientují ve vodě – vnímají vibrace (včetně vibrací způsobených predátory i kořistí), změny vodního tlaku a vodních proudů; některé ryby vnímají také elektrické signály;
  • chuťové buňky (receptory) se vyskytují v ústech nebo poblíž nich; některé ryby je mají na ploutvích, na kůži nebo vouscích, jejichž pomocí chuťově zkoumají potravu na dně nebo těsně u dna;
  • Weberův orgán – tvoří ho výrůstky na několika předních obratlích, slouží k registraci tlaku vody;
  • ryby nemají typická hmatová tělíska, např. hmatové vousky kapra jsou zřejmě sídlem různých receptorů.

Rozmnožování ryb

Ryby jsou gonochoristé - odděleného pohlaví, mají párové pohlavní orgány, které mají svůj vlastní vývod. Oplození je obvykle vnější, samci nemají zpravidla vytvořený kopulační orgán. Samice kladou jikry (obvykle velký počet), v místech zvaných trdliště. Samci produkují mlíčí. Z oplozených jiker se vyvíjí rybí plůdek, který je vyživovaný žloutkem, je však podobný dospělým rybám. Vývoj je u většiny ryb přímý. Některé ryby, např. platýz či úhoř, mají pravé larvy, vývoj je u nich nepřímý.

jikry_lososa

Obrázek č. 5 Jikry lososa v různém stádiu vývoje. (Zdroj: wikipedie)

Ekologie ryb

Ryby žijí ve slaných, sladkých i brakických vodách.

  • Mořské ryby mohou žít: při dně - benticky, volně plavat - pelagicky nebo v planktonu.
  • Sladkovodní ryby mohou žit ve stojatých vodách (limnofilní druhy) nebo v tekoucích vodách (reofilní druhy).
  • Tažné ryby -
  1. Žijí v mořích nebo brakických vodách, ke tření táhnou do pramenišť řek, tzv. anadromní druhy (např. jeseteři nebo lososi). Losos obecný (Salmo salar) ve stáří 1 až 4 let táhne do moře. Po vstupu do slané vody ztratí svou tmavou barvu, dostane stříbrný lesk a až 4 roky žije v oblastech severního Atlantiku a živí se jinými rybami. Na konci této doby začnou lososi pohlavně vyspívat a vydají se na cestu zpět do řek a potoků, kde se vylíhli. Lososi patří k silným plavcům, jsou tedy schopni překonávat všechny překážky v cestě. Pokud plavou proti proudu, jen zřídka přijímají potravu. Jsou také velmi důležitou součástí potravního řetězce. Lososy loví při jejich cestě celá řada živočichů. Jejich těla obsahují minerální látky získané v moři a mrtvá těla lososů, která predátoři roznášejí po okolí řek, po svém rozkladu dodávají živiny také rostlinám. Po vytření lososi hynou. Jedni z lovců lososů jsou i medvědi grizzly: http://www.youtube.com/watch?v=0NcJ_63z-mA;
  2. Žijí ve sladkých vodách a z nich se připlouvají třít do moří, tzv. katadromní druhy. Úhoř říční (Anguilla anguilla) žije ve sladkých a brakických vodách, ke tření táhne do Sargassového moře. Larvy jsou během dvou a půl let unášeny oceánskými proudy k evropským pobřežním vodám, kde se přeměňují na válcovité, nepigmentované úhoře a později plavou do řek jako stříbřité juvenilní stadia, zvané monté. Během vývoje ve sladkých vodách se úhoři krmí a rostou, když dospějí, plují zpět do moře a celý cyklus se opakuje.

lososobecny 

Obrázek č. 6 Losos obecný (Salmo salar). (Zdroj: wikipedie)

uhor
Obrazek č. 7 Úhoř říční (Anguilla anguilla). (Zdroj: wikipedie)
uhorzvotnicyklus

Obrázek č. 8 Životní cyklus úhoře. (Zdroj: wikipedie)

Pásma tekoucích vod
  • Pstruhové pásmo – nejčastěji se nachází v horských potocích s čistou dobře okysličenou vodou. Vyskytují se v něm např. pstruh obecný (Salmo trutta), vranka obecná (Cottus gobio), mřenka (Noemacheilus) nebo střevle potoční (Phoxinus phoxinus).
  • Lipanové pásmo – čisté vody v nižších polohách. Pro toto psámo jsou typické druhy: lipan podhorní (Thymallus thymallus), hlavatka (Hucho), mník jednovousý (Lota lota), jelec tloušť (Leuciscus cephalus), hrouzek obecný (Gobio gobio).
  • Parmové pásmo – jedná se o tekoucí vody s menším spádem a s nižším obsahem kyslíku. Tyto vody vyhledávají např. parma obecná (Barbus barbus), plotice obecná (Rutilus rutilus) nebo okoun říční (Perca fluviatilis).  
  • Cejnové pásmo - jsou to hlubší, klidné, tekoucí vody, spíše v nížinách. V cejnovém pásmu žijí např. cejn velký (Abramis brama), kapr obecný (Cyprinus carpio) či sumec velký (Silurus glanis).

SYSTÉM RYB

Třída ryby zahrnuje dvě podtřídy:

  • podtřída: Paprskoploutví (Actinopterigii);
  • podtřída: Nozdratí (Choanichthyes).

Podtřída: Paprskoploutví (Actinopterigii)

Paprskoploutví zahrnují 4 nadřády, z nichž hospodářsky nejvýznamnější jsou chrupavčití (Chondrostei) a kostnatí (Teleostei).

Nadřád: Chrupavčití (Chondrostei)

Chrupavčití představují starobylou skupinu ryb, připomínající některými znaky paryby. Současné druhy jsou zastoupeny řádem jeseteři.

  • Řád: Jeseteři (Acipenseriformes) – jejich kostra je chrupavčitá, chorda dorsalis (struna hřbetní) je zachována po celý život. Hlava má typický rypec – přední část je nápadně dlouhá, tzv. rostrum. Tělo je převážně lysé, shora kryté pěti řadami velkých kosočtverečných šupin. Charakteristickým zástupcem je jeseter velký (Acipenser sturio), může dosahovat hmotnosti až 315 kg),  který patří k největším rybám Evropy. Byl nadmíru loven pro maso a jikry (kaviár). V řekách plave proti proudu, často do vzdáleností více než 1 000 km od moře, do míst, kde se páří a klade jikry, které přilnou k říčnímu dnu. Jeho ústa směřují dolů.
  • Do řádu jeseterů patří také vyza velká (Huso huso). Žije v Černém, Jaderském a Kaspickém moři a v řekách do nich ústících. Na rozdíl od ostatních jeseterů se živí dravě lovem ryb. (Dosahuje délky až 9 metrů, váhy až 1000 kg a stáří 100 let). Vyza je největší sladkovodní rybou.

jesetervelky

Obrázek č. 9 Jeseter velký (Acipenser sturio). (Zdroj: wikipedie)

vyzavelka

Obrazek č. 10 Výza velká (Huso huso). (Zdroj: wikipedie)

Nadřád: Kostnatí (Teleostei)

 99 % všech druhů ryb patří k tomuto nadřádu. Žijí v nejrozmanitějších typech vod. V následujícím přehledu je uvedeno několik nejvýznamnějších čeledí:

 Čeleď: Sleďovití (Clupeidae) – jedná se o mořské ryby, mající koncová ústa a dlouhou řitní ploutev, žijí v hejnech a živí se planktonem. K nejznámějším zástupcům patří:

  • sleď obecný (Clupea harengus) – sledi jsou známi z obchodních pultů jako zavináči, uzenáči či slanečci (ročně se vyloví několik desítek tisíc tun); v mořských vodách jsou sledi hojně požírani jinými rybami, jen velmi malá část jejich populace dorůstá do dospělosti;
  • sardinka obecná (Sardina pilchardus) - vyskytuje se zejména ve východní části Atlantiku; ve východní části severního Pacifiku se hojně vyskytuje sardinka modrá (Sardinops caeruleus), která se vedle konzerv "pravých sardinek" využívá pro výrobu olejů a různých potravin obsahujících rybí maso;
  • sardel peruánská (Engraulis ringens) - je známá v kuchyni jako delikatesa - ančovička. V obrovských hejnech se vyskytuje ve východní části jižního Pacifiku.

sled_obecny

Obrázek č. 11 Sleď obecný (Clupea harengus). (Zdroj: wikipedie)

sardinka_obecna

Obrázek č. 12 Sardinka obecná (Sardina pilchardus). (Zdroj: wikipedie)

Pozn. autora: Díky obrovskému lovu sleďovitých ryb v posledních desetiletích došlo k dramatickému poklesu jejich populace. Zejména u ančoviček - sardele peruánské se její stavy úplně zhroutily, což má těžké důsledky pro celá přírodní společenství vzhledem k vazbám těchto ryb v potravních řetězcích.

Čeleď: Lososovití (Salmonidae) – nápadným znakem těchto ryb je drobná tuková ploutvička bez paprsků, která je mezi hřbetní a ocasní ploutví. Tato čeleď zahrnuje jednak mořské ryby, které se táhnou ke tření do horních toků řek (viz losos), jednak sladkovodní ryby pstruhového pásma (horní části toků s čistou dostatečně okysličenou vodou) – pstruzi. Tato skupina ryb má mimořádný hospodářský význam. K nejznámějším zástupcům patří:
  • losos obecný (Salmo salar) - viz výše;
  • pstruh obecný (Salmo trutta)
  • pstruh americký duhový (Salmo gairdneri irideus)
  • hlavatka podunajská (Hucho hucho).

pstruh_obecny

Obrázek č. 13 Pstruh obecný (Salmo trutta). (Zdroj: wikipedie)

Čeleď: Štikovití (Esocidae) – vyskytují se v pomalu tekoucích nebo stojatých vodách, mají válcovité tělo, širokou tlamu, typický je pro ně dravý způsob života. Štika bývá vysazovaná i do rybníků. Nejznámějším zástupcem je štika obecná (Esox lucius).
(Štiky se třou ve dne za časného jara, hned jak roztaje led; při zásnubách samec rýpe samici do hlavy a prsních ploutví čenichem; samice rostou rychleji než samci a dosahují větší délky). Štika je jedna z mála sladkovodních ryb vyskytujících se na celé severní polokouli kromě arktických pobřežních nížin.

stika_obecna

Obrázek č. 14 Štika obecná (Esox lucius). (Zdroj: wikipedie)

Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae) – jsou typičtí sladkovodní zástupci, na posledním žaberním oblouku mají požerákové zuby; žijí v Eurasii a Severní Americe. K nejvýznamnějším zástupcům patří:
  • plotice obecná (Rutilus rutilus) 
  •  amur bílý (Ctenopharyngodon idella) – býložravá ryba z oblasti jihovýchodní Asie;
  • tolstolobik obecný (Hypophthalmichtys molitrix) – patří k býložravým rybám, úspěšně chovaným u nás;
  • lín obecný (Tinca tinca);
  • parma obecná (Barbus barbus) – stává se oblíbeným předmětem lovu sportovních rybářů (vnitřnosti nejsou poživatelné!!);
  • kapr obecný (Cyprinus carpio) - po staletích je chován v polodivokém stavu a vysazován do řek, jezer a rybníků v mnohých částech světa, selektivním šlechtěním vznikly různé odchylky (variety) ošupení kapra - může být šupináč, lysec a hladký; 
  • karas obecný (Carassius carassius) - je příbuzný kaprovi.

plotice_obecna

Obrázek č. 15 Plotice obecná (Rutilus rutilus). (Zdroj: wikipedie)

lin_obecny

Obrázek č. 16 Lín obecný (Tinca tinca). (Zdroj: wikipedie)

kapr_obecny

Obrázek č. 17 Kapr obecný (Cyprinus carpio). (Zdroj: wikipedie)

karas_obecny

Obrázek č. 18 Karas obecný (Carassius carassius). (Zdroj: wikipedie)

Další hospodářsky významné ryby
  • Hrouzek obecný (Gobio gobio).
  • Mřenka mramorovaná (Noemacheilus barbatulus) - mřenky a hrouzci mohou labužníci a rybáři znát jako smažené grundle.
  • Sumec velký (Silurus glanis) – má v koutcích úst 2 velmi dlouhé vousy a 4 kratší na spodní čelisti. Slouží mu k vyhledávání potravy. Tělo má lysé. Žije výhradně samotářsky a na dně řek a velkých jezer číhá na svou kořist. Své stanoviště proplouvá hlavně v noci, svým zelenošedým zbarvením se dokonale maskuje v bahnitém dně. Sumec patří k výborným predátorům. Samice klade jikry, až teplota vody přesáhne 20 °C. Samec zpočátku hlídá jikry i mláďata.
  •  Treska obecná (Gadus morrhua) - patří do řádu: Hrdloploutví a čeledi: Treskovití. Žije v Atlantiku. Typickým určovacím znakem je jeden vousek pod dolní čelistí. Tresky jsou rozhodujícím článkem mořských ekosystémů, protože jsou jak predátory, tak kořistí mnoha dalších druhů. Tresky jsou velké, v hejnech žijící ryby, patřící obchodně mezi nejdůležitější ryby světa. Nejčastěji žijí ve vodách pevninských šelfů. Ochrana tresek: Tresky obecné jsou po mnoho let intenzivně loveny. V 19. století byli někdy chytáni jedinci až 90 kg těžcí. V současnosti, kdy se používají rafinovaně přesné techniky lovu, se stavy tresek dramaticky snížily a treskovité ryby nad 15 kg jsou již vzácností.
  • Mník jednovousý (Lota lota) - je jediný trvale sladkovodní druh treskovitých ryb. Patří k hrdloploutvým společně s treskami. Ve dne se skrývá pod kořeny stromů nebo ve štěrbinách a nejaktivnější je za stmívání a za úsvitu. Tře se v zimě, často pod ledem.
  • Úhoř říční (Anguilla anguilla) – patří do řádu: Holobřiší. Dospělci se třou v Sargassovém moři - viz výše. U nás jsou úhoři uměle vysazováni dovozem larev monté, např. z Dánska.

  •  Okoun říční (Perca fluviatilis) – jedna z našich nejhojnějších sladkovodních ryb (obývá pomalu tekoucí vody, hluboká jezera a rybníky). Má ktenoidní šupiny, plynový měchýř není spojen s jícnem (typický znak řádu: Ostnoploutví). Samice okouna říčního klade jikry ve šňůrách podobných krajce a omotává je kolem kamenů na dně nebo kolem vodních rostlin. Jedna pentle může obsahovat až 300 000 jiker spojených lepkavým hlenem. Larvy se líhnou asi po 3 týdnech.

  • Candát obecný (Stizostedion lucioperca) – je dravý a žije v řekách s hlubším dnem.

sumec_velky_uloveny

Obrázek č. 19 ulovený Sumec velký (Silurus glanis). (Zdroj: wikipedie)

treska_obecna

Obrázek č. 20 Treska obecná (Gadus morrhua). (Zdroj: wikipedie)

mnik_jednovousy

Obrázek č. 21 Mník jednovousý (Lota lota). (Zdroj: wikipedie)

okoun_ricni

Obrázek č. 22 Okoun říční (Perca fluviatilis). (Zdroj: wikipedie)

candat_obecny

Obrázek č. 23 Candát obecný (Stizostedion lucioperca). (Zdroj: wikipedie)

 

Podtřída: Nozdratí (Choanichthyes)

Nozdratí patří dnes k méně početné skupině ryb, zastoupené pouze několika žijícími druhy s čichovými jamkami, propojenými s dutinou ústní.
Patří zde dva nadřády:
  • lalokoploutví (Crossopterygii);
  • dvojdyšní (Dipnoi).

Lalokoploutví (Crossopterygii)

Jsou fosilní zástupci, kteří žili v devonu, pravděpodobně představují předky všech suchozemských živočichů (velmi příbuzné obojživelníkům).
Dnes přežívá jen jediný druh tohoto nadřádu latimérie podivná (Latimeria chalumnae). Je z hlediska vědy mimořádně významná.
Latimerie byla poprvé ulovena v roce 1938 při pobřeží Jižní Afriky. Je klasickým příkladem „živé zkameněliny", protože se myslelo, že vymřela již před více než 65 miliony let. Vyskytuje se v loubkách 150 až 700 metrů na skalnatých podmořských svazích, na něž narážejí silné oceánské proudy v západní části Indického oceánu. Jde jednoznačně o ohrožený druh, což plyne ze značné citlivosti na odchyt a z hlediska topografického velmi omezeného výskytu (je obtížné provést odhady populačních četností). Na jejich ochranu byl zřízen národní park s velmi přísným režimem.

latimerie_podivna

Obrázek č. 24 Latimérie podivná (Latimeria chalumnae). (Zdroj: wikipedie)

Dvojdyšní (Dipnoi)

Jedná se o samostatnou vývojovou větev ryb. Jsou to přes 1 metr dlouhé ryby, které mají zachovanou chordu, chrupavčitou kostru, s tělem krytým kosmopoidními šupinami. Typickým znakem je jejich ocasní ploutev souměrn{ vně i zevnitř (difycerkní).
Typickým zástupcem je bahník australský (Neoceratodus forsteri). Může estivovat. Normálně dýchá žábrami, ale jakmile poklesne obsah kyslíku ve vodě, polyká vzduch u hladiny a dýchá nepárovým plícním vakem (jedná se o přeměněný plynový měchýř). Jeho hřbetní a řitní ploutve splynuly s ocasní ploutví.
K dalším zástupcům dvojdyšných patří bahník africký (Protopterus) a bahník americký (Lepidosiren paradoxa). Dýchají párovým plícním vakem.

bahnik_rodu_protopterus

Obrázek č. 25 Bahník rodu Protopterus. (Zdroj: wikipedie)

Opakovací otázky:

  1. Jaká jsou známa pásma tekoucích vod? Ke každému přiřaďte alespoň dva druhy ryb.
  2. Popište stavbu srdce ryb.
  3. Charakterizute kostru u ryb, rozdělte jednotlivé ploutve.
  4. Popište jednotlivé druhy šupin ryb. Ke každému z nich uveďte jednoho zástupce.
  5. Charakterizujte nervovou soustavu ryb, popište stavbu jejich mozku.
  6. Charakterizujte rozmnožování u ryb.
  7. Jakou kostru mají dvojdyšní, uveďte jejich zástupce.
  8. Vysvětlete pojem estivace.
  9. Popište tahy úhoře říčního a lososa obecného, vysvětlete jejich význam.