Biologie

E-learning jako vzdělávací nástroj školy 3. tisíciletí

  • Full Screen
  • Wide Screen
  • Narrow Screen
  • Increase font size
  • Default font size
  • Decrease font size

Výživa hub

Email Tisk PDF

   Houby mohou jako zdroj energie využít rozmanité zdroje energie živin a využívat různé organické substráty živin. Podle toho, z jakých zdrojů živiny přijímají, dělíme houby na:

  • saprotrofní (saprofytické) - rostou na mrtvých tělech rostlin nebo živočichů, anebo na zbytcích organického původu, které bývají většinou v různém stadiu rozkladu; tyto houby většinou organickou hmotu dále rozkládají, proto se řadí mezi tzv. rozkladače (destruenty);
  • parazitické - získávají organické látky přímo z živých organismů, svým hostitelům škodí nebo způsobí jejich smrt; parazitické houby jsou často specializovány na určitého hostitele, jedná se o tzv. biotrofně parazitické houby, které nezpůsobí smrt svému hostiteli, protože jsou schopny vyživovat se pouze z jeho živých buněk - typickými příklady biotrofně parazitických hub jsou rzi a sněti. Naproti tomu nekrotofně parazitické houby způsobují odumírání napadených pletiv, část jejich životního cyklu probíhá právě na odumřelém substrátu (podkladu) - typickým příkladem nekrotrofně parazitických hub je většina vřeckovýtrusých hub. 
Vclavka_smrkov
Obrázek č. 1 Václavka smrková - paraziticky rostoucí na kmenech stromů, někdy ale může vyrůstat na odumřelém organickém materiálu (saprofyt).(Zdroj: http//cs.wikipedia.org).

Houby, které vyvolávají nemoci u živočichů, včetně člověka, se jmenují patogenní (pozn. autora: lat. geneze = původ).

Lichenizmus

Zvláštním typem výživy některých hub je lichenizmus – jedná se o vzájemně prospěšné soužití hub (mykobionti) se zelenými řasami nebo sinicemi (fotobionti). Tímto soužitím vzniká podvojný organismus, který je schopen žít na takových místech, kde by žádný z partnerů samostatně žít nemohl (např. holé skály). Vznikající organismy se označují pojmem lišejníky. Řasy, resp. sinice, dodávají organismu cukry a jiné organické látky, tvořené fotosyntézou (sinice mohou také poutat vzdušný dusík), houba dodává organismu vodu a minerální látky, které získává naleptáváním hornin. (O lišejnících je samostatně pojednáno v sekci "Lišejníky", 1. ročník).

Mykorrhiza

Příkladem symbiózy hub s cévnatými rostlinami je mykorrhiza (poprvé byla pozorována na konci 19. století; slovo pochází z řec. mykos = houba a rhizon = kořen). Nové studie dokazují, že až 95 % rostlinných druhů je mykorhizních; nemykorhizní jsou pouze vodní rostliny, rostliny žijící na zamokřených stanovištích a rostliny ruderální (původně byla mykorrhiza považována za mimořádný jev v přírodě). Houba umožňuje rostlinám zvýšený příjem živin, zvláště sloučenin fosforu a dusíku (anorganické, minerální látky). Rostlina zásobuje houbu cukry, především monosacharidy.
Existují dva základní typy mykorrhizy:
  • Ektomykorrhiza - houbová vlákna (hyfy) obalují drobné kořínky hostitelské rostliny, na jejichž povrchu vytváří okem viditelný kompaktní plášť. K typickým ektomykorhizním rostlinám patří smrky, borovice, jedle, duby, břízy ad. Mezi ektomykorhizní houby patří převážně houby stopkovýtrusé (Bazidiomycota), z nichž většinu je možno vídat (a sbírat) v lese - kozák březový, hřib smrkový, hřib dubový ad.
  • Endomykorrhiza - není na kořenech rostlin pouhým okem pozorovatelná, houbová vlákna při ní pronikají z okolní půdy do kořenů, nejen do mezibuněčných prostor, ale i do buněk vnitřní kůry, kde se větví. Významné endomykorhizní houby patří mezi zygomycety (Zygomycota). Známé je například soužití orchidejovitých rostlin s endomykorhizními houbami.
Opakovací otázky:
  1. Vysvětlete saprotrofní způsob výživy hub.
  2. Které znáte typické příklady parazitických hub? Vysvětlete význam slova: parazitismus.
  3. Na konkrétním příkladu vysvětlete lichenismus v přírodě.
  4. Vysvětlete pojmy: a) ektomykorrhiza  b) endomykorrhiza.


 

 

Navigace: 1. ročník Říše: Houby Výživa hub