Biologie

E-learning jako vzdělávací nástroj školy 3. tisíciletí

  • Full Screen
  • Wide Screen
  • Narrow Screen
  • Increase font size
  • Default font size
  • Decrease font size

Kořenonožci

Email Tisk PDF

Kořenonožci (Rhizopoda) mají jako typický znak proměnlivý povrch těla - tzv. pseudopodie, panožky. Ty slouží k pohybu a fagocytóze. Tvoří zároveň potravní vakuoly, kde probíhá trávení. Některé druhy mohou mít na svém povrchu schránky. Obvykle mívají jedno jádro. Běžně se rozmnožují dělením.

Obývají primárně vodní prostředí, ale i půdu a vlhké mechy - nejběžnějším druhem je v tomto biotopu měňavka půdní. Řada měňavek však pronikla do těl mnohobuněčných živočichů jako endoparaziticky žijící prvoci.
Kmen kořenonožců zahrnuje měňavky, krytenky a dírkonošce. 

Měňavky

Mají jednoduchou stavbu bez schránek. Mohou být sladkovodní, půdní nebo parazitické (tvoří cysty).

Měňavka půdní (zemní), – žije v mechu rašeliníku, tvoří kuželovité panožky, podle kterých se snadno pozná.
Měňavka velká – žije v detritu stojatých vod, v akváriích a ve slizu na vodních rostlinách. Vytváří prstovité panožky a nápadně velké jádro (obr. 1).
Měňavka úplavičná, obr. 2 - tvoří čtyřjaderné cysty. Žije ve střevní dutině, není však patogenní (denně odchází z těla až 300 mil. cyst), někdy však napadá střevní stěnu a způsobuje těžká onemocnění s křečemi, úpornými, v pokročilém stadiu nemoci krvavými průjmy (tenesmy) a horečkami nad 39 °C. Vyskytuje se v (sub)tropických oblastech. Přenos je přímý nebo kontaminovanou vodou či potravinami. Léčba se provádí chemoterapeutiky. 
Nebezpečné jsou měňavky zejména pro mozek, plíce a játra.

V bahně stojatých vod se živí detritem panoženka měňavková. Pohybuje se bičíkem a potravu přijímá panožkami. 

menavka_velka

Obrázek č. 1 Měňavka velká (Amoeba proteus). (Zdroj: http://www.guh.cz/edu/bi/biologie_bezobratli/list01_01.html)

menavka_uplavicna
Obrázek č. 2 Měňavka úplavičná (Entamoeba histolytica). (Zdroj: http://www.guh.cz/edu/bi/biologie_bezobratli/list01_01.html)

Velmi nebezpečný druh měňavky, žijící v teplejších znečištěných vodách, je Naegleria fogleri. Při koupání se může zachytit na sliznici dutiny nosní a dostat se vlákny čichového nervu až do mozku. Způsobí zánět mozku. Rozšířena je zejména v oblastech Austrálie, Ameriky a Afriky. Proti tomuto zánětu nebyl objeven zatím žádný lék.

Krytenky

Sladkovodní prvoci, žijící ve schránkách z chitinu, které samy vylučují. Typickým znakem krytenek jsou zrníčka písku nalepenách na jejich schránkách. Patří k nim např. štítovka nebo rozlitka hruškovitá.
 stitovka_obecna
Obrázek č. 3 Štítovka obecná (Arcella). (Zdroj: http://www.guh.cz/edu/bi/biologie_bezobratli/list01_01.html)
rozlitka_hruskovita
Obrázek č. 4 Rozlitka hruškovitá (Difflugia oblonga Ehrb). (Zdroj: http://www.guh.cz/edu/bi/biologie_bezobratli/list01_01.html)

Dírkonošci

Jsou výhradně mořští zástupci. Mají silné shránky z uhličitanu vápenatého, v nich otvůrky pro nitkovité panožky. Žijí na dně moří (vzhledem ke své větší hmotnosti).
Známe je od nejstarších prvohor, většina z 2 000 druhů je fosilních. Dírkonošci mají značný geologický význam, v současné době tvoří asi 1/3 mořského dna – v průběhu vývoje Země vznikly mohutné vrstvy vápencového bahna, které se staly základem pro vznik křídových pohoří - Pyreneje, krasová území v jižní Evropě ad.
dirkonosci_schranky
Obrázek č. 5 Schránky dírkonošců




Navigace: 2. ročník Říše: Protozoa Kořenonožci