Biologie

E-learning jako vzdělávací nástroj školy 3. tisíciletí

  • Full Screen
  • Wide Screen
  • Narrow Screen
  • Increase font size
  • Default font size
  • Decrease font size

Bičíkovci

Email Tisk PDF

Bičíkovci (Mastigophora) mají vřetenovitý tvar těla. Žijí volně - slané i sladké vody, půda, mech - nebo cizopasí jako endoparazité. Pohybují se pomocí bičíků, jednoho nebo více. Typickým znakem je pelikula na povrchu jejich buněk. Některé druhy mohou tvořit kolonie, typické např. pro trubénky. Vyživují se výhradně heterotrofně - osmotrofně (vstřebávání celým povrchem těla) nebo fagotrofně (v povrchové membráně mohou vytvářet váčky, do kterých pohlcují drobné částečky velikosti makromolekul, tzv. pinocytóza). Nikdy neobsahují chlorofyl.

Skupiny bičíkovců

Trubénky – svou stavbou připomínají vnitřní vrsty živočišných hub, mají bičík s límečkem (trubénka Haeckelova, obr. 1). Bičík přihání potravu k límečku, který ho obklopuje a posunuje potravu do buňky. Podobný princip přijímaní potravy je právě u živočišných hub (Porifera). Některými autory jsou trubénky považovány za jedinou skupinu eukaryotických jednobuněčných organismů, která má blízký příbuzenský vztah k pravým živočichům.Trubénka Haeckelova žije u dna rozmanitých vodních nádrží.

trubenka_haeckelova
Obrázek č. 1 Trubénka Haeckelova (Protospongia heckeli). (Zdroj: http://www.guh.cz/edu/bi/biologie_bezobratli/list01_01.html)

Panoženky - mohou mít 1 až 3 bičíky i panožky (pseudopodie). Typickým zástupcem je Panoženka měňavková, obr. 2, žijící v bahně vod.

panozenka_menavkova
Obrázek č. 2 Panoženka měňavková (Mastigamoeba aspera).

Bičivky -  jsou většinou paraziticky žijící druhy, významné zejména z hlediska onemocnění člověka; mohou žít také volně ve znečištěných vodách. Bičík bývá spojen s buňkou undulující membránou.

Zástupci bičivek:

Bičivka rybí (obr. 3)  – cizopasí u plůdků ryb a na kůži drobných ryb. 
Trypanoplazmy – žijí v krvi obojživelníků a ryb, jsou přenášeny pijavkami, při sání se dostávají do krve hostitele.
Trypanosomy - typickým zástupcem této podskupiny bičivek je trypanosoma spavičná, obr. 4, která je původcem spavé nemoci. Má štíhlé tělo s jediným bičíkem a ploutvičkovitou undulující membránou. V buňce se nachází výrazně pozměněná mitochondrie - tzv. kinetoplast Je rozšířena v oblasti rovníkové Afriky, kongenitální onemocnění může trvat až 2 roky, neléčené může po několika měsících končit celkovým vyčerpáním a smrtí člověka (postižený trpí silnou zimnicí). Přenáší ji moucha (bodalka) tse – tse. Pohyblivé trypanosomy žijí v krvi, lymfatických uzlinách a míšním moku; jejich přirozeným hostitelem jsou antilopy, jejichž krev saje moucha tse – tse. Mezi příznaky tohoto onemocnění patří zduřelé mízní uzliny a stále častěji opakující se horečky. Léčba se provádí chemoterapeutiky.
Ničivka (Leishmania) - příbuzný rod trypanosomě, původcem onemocnění "kala-azar, černá smrt, též horečka Dum-Dum" je Leishmania donovanis. Onemocnění přenáší komárek. Projevuje se zvětšením jater, sleziny, mízních uzlin, krevními poruchami a šedavým zbarvením kůže. Bez léčby je smrtelná. 

bicivka_rybi

Obrázek č. 3 Bičivka rybí (Ichthyobodo necatrix). (Zdroj: http://www.guh.cz/edu/bi/biologie_bezobratli/list01_01.html)

trypanozoma_spavicna

Obrázek č. 4 Trypanosoma spavičná (Trypanosoma gambiense). (Zdroj: http://www.guh.cz/edu/bi/biologie_bezobratli/list01_01.html)

Bičenky - skupina výlučně parazitických bičíkovců. Mají axostyl a několik bičíků. Značné rozšíření těchto bičíkovců je také ve střední Evropě. V současné lidské populaci (vzhledem k značné promiskuitě) je rozšířená bičenka poševní, obr. 5, způsobující onemocnění trichomoniázu. Projevuje se silnými vleklými záněty močových cest a hnisavými výtoky z pochvy, bičenka poševní se výhradně šíří pohlavním stykem. Pozn. autora: V ČR trpí touto nákazou až 5,5 % dospělé populace; přenašeči jsou také muži, výše uvedenými příznaky však netrpí.

bicenka_posevni
Obrázek č. 5 Bičenka poševní (Trichomonas vaginalis). (Zdroj: http://www.guh.cz/edu/bi/biologie_bezobratli/list01_01.html).

Diplomonadia (Lamblie)

Mají zdvojené některé organely (8 bičíků, 2 jádra), žijí v tenkém střevě hostitelů, na střevním epitelu jsou zachyceny svou přední částí ve tvaru přísavky. Průjmová onemocnění v důsledku horečnatých zánětů tenkého střeva způsobuje lamblie střevní (příznaky jsou různé intenzity). Lamblie se šíří cystami, které odcházejí s výkaly ven z těla; jedná se o typické onemocnění městské populace u dětí, k přenosu dochází obyvkle kontaminovanou vodou.

lamblie_strevni
Obrázek č. 6 Lamblie střevní (Giardia intestinalis). (Zdroj: http://www.guh.cz/edu/bi/biologie_bezobratli/list01_01.html)
lamblie_strevni_sem
Obrázek č. 7 Lamblie střevní zachycená na skenovacím elektronovém mikroskopu.

Opalinky - patří mezi endoparazitické bičíkovce, kteří cizopasí v zadní části trávicí trubice obojživelníků. Mají obvykle velký počet krátkých bičíků, připomínajících brvy nálevníků. Jejich buněčné tělo je oválné, mající dvě nebo více stejnocenných jader. Opalinka žabí soužije v kloace žab - nejedná se o parazitární vztah.

opalinka_zabi
Obrázek č. 8 Opalinka žabí (Opalina ranarum). (Zdroj: http://www.guh.cz/edu/bi/biologie_bezobratli/list01_01.html).

Poslední skupinou bičíkovců jsou brvitky. Jejich zvláštností je, že žijí ve střevě všekazů, případně švábů. Jako jedni z mála organismů jsou schopni trávit celulózu. Pro život všekazů jsou tito prvoci absolutně nezbytní.