Biologie

E-learning jako vzdělávací nástroj školy 3. tisíciletí

  • Full Screen
  • Wide Screen
  • Narrow Screen
  • Increase font size
  • Default font size
  • Decrease font size

Pohlavní soustava

Email Tisk PDF
MUŽSKÝ POHLAVNÍ SYSTÉM

Pohlavní soustava muže zajišťuje tři základní funkce:

  1. tvorbu mužských pohlavních buněk, spermií – proces spermiogeneze (viz níže);
  2. tvorbu testosteronu – mužského pohlavního hormonu;
  3. uskutečnění pohlavního spojení – koitus.

Mužské pohlavní orgány lze rozdělit na:
vnitřní: pohlavní žlázy (gonády) – varlata a vývodné pohlavní cesty – nadvarlata, chámovody, semenné váčky (syn. měchýřkovité žlázy) a prostatapředstojná žláza;
vnějšíšourek (scrotum), penis (pyj) s částí močové trubice.

Mužské pohlavní orgány se tvoří od 7. týdne vývoje plodu, a to na podkladě genetické informace, který vychází z chromozomu Y.

pohlavn_soustava_mue

Obrázek č. 1 Popis močopohlavní soustavy muže. (Zdroj: http://cz.wikipedia.org).

Vnitřní pohlavní orgány

Varlata (testes, j. č. testis)

Jsou párové pohlavní žlázy vejčitého tvaru o velikosti 4 až 5 cm se smíšenou funkcí. Jsou uloženy v šourku, mimo tělní dutinu, kde je teplota kolem 33 °C, což je nezbytné pro jejich funkci. Tkáň varlat, obalených silným vazivovým pouzdrem, je tvořená stočenými kanálky, tzv. semenotvorné kanálky, v jejichž semenotvorném epitelu po opakovaném redukčním dělení, meióze, vznikají spermie.

Spermiogeneze (syn. spermatogeneze)
V první fázi spermiogeneze se tvoří spermatogonie (spermiogonie), které se poté mitoticky dělí na jednu buňku aktivní – spermatogonii a jednu buňku inaktivní (rezervní). Ve druhé fázi se aktivní spermatogonie dělí meioticky (redukce počtu chromozomů na polovinu) na dva primární spermatocyty (spermiocyty), a z nich vznikají dva sekundární spermatocyty (spermiocyty). Z nich se vyvíjí tzv. spermatidy a ty se mění nakonec ve zralé spermie. Každá spermie obsahuje ve své hlavičce poloviční sadu chromozomů – 22 somatických a 1 pohlavní X nebo Y chromozom. Zrání spermií trvá přibližně 72 až 74 dní.
Zralá spermie je vysoce specializovaná živočišná buňka, tvořená třemi částmi: hlavičkou, krčkem (obsahuje dělící tělísko centriol), který spojuje hlavičku s bičíkem (zajišťuje pohyb), obr. 2.

spermie
Obrázek č. 2 Stavba spermie. (Zdroj: Trojan, S. a kol.: Atlas biologie člověka, Scientia, 2002).

Dozrávání spermií je řízeno testosteronem a folikulostimulujícím (FSH) hormonem. Spermiogeneze začíná v období pohlavního dospívání a přetrvává do individuálně různě vysokého věku. Zralé spermie se shromažďují v nadvarleti, ale z větší části také v chámovodu.

Ve vazivu, vyplňujícím prostory mezi semenotvornými kanálky, jsou vmezeřeny Leydigovy buňky - endokrinní tkáň varlete, produkující testosteron.

Fyziologický účinek testosteronu: Již při vývoji plodu mužského pihlaví řídí testosteron vývoj zevních pohlavních orgánů. V období puberty je testosteron odpovědný za fyziologický vývoj primárních (růst vlastních pohlavních orgánů) a sekundárních pohlavních znaků - výrazný nárůst svalové síly, formování mužského typu postavy včetně přerozdělení tukové tkáně, tvorbu ochlupení včetně vousů atd. V dospělosti udržuje testosteron tvorbu spermií a vyvolává sexuální orientaci a aktivitu typickou pro muže.

Onemocnění varlat

  • Hydrokéla – tzv. oteklé varle, vzniká důsledkem nahromadění tekutiny mezi dvěma listy membrány, která obaluje varle, obr. 3. K tomuto stavu nejčastěji dochází u dětí a starých lidí. Mezi možné příčiny vzniku patří infekce, zánět nebo mechanický úraz. U dětí obvykle sama odezní; u starších lidí, pokud působí větší obtíže, může být chirurgicky odstraněna. (Pozn. autora: u lidí, kteří mají obavy z operace, může v některých případech stačit pouhé odsátí tekutiny pomocí injekční stříkačky a jehly).

hydrokla

Obrázek č. 3 Zobrazení hydrokély varlete včetně popisu. (Zdroj: Trojan, S. a kol.: Atlas biologie člověka, Scientia, 2002).

  • Nádory varlat - častější je výskyt u mladých mužů, zejména ve věku 20 až 40 let. Nádor se obvykle ve varleti projevuje jako dobře hmatná bezbolestná tvrdá bulka (obr. 4). K prvním příznakům tohoto onemconění patří tupá bolest v šourku, k dalším pak obvykle zvětšení nebo změna kůže šourku. Pozn. autora: měkká bolestivá bulka varlete signalizuje obvykle infekci nebo přítomnost cysty tukového charakteru. Vzhledem k tomu, že časná léčba nádorů varlete má dnes již velkou úspěšnost, všichni muži by si měli pravidelně svá varlata vyšetřovat v rámci osobní hygieny.

Ndor_varlete

Obrázek č. 4 Zobrazení nádoru varlete včetně popisu. (Zdroj: Trojan, S. a kol.: Atlas biologie člověka, Scientia, 2002).

Nadvarlata (epidydimis)

Semenotvorné kanálky varlat se spojují a přecházejí do tkáně nadvarlat. Spermie se zde mísí s hlenovitým sekretem, plně dozrávají a získají schopnost samostatného pohybu. Nadvarlata jsou párové orgány, které kryjí horní pól varlat, obr. 5.

varlata

Obrázek č. 5 Řez varletem a příčný řez semenotvorným kanálkem. (Zdroj: http://cz.wikipedia.org).

Zralé spermie si v nadvarleti udržují plnou funkční zdatnost asi 40 dní.

Chámovod (ductus deferens)

Vývodem nadvarlete je chámovod, spojující nadvarle s močovou trubicí. Chámovod  je párový orgán, představující svalovou trubici dlouhou asi 40 cm. Ve stěně chámovodu je velké množství spirálně upravené hladké svaloviny, která svým smrštěním při pohlavním dráždění nasává a vystřikuje spermie z nadvarlete do močové trubice. Chámovod z nadvarlete probíhá vzhůru tříselným kanálem, v břišní dutině se stáčí do pánve a vyúsťuje pod močovým měchýřem do močové trubice, která zde prochází prostatou, viz. obr. 1. Před tímto vyústěním prochází chámovod prostatou, kde do něho ústí vývody semenných váčků (měchýřkovité žlázy).

Semenné váčky (syn. měchýřkovité žlázy, vesiculae seminales)

Jsou uloženy na zadní a spodní straně močového měchýře, viz. obr. 1. Jsou obvykle párové. Jejich krátké vývody se spojují s koncovým úsekem chámovodu a společně ústí do močové trubice. Žlázy produkují sekret, který zvyšuje pohyblivost spermií a snad zajišťuje rovněž jejich výživu.

Předstojná žláza, syn. prostata

Má velikost kaštanu. Leží pod dnem močového měchýře. Žlázky prostaty produkují alkalický (zásaditý) sekret, který neutralizuje kyselé prostředí v močové trubici a pochvě, a zvyšuje tak pohyblivost a životnost spermií. Prostata je chráněna pouzdrem, jehož buňky hladké svaloviny se při pohlavním dráždění smršťují, zároveň se smršťují buňky svaloviny semenných váčků. Obsah prostaty a semenných váčků je pak vyprazdňován do močové trubice, kde se smíchá se spermiemi a s hlenovitým sekretem nadvarlete. Vzniklá tekutina, bíle mléčné barvy, se jmenuje ejakulát.

Onemocnění prostaty
Onemocnění prostaty býva nejčastěji od zánětu a benigního zbytnění až po nádory. Nejčastěji se vyskytují u mužů středního věku a u starších mužů. K nejzávažnějším nemocím prostaty patří karcinom – obvykle u starých mužů (pozn. autora: nové screeningové metody umožní odhalit nádor i u mladších mužů, kdy by se mělo započít s léčbou). Nádor prostaty roste velmi pomalu (i řadu let) a zpočátku nezpůsobuje žádné příznaky.
Velmi časté je u mužů kolem 50. roku věku benigní zbytnění prostaty. K typickým příznakům patří časté močení, opoždění začátku močení, slabý proud moči, kapání moče a pocit neúplného vyprázdnění. Následující graf naznačuje srovnání incidence karcinomu prostaty s ostatními zeměmi (zdroj: „Zpravodaj – Liga proti rakovině – ročník 21/1).

karcinom_prostaty
Graf č. 1 Srovnání incidence karcinomu prostaty s ostatními zeměmi. (Zdroj: „Zpravodaj – Liga proti rakovině – ročník21/1).

Ejakulát - spermatická tekutina, chám má poměrně složitou stavbu. Vedle spermií ho tvoří výměšky prostaty, ze semenných váčků a z nadvarlat. Zásadní význam mají alkalické látky obsažené v sekretech prostaty a semenných váčků. Kyselé poševní prostředí totiž brání pohybu spermií do dělohy, proto alkalický (zásaditý) ejakulát (pH = 7,3 – 7,8) neutralizuje kyseliny a tím usnadňuje pronikání spermií do dělohy.
Množství ejakulátu je při jednom výronu 2 – 6 ml. V 1 ml ejakulátu je obsaženo přibližně 40 až 250 miliónů spermií, tzn., že při jednom pohlavním styku se průměrně uvolňuje kolem 400 miliónů spermií. Klesne-li množství spermií v jedné dávce pod 80 miliónů, je muž méně plodný, při poklesu pod 20 – 30 miliónů je prakticky neplodný. Vlivem civilizačních faktorů (pravděpodobně přílišným přívodem chemických látek) se snižuje mužská potence. Příčinou je pravděpodobně tvorba menšího množství ejakulátu, který obsahuje menší množství spermií. Spermie mohou mít sníženou pohyblivost a někdy bývají deformované. Zatímco dříve převažovala pouze ženská neplodnost, dnes je poměr mužské a ženské neplodnosti zhruba 40 k 60 %.

Mužská močová trubice (urethra)

Probíhá prostatou a po průchodu svalovým pánevním dnem vystupuje do penisu. V úseku od prostaty k zevnímu ústí trubice na konci penisu, je močová trubice společnou vývodnou cestou močových i pohlavních orgánů. Na močové trubici jsou dva svěrače. Vnitřní svěrač je tvořený svalovinou dna močového měchýře. Nelze jej ovládat vůlí. Zevní svěrač je v místech, kde močová trubice prochází svalovým dnem pánve. Tímto svěračem je vůlí řízeno vyprazdňování močového měchýře, viz. obr. 7.  Při ejakulaci se vnitřní svěrač uzavírá a spermie tak nemohou pronikat do močového měchýře. Ejakulát je proto vypuzován do močové trubice a při otevřeném zevním svěrači je vystřikován z jejího zevního ústí. Průběh močení (mikce) i ejakulace je řízen složitou souhrou reflexů, které zprostředkují míšní nervy a řídící centra v hrudní a bederní míše.

mu

Obrázek č. 7 Stavba mužského pohlavního ústrojí.

Zevní pohlavní orgány

Pyj (penis)

Vlastní kopulační orgán muže, na jehož stavbě se podílí tři topořivá tělesa: jedno nepárové - houbovité (corpus spongiosum) a jedno párové - dutinkové (corpora cavernosa). Mají bohaté cévní zásobení - uvnitř topořivých těles je vazivová trámčina a v ní síť žilních prostorů - a na povrchu vazivový obal. Jsou-li dutinky topořivých těles (corpora cavernosa) naplněny větším množstvím krve, dochází k erekci - změna velikosti a polohy penisu. Erekce je výsledkem složitého reflexního děje, řízeného z erekčního centra v bederní části míchy přes vegetativní nervy pod kontrolou mozku. Kolem zevního ústí močové trubice je houbovitá hmota ve tvaru límce - žalud (glans penis). Penis je kryt tenkou kůží, která je v oblasti žaludu volně posunlivá a tvoří tzv. předkožku (praeputium), obr. 7. 

Šourek (scrotum)

Je kožní duplikatura, tvořená ochlupenou kůží (od puberty) s vrstvičkou hladké svaloviny a obaly varlete. Uvnitř jsou dva samostatné prostory, ve kterých leží pravé a levé varle (testis) s nadvarlaty a začátky obou chámovodů. Pomocí svalových snopců ve stěnách šourku mohou být varlata přitahována k tříselnému kanálu nebo naopak jejich ochabnutím odtahována od břišní stěny. Tím dochází k regulaci stálé teploty ve varlatech, která musí být nižší (32 - 33 °C), než je fyziologická tělesná teplota (36 - 37 °C).

ŽENSKÝ POHLAVNÍ SYSTÉM

Pohlavní soustava ženy zajišťuje několik základních funkcí:
  1. Tvorbu (oogenezi) a zrání vajíček.
  2. Produkci ženských pohlavních hormonů.
  3. Uskutečnění pohlavního styku (koitus).
  4. Dojde-li k oplození vajíčka, vytváří vhodné prostředí pro vývoj plodu a jeho porod.

Pohlavní orgány ženy můžeme rozlišit na vnější a vnitřní.
1. Vnitřní pohlavní orgány – vaječník
(ovarium), vejcovod (tuba uterina), děloha (uterus) a pochva (vagina).
2. Vnější pohlavní orgány – velké stydké pysky
(labia pudendi majora) a malé stydké pysky (labia pudendi minora), poštěváček (klitoris).

ensk_pohlavn_stroj

 Obrázek č. 8 Stavba pohlavního ústrojí ženy; legenda k obrázku: Vagina = pochva; Anus = řitní otvor; Rectum = konečník; Cervix = krček (dělohy); Bladder = močov měchýř; Anteverted uterus = fixovaná (fyziologická poloha) děloha; Retroverted uterus = pokles (prolaps) dělohy; Ovary = vaječník; Abdominal cavity = břišn dutina. (Zdroj: http://en.wikipedia.org).

Vnitřní pohlavní orgány

Vaječníky (ovaria)

Představují vlastní pohlavní žlázu, dlouhou přibližně 3 až 5 cm. Leží na bočních stěnách pánevní dutiny. U mladých dívek je jejich povrch hladký (má růžovou barvu), u dospělých žen má vaječník velikost zralé švestky, povrch je rozeklaný, obsahuje jizvičky po uvolněných vajíčkách (má šedou barvu). Vaječníky jsou fixním orgánem – jsou připevněny ke stěnám pánve řasou pobřišnice, která přechází i na část povrchu vaječníku. 
Mikroskopicky se vaječníky skládají z tenkého vazivového obalu, z kůry a ze dřeně. Dřeň vaječníku tvoří vazivo, cévy a nervy vstupující do vaječníku a malé množství hladké svaloviny. Zajišťuje zejména látkovou výměnu vaječníku.
Kůra vaječníku je hlavní funkční částí vaječníku. Již při narození jsou zde uložena nezralá vajíčka, tzv. oocyty. V dětském věku jsou oocyty uloženy hlouběji v kůře a dále se nevyvíjejí. Dozrávání vajíček probíhá až po dosažení puberty. Je vyvoláno působením vysoké produkce hormonů adenohypofýzy – folikulizačního (FSH) a luteinizačního (LH) hormonu.
V kůře vaječníku dozrává pouze nepatrný počet z původního počtu vajíček. Naprostá většina vajíček zaniká. V každém vaječníku je v období embryonálního vývoje asi 6 – 7 miliónů pohlavních buněk. Při narození mají dívky v kůře vaječníku již pouze asi 700 tisíc oocytů, a do začátku puberty se jejich počet dále snižuje až na 80 – 100 tisíc. Většina nezralých vajíček tedy zaniká ještě před začátkem puberty!!

Zrání vajíček
Je proces, který charakterizují změny odehrávající se přímo ve vajíčku, a pochody vedoucí ke vzniku obalů vajíčka.
Nezralá vajíčka především téměř dokončí redukční dělení – meiózu. Meiózou vzniká vždy pouze jediná zralá pohlavní buňka s polovičním počtem (23) chromozomů, tzv. haploidní výbava. Nezralá vajíčka mají dvojici pohlavních chromozomů XX. Zralá vajíčka vždy pouze jeden chromozom X.
Meióza oocytů má podobný průběh i účel jako redukční dělení spermií, ale její průběh je časově jiný. První fáze dělení probíhá již před narozením a zastaví se. Celé redukční dělení pak pokračuje v pubertě, ale dokončí se až při oplození.
Kromě časových rozdílů se meióza vajíček liší od redukčního dělení spermií i počtem vznikajících zralých pohlavních buněk. Na rozdíl od meiózy spermií vzniká totiž z každé výchozí buňky opět pouze jediná zralá pohlavní buňka. Zbývající polovina chromozomů zaniká.

Vzhled zralého vajíčka
Zralé vajíčko je kulovitá buňka s jádrem, v jádře vajíčka je uložen poloviční počet chromozomů a lidská vajíčka obvykle obsahují jen velmi malé množství žloutku. Pro vyvíjející se zárodek nemá tento žloutek zásadní význam.

obrázek schéma vaječníku

Oocyty jsou obaleny v kůře vaječníku malým váčkem, tzv. folikulem. V průběhu ovulačních cyklů se obvykle jeden folikul začne zvětšovat účinkem FSH a LH a poté přibližovat k povrchu vaječníku. Uvnitř váčku se zmnožují folikulární buňky, a vytváří se drobná dutinka s malým množstvím tekutiny. Zralý folikul s vytvořenou dutinkou, obaly a vajíčkem se nazývá Graafův folikul. Když Graafův folikul dozraje, stoupající tlak tekutiny ve folikulu způsobí prasknutí váčku a vajíčko je vyplaveno na povrch vaječníku. Dochází k ovulaci. Uvolněné vajíčko vklouzne do vejcovodu. Prasklý folikul se uzavírá, stěny váčku se slepují a v buňkách tvořících obaly váčku se začne ukládat tuk a žluté barvivo. Vzniká tzv. žluté tělísko (corpus luteum).
Další osud žlutého tělíska závisí na tom, je-li vajíčko oplodněno či nikoliv. V případě, že došlo k oplodnění vajíčka, zachovává si žluté tělísko svou funkci a produkuje až do šestého měsíce těhotenství progesteron. Pak postupně zaniká a jeho funkci přebírá placenta. Nedojde-li k oplození, udržuje se žluté tělísko v plné funkci asi deset dní, a potom se poměrně rychle mění na vazivovou jizvu, tzv. bílé tělísko (corpus albicans).
Každý vaječníkový (ovulační) cyklus, který začíná tvorbou zralého Graafova folikulu a dále pokračuje ovulací a tvorbou a zánikem žlutého tělíska, je vlastně přípravou na těhotenství. Nedojde-li k oplození, uvolněné vajíčko zaniká, zastavuje se tvorba progesteronu a celý cyklus se znovu opakuje. Ovulační cyklus trvá přibližně 28 dnů. Souběžně se změnami ve vaječníku se mění i struktura a funkční stav dalších pohlavních orgánů, především stavba děložní sliznice. Změnám, ke kterým dochází na děložní sliznici, říkáme menstruační cyklus.

Onemocnění vaječníků
  • Ovariální cysty - jedná se ováčky vyplněné tekutinou (většinou nenádorového původu), které mohou růst na jednom nebo obou vaječnících. Nejčastěji se vyskytují u žen v reprodukčním věku. Menší cysty obvykle samy od sebe zmizí, větší se ve většině případů odstraňují chirurgickým zákrokem.
  • Nádory vaječníků - obvykle zhoubné útvary, které mohou postihnout jeden nebo oba vaječníky. Toto onemocnění postihuje obvykle ženy mezi 50. až 70. rokem (poměrně vzácné jsou u žen mlaadších 40 let). Ovariální nádory jsou nebezpečné v tom, že jejich příznaky se obyvkle dostaví až v době, kdy je již růst nádoru značně pokročilý a šíří se i do jiných tkání v těle.
Vývodné cesty pohlavní

Tvoří je vejcovod, děloha a pochva.

Vejcovod (tuba uterina)

Je párový trubicovitý orgán, dlouhý 10 až 15 cm. Stěna vejcovodu je tvořena spirálně uspořádanou hladkou svalovinou a pokryta řasinkovým epitelem (buňky tohoto epitelu umožňují při ovulaci chapadlovitě obemykat uvolněné vajíčko, které je s malým množstvím tekutiny splaveno do ústí vejcovodů). Vnitřní ústí vejcovodů je volně otevřeno do břišní dutiny. Druhý konec vejcovodů ústí do dělohy.
K oplození vajíčka a k začátku vývoje zárodku dochází ve vejcovodech. Do dělohy již přichází ve stadiu několika desítek buněk.

Děloha (uterus)

Jedná se o svalový orgán hruškovitého tvaru, tvořený hladkou svalovinou. Dělohu tvoří děložní tělo (corpus uteri), děložní dno (fundus uteri) s rohy a z krčku (cervix uteri), na který se upíná pochva. Dutina dělohy ústí do pochvy. U netěhotné ženy je celá děložní dutina velmi úzká a přední a zadní děložní stěny na sebe těsně naléhají (viz obrázek). Vnitřní povrch dělohy vystýlá děložní sliznice - endometrium, která je kryta jednovrstevným řasinkovým epitelem, produkujícím řídký hlen děložní. Změny děložní sliznice jsou označovány jako menstruační cyklus.

Onemocnění dělohy
  • Karcinom děložního čípku - patří k nejčastěji diagnostikovaným nádorům u žen. K vysoce rizikovým faktorům patří nechráněný pohlavní styk, více sexuálnícxh partnerů a infekce lidskými papillomaviry (HPV), další informace viz. "Evropský kodex proti rakovině" v sekci Průřezová témata, Environmentální výchova.
  • Karcinom dělohy - nejčastěji postihuje ženy ve věku 55 až 65 let. K nejčastějším rizikovým faktorům patří nadváha, pozdní menopauza a nulový porod (žádné děti). Nádory obvykle vychází ze sliznice, která vystýlá vnitřek dělohy.
  • Prolaps (pokles) dělohy - většinou nastává po menopauze, kdy se snižuje hladina etsrogenu, tím je narušena schopnost vazů (ligamentů) udržet dělohu na místě. Pokles dělohy se nejačstěji vyskytuje u obézních žen a žen s větším počtem porodů.
ena
Obrázek č. 9 Vaječníky a vývodné pohlavní cesty. (Zdroj: Trojan, S. a kol.: Atlas biologie člověka, Scientia, 2002).

Pochva (vagina)

Spojuje děložní dutinu se zevními pohlavními orgány. Poševní stěny obkružují děložní krček a vytvářejí kolem krčku tzv. poševní klenby. Mezi pochvou a stydkou sponou probíhá močová trubice. Za pochvou leží konečník, obr. 8. Poševní sliznice je kryta vícevrstevným dlaždicovým epitelem, který v oblasti děložního čípku přechází v epitel vystýlající dělohu. V místě přechodu obou epitelů vznikají velmi často buněčné nepravidelnosti se sklonem ke vzniku zhoubných nádorů.
Přestože nemá poševní sliznice žlázky, je povlečena vrstvičkou hlenu, který produkují žlázy děložního krčku. Látka tvořící tento hlen je mikroorganismy, zde žijícími, štěpena na kyselinu mléčnou, která vytváří v pochvě kyselé prostředí. Kyselá reakce poševního hlenu je ochranou proti choroboplodným zárodkům, pronikajícím do pochvy přes zevní pohlavní orgány. Vchod do pochvy je uzavřen slizniční řasou, která před prvním pohlavním stykem téměř uzavírá poševní vchod – jedná se o tzv. panenskou blánu, hymen (panenská blána má různou tuhost, velikost i tvar). Při prvním pohlavním styku se trhá a po prvním porodu úplně vymizí. (Pozn. autora: vyšetřování stavby a tvaru hymenu má význam v soudním lékařství).

Menstruační cyklus

Při změnách, ke kterým dochází ve vaječníku v průběhu ovulačního cyklu, se mění stavba a funkční stav děložní sliznice. Opakujícím změnám, které prodělává děložní sliznice, říkáme menstruační cyklus.

Fáze menstruačního cyklu
  1. Menstruační fáze – dochází k odloučení a odstranění zničené sliznice. Začátek krvácení prvním dnem, od kterého počítáme trvání jednotlivých období. Menstruační fáze cyklu trvá asi čtyři dny.
  2. Růstová (proliferační) fáze – navazuje na ukončené menstruační krvácení, při kterém byla děložní sliznice odloučena od děložní stěny a odplavena. V této fázi především roste nová děložní sliznice, obnovují se zároveň žlázy potrhané při odlučování sliznice. Tuto fázi řídí estrogeny, které se tvoří v dozrávajícím Graafově folikulu. Tato fáze trvá asi týden, v období mezi 5. – 12. dnem cyklu.
  3. 13. – 14. den menstruačního cyklu nastává ovulace.
  4. Po ovulaci nastává sekreční fáze. Pod vlivem progesteronu sílí děložní sliznice a zvětšují se děložní žlázky – příprava na případné uhnízdění (nidaci) vajíčka. Trvá v období od 14. do 27. dne. Pokud nedojde k oplození a tím uhnízdění vajíčka, zaniká žluté tělísko vytvořené po ovulaci, klesá produkce progesteronu, děložní sliznice se zmenšuje, dochází ke stažení tepének v děložní sliznici, které se tímto nedokrvují , tzv. ischemie. Poté ischemie ustupuje, přívod krve se zvyšuje, stěny tepének prasknou a nastává menstruační krvácení.
Žena ztratí při fyziologickém menstruačním krvácení asi 30 až 60 ml tepenné krve.
Související pojmy: Hypermenorea a Menoragie.
Za života ženy se vytvoří až 500 Graafových folikulů, to znamená uvolnění 500 vajíček. V jednom cyklu se zpravidla uvolňuje jedno vajíčko. Vajíčka stárnou během života, proto u starších žen je větší riziko genetických komplikací, ale také se rodí větší počet geniálních dětí.

Zevní pohlavní orgány

K zevním pohlavním orgánům ženy patří velké stydké pysky (labia pudendi majora) - deriváty kůže vyplněné tukem, které na vnitřní straně přecházejí v malé stydké pysky (labia pudendi minora), menší slizniční řasy. V místě do poševního vchodu jsou v oblasti malých stydkých pysků vestibulární hlenové žlázy, ze kterých největší je Bartholiniho žláza. Žlázy produkují sekret, který zvlhčuje poševní vchod. Vlastním topořivým orgánem u ženy, ležící nad poševním vchodem, je poštěváček (clitoris), odpovídající svou stavbou topořivým tělesům penisu u muže. Po stranách poševního vchodu leží další dvě topořivá tělesa. Hlavní funkcí topořivých těles u ženy je zvyšování pohlavního vzrušení, pro uskutečnění pohlavního styku, případně pro oplození nemají žádný význam.

Opakovací otázky:

  1.  Jaké funkce zajišťuje pohalvní soustava muže?
  2. Kde se uskutečňuje spermiogeneze?
  3. Popište stručně spermiogenezi.
  4. Popište anatomii pohalvní soustavy muže.
  5. Jaké funkce zajišťuje pohalvní soustava ženy?
  6. Kde se uskutečňuje oogeneze?
  7. Popište oogenezi.
  8. Ze kterých fází sestává menstruační cyklus?
  9. Popište anatomii pohlavní soustavy ženy.
  10. Kde dochází k oplození vajíčka?
  11. Které jsou zevní pohlavní orgány ženy?

  12. Doplňte tvrzení:
  • Tvorba spermií se nazývá _____________, začíná v ___________ a trvá do individuálně různě vysokého věku.
  • Zrání spermií trvá asi _________ a vyžaduje teplotu __________, proto jsou varlata sestouplá do šourku.
  • Žlázy prostaty produkují sekret, který svou ___________ reakcí neutralizuje kyselou reakci v močové trubici a v ___________.
  • V 1 ml ejakulátu je asi _____________.
  • Zrání vajíček začíná od ___________ a během plodného období ženy jich uzraje asi  ___________.
  • Sliznice děložní prodělává __________ spojené s ovulačním cyklem.
  • Největší pravděpodobnost oplození je mezi _____________ menstruačního cyklu.