Biologie

E-learning jako vzdělávací nástroj školy 3. tisíciletí

  • Full Screen
  • Wide Screen
  • Narrow Screen
  • Increase font size
  • Default font size
  • Decrease font size

Ploštěnci

Email Tisk PDF

KMEN PLOŠTĚNCI

Obecná charakteristika ploštěnců

Jsou to živočichové se schizocoelní tělní dutinou. Tělo je vždy dorzoventrálně (z hřbetní na břišní stranu) zploštělé.

Na povrchu těla mají jednovrstevný řasinkový epitel se slizovými žlázkami a tuhými útvary, tzv. rhabdity, které živočich vystřeluje při podráždění. Parazitičtí zástupci nemají řasinkový epitel, ale kutikulu, která je chrání před trávicími enzymy hostitele.

Svalová soustava - ploštěnky mají tzv. kožně svalový vak (svalové pruhy uložené podélně, příčně a okružně) - pohyb je zajištěn kmitáním řasinek epitelu.

Trávicí soustava - tvoří ji ústa a entodermální střevo, které končí slepě u ploštěnek je vychlípitelný hltan a mimotělní trávení; endoparazitické druhy se vyživují osmotrofně (celým povrchem těla).

Dýchací a cévní soustava nejsou vyvinuté - dýchají celým povrchem těla nebo bez přístupu kyslíku - anaerobně u endoparazitických zástupců, jejich tělní tekutino je hydrolymfa.

Vylučovací soustava - jsou vyvinuté primitivní plaménkové buňky s protonefridiálními kanálky.

Nervová soustava - v hlavové části je 1 pár mozkových zauzlin (ganglií) - pseudomozek, ze kterých vedou nervové provazce do těla, kde jsou obvykle 2 hřbetní, 2 břišní a 2 postranní nervové pruhy spojené nervovými vlákny.

Smysly - ploštěnky mají miskovité oči a hmatové laloky. Pozn. autora: Předpokládá se schopnost reagovat na čichové a chuťové podněty.

Rozmnožování je odlišné v závislosti na způsobu života jedntlivých zástupců (viz. níže). Zpravidla se jedná o hermafrodity, vzácněji se vyskytuje gonochorismus.

Dělení ploštěnců

Kmen ploštěnci zahrnuje tři třídy:

  • Ploštěnky (Turbellaria)
  • Motolice (Trematoda)
  • Tasemnice (Cestoda).

Třída: Ploštěnky (Turbellaria)

Jsou skupinou volně žijících ploštěnců, obývají sladké i mořské vody, mohou žít také ve vlhké půdě. Jejich pokožka je obrvená s hlenovými žlázkami. Na hlavové části mají ploštěnky chemoreceptory - pro registraci chuti a čichu - a fotoreceptory - oči. Žijí dravým způsobem života, velkou kořist mohou natravovat mimotělně a poté nasávat vychlípitelným hltanem. 
Ploštěnky žijící v tekoucích vodách jsou významnými bioindikátory, reagujícími na znečištění vody.
plotnka
Obrázek č. 1 Schéma tělní stavby trojvětevné ploštěnky. Legenda k obrázku: 1 - ústa, 2 - hltanová dutina se třemi jícny, 3 - větvené střevo, 4 - pravostranná varlata, 5 - vaječník, 6 - vejcovod (levý), 7 - společný vývod, 8 - nervová zauzlina, 9 - podélné nervové pruhy.
Zdroj: Jelínek, J., Zicháček, V.: Biologie pro gymnázia, Nakladatelství Olomouc, Olomouc, 2006.

 Rozmnožování ploštěnek

Ploštěnky jsou zpravidla hermafroditi. Rozmnožování může být nepohlavní a pohlavní. 

  • Nepohlavní rozmnožování – u některých ploštěnek může nastat příčné dělení, ploštěnyk mají mimořádnou regenerační schopnost.
  • Pohlavní rozmnožování – ploštěnky obalují svá vajíčka do kokonů, které lepí pod kameny ve vodě. U sladkovodních zástupců je vývoj přímý, u mořských zástupců se z oplozeného vajíčka vyvíjí larva, vývoj je tedy nepřímý.
 Zajímavost: Jeden z amerických druhů ploštěnek se samovolně roztrhá na několik kousků a každý dorůstá do původní velikosti.

Zástupci ploštěnek

  • Ploštěnka mléčná (Dendrocoelum lacteum) - má mléčně bílou barvu, žije obvykle v tekoucích vodách pod kameny.
  • Ploštěnka horská - má na hlavové části drobné "růžky".
  • Ploštěnka potoční (Dugesia gonocephala) - má hlavovou čáśt ve tvaru kopí. 

plostenka_americka

Obrázek č. 2 Ploštěnka americká (Dugesia tigrina).

Zdroj: http://de.wikipedia.org.

Třída: Motolice (Trematoda)

Motolice jsou endoparazité teplokrevných obratlovců, mají nečlánkované tělo. Na těle mají dvě přísavky - ústní a břišní. Obvykle prodělávají vývoj v jednom nebo dvou mezihostitelích. V dospělosti je celá tělní dutina vyplněná složitou pohlavní soustavou, která je velmi výkonná. Parazitický způsob života vedl k potlačení některých jejich orgánů (např. smyslového či pohybového ústrojí) a naopak k vytvoření ochranných ústrojí (např. přísavky ad.). Mají velký význam z hlediska humánní i veterinární medicíny.


Zástupci motolic

  • Motolice jaterní (Fasciola hepatica) - cizopasí zejména u ovcí v jejich žlučovodech. Z hlediska rozmnožování jsou proterandričtí hermafrodité - spermie dozrávají dříve, z toho vyplývá, že vajíčka nemohou být oplozena vlastními spermiemi. Oplozená vajíčka se vyplavují žlučovody a následně výkaly opouštějí tělo. Pokud se dostanou do vody, mění se v obrvenou larvu miracidium, ta se musí do 24 hodin dostat do plášťové dutiny Bahnatky malé (patří mezi plže). V její slinivkojaterní žláze vzniká vakovitá sporocysta. Rýhováním uvnitř sporocysty vzniká protáhlá larva redie, uvnitř které se tvoří pohyblivé larvy s přísavkami, tzv. cerkárie (malé "motoličky" s ocáskem). Tyto opouštějí tělo svého mezihostitele (Bahnatky malé), encystují se a ulpívají na zatopených rostlinách. Když opadne voda, jsou cerkarie spásány s trávou hostitelem, např. ovcemi.V žaludku hostitele (např. ovce) cysta praská a larva proniká do jater, kde dorůstá v dospělou motolici. Z hlediska malé pravděpodobnosti dokončení cyklu lze vyvodit obrovskou plodnost motolice a výraznou nadprodukci potomstva.
  • Krevnička močová (Schistosoma haematobium) - způsobuje u člověka krvácení močových cest a sekundárně těžké záněty močového měchýře. Její vajíčka mají ostrý hrot, kterým proděraví stěny krevních kapilár. Je rozšířená zejména v oblastech severní Afriky (Egypt), jihozápadní Asie,  z evropských zemí také např. v Portugalsku. Na rozdíl od ostatních motolic je krevnička odděleného pohlaví - gonochorista.

motolice_jaterni

Obrázek č. 3 Motolice jaterní (Fasciola hepatica).

Zdroj: http://cs.wikipedia.org.

krevnicka

Obrázek č. 4 Krevnička (Schistosoma).

Třída: Tasemnice (Cestoda)

V dospělosti žijí endoparaziticky, nejčastěji ve střevě obratlovců. Potravu přijímají osmotrofně, dýchají anaerobně. Tělo je tvořené hlavičkou (skolex), na které jsou přísavky a háčky (zúžený konec hlavičky má věnec příchytných háčků - rostelum, který je určovacím znakem jednotlivých druhů tasemnic), zúženým krčkem a plochými články, tzv. proglotidy. Poslední z nich jsou silně rozšířeny a vyplněny milióny vajíček.

tasemnice_hlava_prisavky

Obrázek č. 5 Hlava a přísavky tasemnice.


Rozmnožují se pohlavně, vývoj probíhá přes jednoho nebo dva mezihostitele, mohou být 1 až 3 stadia larev. Larva onkosféra se dostává do krevního oběhu a jím do svalů, kde se přeměňuje v klidové stadium - boubel (může dosahovat až velikosti kedlubny). Někdy se může cysta usazovat v mozku či játrech obratlovců nebo i v těle korýšů.

Zástupci tasemnic

  • Tasemnice dlouhočlenná (Taenia solium) - je 2 až 3 m dlouhá, mezihostitelem je vepř domácí, definitivním hostitelem je člověk. Ve svalovině prasete se tvoří z onkosféry bělavé váčky - boubele. Člověk se snadno může nakazit z nedostatečné tepelné upravy vepřového masa. V lidském žaludku se bobele zachytí, hlavička se vychlípí do střeva, kde se uchytí a začnou se tvořit články s vajíčky. V posledních letech je incidence nákazy touto tasemnicí nízká.
  • Tasemnice bezbranná (Taeniarhynchus saginatus) - na hlavičce nemá háčky, její délka je až 10 metrů, mezihostitelem je skot. V dospělosti žije v tenkém střevě člověka, do jehož těla se obvykle dostává při konzumaci syrového hovězího masa (tatarské bifteky) z dobytka na pastvinách, hnojených např. fekáliemi ze septiků nebo kanalizací.
  • Měchožil zhoubný (Echinococcus granulosus) - velmi malá tasemnice, má jen 3 až 6 mm (pouze 4 články), v dospělosti žije ve střevě šelem - koček, lišek a psů. Jeho larva se usazuje v důležitých orgánech (játra, plíce, mozek) koz, skotu, králíků, ale též člověka. Mění se v boubel echinokok (může dosahovat až velikosti kedlubny).
  • Škulovec široký (Diphyllobothrium latum) - zejména rozšířený v Kanadě, Japonsku a Pobaltí. Nákaza se vyskytuje u lidí, kteří se živí rybolovem. Škulovec dosahuje délky přes 10 metrů. Mezihostiteli jsou korýš buchanka a některé druhy mořských ryb.
    Definitivním hostitelem je člověk nebo konzument ryb (vlci, psi, tuleni), u kterých dospělec ucpává trávicí trubici a vylučuje do ní toxické látky.

tasemnice_dlouhoclenna

Obrázek č. 6 Dospělá tasemnice dlouhočlenná (Taenia solium).

tasemnice_bezbranna

Obrázek č. 7 Dospělá tasemnice bezbranná (Taeniarhynchus saginatus).

Fylogenetický význam ploštěnců

Z fylogenetického hlediska vznikli ploštěnci pravděpodobně z benticky žijících žebernatek (Ctenophora). Z ploštěnek se vyvinuli motolice a tasemnice (každá skupina svou samostatnou cestou).

Opakovací otázky:

  1. Srovnejte motolice, ploštěnky a tasemnice.
  2. Co jsou to pásnice, jak se liší od ploštěnek?
  3. Doplňte uvedená tvrzení:
  • Trávicí soustava ploštěnců je _____________________.
  • Dýchací soustava ploštěnců je ____________________.
  • Ploštěnci je název pro __________, ploštěnky je název pro _______________.
  • Nejlépe je uvšech ploštěnců vyvinuta soustava _______________.
  • Dokladem přechodu od ektoparazitismu k endoparazitismu je ________________.
  • Druhotná tělní dutina se u ploštěnců nazývá ______________.

Vysvětlete jednou větou pojmy:

  • boubel
  • kutikula
  • chemoreceptory
  • gonochorismus
  • echinokok
  • pelagický živočich
  • kokon
  • entoderm
  • bioindikátor.