Biologie

E-learning jako vzdělávací nástroj školy 3. tisíciletí

  • Full Screen
  • Wide Screen
  • Narrow Screen
  • Increase font size
  • Default font size
  • Decrease font size

Soustava vylučovací, kůže

Email Tisk PDF

Hlavním cílem vylučovací soustavy je odstraňování odpadních látek – exkretů z těla; s výjimkou CO2, který je vydechován, jsou tyto látky vylučovány především ledvinami ve formě moči, v menší míře trávicí soustavou (stolice), játry (žlučová barviva) a kůží (pot a maz).

LEDVINY (ren, mn. č. renes) 

Jedná se o párový žlázovitý orgán fazolovitého tvaru, uložený v tukovém polštáři po stranách bederní páteře (pravá ledvina se dotýká spodní plochy jater, levá ledvina sleziny a konce slinivky břišní). Velikost ledvin je 12 x 6 x 3 cm. Hlavní funkcí ledvin je udržování stálosti vnitřního prostředí - homeostázy vylučováním solí a vody.

Stavba ledvin

Vnitřní okraj ledviny tvoří zářez – ledvinová branka, do které vstupují a z ní vystupují cévy a nervy a vystupuje zde močovod. Na podélném řezu je světlejší ledvinová kůra a pod ní ležící tmavší ledvinová dřeň. Paprsky dřeně se sbíhají do ledvinových kalichů a ty dále do ledvinové pánvičky.


K dalším funkcím ledvin patří:

  • řízení acidobazické rovnováhy
  • udržování objemu ECT
  • odstranění škodlivých látek metabolizmu do moče – kyselina močová, močovina ad., případně léky
  • podílejí se na novotvorbě cukrů a produkují erytropoetin důležitý pro krvetvorbu.

Základní anatomickou a funkční jednotkou ledvin je nefron, viz. obr. 1. (V jedné ledvině je asi 1,2 milionu nefronů, které dohromady měří přes 80 km).

Na stavbě nefronu se podílí:

  • cévní klubíčko - glomerulus obklopené Bowmanovým pouzdrem;
  • kanálky: stočený kanálek I. řádu (proximální tubulus), Henleova klička, stočený kanálek II. řádu (distální tubulus).
Procesy vedoucí ke vzniku moči:
  1. ultrafiltrace krevní plazmy v glomerulech – tvoří se primární moč
  2. zpětná resorpce 99 % vody a potřebných živin – v kanálcích (tubulech)
  3. tubulární sekrece některých, zejména cizorodých látek – procesy 2 a 3 vedou postupně ke vzniku sekundární (definitivní) moče.

nefron

Orázek č. 1 Stavba nefronu. Legenda k obrázku: 1 - glomerulus (cévní klubíčko); 2 - Bowmanovo pouzdro; 3 - stočený (vinutý) kanálek I. řádu; 4 - Henleova klička; 5 - stočený (vinutý) kanálek II.- řádu; 6 - sběrný kanálek.  
(Zdroj: Jelínek J., Zicháček V.: Biologie pro gymnázia, Nakladatelství Olomouc, Olomouc, 1998).

Ultrafiltrace krevní plazmy - probíhá v cévních klubíčcích, glomerulech – z protékající krve (pod relativně vysokým tlakem 9,3 Torr) se přefiltruje asi 20 % tekutiny do Bowmanova pouzdra; vzniká „primitvní (primární) moč“, též glomerulární filtrát (GF), kterého se denně vytvoří asi 170 litrů. 

V dalších částech nefronu je primární moč upravována v definitivní (sekundární moč):

Ve stočeném kanálku I. řádu (proximální tubulus) se zpět do krve izoosmoticky vstřebává 75 až 80 % tekutiny primární moči – kromě vody se zde vstřebávají elektrolyty (ionty), všechen krevní cukr (glukóza) a část močoviny- resorpce primární moči v tomto kanálku není závislá na stupni hydratace organismu. Ze stočeného kanálku I. řádu přitéká tekutina do Henleovy kličky, kde se vstřebá do krve další část elektrolytů, tekutina se stává hypotonickou vůči ledvinové dřeni. 

Hypotonická tekutina přitéká z Henleovy kličky do stočeného kanálku II. řádu (distální tubulus), kde se moč zahustí – zpět se do krve resorbuje voda (na 1 % původního objemu primární moči), dále se vstřebávají do krve další podíl elektrolytů a močovina. Resorpce tekutiny v tomto kanálku je již závislá na stupni hydratace organismu.

Konečná úprava moči je výsledkem činnosti sběrných kanálků – propustnost jejich stěn pro vodu je řízena antidiuretickým hormonem ADH (syn. též vazopresin) z hypotalamu (bez tohoto hormonu je stěna sběrného kanálku pro vodu nepropustná). Současně se pod vlivem aldosteronu (hormonu nadledvinové kůry) vyměňují ve stěně sběrných kanálků kationty sodné Na+ za ionty vodíku H+ a amoniak. Produkce definitivní moči je průměrně 1,5 až 2 litry za 24 hodin.

Co je nezbytné v moči sledovat

Vyšetření moči je nedílnou součástí každého nemocného. Zpravidla se vyšetřuje ranní moč, která je koncentrovanější. Sledují se tyto parametry:

  • barva - jasně žlutá (vlivem urochromu); pozor na změnu barvy;
  • zákal – obvykle u dna nádoby po určité době stání (sediment solí); je-li moč zakalená okamžitě po vymočení, jedná se patrně o hnis (záněty);
  • pH moči lehce kyselé, asi 6,5 – 7; stáním se moč stává alkalickou;
  • specifická hmotnost koresponduje s hustotou (za den se do moči vyloučí asi 60 g pevných látek);
  • v moči nesmí být přítomné bílkoviny – objevují se však při zánětech glomerulů (proteinurie);
  • v moči nesmí být přítomny stopy krve – krev se do moče dostává při ledvinovém krvácení nebo při nešetrném cévkování; 
  • hodnota glukózy v moči je 0 – výjimku tvoří stavy glykosurie – při překročení glukózy v krvi hranici (tzv. ledvinový práh pro glukózu) 10 mmol/l.
Vývodné cesty močové

Moč, která se nepřetržitě tvoří v ledvinách, je odtud aktivně odváděna do močového měchýře. Nejprve ji zachycují ledvinové kalichy, ledvinovou pánvičku. Svalovina kalichů a pánvičky pomáhá vypuzovat moč do močovodu (ureter) – trubice dlouhé 25 až 30 cm s průměrem 4 – 7 mm, který ústí do močového měchýře (viz obr.)
Močovody vykazují aktivní peristaltický pohyb, krev jimi neprotéká, ale je unášena v tzv. močovém vřeténku (viz. obr. 2) - podle velikosti náplně pánvičky se za 1 minutu uskuteční asi 1 – 20 peristaltických pohybů – odtok moče z vývodných močových cest je tedy plynulý. Močovody ústí do močového měchýře šikmo, což zabraňuje i při plném měchýři zpětnému toku moče vzhůru k ledvině.

moov_vetnko
Obrázek č. 2 Průběh močového vřeténka. (Zdroj: Trojan, S. a kol.: Atlas biologie člověka, Scientia, 2002).

Močový měchýř (vesica urinaria) a močová trubice (uretra)

Má trojhranný tvar, je uložený za sponou stydkou (symfýzou). Při plnění močí v něm stoupá tlak, ale ne úměrně náplni – k výraznému stoupnutí tlaku dochází až při náplni 350 – 400 ml, měchýř se začne rytmicky stahovat, což se projeví pocitem nucení na moč, tento pocit lze vůlí potlačit až do celkové náplně 700 ml. Z močového měchýře vytéká moč močovou trubicí (uretra) ven z organismu.

Mužská močová trubice má u muže délku 20 až 22 cm (musí být šetrné cévkování), je vylučovací a zároveň pohlavní cestou. U ženy je délka močové trubice výrazně kratší – 3 až 5 cm, má pouze funkci vylučovací.
Močení (mikce) je reflexní děj, jehož centrum leží v křížové oblasti míchy, u člověka se na něm podílí i mozková kůra (volní močení); novorozenci močí pouze reflexně, volní ovládání močení dozrává mezi 3. až 4. rokem života.

ren
Obrázek č. 3 Stavba ledviny (ren). Legenda k obrázku: 1 - Pyramidy; 2 - Odvádějící tepna; 3 - Renální tepna; 4. Renální žíla; 5. Branka; 6. Pánvička; 7. Močovod; 8. Kalíšek; 9. Vazivové pouzdro; 10. Spodní pouzdro; 11. Horní pouzdro; 12. Přívodní žíla; 13. Nefron; 14. Kalíšek; 15. Kalich; 16. Papila; 17. Sloupek. (Zdroj: wikipedie).

Vybrané nemoci ledvin

  • Infekce a záněty ledvin - infekce močového ústrojí je vzhledem k délce močové trubice častější u žen než u mužů; jednou z nejčastějších infekcí je zánět močového měchýře (tzv. cystitida). Jehp typickými příznaky jsou palčivá bolest a časté nucení na močení (obvykle však odchází jen malé množství moče), dále také výrazný pocit pálení a řezání při močení.
  • Inkontinence – tendence k úniku moči – nejčastěji se objevuje u žen, starších osob a u lidí s poškozením mozku nebo míchy. Existuje několik typů inkontinence, podrobnější rozpis tohoto onemocnění viz. sekce: "Vybrané pojmy, 3. ročník").
  • Ledvinné kameny - v 80 % případů jsou tvořeny šťavelanem vápenatým (krystalická látka), méně často obsahují fosfáty. Mohou se vytvořit a růst několik let (zvýšené riziko je u lidí s vysokou koncentrací vápenatých iontů Ca2+ v krvi – nadměrný příjem mléka, vitaminu D, hyperfunkce příštítných tělísek). Nejčastějšími místy výskytu v ledvině jsou ledvinné kalichy  a ledvinová pánvička. K základní prevenci tohoto onemocnění patří dostatečný denní přísun tekutin.
  • Selhání ledvin
    Nastává v okamžiku, kdy ledviny nejsou schopny plnit svou vitální funkci – odstraňování toxických látek ven z těla.
    V zásadě se dá rozdělit na dva typy:
    1. akutní – obvykle nastupuje rychle (ztráta krve, srdeční slabost, působeni jedu, ledvinová infekce) – obvyklými příznaky jsou celková apatie, nauzea a zvracení, bolesti hlavy; při odborné lékařské péči se pacient obvykle uzdraví;
    2. chronické – vyvíjí se pomalu, k obvyklým příčinám patří ledvina s vyšším obsahem cyst (polycystická ledvina) nebo dlouhotrvající vysoký krevní tlak; v těchto případech patří mezi nejčastější příznaky: častější močení, dušnost, svědění kůže, nauzea, zvracení a svalové záškuby až křeče; chronické selhání ledvin končí obvykle dialýzou nebo je jeho jediným řešením transplantace.
Dialýza – filtrace krve; existují dva typy dialýzy:
  • Hemodialýza – krev je přístrojem přečerpávána přes filtr, jehož stěna je tvořena polopropustnou membránou ponořenou do roztoku (tzv. dialyzát) – menší molekuly, močovina a podobné odpadní látky procházejí membránou do dialyzátu; větší potřebné molekuly, např. bílkoviny, zůstávají v krvi. (Pozn. autora: na horní končetině se zakládá tzv. shunt – cévní spojka; pacient se dialyzuje obvykle 2x až 3x týdně v intervalu 3 až 4 hodin, ale záleží na konkrétní potřebě pacienta).
  • Peritoneální dialýza zajišťuje přechod látek z krve přes pobřišnici do tekutiny, která se několikrát během dne zavádí (a vyměňuje) do břišní dutiny cévkou vyvedenou ven kůží z břicha. V tomto případě není pacient vázán na nemocniční hemodialýzu – tzv. umělou ledvinu (větší komfort pro pacienta). 

Opakovací otázky:

  1. Popište stavbu nefronu.
  2. Které látky nesmí být v moči zdravého člověka obsažené?
  3. Jakou hlavní funkci plní ledviny?
  4. Ve které části nefronu se tvoří primární moč? Kolik je této tekutiny za 24 hodin?
  5. Ve které části nefronu není zpětná resorpce primární moči závislá na stupni hydratace organismu?
  6. Jak vzniká sekundární (definitivní) moč. Kolik se jí tvoří za 24 hodin?
  7. Jakým mechanismem je zabráněno zpětnému průtoku moči do ledviny v oblasti vývodných močových cest?
  8. Popište vývodné močové cesty.
  9. Porovnejte anatomické rozdíly mezi mužksou a ženskou močovou trubicí.
  10. Kdy nastává u dětí dozrávání volního ovládání močení? Kde leží centrum pro řízení močení (mikce)?

 KŮŽE (cutis, derma)   

Tvoří souvislý povrch lidského těla, váží asi 3 kg (dohromady s podkožním tukem přibližně 20 kg), je nejtěžším orgánem těla. Celkový povrch je 1,5 – 1,7 m2.

Nej o kůži:
- nejhrubší kůže je na dlaních a chodidlech (3,6 mm)
- nejtenčí kůži mají oční víčka a u mužů předkožka (0,1 – 0,3 mm)

Funkce kůže

  • Krycí, ochranná
  1. Ochrana před fyzikálními faktory vnějšího prostředí (tlak, tah..) – kůže musí být pevná, pružná a tažná.  
  2. Obrana proti mikroorganismům – v kůži jsou přítomny tkáňové makrofágy. 
  3. Melanin – chrání před působením UV záření (zvýšená intenzita UV záření vede k poruchám kožního pigmentu – tvorba melanomu - nádoru kůže).
  • Brání ztrátám tělesných tekutin – zabraňuje dehydrataci organismu (popáleniny……….šok, zánět).
  • Termoregulační funkce - udržování stálé tělesné teploty - člověk patří mezi teplokrevné (homoiotermní) živočichy; podkožní tuk zabraňuje nadměrným tepelným ztrátám; vlastní termoregulaci zajišťují kapiláry v kůži – v teple se roztahují a v chladu se stahují (kontrahují).

Odpovězte: Jak se může člověk bránit přehřátí organismu?

  • Kůže je sídlem čidel - jsou zde receptory mechanické – hmat, tepelné (teplo a chlad) a bolesti (bolest); nejvíce receptorů je na okrajových částech těla (nos, ušní boltce, bříška prstů..); hmatových receptorů je nejvíce na špičce jazyka a na bříškách prstových článků (zejména 3. prstech); nejméně v kůži zad, na stehně a paži; tepelných receptorů je asi kolem 30 000 (nejvíce čelo, hřbet ruky; nejméně v oblasti zad) – jsou uloženy hlouběji ve škáře; chladových receptorů je kolem 250 000 (jsou uloženy pod pokožkou); bolest je nejvíce pociťována na kotníku a nártu, v obličeji, na pohlaví, za uchem a na hrudníku.
  • Funkce metabolická a skladovací - tuk je bílý, později žlutý; hnědý tuk je typický pro novorozence a kojence – max. do ½ roku života – je uložen mezi lopatkami, umožňuje netřesovou termogenezi.
  • Tvorba vitamínu D3 (cholekalciferol) – vlivem UV záření slunce vzniká z derivátu cholesterolu.
  • Vylučovací funkce – zajišťují potní a mazové žlázy - tvorba mazu – ochrana kůže před vysycháním a pružnost vlasů (chlupů) a potu (pot svým kyselým pH omezuje růst mikroorganismů. (Při vysokých okolních teplotách vzduchu nebo při nadměrné zátěži může člověk pocením ztratit 10 až 15 litrů vody za den).
  • Resorpční funkce – jsou u zdravé neporušené kůže poměrně malé, kůží lze aplikovat jen látky rozpustné v tucích, tyto látky musí zároveň narušit kožní maz a jeho ochrannou funkci.
  • Pozor u popálenin – velká resorpční schopnost kůže (mikroorganismy).
  • Určení identity jedince – vždy mezi dvěma řadami hrbolků škáry dochází ke zdvižení pokožky v souvislé linie charakteristické pouze pro každého jedince (i u jednovaječných dvojčat).
  
otisky 
Obrázek č. 4 Otisk prstu, různé typy virů na bříšku palce. (Zdroj: Trojan, S. a kol.: Atlas biologie člověka, Scientia, 2002).

Odpovídající linie na bříškách prstů a na dlaních, tzv. dermatoglyfy, se zakládají do 19. týdne těhotenství (podle nejnovějších výzkumů); mají nenahraditelný význam pro daktyloskopii (J. E. Purkyně).

Stavba kůže 

Kůži tvoří dvě základní vrstvy:

  1. Pokožka = epidermis 
  2. Škára (corium) 

(Někdy se nesprávně k těmto vrstvám uvádí podkožní vazivo).

Pokožka (epidermis) 

Tvoří ji mnohovrstevný dlaždicový epitel; v její zárodečné vrstvě se buňky neustále dělí; nově vznikající buňky vytlačují starší k povrchu. Čím se starší buňky dostávají více k povrchu, tím se více zplošťují a naplňují bílkovinou keratin; nakonec buňky odumřou a na povrch pokožky se dostanou zcela zrohovatělé (keratinizované), které se každodenní činností odlupují (až 0,5 kg kůže za rok). V buňkách zárodečné vrstvy pokožky jsou uložena zrníčka pigmentu – melanin; při slunění melaninu v buňkách, tzv. melanocytech přibývá, proto kůže hnědne. Některé části těla mají odlišnou pigmentaci. (Poruchy pigmentace kůže, viz. sekce:" 3. ročník, Doplňkové informace"). 

Škára (corium)

Je pevnou a pružnou vazivovou vrstvou kůže. Nachází se v ní hladké svalstvo, tuk, cévy a dále nervy se speciálními vnímavými zakončeními. Volná nervová zakončení představují receptory bolesti (terminální nervová tělíska jsou receptory hmatu, chladu a tepla – viz funkce kůže). Ve škáře jsou dále kořeny chlupů a vlasů s mazovými žlázami nebo potní žlázy.

 

Kožní deriváty (adnexa)

Tvoří je jednak zrohovatělé útvary - vlasy, chlupy, nehty, jednak kožní žlázy.

Vlasy (chlupy) vyrůstají z vlasové cibulky na spodině vlasové pochvy (zde se nachází nervy a cévy).
Otázka: Proč u starších lidí dochází k šedivění vlasů?

 Vlasy v číslech:

  • vlasy (chlupy) nerostou neustále; po 3 až 4 letech se růst vlasů zastaví (vlas se může uvolnit); o 3 až 6 měsíců později opět vyrůstají nové;
  • řasy se mohou uvolnit již po 100 dnech
  • vlasy rostou asi o 0,3 až 0,45 mm denně
  • denně vypadává 30 až 90 vlasů (v zimě méně, v létě více).
Kožní a mazové žlázyviz funkce kůže.
Ke kožním žlázám patří také:
  • apokrinní žlázy - sexuální, pachové – produkují specificky zapáchající výměšky (žlázy jsou aktivní od puberty) – typické jsou pro podpaží, okolí konečníku a v kůži pohlavních orgánů;
  • mléčné žlázy – v zárodečném vývoji se zakládají u obou pohlaví; u žen se po dosažení pohlavní zralosti zvětšují v prsy (mammae) – tvoří je žlázové laloky obklopené tukem; vývody prsní žlázy ústí na prsní bradavce, obklopené pigmentovým dvorcem.
Nehet (unquis, onyx)
 
Je rohová destička na hřebtní straně posledních článků prstů začíná kořenem, následuje tělo a pak volný okraj. Podloží nehtu tvoří nehtové lůžko, které odpovídá škáře a je silně prokrveno.
nehet 
Obrázek č. 6 Stavba nehtu (unquis). (Zdroj: Trojan, S. a kol.: Atlas biologie člověka, Scientia, 2002).

Vybrané nemoci kůže

  • Rakovina kůže - melanom, jeden z nejagresivnějších zhoubných nádorů vůbec.
  • Vyrážky (poruchy pigmentace, obr. 9b – vitiligo; lupénka, obr. 9a - nejčastěji se vyskytuje v oblasti kolenou, loktů a za ušima; lišej (impetigo), obr. 8b, a ekzém, obr. 8a.
Vyrážky obvykle představují samotné onemocnění kůže nebo mohou být projevem nemocí postihujících vnitřní orgány.
  • Znaménkamateřská znaménka mohou být plochá nebo i vystupující, různých tvarů, pigmentace a struktur. Vyskytují se jednotlivě i hromadně. Znaménka představují shluky přemnožených melanocytů s vyšším obsahem melaninu – jsou velice běžná; jejich průměr je obyčejně kolem 1 cm. Problém může nastat v okamžiku, pokud začnou mateřská znaménka svědit, krvácet či mění velikost a tvar během krátkého časového období. V tomto případě je nejlépe zapotřebí vyhledat odborného lékaře (kožní lékař).
  • Bradavice, obr. 7 – jedná se o drobný výrůstek vyvolaný virovou infekcí (bradavice může být plochá, vyvýšená, hladká i drsná). Onemocnění obvykle nastává při infekci lidskými papillomaviry (HPV) – virus pronikne do kůže a vyvolá v ní lokální bujení buněk pokožky, nadbytečné buňky se tlačí na povrch kůže a mohou zde vytvořit tzv. hrbolek.
  • Alopecie - plešatost a lupy.

Obrazová příloha

bradavice

Obrázek č. 7 Tvorba bradavice.  (Zdroj: Lidské tělo, Euromedia Group, k. s. - Knižní klub v Praze, 2007).

  ekzm liej 

Obrázek č. 8a Ekzém na horní končetině - vlevo a obrázek č. 8b Lišej (impetigo) na obličeji - vpravo. (Zdroj: Lidské tělo, Euromedia Group, k. s. - Knižní klub v Praze, 2007).

lupnka Vitiligo
Obrázek č. 9a Lupénka (psoriáza) - vlevo a obrázek č. 9b Porucha pigmentace kůže (vitiligo) - vpravo. (Zdroj: Lidské tělo, Euromedia Group, k. s. - Knižní klub v Praze, 2007).

Opakovací otázky:

  1. Vyjmenujte a vysvětlete hlavní funkce kůže.
  2. Jaké mohou být příčiny vzniku rakoviny kůže?
  3. Popište stavbu kůže.
  4. Rozdělte kožní žlázy a proveďte jejich charakteristiku.
  5. Objasněte příčiny vzniku lupů, plešatosti a bradavic
  6. Které známe typické vyrážky na kůži?
  7. Proč vznikají mateřská znaménka?






 












 



 

 




Normal 0 21 false false false CS X-NONE X-NONE

Inkontinencetendence k úniku moči – nejčastěji se objevuje u žen, starších osob a u lidí s poškozením mozku nebo míchy

- existuje několik typů inkontinence:

a) stresová i. – uniká malé množství moče

    při námaze díky ochablým svalům

    pánevního dna, např. při běhu, zakašlání,

    defekaci ad.

b) urgentní i. – naléhavá nutnost močit, je

    dána nepřiměřenou kontrakcí svaloviny

    měchýře smrštění a vyprázdnění celého

    obsahu moče

c) úplná i. kompletní ztráta funkce měchýře

    následkem poruch v CNS, např. demence.

 

Navigace: 3. ročník Anatomie a fyziologie člověka Soustava vylučovací