Biologie

E-learning jako vzdělávací nástroj školy 3. tisíciletí

  • Full Screen
  • Wide Screen
  • Narrow Screen
  • Increase font size
  • Default font size
  • Decrease font size

Pojiva

Email Tisk PDF

POJIVOVÉ (TROFICKÉ) TKÁNĚ

Na rozdíl od epitelů jsou v pojivových (trofických) tkáních typické mezibuněčné prostory (hmota). Na stavbě pojiv se podílí nejen buňky samotné, ale také základní mezibuněčná hmota a vlákna.

Celkově se rozlišují 3 základní typy pojiv:

  • Vazivo
  • Chrupavka
  • Kost

Tyto tkáně tvoří zejména kostru (kosti, svaly), ale vazivové buňky jsou rovněž typické pro stavbu všech orgánů; v zárodečném vývoji se pojiva zakládají z mezenchymu (střední zárodeční list.

K progresivním znakům pojivové tkáně patří:

  1. výrazný nárůst mezibuněčné hmoty
  2. mezibuněčná hmota má vždy složku vláknitou (tvořenou vlákny) a amorfní (beztvarou).

Vláknitou složku tvoří tzv. vlákna (fibrily) - podle typu bílkoviny se rozlišují 3 typy vláken - kolagenní, retikulární (síťovitá) a elastická. Amorfní složku tvoří bílkoviny a minerální látky (organické i anorganické látky).

Vazivo

Tvoří jej buňky a výrazná mezibuněčná hmota. Jeho druhy závisí na poměru zastoupení buněk a mezibuněčné hmoty.
Vazivové buňky se dělí na fixní (pevné - mají stálé místo) a bloudivé.

Fixní buňky vaziva

  • Fibroblasty - nejčastější buňka vaziva, z nich se později vyvíjí fibrocyty, které už jsou v klidovém stavu (okostice, šlachy a kloubní vazy)
  • Retikulární (síťovité) buňky - jsou přítomny ve vazivu sleziny a jater, v lymfatických uzlinách a krvetvorné kostní dřeni. Mohou se přeměňovat na makrofágy a na lymfocyty.
  • Pigmentové buňky melanofory, tyto buňky vcestovaly do vaziva, ve své cytoplazmě obsahují hojná pigmentová zrna – melanin. Bohatě jsou zejména zastoupeny v kůži, duhovce, cévnatce a v měkkých mozkových plenách.
  • Tukové buňky - jsou přítomny zejména v podkožním vazivu a podél krevních cév, jejich hlavní funkcí jsou mechanická ochrana, tepelná izolace, ochrana před nárazy (kolem životně důležitých orgánů), zdroj potenciální energie; hodnoty depotního (zásobního) tuku jsou kolem 16 % u mužů a 20 % u žen.

Bloudivé buňky vaziva

  • Histiocyty, též tzv. makrofágy, jsou podobné fibroblastům, obvykle nejdříve fixní, později se drážděním zakulacují a stávají se volnými makrofágy. Vyznačují se schopností tzv. fagocytózy, tj. pohlcením cizorodého materiálu buňkou a následně odbouráním lytickým systémem buňky - lysozómy . Svou velkou pohyblivostí představují výrazný mobilní zdroj vazivové tkáně v procesu místní obrany těla proti průniku bakterií, korpuskulárních částeček apod.
  • Žírné buňky – jsou přítomny v řídkém vazivu, nachází se zejména ve vazivovém pouzdru jater, štítné žlázy, střeva, žlučníku a v řídkém vazivu cév. Obsahují protisrážlivý (anitkoagulační) faktor – heparin, dále histamin a serotonin. Histamin ovlivňuje tlak krve, zvyšuje propustnost (permeabilitu) kapilár. Serotonin způsobuje zúžení cév (vazokonstrikci) a zesiluje střevní peristaltiku. 
  • Bloudivé krevní buňky - monocyty, lymfocyty, eosinofilní granulocyty (viz. sekce 3. ročník; Anatomie a fyziologie člověka; kapitola: Oběhová a cévní soustava). 
  • Plazmatické buňky – obsahují velké množství drsného endoplazmatického retikula (mají zvýšenou intenzitu syntézy bílkovin); tyto buňky mají výranou roli v imunitních procesech organismu – produkují gama-globuliny, tzv. protilátky.
    Vyskytují se v lymfoidních tkáních, krvetvorné kostní dřeni, ve sliznici trávicího systému a v podpůrné tkáni (stromatu) slinných žláz.

Typy vazivových vláken 

  • Kolagenní vlákna – tvoří je bílkovina kolagen, typ I – základním znakem je pevnost a ohebnost (vyskytují se zejména v řídkém vazivu).
  • Elastická vlákna – tvoří je bílkovina elastin (dodává elastickému vazivu typickou pružnost) – tato vlákna se trhají až při natažení na 150 % původní délky.
  • Retikulární vlákna – tvoří je bílkovina kolagen, typ III a glykoproteiny (tvoří typickou síťovitou strukturu), např. okolo krevních cév, svalových vláken a buněk, nervových vláken, tukových buněk a ve stěne plícních sklípků.

Typy vaziva podle jeho struktury

  • Kolagenní vazivo – převládá v něm vláknitá struktura, má bílou barvu, tvoří zejména šlachy, obaly orgánů a kůži.
  • Elastické vazivo – má žlutou barvu, tvoří kloubní vazy nebo je přítomno také ve velkých krevních cévách.
  • Retikulární (síťovité) vazivo – tvoří základní nosný substrát, zejména lymfatické kostní dřeně, sleziny a dalších krvetvorných tkáních.
  • Tukové vazivo – má bílou barvu, nachází se zejména v podkoží (v dospělosti výrazný rozdíl v přerozdělení tukové tkáně u mužů a u žen.

Hnědý tuk u novorozenců - zakládá se již v zárodečném (embryonálním) vývoji. Po narození se již netvoří.  Je významným zdrojem energie u kojenců. V dalších etapách postnatálního vývoje člověka ztratil svůj význam. Mitochondrie buněk hnětého tuku totiž oxidují mastné kyseliny, aniž by se současně vytvářely molekuly ATP, a tedy veškerá energie je uvolňována ve formě tepla. Ukládá se mezi lopatkami.  

tukov_vazivo dk_kolagenn_vazivo
Obrázek č. 1a Tukové vazivo (vlevo) a obrázek č. 1b Řídké vláknité podkožní vazivo (vpravo). (Zdroj: Trojan, S. a kol.; Atlas biologie člověka; Scientia, 2002).
Retikulrn_pojivo
Obrázek č. 2 Retikulární vazivo. (Zdroj: http://www.sci.muni.cz/).

Chrupavka (cartilago)

Je dalším typem pojivové tkáně. Vyznačuje se pružností a mechanickou odolností, má pevnou konzistenci, obsahuje bílkovinu kolagen, typ II, na který je vázána základní hmota. Vyskytuje se zejména v ušním boltci, nosní dutině, v místech připojení žeber k hrudní kosti, v kloubním spojení lopatky s klíční kostí a hrtanu.

chrupavka
Obrázek č. 3 Hyalinní žeberní chrupavka. (Zdroj: Trojan, S. a kol.; Atlas biologie člověka; Scientia, 2002). 

Typy chrupavek

  • Hyalinní (sklovitá) chrupavka - je nejběžnější chrupavkou v lidském těle, v prenatálním vývoji (zárodečný a plodový vývoj) tvoří celou kostru plodu, po narození se tato chrupavka mění v kost - tento proces se nazývá osifikace, kostnatění; zůstává zachována v kloubech, dále u kostí, které rostou do délky, je růstovou chrupavkou, v dospělosti se také nachází v místech připojení žeber k hrudní kosti.
  • Elastická chrupavka - má žlutou barvu, v základní hmotě obsahuje elastická vlákna, vyskytuje se v ušním boltci, Eustachově trubici, hrtanových chrupavkách a malých průdušinkách.
  • Vazivová chrupavka - je bílé barvy, převládají v ní kolagenní vlákna, amorfní hmoty je velmi málo; tvoří meziobratlové ploténky, kloubní spojení lopatky s klíční kostí, je také v čelistním kloubu nebo kolenních meniscích.

Na stavbě chrupavky se podílí vývojové buňky chrupavky (prekurzory), tzv. chondroblasty, z nich se později vyvíjejí vlastní buňky chrupavek, tzv. chondrocyty, produkující základní i vláknitou hmotu; na povrchu chrupavky je vazivová blána, ochrustavice (perichondrium). 

 Růst chrupavky může probíhat intersticiálně - mitotickým dělením chondrocytů nebo apozicí - z chondroblasů se vyvíjejí přímo chondrocyty.

elastick_chrupavka
Obrázek č. 4 Elastická chrupavka, legenda k obrázku: Nahoře modře zbarvené vazivo ochrustavice. (Zdroj: http://www.sci.muni.cz/).

Kost (os)

Viz. sekce 3. ročník; Anatomie a fyziologie člověka; kapitola: Soustava kosterní (opěrná).

Opakovací otázky:

  1. Jaký je rozdíl v buněčné stavbě mezi epitely a pojivy?
  2. Jaké jsou progresivní znaky pojivové tkáně?
  3. Charakterizujte fixní buňky vaziva a u každého typu uveďte příklad jejich výskytu v těle člověka.
  4. Vyberte z následujících bloudivé buňky vaziva: a) retikulární b) plazmatické c) histiocyty d) tukové
  5. Jaký význam má hnědý tuk novorozenců?
  6. Jak se jmenují buňky chrupavky?
  7. Charakterizujte hyalinní, elastickou a vazivovou chrupavku; u každé z nich uveďte 2 místa jejich výskytu v těle člověka.