Biologie

E-learning jako vzdělávací nástroj školy 3. tisíciletí

  • Full Screen
  • Wide Screen
  • Narrow Screen
  • Increase font size
  • Default font size
  • Decrease font size

Plavuňovité

Email Tisk PDF

Oddělení: Plavuňovité (Lycopodiophyta)

Mají výraznou rodozměnu. Vyvinuly se z psilofytních rostlin (Zosterophyllophyta). Fosilní zástupci měli charakter stromůkeřů. Recentní zástupci se rozdělují do tří tříd:

  • Plavuně (Lycopodiopsida); 
  • Vranečky (Selaginellopsida); 
  • Šídlatky (Isoëtopsida.

Úkol: Vysvětlete význam slov: recentní a fosilní zástupci:

Fosilní plavuně dosáhly největšího rozmachu v prvohorách (karbon, perm) a v druhohorách (trias, křída), byly to převážně stromy (až 40 metrů vysoké), systematicky patří do třídy Vranečky.

Fosilní plavuně zahrnují tři významné rody:

  • Lepidodendron – bohaté větvení; 
  • Sigillaria – málo se větví; 
  • Lepidocarpon – tvořily primitivní semena.

 Recentní zástupci plavuňovitých

Třída: Plavuně (Lycopodiopsida)
Typické byliny s vidličnatě větveným plazivým stonkem s drobnými hustě posetými asimilačními listy – tzv. trofofyly s jedinou středovou žilkou – dřevní část cévních svazků tvoří jen cévice. Některé větve stonku jsou vzpřímené a ukončené zpravidla klasem výtrusných lístků – tzv. sporofyly. Výtrusné lístky nesou na svrchní straně ledvinitou výtrusnici, ve které meiózou vznikají haploidní spory – izospory. 
Z výtrusu vyklíčí jednodomý prokel (3 až 5 mm), který představuje gametofyt rostliny – pelatky (antheridia) a zárodečníky (archegonia). Z oplozené vaječné buňky vyroste nový sporofyt.
 

plavu_vidlaka

Obrázek č. 1 Plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum). Legenda k obrázku: 1 - sporofyt; 2 - výtrusný list s výtrusnicí; 3 - asimilační list; 4 - jednodomý prokel (prothallium); 5 - zárodečníky; 6 - pelatky; 7 - spermatozoidy; 8 - výtrus. (Zdroj: http://cz.wikipedia.org).

  • Plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum) – u nás nejběžnější druh; roste ve smrkových a borových lesích a bučinách. 
  • Plavuň pučivá (Lycopodium annotinum) – vzácnější druh s tuhými listy zakončenými pichlavým hrotem.
  • Vranec jedlový (Huperzia selago) – obvykle se roztroušeně vyskytuje v horských vlhkých lesích; jeho sporofyly netvoří zřetelně oddělené šištice.
 Třída: Vranečky (Selaginellopsida)

Zahrnují vymřelé a recentní zástupce. Rostou obvykle v tropech. Typickým znakem jsou heterosporické výtrusnice – samčí mikrosporangia a samičí megasporangia (makrosporangia). Na našem území se vyskytují ojediněle dva druhy vranečku, jedním z nich je  vraneček brvitý.

Třída: Šídlatky (Isoëtopsida)

Po stromovitých předcích si zachovaly druhotné tloustnutí stonku, i když jen ve zbytcích. Jsou to vodní nebo bažinné rostliny. U nás na se vyskytují na Šumavě - šidlatka jezerní nebo šidlatka ostnovýtrusná.

Opakovací otázky\:

  1. Kdy dosáhly vrcholu svého rozvoje fosilní plavuně?
  2. Popište stavbu těla plavuně.
  3. Která je naše nejběžnější plavuň? Ve kterých biotopech ji lze nalézt?
  4. Které třídy zahrnují plavuňovité rostliny?
  5. Vysvětlete význam slov: recentní a fosilní zástupce.
  6. Jaký význam měly fosilní plavuně rostoucí v karbonu prvohor?
  7. Jmenujte některé rody fosilních plavuní. 
  8. Doplňte uvedená tvrzení:
  • Vranečky rostou obvykle v ___________.
  • Z výtrusu plavuně vyklíčí jednodomý ___________.
  • Na našem území je rozšířen z vranečků zejména ___________________.
  • Fosilní zástupci plavuňovitých měli charakter _______________________.