Biologie

E-learning jako vzdělávací nástroj školy 3. tisíciletí

  • Full Screen
  • Wide Screen
  • Narrow Screen
  • Increase font size
  • Default font size
  • Decrease font size

Systém hub

Email Tisk PDF
Houby v nejširším smyslu jsou v současném systému organismů řazeny hned do tří různých říší: Protozoa, Chromista a Fungi. Mykologie studuje z tohoto hlediska dvě skupiny organismů: vlastní houby (zástupce v říši Fungi nového aktualizovaného systému) a prvoky a chromista  houbového charakteru - organismy, které jsou svými znaky s houbami podobné, avšak vývojově náleží do dvou výše uvedených říší.
Pro větší názornost odlišnosti původního systému zahrnujícího rozsáhlejší řiši Hub s touto říší nově aktualizovaného systému je uvedena následující tabulka:

Přehled skupin, které byly v minulosti řazeny mezi houby

skupiny dříve řazené mezi houby
současné zařazení na úrovni říše
hlenky (Myxomycota) Protozoa (Prvoci)
plazmodiofory (Plazmodiophoromycota) Protozoa (Prvoci)
oomycety (Oomycota) Chromista
hyfochytriomycety (Hyphochytriomycota) Chromista
labyrintuly (Labyrinthulomycota) Chromista

Tabulka č. 1 Skupiny hub, které byly v minulosti tradičně řazeny mezi houby a které dnes již náleží do jiných říší.

Systém hub se dnes rozděluje na 5 oddělení:

  1. Oddělení: chytridiomycety (Chytridiomycota).
  2. Oddělení: mikrosporidie (Microsporidimycota) - původně řazené mezi prvoky.
  3. Oddělení: zygomycety (Zygomycota).
  4. Oddělení: houby vřeckovýtrusé, syn. askomycety (Ascomycota).
  5. Oddělení: houby stopkovýtrusé, syn. bazidiomycety (Basidiomycota).

 Oddělení: CHYTRIDIOMYCETY, syn. Chytridie, též plísně buněnkové (Chytridiomycota) 

Jedná se o mikroskopické houby, které se mohou výrazně přizpůsobovat nejrůznějším životním podmínkám. V současném systému tvoří toto oddělení jedinou třídu zástupců - Chytridiomycetes. Většinou tvoří mnohojaderné, trubicovité podhoubí (mycelium). Buněčná stěna je tvořena chitinem a polyglukany (složené cukry příbuzné škrobu). K nejrozšířenějším zástupcům patří saprofyté žijící ve vodě a vlhké půdě, ale též parazité kulturních rostlin - rakovinovec bramborový nebo lahvičkovka.

Rozmnožování chytridiomycet

Vývojový cyklus může tvořit nepohlavní i pohlavní generace, u některých zástupců je typická rodozměna.
Při nepohlavním rozmnožování se tvoří ve sporangiíích (výtrusnicích) jednobičíkaté zoospory.
Pohlavní rozmnožování může probíhat několika způsoby:
  1. izogamie nebo anizogamie (viz sekce "Základy rostlinné fyziologie - rozmnožování rostlin", 1. ročník);
  2. oogamie - v samičím gametangiu je umístěna nepohyblivá samičí gameta (oosféra), která je oplodněna pohyblivou samčí gametou, která vzniká v samčím gametangiu (antheridia).

Životní cyklus: Zoospora se přichytí na kořeni rostliny; v letní fázi protoplast pronikne dovnitř, zvětší počet jader mitózami, vytvoří se stěna, sporangium začne produkovat zoospory do půdy, dvě zoospory plní funkci gamet; v zimní fázi jejich jádra splývají, vytvářejí dikaryon - dvoujaderný útvar, pronikají do hostitele. Protoplast se neustále rozrůstá, vytváří tlustou stěnu, která chrání odpočívající výtrus v zimním období; na jaře pak proběhne karyogamie a meiotické dělení za vzniku zoospor.

Zástupci chytridiomycet

  • Rakovinovec bramborový - způsobuje nádory na hlízách všech lilkovitých rostlin (nejen brambor, obr. 1), odpočívající sporangia mohou v půdě přežívat až 20 let.

rakovinovec_bram

Obrázek č. 1 Bramborová hlíza napadená rakovinovcem bramborovým (Synchytrium endobioticum). (Zdroj: http://cs.wikipedia.org).

v_rakovinovec

Obrázek č. 2 Životní cyklus rakovinovce bramborového (Synchytrium endobioticum). (Zdroj: Kolektiv autorů: Biologie I, pracovní sešit, Gymnázium v Klatovech, 1995).
  • Lahvičkovka (Olpidium brassicae), obr. 3 - parazituje v buňkách klíčních rostlin z čeledi brukvovitých, způsobuje jejich „padání", napadené rostliny pod dělohami tmavnou, ohýbají se a později odumírají.

lahvikovka

 Obrázek č. 3 Lahvičkovka (Olpidium brassicae) v hlávkovém salátu - patrné jsou "velké žíly". (Zdroj: http://en.wikipedia.org).    

 

Oddělení: MIKROSPORIDIE (Microsporidiomycota)

Jsou to jednobuněční nitrobuněční (intracelulární) parazité studenokrevných živočichů, zejména hmyzu a ryb, ale též teplokrevných živočichů včetně člověka. Tyto organismy netvoří podhoubí (mycelium). Při adaptaci na nitrobuněčný parazitismus ztratily během svého vývoje chitinózní buněčnou stěnu, mitochondrie a peroxizomy. Jejich vegetativní fázi tvoří améboidní (měňavkovité) buňky schopné pronikat tkáněmi hostitele. Uvnitř hostitelské buňky se začnou rozmnožovat a později tvoří spory obalené chitinózní buněčnou stěnou. Spory (obr. 5), které mohou přežívat mimo hostitelské buňky, obsahují stočené, tzv. pólové vlákno, specifickou organelu, která není popsána v buňkách jiných organismů. To se může vymrštit a proniknout "jako kopí" do hostitelské buňky a tím do ní umožňit přechod plazmatického obsahu spory, tzv. sporoplazmy, čímž dochází k infikaci hostitelské buňky. 

Hospodářsky významní zástupci mikrosporidí

  • Hmyzomorka včelí - původce tzv. včelí úplavice (nosemóza) - průjmové onemocnění dospělých včel. Životní cyklus: v améboidních buňkách se tvoří primární vývojová forma, která se přes vymrštěné pólové vlákno dostane do hostitelské buňky. Ve výstelkových buňkách žaludku se vyvíjejí infekční částice zvané schizonti, které mají jedno až pět jader. Ty se poté rozpadají na jednojaderné částice, tzv. merozoity a z nich vyvíjející se sporoblasty, které se rozpadají na jednotlivé spory. Nákaza hmyzomorkou včelí vede obvykle k úhynu celého včelstva.

mikroskopick_Nosema

Obrázek č. 4 Mikroskpický roztěr střevního obsahu včely s četnými sporami hmyzomorky včelí (Nosema apis) - zvětšeno 150x.

  • Hmyzomorka bourcová - tento zástupce způsobuje uhynutí housenek bource morušového. Jako první v historii poukázal na možnost této nákazy Louis Pasteur (viz. sekce "Úvod do biologie - historický vývoj biologie").
  

spora2

Obrázek č. 5 Stavba spory mikrosporidie; legenda k obrázku č. 5: Anchoring disk - kotvící tělísko pólového vlákna, Exospore - vnější obal spory, Endospore - vnitřní obal spory, Nucleus - jádro, Polar Filament - pólové vlákno, Posterior Vacuole - zadní vakuola. (Zdroj: http://en.wikipedia.org).

Na rybách mohou parazitovat mikrosporidie rodu Glugea, u savců v ledvinách nebo mozku druh Encephalitozoon cuniculi. 
Mikrosporidie byly dlouhou dobu považovány za prvoky. Nové studie na molekulární úrovni však ukazují, že evolučně náleží mezi houby.

Oddělení: ZYGOMYCETY (Zygomycota)

Do tohoto oddělení patří (podle nového aktualizovaného systému) dvě třídy hub:

  1. Zygomycetes - syn. houby spájivé (starší název), nejvýznamnější skupina zygomycetů;
  2. Trichomycetes - méně významná a prostudovaná skupina.
Třída: Zygomycetes

Zygomycety mají haploidní, mnohojaderné mycelium bez přehrádek (přehrádky se tvoří pouze při vzniku rozmnožovacích orgánů, případně u starších zástupců. Buněčná stěna obsahuje chitin a chitozan (patří mezi složené cukry - polysacharid). Většina zástupců zygomycetů žije v půdě nebo na rozmanitých organických substrátech, především s vyšším obsahem cukru (ovoce, potraviny ad.).

Životní cyklus zygomycetů: Nepohlavně se rozmnožují nepohyblivými výtrusy (spory) vznikajícími ve výtrusnicích (sporangiích) vyrůstajících na podhoubí (mycelium) rostoucím mimo substrát na vzduchu.
Při pohlavním rozmnožování dochází k tzv. spájení. Po setkání dvou pohlavně odlišených podhoubí (hyfa+) a (hyfa-) se vytvoří kyjovité větve rostoucí proti sobě.
Po dotyku se oba konce těchto větví oddělí od podhoubí a změní se v gametangia, která splynou procesem gametangiogamiediploidní zygosporu. Zygospora se uvolní z podhoubí (mycelium) a za příznivých podmínek klíčí ve sporangiofor (nosič výtrusů), zakončený výtrusnicí (sporangiem). Při klíčení se jádra meioticky dělí, takže výtrusy ve výtrusnici jsou haploidní a fyziologicky rozlišené (+) a (-).

Významní zástupci zygomycetů

  • Plíseň hlavičková (obr. 6) - tvoří bělavé povlaky na potravinách, patří k nejběžnějším plísním vůbec, snadno se přenáší vzduchem.
plse_hl  plse_hl_2
Obrázek č. 6a Plíseň hlavičková (Mucor mucedo) - vlevo a obrázek č. 6b Mikroskpický obraz plísně hlavičkové (Mucor mucedo) - dobře patrné jsou sporangiofory (nosiče výtrusnic). (Zdroj: http://en.wikipedia.org).
  • Měchomršť (Pilobolus), obr. 7 - tato plíseň se nejčastěji objevuje na koňském trusu.
 

mchomr

Obrázek č. 7 Měchomršť krystalický (Pilobolus crystallinus), autor: Standa Jirásek.
  • Kropidlovec černavý (obr. 8) - tvoří typické husté šedé povlaky na potravinách, nejčastěji na špatně uskladněném chlebě.

kropidlovec

Obrázek č. 8 Kropidlovec černavý (Rhizopus stolonifer), na mikroskopickém obrazu je nápadné bíle zbarvené mycelium s černými "paličkami" - sporangiemi (výtrusnicemi). (Zdroj: http://de.wikipedia.org).

Některé zygomycety mohou mít také pozitivní význam pro člověka, jsou to např. některé plísně rodu Rhizopus - kropidlovec, které se využívají při výrobě důležitých organických sloučenin, např. kyselin citronové či mléčné.

Oddělení: HOUBY VŘECKOVÝTRUSÉ, syn. askomycety (Ascomycota)

Vřeckovýtrusé houby tvoří největší oddělení hub. Společným znakem je tvorba specializovaného sporangia (výtrusnice) zvaného vřecko (askus), ve kterém vznikají redukčním dělením (meiózou) askospory - haploidní spory těchto hub. Ve středoškolské biologii se oddělení vřeckovýtrusých hub rozděluje na dvě třídy:
  1. Kvasinky, syn. hemiaskomycety (Hemiascomycetes, Endomycetes).
  2. Houby vřeckovýtrusé, syn. askomycety (Ascomycetes).
Pozn. autora: při zohlednění nejnovějších molekulárně-genetických podkladů je rozdělení vřeckovýtrusých hub podstatně složitější - řadí se zde tři pododdělení a třináct tříd.

Třída: Kvasinky (hemiaskomycety) 

Tyto houby jsou zpravidla jednobuněčné, mohou však tvořit také vláknitá mycelia (podhoubí) obsahující jedno i mnohojaderné hyfy. Hospodářsky nejvýznamnější skupinou jsou "pravé" kvasinky. Nepočítají se zde všechny známé kvasinkové organismy, které patří mezi zygomycety či houby vřeckovýtrusé nebo stopkovýtrusé.

Rozmnožování kvasinek

Kvasinky se rozmnožují převážně nepohlavně pučením. Pokud se nově vznikající buňky neoodělí od buněk mateřských, vznikají řetízky buněk, tzv. pučivá pseudomycelia, nepravá podhoubí. Některé druhy kvasinek tvoří také přehrádkované mycelium, schopné tvořit pučivé buňky, tzv. blastospory.
V době nepříznivých životních podmínek (zejména se jedná o snížené množství živin a vody v prostředí) se kvasinky rozmnožují také pohlavně. V jejich životním cyklu je tedy patrná rodozměna (obr. 9). Při pohlavním rozmnožování (obr. 10) proběhnou ve zvětšených buňkách (vřeckách) meiotická dělení, v každé z nich vznikají čtyři haploidní výtrusy - vždy dva a dva fyziologicky rozlišené (+ a -). Pokud vřecko praskne, výtrusy se uvolní  a ve vhodném prostředí začnou klíčít v buňky. Dvě fyziologicky odlišené buňky (+ a -) splývají v diploidní zygotu v procesu tzv. somatogamie. Tím vzniká diploidní zygota, která pučením vytváří nové vegetativní buňky. 

První jednotlivé kvasinky popsal Antony van Leeuwenhoek (viz sekce "Úvod do biologie - historický vývoj biologie").

kvasinkyDIC

Obrázek č. 9 Kvasinky Saccharomyces cerevisiae v DIC kontrastu. (Zdroj: http://en.wikipedia.org).

Hospodářsky významné kvasinky

Kvasinky umožňují rozklad cukrů na ethanol a oxid uhličitý podle rovnice:
C6H12O6 → 2 C2H5OH  +  2 CO2. Toho se nejvíce využívá v potravinářství.

K nejvýznamnějším zástupcům patří:

  • Kvasinka pivní - používá se při výrobě piva, zkvašuje slad na pivo. Používá se také při kynutí těsta - jako droždí se používají pivní kvasinky lisované s hrubou moukou. Lze ji použít také pro výrobu lihu. Pivní kvasinky se přidávají také do krmných směsí - obsahují důležité enzymy, vitamíny skupiny B a bílkoviny.
  •  Kvasinka vinná - tato houba přezimuje v půdě, odkud se dostává na bobule vinné révy a při lisování hroznů do šťávy, která se zkvašuje na víno. 

kvasinky
Obrázek č. 10 Pohlavní rozmnožování kvasinek. (Zdroj: http://en.wikipedia.org).

Třída: Vřeckovýtrusé houby

Mohou mít mikroskopickou nebo makroskopickou stélku, často tvoří také plodnice. Ze systematického hlediska zahrnují také lišejníky. Stélka je vláknitá, s větveným přehrádkovaným myceliem; hyfy mohou mít volné nebo srostlé v nepravé pletivo – plektenchym. Buněčná stěna je tvořena ze dvou vrstev, její hlavní složkou je chitin a polyglukan.

Rozmnožování vřeckovýtrusých hub

Převládá nepohlavní rozmnožování:
- tvoří jedno- nebo vícebuněčné spory, tzv. konidie na specializovaných hyfách, tzv. konidioforech. Část životního cyklu, která zahrnuje nepohlavní rozmnožování je výrazně odlišná od stadia, kdy se houba rozmnožuje pohlavně. Fáze nepohlavního rozmnožování se označuje pojmem anamorfa.

Při pohlavním rozmnožování, tzv. teleomorfa, se tvoří pohlavní orgány (gametangia) – samčí antheridia a samičí kulovité askogony.
Převládá proces gametangiogamie – antheridium se přikládá k askogoniu, buněčné stěny se rozpouští, jádra samčí a samičí se přikládají k sobě, ale nesplynou – tzv. plazmogamie. Jádra se rozdělí a poté vždy dvojice jader (samčí a samičí společně) putují do vláken, tzv. askogenních hyf, na jejichž koncích vznikají zpětné výběžky, tzv. háky. Teprve v nich dochází ke karyogamii.
Z háků vyrůstají kyjovitá vřecka, ve kterých diploidní jádra projdou meiózou a následující mitózou. Vzniká 8 haploidních jader, která se přemění na osm výtrusů - askospor. Zralá vřecka se na vrcholu otevírají a výtrusy jsou uvolňovány ven.

Životní cyklus paličkovice nachové

Paličkovice cizopasí v semenících trav (obilovin), zejména žita. Na jaře se askospory přichytí na blizně pestíku, kde vyklíčí v hyfy, pronikající do semeníku. V semeníku se mycelium rozrůstá, postupně se na něm začínají tvoři konidie, plovoucí v nektaru, na který je přilákán hmyz. Ten přispívá v průběhu sezóny k rozšiřování konidií této houby. Napadený semeník se výrazně mění na fialově černý námel, tzv. tvrdohoubí. Při sklizni obilovin námel vypadne na zem a přezimuje v půdě. Na jaře z něho vyrůstá několik nových plodnic (stromat), do jejichž dutinek prorůstají hyfy rozlišené jako antheridum a askogon. Další vývoj již není přesně znám. Během vývoje vřecek se v nich tvoří nitkovité askospory. 

Námel je zdrojem alkaloidů, které se používají k výrobě léčiv. 

Zástupci vřeckovýtrusých hub

Třída vřeckovýtrusých hub zahrnuje několik desítek tisíc druhů. Vyskytují se téměř ve všech biotypech, mnohé druhy jsou zejména významné v potravinářství, farmacii i zdravotnictví.

  • Štetičkovec (Penicilium), obr. 11a - tvoří šedozelené povlaky na potravinách, zejména pečivu a marmeládách. Některé jeho druhy produkují antibiotika (Penicilin), např. Penicilium notatum nebo Peniclium chrysogenum. Jiné druhy jsou významné např. při dozrávání sýrů - Penicilium camemberii (sýry Camembert a Brie) nebo Penicilium gorgonzola (sýry Gorgonzola).
tetikovec   aspergilus
Obrázek č. 11a Štetičkovec (Penicilium) - vlevo a obrázek č. 11b Kropidlák (Aspergillus), EM - vpravo. (Zdroj: http://en.wikipedia.org).
  • Kropidlák (Aspergillus), obr. 11b - způsobuje chorobu nazývanou "černá plíseň" na ovoci a zelenině. Nejvýznamnějším druhem je Aspergillus niger, který často kontaminuje potraviny, např. arašídy, hroznové víno, cibuli (někdy lze při intoxikaci cibule touto houbu vidět černé tečky mezi skupkami cibule) ad. Houba může způsobit též onemocnění člověka (tzv. aspergilóza) při vdechnutí velkého množství jejich spor. Pozn. autora: Onemocnění se někdy vyskytuje u zahradníků, kteří vdechují rašlinový prach, obsahující většinou velké množství spor této houby. Pokud člověk onemocní houbovou infekcí uší (tzv. otomykóza), nejčastější příčinou jejího vzniku je právě Aspergillus niger.
    Některé druhy rodu kropidlák produkují nebezpečné mykotoxiny, které se mohou objevit v surovinách pro výrobu krmiv a potravin.
  • Padlí (Erysiphales) - patří k typickým parazitům rostlin; tvoří na listech, stoncích a plodech cévnatých rostlin typické moučnaté povlaky a jeho vlákna pronikají do buněk hostitele pomocí haustorií, např. padlí dubové, obr. 12a nebo padlí travní, obr. 12b. Patří k endoparazitům. Některé druhy padlí mohou způsobovat šedé plesnivění jahod, strupovitost jablek a hrušek nebo dokonce vyvolávat nádory na větvích ovocných stromů.
Padl_dubov Padl_travn
Obrázek č. 12a Padlí dubové (Microsphaera alphitoides) - vlevo a obrázek č. 12b Padlí travní (Blumeria graminis). (Zdroj: http://cs.wikipedia.org).
  • Paličkovice nachová (Claviceps purpurea) - produkuje námel, který se používá k výrobě antibiotik ve farmacii.

Některé druhy vřeckovýtrusých hub tvoří velké (makroskopické) plodnice:

  • Smrž obecný (Morchella esculenta) - je jedlá, chutná houba (obr. 13).
  • Ucháč obecný (Gyromitra esculenta - patří k jedovatým houbám (obr. 14).
  • Lanýž černý (Tuber melanosporum) - pěstuje se v některých evropských zemích, zejména ve Francii (obr. 15).
smr Uch

Obrázek č. 13 Smrž obecný (Morchella esculenta) - vlevo a obrázek č. 14 Ucháč obecný (Gyromitra esculenta) - vpravo. (Zdroj: http://cs.wikipedia.org).

lan
Obrázek č. 15 Lanýž černý (Tuber melanosporum).(Zdroj: http://en.wikipedia.org).

K dalším zástupcům vřeckovýtrusých hub patří dřevnatka mnohotvárná (Xylaria polymorpha) a mísenka oranžová (Aleuria aurantia).

Oddělení: HOUBY STOPKOVÝTRUSÉ, syn. bazidiomycety (Basidiomycota)

Do tohoto oddělení patří nejznámější skupina hub s typickými makroskopickými plodnicemi. Jsou rozšířené po celé Zemi a mnohé z nich jsou hospodářsky značně významné.
Stélku tvoří obvykle vláknité, přehrádkované mycelium. Přehrádky mají v místě otvoru charakteristický soudečkovitý útvar, tzv. dolipór (ztluštěnina s kanálkem). Buněčnou stěnu tvoří dvě nebo více vrstev, hlavními složkami jsou chitin a polyglukany. Od vřeckovýtrusých hub se stopkovýtrusé houby liší zejména tím, že netvoří morfologicky odlišné pohlavní orgány.

Rozmnožování stopkovýtrusých hub

K nepohlavnímu rozmnožování nedochází tak často jako u hub vřeckovýtrusých. Kromě konidií slouží k tomuto rozmnožování také blastospory - pučivé bunky a fragmentace stélky. Většina nepohlavních rozmnožovacích částic je dvojjaderná (dikaryotická).

Při pohlavním rozmnožování, které je častější, splývají obvykle dvě jednojaderná mycelia, vyrůstající z pohlavně odlišených výtrusů (+) a (-) ve dvoujaderné podhoubí. Dochází k plazmogamii, splynutí buněčné plazmy. Toto podhoubí může růst časově neomezeně dlouho a na něm za vhodných podmínek pak může vyrůstat plodnice. Většina druhů při dělení dvoujaderných buněk vytváří tzv. přezky, výrůstky zahnuté dozadu. Do přezky se přestěhuje jedno jádro z jaderného páru. Druhé jádro zůstává ve špičce buňky. Obě jádra se přitom současně dělí. Jedno dceřiné jádro z přezky putuje do špičky buňky a jedno dceřiné jádro ze špičky buňky do její zádní části. Současně se vytvoří dvě přepážky. jedna je těsně pod výrůstkem a rozdělí buňku na dvě dceřiné, druhá pak oddělí výrůstek od přední buňky.

Teprve ve výtrusorodém roušku (hymenium) plodnice dochází v basidiích - výtrusonosné stopky, ke splynutí jader - karyogamii. Následuje meiotické dělení. Vznikají čtyři haploidní jádra, která se dále vyvinou ve čtyři stopečkaté výtrusy, tzv. basidiospory.Výtrusorodá rouška mohou být umístěna buď v rourkách (u hřibovitých), nebo na lupenech (u bedlovitých) hub.

plodnice_hub
Obrázek č. 16: Stavba plodnice stopkovýtrusé houby. (Zdroj: http://cs.wikipedia.org).

Stavba plodnice houby

Plodnice mohou mít různý tvar a různou velikost. Tvoří ji třeň a klobouk (obr. 16.). Ve spodní části klobouku se nachází hymenofor s hymeniem (výtrusorodým rouškem). Hymenofor může být hrotnatý, lupenitý nebo rourkatý. Některé plodnice mají v mládí obal - tzv. plachetku (velum generale). Postupným růstem plodnice se plachetka trhá a na klobouku zůstávají zbytky, na bázi třeně pochva (obr. 16). U některých plodnic zakrývá v mládí rourky nebo lupeny tzv. závoj, spojující okraj klobouku s třeněm. Při růstu plodnice se trhá a zanechává na třeni prsten (obr. 16).

plodnice_houby
Obrázek č. 17 Stavba plodnice houby; legenda k obrázku: 1 - podhoubí; 2 - pochva; 3 - třeň; 4 - lupeny, rourky; 5 - prsten; 6 - klobouk (zbytky plachetky chrání mladou plodnici); 7 - výtrusorodé rouško (hymenium); 8 - výtrusnice; 9 - výtrusy.(Zdroj: http://en.wikipedia.org).

Plodnice jedlých hub

  • Hřibovité houby - hřib pravý (18a), křemenáč osikový (obr. 18b), klouzek obecný (obr. 19a), kozák březový (obr. 19b) ad.
hib_prav kemen_osikov

Obrázek č. 18a Hřib pravý (Boletus edulis Fries) - vlevo a obrázek č. 18b Křemenáč osikový (Leccinum aurantiacum) - vpravo.

klouzek_obecn kozk 
Obrázek č. 19a Klouzek obecný (Suillus luteus) - vlevo a obrázek č. 19b Kozák březový (Leccinum scabrum) - vpravo.
  • Bedla vysoká (obr. 20a) - je jedlá, velmi chutná houba, roste zejména v listnatých a jehličnatých lesích, převážně na mýtinách a osvětlených místech; pro svou malou záměnu s jedovatou houbou je vhodná pro sběr a kulinářské využití.
  • Žampión ovčí (obr. 20b) - roste od června do října, zejména v jehličnatých lesích (nejvíce pod smrky a v lesních křovinách); může být zaměňován s muchomůrkou zelenou.
  • Ryzec pravý (obr. 21a) - roste od srpna do listopadu ve smrčinách; má omezené použití v kuchyni- jeho křehká dužnina je vhodná jen pro naložení do octového nálevu; někdy se opéká.
  • Holubinka (obr. 21b)  - některé druhy jsou nejedlé.
  • Čirůvka fialová (obr. 22) - roste od září do prosince (pokud nejsou velké mrazy), zejména v hustých listnatých lesích.
bedla_vysoka ampiony
Obrázek č. 20a Bedla vysoká (Lepiota procera) - vlevo a obrázek č. 20b Žampión ovčí (Agaricus arvensis) - vpravo.

ryzec_prav holubinka_zelen 
Obrázek č. 21a Ryzec pravý (Lactarius deliciosus) - vlevo a obrázek č. 21b Holubinka zelená - vpravo.

irvka_fialov
Obrázek č. 22 Čirůvka fialová (Lepista nuda)

Mezi smrtelně jedovaté houby patří:

  • Muchomůrka zelená, (obr. 23a) - amatérští houbaři ji snadno mohou zaměnit za žampión ovčí, na rozdíl od žampiónu má lupeny stále bílé, zatímco u žampiónu stářím lupeny hnědnou. Muchomůrka ma navíc u plodnice prsten, který se u žampiónu netvoří. Patří k nejjedovatějším houbám v Evropě, roste zejména od července do podzimu, hlavně v teplejších listnatých lesích (pod duby, habry a buky).
  • Muchomůrka tygrovaná, (obr. 23b) - lze ji zaměnit s muchomůrkou růžovkou (masáky), jedlou, velmi chutnou houbou.
  • Závojenka olovová (obr. 24) - někdy bývá zaměňována s čirůvkou májovkou, roste zejména v teplejších oblastech.
Muchomrka_zelen muchomrka_tygrovan
Obrázek č. 23a Muchomůrka zelená (Amantia phalloides) - vlevo a obrázek č. 23b Muchmůrka tygrovaná (Amantia pantherina) - vpravo.

zvojenka_o
Obrázek č. 24 Závojenka olovová (Entoloma sinuatum).

Dřevní houby

Mnohé druhy hub rozrušují celulózu nebo dřevovinu (lignin). Obvykle rostou tyto houby na trouchnivějících větvích, pařezech či kmenech stromů. Patří mezi ně:

  • choroš - napadá především ořešáky a javory; má polokruhovitý až vějířovitý klobouk s tmavě hnědými šupinami;
  • václavka obecná - roste obvykle kolem pařezů a na odumřelém dřevě;
  • hlíva ústřičná;
  • dřevomorka domácí - roste po celý rok na opracovaném dřevě, nepotřebuje ani hodně vlhkosti.

Rzi a sněti

Rzi a sněti patří do skupiny parazitických hub. Jejich podhoubí žije v mezibuněčných prostorách hostitelských rostlin.

Rzi netvoří typické plodnice, ale vytváří jednoduchá ložiska, ve kterých vzniká postupně více typů výtrusů. Některé rzi vyžadují pro svůj životní cyklus jednoho hostitele - rzi jednobytné, jiné potřebují dva hostitele - rzi dvoubytné. Charakteristickým zástupcem je rez travní obilná, vyskytující se na obilninách, především pšenici a jejímž druhým hostitelem je dřišťál (úspěšný boj s touto rzí nespočívá v hubení dřišťálu, ale ve šlechtění odolných odrůd obilovin).

Ze snětí patří k významným parazitům:

  • sněť kukuřičná, obr. 25a, (způsobuje velké nádory u rostlin, většinou ve vodivých pletivech), napadené rostliny je třeba spálit;
  • prašná sněť pšeničná, obr. 25b, prašná sněť ovesná, prašná sněť ječná - tyto druhy přeměňují semeníky napadených rostlin;
  • mazlavá sněť pšeničná - přeměňuje vnitřní část obilek na mazlavou hmotu, zapáchající po slanečcích.

pran_snt_penin

 sn_kukuin 
Obrázek č. 25a Prašná sněť pšeničná (Ustilago tritici) - vlevo a obrázek č. 25b Sněť kukuřičná (Ustilago maydis) - vpravo. 

Zdroje obrázků 18a až 25a: http://cs.wikipedia.org; http://en.wikipedia.org.

Opakovací otázky:

  1.  Které skupiny hub byly dříve řazené mezi houby?
  2. Popište rozmnožovací cyklus chytridiomycet.
  3. Charakterizujte hmyzomorku včelí, uveďte, do kterého oddělení hub patří.
  4. Popište rozmnožování zygomycet.
  5. Které znáte hospodářsky významné kvasinky?
  6. Co je droždí?
  7. Jmenujte alespoň 3 významné zástupce zygomycet.
  8. Popište nepohlavní a pohlavní rozmnožování ve vývojovém cyklu vřeckovýtrusých hub.
  9. Jaký význam má štětičkovec? Do kterého oddělení hub patří?
  10. Popište životní cyklus paličkovice nachové.
  11. Popište stavbu plodnice stopkovýtrusé houby.
  12. Jmenujte alespoň 3 příklady dřevních hub.
  13. Které znáte smrtelně jedovaté houby.
  14. Jak vzniká prsten u některých plodnic hub?
  15. Charakterizujte rzi a sněti. Jaký je jejich hospodářský význam?


 







 





















  





     





 



Navigace: 1. ročník Říše: Houby Systém hub