Biologie

E-learning jako vzdělávací nástroj školy 3. tisíciletí

  • Full Screen
  • Wide Screen
  • Narrow Screen
  • Increase font size
  • Default font size
  • Decrease font size

Základy obecné biologie

Email Tisk PDF
Obecná biologie
Studuje obecné vlastnosti organismů. K nim patří: chemické složení, buněčná organizace, metabolismus, růst a vývin, schopnost vývoje, schopnost rozmnožování, dědičnost, dráždivost a senzibilita, pohyb a autoregulace (o těchto obecných vlastostech živých soustav je pojednáno v kapitole - Úvod do biolgoie - viz. Základní vlastnosti živých soustav).

Základní strukturální typy živých soustav

Všechny živé soustavy můžeme na základě jejich strukturní a organizační složitosti rozdělit do dvou skupin:

  • nebuněčné živé soustavy - viry, viroidy a virusoidy
  • buněčné živé soustavy = organismy - jednobuněčné a mnohobuněčné.

Společným znakem všech organismů (buněčných živých soustav) je na rozdíl od nebuněčných živých soustav samostatná (autonomní) schopnost realizace přenosu genetické informace (replikace, transkripce a translace). Dále se organismy vyznačují všemi základními životními funkcemi.

Nebuněčné živé soustavy

Patří k nim viry, viroidy a virusoidy. Tyto živé soustavy jsou v přenosech genetické informace v různé míře závislé na hostitelských buňkách, v nichž probíhá jejich reprodukce. Překlad gentické informace v translačním systému je uskutečňován translačním systémem hostitelské buňky. Viry tedy můžeme chápat jako nukleoproteinové částice, které mají výraznou schopnost infikovat svou hostitelskou buňku a v ní se rozmnožovat v závislosti na jejím translačním systému.

Buněčné živé soustavy = organismy

Podle vnitřní struktury se rozlišují dva typy buněk:

  • buňky prokarytické - organismy, které obsahují tento typ buněk označujeme pojmem prokaryota
  • buňky eukaryotické - organismy, které obsahují tento typ buněk označujeme pojmem eukaryota.

Základní znaky prokaryotické buňky

  • Struktura prokaryotických buněk je rozlišena na prokaryotické jádro - není proti cytoplazmě ohraničeno jadernou membránou a nedělí se mitoticky - tzv. nukleoid. Sestává z jedné molekuly dvouřetězcové DNA (deoxyribonukleové kyseliny), která představuje chromozom prokaryotické buňky a je u většiny prokaryot kružnicového tvaru (jen u některých prokaryot byl prokázán lineární chromozom).
  • Téměř všechna prokaryota se vyznačují buněčnou stěnou, jejíž základní složkou je murein patřící do skupiny glykoproteinů (peptidoglykan) nebo pseudomurein (pseudopeptidoglykan).
  • Vnitřní část prokaryotických buněk není rozdělen na membránou ohraničené oddíly, tzv. kompartmenty (organely).
  • Prokaryotické buňky neobsahují plastidy, ani mitochondrie.
  • Ribozomy prokaryotických buněk se vyskytují pouze v jejich cytoplazmě a jsou typu 70S (tzv. sedimentační koeficient, viz kapitola molekulární základy dědičnosti).

Základní znaky eukaryotické buňky

  • Jádro eukaryotických buněk je tvořeno jadernou hmotou - chromatin, což je komplex deoxyribonukleové kyseliny s bazickými bílkovinami, tzv. histony a proteiny nehistonového původu. Proti cytoplazmě je jádro ohraničenou jadernou membránou.
  • Dělení jádra eukaryotických buněk probíhá mitoticky, tím je zajištěno rozdělení chromozomů do dceřinných buněk. Chromozomy obsahují lineární DNA.
  • Vnitřní část eukaryotických buněk je rozdělena na membránou ohraničené kompartmenty (organely), např. Golgiho komplex, endoplazmatické retikulum, lyzozomy atd. (viz struktura eukaryotické buňky).
  • Všechny eukaryotické buňky obsahují mitochondrie, rostlinné buňky mají navíc plastidy, z nich především chloroplasty. Mitochondrie a plastidy obsahují alespoň jednu molekulu DNA, která je u mitochondrií většinou kružnicová, u chloroplastů jen kružnicová (viz struktura eukaryotické buňky).
  • Ribozomy eukaryotických buněk jsou trojího typu:
  1. cytoplazmatické ribozomy - jsou v cytoplazmě, jejich sedimentační koeficient je 80S
  2. ribozomy mitochondrií - jsou jen v mitochondriích, jejich sedimentační keoficient je 70S - 80S
  3. ribozomy chloroplastů - jsou jen v chloroplastech, jejich sedimentační koeficient je 70S.

(O sedimentačním koeficientu pojednáno v sekci "Molekulární základy dědičnosti", 4. ročník).

Opakovací otázky:

  1. Čím se zabývá obená biologie?
  2. Rozdělte buňky podle jejich vnitřní struktury.
  3. Charakterizujte hlavní znaky prokaryotické buňky.
  4. Charakterizujte hlavní znaky eukaryotické buňky.




Navigace: 1. ročník Základy obecné biologie