Biologie

E-learning jako vzdělávací nástroj školy 3. tisíciletí

  • Full Screen
  • Wide Screen
  • Narrow Screen
  • Increase font size
  • Default font size
  • Decrease font size

Houbovci

Email Tisk PDF

KMEN HOUBOVCI, živočišné houby (Porifera)

Jsou to živočichové s radiální (paprsčitou) souměrností. Evolučně zůstali na úrovni gastruly. Nepohybují se, žijí přisedle - benticky. Jejich přijímací otvor je zároveň otvorem vyvrhovacím. Svým vzhledem připomínají řasy. Většina houbovců žije v moři (až 97 %), v šelfovém pásmu (do 50 metrů hloubky). Pomocí ostií (otvorů) po stranách těla se podílejí na samočištění vod.
Houbovci jsou významnou součástí vodního ekosystému.
Houba může žít v symbióze s některými kraby, kteří si je přidržují nad svým tělem a tím se chrání např. před napadením chobotnicí.

Stavba těla houbovců 

Na stavbě těla živočišné houby, obr. 1, se podílí přijímací otvor (oskulum), vnější vrstva buněk ektodermu, vnitřní vrstva buněk entodermu a ostie (otvory). Mezi ektoderm a entoderm se vylučuje rosolovitá hmota - mezenchym. Uvnitř jejich těla je centrální (oskulární) dutina.
Houbovci nemají tkáně, mají specializované, diferenciované buňky.

Diferenciací buněk ektodermu vznikají:

  • Amoebocyty (límečkovité buňky) - tyto buňky se vyznačují schopností fagocytózy a měňavkovitého pohybu - umožňují roznášení částic potravy od límečkovitých buněk po těle.
  • Skleroblasty - pomáhají vytvářet vnitřní kostru - jehlice různých tvarů.
  • Spongoblasty - vylučují pevná a pružná spongiová vlákna, která se podílejí na vytváření vnitřní kostry (bílkovina spongin).
  • Archeocyty - vznikají z nich pupeny a pohlavní buňky.
  • Porocyty - ploché stažitelné buňky, jejich vnitřní kanálek vede z povrchu do oskulární (centrální) dutiny - proudění prokysličené vody s potravními částečkamivystýlají ostie.
houba 
Obrázek č. 1 Schéma tělesné stavby askonní houby. Legenda k obrázku: 1 - oskulum, 2 - ostie, 3 - límečkovité buňky, 4 - ektodermální buňky, 5 - amoebocyty, 6 - jehlice, 7 - porocyty, 8 - centrální (oskulární) dutina. 
Zdroj: Jelínek, J., Zicháček, V.: Biologie pro gymnázia, Nakladatelství Olomouc, Olomouc, 2006.

Entoderm tvoří límečkovité buňky - choanocyty, které mají stejný tvar jako buňky trubének (viz. sekce "2. ročník, říše: Protozoa", kapitola: "Bičíkovci").

Tělní typy houbovců, obr. 2

  • typ askonní - vývojově nejprimitivnější, tento typ má rovnoměrně rozložené límečkovité buňky
  • typ sykonní - límečkovité buňky vystýlají ostie s porocyty
  • typ leukonní - vývojově nejdokonalejší typ; límečkovité buňky jsou ve vnitřní části těla houby přímo v mezenchymu.

Všechny tři typy se tedy liší hlavně umístěním amoebocytů.

typy_houbovc

Obrázek č. 2 Tělní typy houbovců (Porifera). Legenda k obrázku: a - askonní typ; b - sykonní typ; c - leukonní typ; 1 - ostie, 2 - oskulum, 3 - límečkovité buňky, 4 - centrální (oskulární) dutina. 
Zdroj: Jelínek, J., Zicháček, V.: Biologie pro gymnázia, Nakladatelství Olomouc, Olomouc, 2006. 

Rozmnožování houbovců

Nepohlavní rozmnožování

  • Pučení - nově vzniklý jedinec se neodděluje od jedince mateřského postupně vzniká kolonie.
  • Vnitřní pučení - typické pro sladkovodní houby (houba říční), v mezenchymu se shlukují archeocyty, které se obalí sponginem se vzduchovou mezivrstvou. Obal je vyztužen jehlicemi, tzv. amfidisky. Po prvním mrazu celá houba odumře a rozpadne se. Přežijí pouze zárodky (tvořené archeocyty s obalem), tzv. gemule. Na jaře opustí archeocyty gemuli a ve vodě dávají vznik novým jedincům. Pomocí amfidisků mohou gemule ulpívat, např. na peří vodního ptactva a být unášeny na větší vzdálenosti.

Pohlavní rozmnožování - houby jsou hermafrodité, spermie opouštějí tělo houby oskulem s proudem vody, jsou nasáty ostiemi jiného jedince téhož druhu a zachycují se na jejích límečkovitých buňkách. Rýhováním oplozeného vajíčka vzniká larva – tzv. amfiblastula. Ta volně plave vodě a po určité době přisedá k podkladu.

Zástupci houbovců

Houby se v zoologickém systému řadí do 3 tříd:

Houby vápenaté (Calcispongia) - mají jehlice z vápence (uhličitan vápenatý - CaCO3), tvoří typické kolonie. Zástupcem je houba voštinatá (Sycon raphanus).

Houby křemičité (Silicispongia) - mají jehlice z křemene (oxid křemičitý - SiO2), vyskytují se obvykle jednotlivě:

  • houba pletená, Venušin koš, (Euplectella aspergillum) - vyskytuje se jen okolo Filipín;
  • houba pohárová (Poterion neptuni);
  • houba rybničná (Spongilla lacustris) - jediná má gemule bez amfidisků;
  • houba říční (Ephydatia fluviatilis) - tvoří povlaky na ponořených předmětech.

Houba rybničná i říční při přemnožení tvoří silně zapáchající kolonie.

venusin_kos

Obrázek č. 3 Venušin koš (Euplectella aspergillum).

Houby rohovité (Cornacuspongia) - patří mezi ně houba koňská (Hippospongia communis) a houba mycí (Euspongia officinalis), jsou typické pro Středozemní moře, mají spongiovou kostru.
(Pozn. autora: Při vybírání houby mycí vybírat houbu s malými póry a světlejší, houby se po vylovení z moře čistí v manganistanu draselném a poté v peroxidu vodíku).

Fylogenetický význam houbovců

Z hlediska fylogenetického nemají živočišné houby vývojové pokračování.

Opakovací otázky: 

Vysvětlete jednou větou:

  • spongin
  • gemule
  • amfiblastula
  • invaginace
  • skleroblast
  • porocyty
  • blastoderm
  • choanocyt
  • ostie
  • oskulum.
  1. Ze kterých organismů se houby vyvinuly a jaký mají evoluční význam?
  2. Mají houby praktický význam?
  3. Doplňte uvedená tvrzení:
  • Spongoblasty jsou buňky, které produkují _________________________.
  • Amébocyty mají význam pro _____________, ____________ a ____________.
  • Jako pohlavní buňky u hub slouží _______________.
  • U hub nejsou vytvořeny žádné ustroje s funkcí ___________, __________, __________ a __________.
  • Hermafrodité jsou živočichové, kteří mají __________________.