Biologie

E-learning jako vzdělávací nástroj školy 3. tisíciletí

  • Full Screen
  • Wide Screen
  • Narrow Screen
  • Increase font size
  • Default font size
  • Decrease font size

Molekulární biologie buňky

Email Tisk PDF
I přesto, že již na počátku 20. století bylo zřejmé, že chromozomy obsahují genetickou informaci, zůstávala dlouhou dobu deoxyribonukleová kyselina (DNA) stranou zájmu mnoha odborníků. Panovala určitá představa, že gen má velmi komplikovanou strukturu, kterou je možné vytvořit pouze složitými kombinacemi dvaceti různých aminokyselin v proteinových molekulách. Řetězce nukleových kyselin jsou naproti tomu složeny pouze ze čtyř odlišných nukleotidů, které zdánlivě neumožňují vytvoření takového množství variant. Dlouhou dobu se tedy veřilo, že geny jsou proteinového charakteru.
Dnes je již zřejmé, že důležitost proteinů a nukleových kyselin pro živé soustavy vyplývá z toho, že se mezi nimi vyvinuly vztahy, kterými jsou zajišťovány základní funkce živých soustav, zejména přeměna látek a energie (metabolismus) a reprodukce. Nukleové kyseliny hrají v těchto vztazích významnou úlohu v tom, že zajišťují přesný přenos genetické informace z rodičů na potomstvo a proteiny. Vlastní genetická informace se potomstvem dědí jen prostřednictvím nukleových kyselin. Podle nich se tvoří primární struktura proteinů, které mají v živých soustavách základní funkce, a to především funkci stavební a biokatalytickou. Obě jsou určeny primární strukturou proteinů. Jako biokatalyzátory ve funkci enzymů působí proteiny katalyticky jednak svou vlastní syntézu, jednak na syntézu nukleových kyselin. V každé živé soustavě je biosyntéza nukleových kyselin a proteinů závislá na proteinech jako biokatalyzátorech a na nukleových kyselinách jako nositelích genetické informace.
Navigace: 4. ročník Molekulární biologie buňky