Biologie

E-learning jako vzdělávací nástroj školy 3. tisíciletí

  • Full Screen
  • Wide Screen
  • Narrow Screen
  • Increase font size
  • Default font size
  • Decrease font size

Teorie vzniku mnohobuněčnosti

Email Tisk PDF

Úvahy o evoluci

  • Těla mnohobuněčných živočichů jsou tvořena stejnými chemickými prvky (tzv. makrobiogenní prvky: C, H, N, O, S, P) 
  • Při pohlavním rozmnožování je na počátku ontogenetického vývoje každého mnohobuněčného živočicha vždy jediná buňka (ZYGOTA)

Závěr: jednobuněčnost je evolučním předstupněm mnohobuněčnosti.

V současné době existují celkem tři teorie, které vysvětlují vznik mnohobuněčnosti. Dvě teorie vysvětlují vznik mnohobuněčnosti pro Diblastica, jedna pro Triblastica. Jsou to:

  1. Invaginační teorie (Triblastica) 
  2. Imigrační teorie (Diblastica) 
  3. Plakulární teorie (Diblastica)
  • Autorem Invaginační teorie je známý německý biolog Ernst Haeckel. Tato teorie tvrdí, že prapředkem mnohobuněčných forem Triblastic je kulovitá kolonie typu Váleče. Kolonie vznikla opakovaným dělením zygoty, ze které vznikla morula (kulovitý mnohobuněčný útvar). Z moruly se vyvíjí blastula s prvotní tělní dutinou blastocoelem, část buněk se v tomto stádiu přesunula k povrchu. Invaginací blastuly vzniká gastrula. 
  • Imigrační teorie také vychází z hypotézy existence kulovité kolonie Váleče, ovšem podle této teorie vzniká entoderm vcestováním některých buněk schopných fagocytózy do vnitra kolonie, jejich pomnožením a uspořádáním do plochy. Následně se tak vytváří blastocoel a prvoústa. Autorem této teorie je ruský lékař Ilja Mečnikov. 
  • Podle plakulární teorie byla nejranějším stádiem mnohobuněčných tzv. plakula - plochý, dvouvrstvý organismus pohybující se po dně moří. Spodní vrstva buněk byla ve styku s velkým počtem potravních částic a časem se pravděpodobně specializovala na potravní funkce. Horní vrstva pak na funkce ochranné. Plakula se v průběhu vývoje nadzvedla a protáhla ve dvoustranný útvar - bilaterální souměrnost. Ta předcházela radiální symetrii, která je dnes typická pro Žahavce a Žebernatky. Plakulární teorii sepsal Otto Bütschli.

 

U prvoústých (Protostomia) se vyvinuly 3 typy tělních dutin:

1. Schizocoel je nepravá tělní dutina vyplněná parenchymem. Skulinami v parenchymu prochází tělní míza. Živočichové s touto tělní dutinou se nazývají Schizocoelia. Patří sem ploštěnci a pásnice.

schizocoel

Obrázek č. 1 Schizocoel. Legenda k obrázku: 1 - ektoderm, 2 - mezoderm, 3 - entoderm.


2. Pseudocoel je taktéž neprává tělní dutina, která se vyvinula ze schizocoelu potlačením parenchymu. V osové části těla vzniká dutina vyplněná mízou a podélně zde prochází trávicí trubice. Živočichové s touto tělní dutinou se označují jako Pseudocoelia. Patří sem vířníci nebo hlístí.

pseudocoel

Obrázek č. 2 Pseudocoel. Legenda k obrázku: 1 - pseudocoel, 2 - entoderm, 3 - mezoderm, 4 - ektoderm.


3. Coelom je pravá tělní dutina. Živočichové s pravou tělní dutinou se označují jako Coelomata. Coelomata se dále dělí na coelomové s tělem:

a) nečlánkovaným - měkkýši

b) článkovaným stejnocenně (homonomně) - kroužkovci

c) článkovaným nestejnocenně (heteronomně) - členovci a všichni druhoústí (Deuterostomia)

coelom

Obrázek č. 3 Coelom. Legenda k obrázku: 1 - ektoderm, 2 - vnější část mezodermu, 3 - coelom, 4 - vnitřní část mezodermu, 5 - entoderm.

Spoluautor: Tomáš Durčák

Opakovací otázky:

  1. Kdo je autorem invaginační teorie?
  2. Vysvětlete, v čem spočívá invaginační teorie.
  3. Jak se jmenuje pravá tělní dutina?
  4. Vysvětlete pojem plakula.

 

 

Navigace: 2. ročník Říše: Živočichové Teorie vzniku mnohobuněčnosti