Biologie

E-learning jako vzdělávací nástroj školy 3. tisíciletí

  • Full Screen
  • Wide Screen
  • Narrow Screen
  • Increase font size
  • Default font size
  • Decrease font size

Doplňkové informace

Email Tisk PDF

Hypoglykemický a hyperglykemický stav, cukrovka

Předávkování inzulinem vyvolává v organismu tzv. hypoglykemický šok, k jehož příznakům patří zejména poruchy v centrálním nervovém systému (CNS) - bezvědomí a křeče s aktivací sympatiku (vegetativní nervový systém) a glukagonu, který stimuluje rozklad glykogenu v játrech.Při přejídání (příjem nadměrného množství sacharidů ve stravě) je překročena možnost tvorby glykogenu v játrech, takže vzniká vyšší podíl mastných kyselin, které jsou vyplavovány do tukové tkáně a zde ukládány ve formě tuků.

Cukrovka (diabetes mellitus - DM), syn. úplavice cukrová
Rozvíjí se obvykle při nedostatku inzulinu, při tomto onemocnění se v těle špatně využívají cukry, množství glukózy v krvi stoupá a po překročení tzv. ledvinového prahu pro glukózu (10 mmol/l) se její přebytečné množství začne vylučovat močí (tzv. glykosurie). S vylučováním glukózy močí ztrácí organismus také tekutiny, což nemocný kompenzuje zvýšeným pitím. Důsledkem je zvýšené denní množství moče (tzv. polyurie).

Diabetes lze rozdělit z hlediska diagnostiky na dva typy:
Diabetes mellitus I. typu – IDDM (insulin dependent diabetes mellitus) na inzulinu závislý diabetes – je charakterizován úplným nedostatkem inzulinu se sklonem ke ketoacidóze (pokles pH a hromadění ketolátek v těle). Tento typ diabetu vzniká nejčastěji v dětství a v období dospívání – tzv. juvenilní diabetes, jinak může vznikat v kterémkoli věku.
Diabetes mellitus II. typu – NIDDM (non insulin dependent diabetes mellitus) na inzulinu nezávislý diabetes – je charakterizován menší poruchou vyměšování inzulinu, ale hlavně nedostupností inzulinových receptorů. Tento typ diabetu postihuje nejčastěji dospělé osoby, není zde sklon ke ketoacidóze a častým doprovodným jevem je otylost. Pro tuto formu diabetu je typický rodinný výskyt.

hladina_glykemie
Obrázek č. 1 Graf vyjadřující hladinu glykémie u diabetiků v závislosti na čase. (Zdroj: Trojan, S. a kol.: Atlas biologie člověka, Scientia, 2002).

Odběr mozkomíšního moku - lumbální punkce

Provádí se mezi trny 3. až 4. bederního obratle (L3 – L4), případně o jeden bederní obratel níže (L4 – L5). Pozn. autora: Odběr se provádí zásadně v poloze vleže – tlak 0,7 – 1,4 kPa (vsedě by byl dvojnásobný tlak likvoru). Vyšetření má zásadní diagnostický význam pro určení zánětu v CNS, případně může přítomnost krve v odebraném vzorku poukazovat na pravděpodobnost krvácení do CNS. Stejným způsobem je možno aplikovat léky do páteřního kanálu. Po zákroku je nezbytný klid na lůžku (do 12 hodin). Komplikací může být bolest hlavy při změně tlaku mozkomíšního moku.

LP
Obrázek č. 2 Lumbální punkce. (Zdroj: http://en.wikipedia.org).

Parkinsonova choroba

Jedná se o onemocnění postihující složky řízení hybnosti. Postižena jsou bazální ganglia (nuclei basale) a černá hmota (substantia nigra) středního mozku. Typická je nerovnováha v zastoupení látek zajišťujících přenos nervového vzruchu, tzv. neuromediátorů - dopamin a acetylcholin - s nedostatkem dopaminu a výraznou převahou acetylcholinu. K typickým příznakům patří porucha začátku pohybu a jeho dokončení (akinéze), maskovitý, bezvýrazný obličej, špatně modulovaná řeč, chybí souhyb paží a chůze je charakterizovaná drobnými krůčky v předklonu, dalšími výraznými symptomy jsou svalové ztuhnutí (rigor) a klidový třes (tremor) – především na rukou, může se vyskytovai i na rtech a jiných částech těla. Časté jsou také zácpa, poruchy spánku a psychické potíže.

 Přehled vybraných nemocí vylučovací soustavy

  • Infekce a záněty ledvin - infekce močového ústrojí je častější u žen než u mužů (zdůvodněte); jedna z nejčastějších infekcí je zánět močového měchýře – tzv. cystitida – palčivá bolest a časté nucení na močení (obvykle však odchází jen malé množství moče), výrazný pocit pálení a řezání při močení.
  • Inkontinence – tendence k úniku moči – nejčastěji se objevuje u žen, starších osob a u lidí s poškozením mozku nebo míchy. Existuje několik typů inkontinence: stresová – uniká malé množství moči; při námaze díky ochablým svalům pánevního dna, např. při běhu, zakašlání, defekaci ad; urgentní – naléhavá nutnost močit, je dána nepřiměřenou kontrakcí svaloviny měchýře → smrštění a vyprázdnění celého obsahu moče; úplná - kompletní ztráta funkce měchýře následkem poruch v CNS, např. demence.
  • Ledvinné kameny - v 80 % případů jsou tvořeny šťavelanem vápenatým (krystalická depozita), méně často obsahují fosfáty; mohou se vytvořit a růst několik let (zvýšené riziko u lidí s vysokou koncentrací Ca2+ v krvi – nadměrný příjem mléka, vitaminu D, hyperfunkce příštítných tělísek). Nejčastější místa výskytu v ledvině – ledvinné kalichy a pánvičkaZ hlediska prevence je nejvýznamnější dostatečný přísun tekutin. 
  • Selhání ledvin. Nastává v okamžiku, kdy ledviny nejsou schopny plnit svou vitální funkci – odstraňování metabolických produktů ven z těla. V zásadě se dá rozdělit na dva typy: akutní – obvykle nastupuje rychle (ztráta krve, srdeční slabost, působeni jedu, ledvinová infekce) – obvyklými příznaky jsou inertnost, nevolnost a zvracení, bolesti hlavy, při odborné lékařské péči se pacient uzdraví; chronické – vyvíjí se pomalu, k obvyklým příčinám patří polycystická ledvina nebo dlouhotrvající vysoký krevní tlak; nejčastějšími příznaky jsou: častější močení, dušnost, svědění kůže, nevolnost, zvracení a svalové záškuby až křeče; obvykle končí dialýzou nebo je jediným řešením transplantace.

DIALÝZA – filtrace krve; existují dva typy dialýzy:

  • hemodialýza – krev je přístrojem přečerpávána přes filtr, jehož stěna je tvořena polopropustnou membránou ponořenou do roztoku (tzv. dialyzát) – menší molekuly, močovina a podobné odpadní látky procházejí membránou do dialyzátu; větší potřebné molekuly, např. bílkoviny, zůstávají v krvi (na HK se zakládá shunt – cévní spojka; dialyzuje se obvykle 2x až 3x týdně obvykle 3 až 4 hodiny, ale záleží na konkrétní potřebě pacienta)
  • peritoneální dialýza přechod látek z krve přes pobřišnici do tekutiny, která se několikrát během dne zavádí (a vyměňuje) do břicha – pacient není vázán na nemocniční hemodialýzu – tzv. umělou ledvinu (větší břišní dutiny cévkou vyvedenou ven kůží z komfort pro pacienta).
Transfuze krve

Transfuzí dostává příjemce nejen ztracenou tekutinu a krevní tělíska, ale i protilátky a výživu. Vlastní předtransfuzní vyšetření se skládá z 5 základních vyšetření:

  1. určení krevní skupiny v AB0(H) systému;
  2. určení Rh-faktoru;
  3. porovnání snášenlivosti krví křížovou zkouškou;
  4. Sevac test;
  5. biologický pokus - test provádí lékař na začátku transfuze, kdy do oběhu nemocného převede 10 až 20 ml krve a počká 3 minuty, zda se neobjeví komplikace (bolest hlavy, dušnost, zrychlený tep). Tento postup je několikrát opakován.
Cholesterol a další látky tukového charakteru významné z hlediska lidského zdraví

Cholesterol je přijímán ve stravě, ale také se z velké části tvoří buňkami v těle. Je nezbytný pro tvorbu kyseliny cholové, základní sloučeniny pro tvorbu žlučových kyselin.
!!Autor upozorňuje: hladina cholesterolu v krvi zdravého dospělého člověka by měla být: 3,5 – 5,2 mmol/l!!

Další tuky hodnocené v krvi člověka:
  • Celkové tuky (celková lipémie): 4 – 9 g/litr
  • Lipoproteiny o velmi nízké denzitě VLDL mají za úkol distribuovat cholesterol tkáním – jejich hladina by měla být pokud možno co nejnižší.
  • Lipoproteiny o vysoké denzitě HDL (high denzity lipoproteins) slouží jako „odklízecí" faktor cholesterolu a zavádí jej do jater.
Čím je hladina HDL vyšší a hladina VLDL (very low denzity lipoproteins) nižší, tím nastává menší riziko vzniku aterosklerotických plátů cév včetně koronárních (věnčitých) v srdci.
Fyziologické rozmezí (referenční interval) pro VLDL je: 2,5 – 5,6 g/l.
Fyziologické rozmezí (referenční interval) pro HDL je: 1,0 – 1,3 g/l (u žen nepatrně vyšší).



 

 


Navigace: 3. ročník Doplňkové informace