Biologie

E-learning jako vzdělávací nástroj školy 3. tisíciletí

  • Full Screen
  • Wide Screen
  • Narrow Screen
  • Increase font size
  • Default font size
  • Decrease font size

Žahavci

Email Tisk PDF

KMEN ŽAHAVCI (Cnidaria)

Žahavci mají paprsčitě (radiální) souměrné tělo. Vývojově zůstali na úrovni gastruly, vyvinuly se dva zárodečné listy ektoderm a entoderm - hmota mezi nimi je mezoglea. Všichni mají společný znak - tzv. láčku, trávicí dutinu, která je ektodermálního původu. V původním systému bývají žahavci zařazováni (společně s žebernatkami) do jednoho kmene láčkovců (Coelenterata). Typické pro všechny žahavce jsou také knidoblasty - jedná se o žahavé buňky sloužící k obraně i útoku, obr. 1.

ahav_buka

 Obrázek č. 1: Žahavé buňky nezmara (knidoblasty). Legenda k obrázku: 1 - jádro buňky, 2 - citlivý výběžek knidocil, 3 - ostny, 4 - vymrštěné vlákno; a - buňka s vymrštěným vláknem, b - buňka s nevymrštěným vláknem. Zdroj: Jelínek, J., Zicháček, V.: Biologie pro gymnázia, Nakladatelství Olomouc, Olomouc, 2006.

Knidoblasty nemohou regenerovat, proto jsou neustále doplňovány ze vmezeřených (intersticiálních) buněk ektodermu. Při útoku proniká dutinkou vymrštěného vlákna do těla kořisti látka - hypnotoxin, který obvykle kořist omráčí. Tímto způsobem mohou žahavci překonat také větší kořist.

Orgánové soustavy žahavců

Žahavcům chybí vylučovací, dýchací a cévní soustava, naopak vyvinuté jsou soustavy trávicí, svalová, nervová a rozmnožovací.

Trávicí soustava - u žahavců se rozlišují 2 typy trávení:
  • intracelulární - nitrobuněčné, slouží k dokončení trávicích procesů; 
  • extracelulární - mimobuněčné, při kterém je pohlcená kořist enzymy natrávena zpravidla již přímo v dutině láčky. 

Svalová soustava  - pohybové funkce plní stažitelné svalové buňky mezogley (stažení nezmara, "píďalkovitý" pohyb nezmara, stažení zvonu medúzy apod.).  

Rozmanité rozmnožování - typickým znakem v rozmnožování žahavců je rodozměna, metageneze, při které se střídá pohlavní a nepohlavní rozmnožování.

  • Polypovci - tvoří stádium polypa (žijící benticky), převažuje nepohlavní rozmnožování, sezónně se objevuje stadium medúzy (velmi málo).
  • Medúzovci - tvoří stadium skyfomedúzy - rozmnožování je pohlavní, stadium polypa je omezeno na nepohlavní rozmnožování, viz níže.
  • Korálnatci - jedná se o typické koloniální organismy, rozmnožují se převážně pučením, nový jedinec zůstává, na rozdíl např. od nezmara, spojen s mateřským jedincem.

Nezmaři mají vysokou regenerační schopnost - z jednotlivých částí těla může dorůst celý nový jedinec.  

Nervová soustava - nervové buňky tvoří prostorovou síť bez ústředního centra, vzruch (impuls) je veden všemi směry. Polypovci mají difúzní nervovou soustavu. U medúzovců se poprvé objevuje vedení vzruchu jedním směrem a koncentrace neuronů, tvoří se tedy nervové zauzliny - ganglia.
  
Výskyt žahavců

Žahavci žijí převážně ve slaných vodách, ale najdeme je i ve vodách sladkých. Žijí pelagicky - volně plavou i benticky - přisedle.

Dělení žahavců 

Žahavci se rozdělují v současném zoologickém systému do 3 tříd:

  • Polypovci (Hydrozoa)
  • Medúzovci (Scyphozoa)
  • Korálnatci (Anthozoa).

Polypovci (Hydrozoa)

nezmar
Obrázek č. 2 Podélný řez tělem nezmara. Legenda k obrázku: 1 - ektoderm, 2 - entoderm, 3 - mezoglea, 4 - otvor přijímací (a současně vyvrhovací), 5 - láčka, 6 - pučící mladý jedinec, 7 - chapadlo, 8 - nožní terč, 9 - vznikající spermatozoidy, 10 - vznikající vajíčko.
Zdroj: Zdroj: Jelínek, J., Zicháček, V.: Biologie pro gymnázia, Nakladatelství Olomouc, Olomouc, 2006.

Žijí ve sladkých vodách i v moři. Mají jednoduchou láčku. Ve vývojovém cyklu převládá stadium polypa, stadium medúzy může zcela chybět. Hydromedúzy mají na okraji zvonu vytvořenou plachetku (velum).

K polypovcům patří nezmaři (Hydroidea) a trubýši (Siphonophora).

Nezmaři (Hydroidea)

U nás se běžně vyskytuje nezmar hnědý (Pelmatohydra oligactis) a nezmar zelený (Chlorohydra viridissima).
Nezmar hnědý má asi 6 chapadel mimořádně dlouhých, přesahujících jeho tělo. Patří ke gonochoristům - jedincům odděleného pohlaví. Nezmar zelený žije v symbióze s řasami (případně sinicemi), je menší než nezmar hnědý (asi kolem 1 cm), má 8 chapadel a je typickým hermafroditem - jedinec obojetného pohlaví.

Také patří k nezmarům - medúzka sladkovodní (Craspedacusta sowerbii). Jediný náš nezmar, která si zachoval rodozměnu - metagenezi. Živí se mikroplanktonem, vyskytuje se ve většině přehradních nádrží na našem území.

nezmar_zeleny

Obrázek č. 3 Nezmar zelený (Chlorohydra viridissima)

Zdroj: http://cs.wikipedia.org.

Trubýši (Siphonophora)

Tvoří volně plovoucí, mnohotvárné kolonie. Žijí v mořích tropického i mírného pásu. Jsou to rosolovití, často nápadně vybarvení živočichové podivuhodných tvarů. Nemají hospodářský význam.

medzka_sladkovodn
Obrázek č. 4 Medúzka sladkovodní (vznik medúzky pučením na těle polypa). Zdroj: Jelínek, J., Zicháček, V.: Biologie pro gymnázia, Nakladatelství Olomouc, Olomouc, 2006.

K zástupcům trubýšů patří např. měchýřovka vznášivá (Physophora hydrostatica) nebo měchýřovka portugalská, tzv. "portugalská galéra" (Physalia physalis).

Měchýřovka portugalská je velmi nebezpečná pro člověka, požahaní, které způsobí, vyvolává u člověka těžké záněty a horečky. Pozn. autora: Měchýřovka sice vypadá jako jeden živočich, ve skutečnosti se však jedná o složité kolonie polypů (velikost až 6 metrů)Rhi, z nichž každý má odlišnou funkci - hydrostatická funkce, chytání potravy, trávení potravy a rozmnožování.

mchovka
Obrázek č. 5 Měchýřovka portugalská ((Physalia physalis). Zdroj: Burnie, D. (hlavní redaktor) a kol.: Zvíře - obrazová encyklopedie živočichů všech kontinentů, Knižní klub DK, Euromedia Group k. s. 2002.

Medúzovci (Scyphozoa)

V jejich vývojovém cyklu je typická rodozměna. (Časově převládá stadium tzv. skyfomedúzy – mají velikost 5 až 60 cm). Jejich stavba těla je odvozena od polypa (zkrátí se tělní osa). Část odpovídající nožnímu terči tvoří vypuklou stranu zvonu, tzv. exumbrella. Peristom, chapadla a pohlavní orgány se nacházejí ve spodní, vyduté části zvonu, tzv. subumbrella.
Typickým znakem medúzovců je vývoj gastrovaskulární soustavy - ze středové části trávicí dutiny vybíhá do stran soustava kanálků, spojených na obvodu kanálkem okružním. Tato soustava plní současně funkci trávení i rozvádění živin. Na obvodu těla medúzy je 8 výběžků tzv. ropalií, ve kterých jsou dokonalejší smyslová ústrojí než u ostatních žahavců – statocysta, jamkovité oči a chemoreceptory.
Medúzy jsou gonochoristé - jedinci odděleného pohlaví. K oplození dochází ve vodě. Rýhováním vzniká larva planula, která plave ve vodě, avšak za několik dní přisedá k podkladu a mění se v polypa, který se rozmnožuje strobilací (jedná se vlastně o zvláštní způsob pučení - zaškrcování). Tímto vznikají malé medúzky, tzv. efyry, které postupně rostou a mění se v dospělé skyfomedúzy.

Zástupci medúzovců

  • Talířovka ušatá (Aurelia aurita) - jeden z nejběžnějších zástupců medúzovců.
  • Taliřovka obrovská (Cyanea capillata) - její zvon může mít v průměru i přes 2 metry, patří k největším medúzám. Svými početnými dlouhými chapadly může být značně nepříjemná pro plavce, i pokud je vyplavena na pláž, může ještě dlouho svým požahaním ohrožovat lidi.
  • Kořenoústka plicnatá (Rhizostoma pulmo) - není nebezpečná pro člověka, její žahnutí je velmi slabé.
  • Čtyřhranka smrtelná (Chironex fleckeri) - pravděpodobně patří k nejjedovatějším medúzám (zřejmě nejjedovatější živočich), její požáhání býva velmi často smrtelné (zvon má v průměru kolem 25 cm, lze jej snadno přehlédnout, z jejího těla ale vycházejí až 3 metry dlouhá tenká lepkavá chapadla). Běžně se vyskytuje ve vodách u severovýchodní Austrálie. Pozn. autora: název "Chinorex fleckeri" dostala tato medúza na počest lékaře, který řadu let řešil záhadná umrtí na plážích u pobřeží Austrálie.
  • Další medúzy: Kalichovka čtyřrohá (Lucernaria quadricornis), Korunovka purpurová (Periphylla periphylla).

korenoustka_plicnata

obrázek č. 6 Kořenoústka plicnatá (Rhizostoma pulmo).

Korálnatci (Anthozoa)

U korálnatců zcela chybí stadium medúzy, většina tvoří symbiózy s řasami. Kromě sasanek tvoří schránky z vápence nebo organické hmoty zvané koralin. Žijí koloniálně výhradně v mořích, mají značný geologický význam. Jejich láčka je rozdělena 6 až 8 přepážkami (septy). Rozmnožují se pučením - nově vzniklí jedinci se neoddělují, tvoří kolonie, v nichž zůstávají spojení společnou trávicí soustavou (coenosark) nebo přes pohyblivou larvu.

Dělení a zástupci korálnatců

Korálnatci se dělí do dvou skupin:

  • Osmičetní korálnatci (Octocorallia) - mají vždy 8 chapadel a 8 přepážek v trávicí dutině.  Patří mezi ně např. korál červený (Corallium rubrum), jehož skelet se zpracovává na šperky nebo laločnice prstnatá (Alcyonium digitatum), žije v mělkých vodách severního Atlantiku. Její polypi vyčnívají z bilé až růžové hmoty v podobě prstíků (tento druh bývá označován také jako prsty mrtvého muže). K dalším zástupcům osmičetných korálnatců patří varhanitka červená (Tubipora musica) - bílé až nazelenalé polypy vyrůstají z načervenalých trubiček, vzhledem připomínají malé kytičky - a pérovník červený (Pennatula rubra), který v noci světélkuje.
  •   Šestičetní korálnatci (Hexacorallia) - mají počet chapadel vždy v násobku šesti. Patří k nim sasanky a větevníci.
  1. Sasanky (Actiniaria) - nikdy netvoří kosterní útvary. Mohou žít jednotlivě nebo i v symbióze s korýši (např. sasanka plášťová (Adamsia palliata) a rak poustevníček mořský (Eupagurus prideaouxi). Běžnějším druhem v evropských mořích je sasanka koňská (Actinia equina). Sasanky mnohdy připomínají svým vzhledem kytice květin.
  2. Větevníci (Madreporaria) - žijí převážně v teplejších mělčích vodách. Tvoří typické rozsáhlé vápencové útvary (kolonie), které obsahují miliony polypů. Mnohé korálové útesy jsou tvořené právě větevníky, patří k nim také ten největší na světě - Velký korálový (bariérový) útes, dlouhý přes 2 000 km, ležící na severovýchodním pobřeží Austrálie. Mezi nejhojnější druhy patří větevník mozkový (Diploria cerebriformis).

Obrazová příloha:

lalonice  
Obrázek č. 7 Laločnice (Sarcophyton)
Zdroj: Burnie, D. (hlavní redaktor) a kol.: Zvíře - obrazová encyklopedie živočichů všech kontinentů, Knižní klub DK, Euromedia Group k. s. 2002.  
sasanka_konska
Obrázek č. 7 Sasanka koňská (Actinia equina)

Fylogenetický význam žahavců

Nejpůvodnějěší z celého kmene jsou pravděpodobně polypovci. Od nich směrovala jedna větev k medúzovcům a další, samostatná větev ke korálnatcům.

Opakovací otázky:

  1. Připravte si referát o způsobu života a zástupcích medúzovců a korálnatců.
  2. Jaký jhe rozdíl mezi polypem a medúzou?
  3. Uveďte třídy žahavců a řády polypovců.
  4. Jaký je rozdíl mezi radiální a difúzní nervovou soustavou?
  5. Kteří žahavci mají horotvorný význam?
  6. Mají žahavci evoluční význam?
  7. Vysvětlete jednou větou pojmy:
  • knidoblast
  • fagocytóza
  • ropalia
  • hermafrodit
  • strobilace
  • gonochoristé
  • ganglion
  • rodozměna
  • benthický způsob života
  • planula
  • pučení.