Biologie

E-learning jako vzdělávací nástroj školy 3. tisíciletí

  • Full Screen
  • Wide Screen
  • Narrow Screen
  • Increase font size
  • Default font size
  • Decrease font size

Soustava trávicí

Email Tisk PDF

Anatomická stavba a funkce trávicí soustavy

 

K základním oddílům trávicí trubice patří:
Dutina ústní (cavum oris); hltan (pharynx); jícen (oesophagus); žaludek (gaster, ventriculus); tenké střevo (intestinum tenue) mající tři oddíly: dvanáctník (duodenum), lačník (jejunum) a kyčelník (ileum); tlusté střevo (intestinum crassum) tvořené šesti oddíly: slepé střevo (caecum) s červovitým přívěskem (appendix vermiformis), vzestupný tračník (colon ascendens), příčný tračník (colon transversum), sestupný tračník (colon descendens), esovitá klička (colon sigmoideum) a konečník (rectum).

 

Dutina ústní (cavum oris)

Dutinu ústní tvoří měkké (sliznice) a tvrdé patro (kostěného původu, palatum durum), patrové mandle (tonsilla palatina), dásně (gingivi), zuby (dentes), jazyk (lingua) a slinné žlázy (glandulae salivi). Patrové mandle (tonsilla palatina) mají nerovný povrch, jsou v nich jamky (krypty), které obsahují lymfocyty a bakterie, které zde tvoří lymfoidní tkáň. Hlavním úkolem této tkáně je zajištění vstupní obrany proti infektům.
 
Jazyk (lingua) je tvořen příčně pruhovanou svalovinou, podílí se na tvorbě soust (bolus), je nezbytný pro tvorbu řeči, na hranici kořene a hřbetu jazyka jsou na bocích chuťové pohárky pro sladkost, slanost, hořkost a kyselost.

Zuby (dentes)

Člověk má dva typy chrupu. Dětský chrup s 20 zuby a trvalý chrup s 32 zuby.
Prořezávání dočasných zubů (dětského chrupu) probíhá od 6. do 24., někdy 30. měsíce věku. Do konce 1. roku má dítě správně mít 8 zubů. Kompletní dětský chrup býva zpravidla vytvořen v polovině 3. roku věku.
Prořezávání trvalého chrupu trvá v dlouhém časovém úseku, od 6. do 15. roku věku, přičemž poslední stoličky se prořezávají obvykle až po 18. roku věku člověka. (Obvykle se dříve prořezávají zuby dolní než horní).
Druhy zubů: řezáky (incisivi - i, I); špičáky (canini - c, C), třenové zuby (premoláry - p, P) a stoličky (moláry - m, M), obr. 2.

mln_chrup 

trval_chrup

Obrázek č. 2 Zubní vzorec děského a trvalého chrupu. (Zdroj: Trojan, S. a kol.: Atlas biologie člověka, Scientia, 2002).

Stavba zubu

Na stavbě zubu, obr. 3, se podílí korunka, krček, kořen zapuštěný do zubního lůžka dásňového výběžku čelisti (nejdelší kořeny mají stoličky). Povrch zubu kryje sklovina (nejtvrdší tkáň v lidském těle), pod ní je zubovina. Uvnitř korunky je dřeňová dutina vyplněná dření s cévami a nervy.

 

stavba_zubu

Obrázek č. 3 Stavba zubu. (Zdroj: Trojan, S. a kol.: Atlas biologie člověka, Scientia, 2002).

Slinné žlázy (glandulae salivi)

 Rozlišují se 3 páry velkých slinných žláz, obr. 4:

  •  podčelistní (produkují hlenovité sliny)
  • podjazyková (produkují hlenovité sliny)
  • příušní (produkují spíše vodnatý sekret)

Ve sliznici dutiny ústní a ze spodní strany jazyka ještě dále přítomny další drobné slinné žlázky. Za 24 hodin člověk průměrně vyprodukuje 1,5 litru slin o přibližně neutrálním pH (pH kolem 7). Sekrece slin je řízena z prodloužené míchy. Sliny obsahují až 99,5 % vody; 0,5 % anorganické (sodné - Na+, draselné - K+, vápenaté - Ca2+, chloridové - Cl-, hydrogenuhličitanové - HCO3- ionty.) a organické látky – mucin, ptyalin, lysozym a imunoglobuliny A.

slinn_lzy1
Obrázek č. 4 Párové slinné žlázy. (Zdroj: Trojan, S. a kol.: Atlas biologie člověka, Scientia, 2002).

Sekrece slin - je stimulována vlivem parasympatiku, obvykle při příjmu potravy, senzorických vjemech (čichové a vizuální) - jídelny apod., v afektovaných stavech – zuřivost a agrese. Útlum (inhibice) jejich produkce je pak ovlivněn přes sympatikus, obvykle při emočních stavech – strach, úzkost, rozrušení ad.

Funkce dutiny ústní
  • přijetí potravy;
  • rozmělňování potravy;
  • zprostředkování pocitu chuti;
  • tvorba sousta – tzv. bolus;
  • zprostředkování polykacího reflexu.
Žvýkání potravy je zprostředkované žvýkacím reflexem řízeným z prodloužené míchy.
Polykání je nepodmíněný reflexní děj (centrum leží v prodloužené míše) sestávájící ze 3 fází:
Potrava dostatečně promíchána se slinami a rozmělněna v sousta je posunována tlakem jazyka na počátek hltanu (pharynx). Měkké patro se zvedne (potrava se nesmí dostat do horních dýchacích cest – nosní dutiny); hlasivky se přiloží k sobě a příklopka hrtanová (epiglotis) se posune dozadu, tím se uzavře hrtan (larynx), který se následně zvedne, aby se otevřel svěrač mezi hltanem a jícnem.(Pozn. autora: U lidí s maligními nádory hltanu, případně hrtanu je možná pouze nitrožilní výživa; sousta či části soust by se mohla dostávat do hroních dýchacích cest). Posun (pasáž) soust jícnem do žaludku je umožněn peristaltickou vlnou svaloviny jícnu.

Jícen (oesophagus)

Je svalová trubice dlouhá asi 32 cm. Ústí do žaludku v místě jeho česla (kardie). V případě, že není trávenina posouvána jícnem do žaludku, je svěrač mezi jícnem a žaludkem (gastrooesofageální svěrač) uzavřen. V horní části je jícen tvořen příčně pruhovanou svalovinou, v dolní části naopak svalovinou hladkou.
(Pozn. autora: Achalázie - poměrně vzácné onemocnění, při kterém dochází k poruše hybnosti jícnu a jeho schopnosti přenášet sousto do žaludku; příčina není známá).

Stavba stěny trávicí trubice a svěrače

Stěnu trávicí trubice tvoří čtyři vrstvy, obr. 5:

  • sliznice, též mukóza (tela mucosa)
  • podslizniční vazivo (tela submucosa)
  • svalovina - hladká a příčně pruhovaná
  • zevní vrstva - serózní vrstva, tzv. pobřišnice (tunica serosa).
 trvic_trubice

Obrázek č. 5 Stavba stěny trávicí trubice. (Zdroj: Trojan, S. a kol.: Atlas biologie člověka, Scientia, 2002).

Mezi jednotlivými oddíly trávicí trubice jsou svěrače, tzv. sfinktery, tvořené většinou hladkou svalovinou:
Hltanovo-jícnový svěrač (pharyngoesofageální sfinkter)
Jícnovo-žaludeční svěrač (gastresofageální sfinkter)
Svěrač mezi pylorem a dvanáctníkem - pylorický svěrač (musculus sphincter pylori)
Řitní svěrače:
- vnitřní (musculus sphincter ani internus) - tvořený hladkou svalovinou;
- vnější (musculus sphincter ani externus) - tvořený příčně pruhovanou svalovinou.

Žaludek (gaster, ventriculus)

Na stavbě žaludku, obr. 6., se podílí:
  • Česlo (kardie) - při ústí jícnu do žaludku
  • Tělo (corpus)
  • Vrátník (pylorus) - v místě ústí žaludku do dvanáctníku
  • Malé a velké žaludeční zakřivení (curvatura ventriculi major a curvatura venctriculi minor.
aludek
Obrázek č. 6 Stavba žaludku. (Zdroj: http://www.zdravi4u.cz).

 Zpracování potravy v žaludku je:

  • Mechanické - pomocí žaludečních pohybů - tzv. peristaltika, pohyby jsou mixační a peristaltické (jejich zvláštním typem jsou tzv. hladové kontrakce s největší intenzitou v prvních třech dnech hladovění (obvykle trvají 2 až 3 minuty a začínají obvykle po 8 až 24 hodinách po posledním příjmu potravy).
  • Chemické - pomocí žaludeční šťávy, složené z vody, anorganických látek, organických látek, z enzymů: ptyalin - žaludeční forma, štěpí složené cukry, vyskytuje se i v dutině ústní a pepsin vznikající ze své neaktivní formy pepsinogenu (umožňuje trávení ve vodě nerozpustných bílkovin na rozpustné polypeptidy). žaludeční šťáva dále obsahuje kyselinu chlorovodíkovou HCl (koncentrace 0,1 - 0,2 %, pH = 0,85); v trávenině má HCl pH přibližně 1,3 až 1,6, neboť dochází k její reakci se zásaditými bílkovinami. Žaludeční HCl je nezbytná pro aktivaci pepsinogenu na pepsin, má baktericidní účinky, brání rozkladu některých vitaminů (B2, C, ad.). Před jejími účinky chrání žaludeční sliznici hlen mucin, který vytváří na sliznici ochranný povlak a chrání ji tak před vlastním natrávením. Důležitou složkou žaludeční šťávy je tzv. vnitřní žaludeční faktor (intrinsic factor), který je nezbytný pro správnou funkci a vstřebávání vitamínu B12 (podporuje tvorbu červených krvinek) v lidském těle.
Doba vyprázdnění žaludku
Zhruba 50 % přijaté potravy se vyprázdní asi za 10 až 20 minut - údaj zjištěný pro vodu. Vždy před uzavřením pylorického svěrače (mezi žaludkem a dvanáctníkem) se malá část tráveniny dostane do dvanáctníku. Další vyprázdnění závisí na konzistenci přijaté potravy a na síle žaludečních stahů (kontrakcí) – obvykle v intervalu 1,5 až maximálně 4 hodiny. Ze základních typů živin se v žaludeční trávenině (chymus) nejdéle drží tuky, pak bílkoviny a nejkratší dobu cukry. Kosti, šlachy, vlákna ad. se v žaludku drží déle a obvykle jsou posunovány (pasážovány) do střeva při dalším lačnění žaludku pomocí zvláštních kontrakcí.

Žaludek nalačno v ranních hodinách neprojevuje žádnou činnost, nevznikají kontrakční vlny, teprve asi po 1,5 až 2,5 hodinách vzniká 10 až 20 vln, které trvají 30 až 40 minut.

Tenké střevo (intestinum tenue)

Tenké střevo má délku asi 280 cm (po smrti relaxuje a prodlužuje se tak do délky až 500 cm).
Rozlišujeme u něj tři základní oddíly:
Dvanáctník (duodenum) - ústí zde vývody z jater a slinivky břišní v místě tzv. papily Vaterské – je pevně spojený se zadní břišní stěnou a tvoří nepohyblivý oddíl střeva.
Lačník (jejunum)
Kyčelník (ileum)
Lačník i kyčelník jsou spojeny se zadní břišní stěnou pohyblivě, tzv. mesenteriální řasou.

Stavba sliznice tenkého střeva
Podílí se na ní čtyři vrstvy, podobná stěně typické pro celou trávicí trubici:
  • Sliznice se střevními klky (mukózní vrstva)
  • Podsliznice (submukózní vrstva)
  • Svalovina - hladká ai příčně pruhovaná
  • Pobřišnice - peritoneální blána.
Tenké střevo je sice válcovitá trubice, její vnitřní plocha je však 300 až 1 600 násobně zvětšená než by byl její hladký průběh. K tomu slouží nejrůznější řasy a záhyby ze slizničního povrchu střeva:
Kruhovité, tzv. Kerckringovy řasy, mohou mít velikost až 1 cm (celkově zvětšují povrch střeva o 35 %)
Střevní klky (villi intestinales) – mají velikost kolem 0,3 až 1 mm; na 1 mm2 je jich až 20 – 40.
Kartáčkový lem – na vnitřní (luminární) membráně resorpčních buněk sliznice.
Všemi záhyby je povrch střeva zvětšený až o 600 %. Povrch resorpční plochy střeva činí asi 300 m2.

Vstřebávání látek - každý klk obsahuje lymfatickou cévu, která v něm končí slepě. Do mízy (lymfy) se vstřebávají rozložené tuky – mastné kyseliny (MK) do těla, aniž by prošly játry. Dále do klku přichází přívodná tepénka, která se rozvětvuje na síť vlásečnic, ve kterých se vstřebávají zejména aminokyseliny z bílkovin a cukry. Krev se zpět sbíhá do žilek, které ústí do žilní pleteně slizniční a postupně do žíly okružní, dále do žíly vrátnicové (vena portae) a do jater, jedná se o tzv.enterohepatální, též portální oběh. V nich jsou rozštěpené základní stavební kameny cukrů, bílkovin a tuků buď přestavěny nebo uskladněny.

Tlusté střevo (intestinum crassum)

Je posledním oddílem trávicí trubice.Jeho délka je přibližně 1,2 – 1,5 m.
Na jeho stavbě se podílí šest úseků, obr. 7:
slepé střevo (caecum) s červovitým přívěskem (appendix vermiformis), vzestupný tračník (colon ascendens), příčný tračník (colon transversum), sestupný tračník (colon descendens), esovitá klička (colon sigmoideum) a konečník (rectum).

tlust_stevo
Obrázek č. 7 Stavba tlustého střeva (na obrázku je rovněž zobrazeno tenké střevo). (Zdroj: Trojan, S. a kol.: Atlas biologie člověka, Scientia, 2002).

Konečník vyúsťuje na povrchu otvorem, označovaným „řiť". Slepé střevo je u člověka rudimentem; na jeho povrchu je slepě končící červovitý přívěsek (appendix vermiformis), kde je nahromaděna mízní tkáň. Apendix není pro život člověka nezbytný. Jeho umístění je proměnlivé. Někdy může dojít k zánětu tohoto lymfatického orgánu, což se nejčastěji projevuje nevolností, ostře bodavými bolestmi břicha, zvracením a velkým rozdílem teplot v podpaží a v konečníku.

Funkce tlustého střeva

  1. Dokončuje se zde vstřebávání látek - vody, léků a iontů.
  2. Tvorba a skladování stolice (denně 150 – 500 g z 1 500 ml tráveniny).

Na tvorbě stolice se významně podílí střevní bakteriální flóra, zejména bakterie rodů Escherichia colli a Proteus, podporující hnilobné procesy. Bakteriální flóra je zároveň nezbytná pro tvorbu vitamínů B-komplex a K. Vypuzování stolice (defekace) je reflexní děj, jehož centrum leží v oblasti křížové míchy. K defekaci dochází zpravidla jednou denně při správném fyziologickém stavu střevního traktu.

Stavba stěny tlustého střeva

Stěna tlustého střeva, obr. 8, je tenká v porovnání s tenkým střevem (zejména dochází k redukci svalové vrstvy); typické jsou výdutě, tzv. haustrace. Sliznice obsahuje velké množství hlenových žlázek – jejich sekret chrání vnitřní stěnu trubice; nejsou zde střevní klky.

 

stna_TS
Obrázek č. 8 Stavba stěny tlustého střeva. (Zdroj: Trojan, S. a kol.; Atlas biologie člověka; Scientia, 2002).

K obranným reflexům v trávicí soustavě patří zvracení (vomitus). Jedná se o poměrně složitý reflexní děj, jehož hlavním cílem je odstranit z žaludku nežádoucí složky přijímané potravy. Centrum pro zvracení je uloženo v prodloužené míše.    

Opakovací otázky:

  1. Popište základní úseky trávicí trubice u člověka.
  2. Které funkce plní trávicí soustava člověka?
  3. Jakou funkci mají sliny?
  4. Popište stavbu zubu?
  5. Popište činnost a funkci žaludku.
  6. Co je trávení a co vstřebávání?
  7. Popište základní úseky žaludku.
  8. Popište základní anatomickou stavbu tenkého střeva, uveďte jeho délku "in vivo".
  9. Ve kterém úseku trávicí trubice se vstřebávají rozštěpené tuky, cukry a bílkoviny?
  10. Jaký je rozdíl ve stavbě sliznice tenkého a tlustého střeva?
  11. Popište základní anatomické úseky tlustého střeva, objasněte jeho funkce.
  12. Kde se nachází střevní mikroflóra a jakou má funkci?
  13. Popište portální oběh člověka.
  14. Doplňte uvedená tvrzení:
  • Člověk vyprodukuje za 24 hodin asi ________ litrů slin.
  • Sliny obsahují enzym ___________, který umožňuje zahájit v dutině ústní trávení složených cukrů.
  • Pepsin vzniká v žaludeční šťávě z ______________ účinkem ___________. Umožňuje v žaludku štěpení ____________.
  • Ve slinách je též obsažen enzym ____________, který ničí choroboplodné zárodky.
  • Centrum pro vyprazdňování stolice (defekaci) leží v ____________ části páteřní míchy.
  • Na povrchu slepého střeva leží ___________________, kde dochází k nahromadění mízní tkáně.
 Játra (Hepar)   

 

Největší žláza v těle a nejtěžší orgán zároveň (1,5 kg). Leží pod bránicí v dutině břišní, tvoří je dva laloky. Hlavní funkcí je zejména zpracování živin, vstřebané trávicím traktem a přiváděné do jater vrátnicovou krví (vrátnicová žíla).
Játra vyměšují žluč (cholé) – má zásadité pH, hořkou chuť, její tvorba probíhá neustále – asi 0,5 až 1,2 litru za den a shromažďuje se ve žlučovém měchýři, který je uložen na spodní ploše jater. Obsah žlučníku je asi 40 až 50 ml – žluč se v něm koncentruje až 12x.
Vývodem žlučníku je žlučovod – vyústění je ve dvanáctníku, v místě Vaterské papily.

 

jtra 
Obrázek č. 9 Játra a jaterní vývody. (Zdroj: Trojan, S. a kol.: Atlas biologie člověka, Scientia, 2002).

Základní funkce jater

  1. Přeměna živin – jednoduché cukry se přeměňují na glykogen a naopak glykogen se štěpí na glukózu; překladiště tuků; deaminace bílkovin a tvorba aminokyselin; syntéza plazmatických bílkovin.
  2. Zásobárna živin – cukry se mohou ukládat až do 20 % hmotnosti jater, tuky pak do 2 až 4 % jejich hmotnosti (tvoří se zde i jistá rezerva bílkovin).
  3. Tvorba tepla – teplo vzniká při chemických reakcích (1/7 produkovaného tepla v těle).
  4. Detoxikační funkce – játra zneškodňují některé škodlivé látky, např. amoniak, alkohol, jedy z hub apod. Některé škodlivé látky jsou buňkami jater vyloučeny do žluče (bilirubin, cholesterol).
  5. Tvorba žluče – žluč významně ovlivňuje vstřebávání tuků a vitamínů rozpustných v tucích.
  6. Podíl na krvetvorbě – tvoří se zde bílkoviny krevní plazmy a ukládá se železo a vitamín B12 do zásob.
  7. Význam pro srážení krve – tvorba fibrinogenu a protrombinu
  8. Krevní nádrž – játra mohou zadržet různé i značné množství krve – až 1 litr.

Slinivka břišní (pankreas)

Obsahuje fyziologicky dvě odlišné části:
Exokrinní částtvorba pankreatické šťávy
Endokrinní část tvorba hormonůinzulin, glukagon a pankreatický polypeptid.

Hlavní funkcí pankreatické šťávy je neutralizovat kyselý duodenální obsah (má alkalickou pH reakci). Denně se vyprodukuje asi 1,5 až 2 litry.

Opakovací otázky:

  1. Jaký význam v metabolismu živin mají játra?
  2. Pohovořte o významu slinivky břišní?
  3. Zdůvodněte tvrzení, proč je slinivka břišní smíšenou žlázou.
  4. Ve kterém úseku trávicí trubice dochází k vyústění žlučovodu vedoucího žluč ze žlučového měchýře?