Biologie

E-learning jako vzdělávací nástroj školy 3. tisíciletí

  • Full Screen
  • Wide Screen
  • Narrow Screen
  • Increase font size
  • Default font size
  • Decrease font size

Vznik života na Zemi

Email Tisk PDF

Názory na vznik života na Zemi

  1. Kreační teorie - zastávají názor, že život vznikl náhle, zásahem nadspřirozené síly - Boha. K významným přírodovědcům, kteří zastávali tyto teorie patřili Carl Linné, Robert Hooke, Jean Baptiste Lamarck ad. Také v dnešní době mají kreační hypotézy řadu zastánců.
  2. Teorie samozplození pochází již z doby starověké filozofie. Předpokládala vznik organismů přímo z neživé hmoty. Teorii definitivně vyvrátil významný francouzský chemik Louis Pasteur, který svými pokusy prokázal, že náhle a samovolně z neživé hmoty nemohou vznikat ani mikroorganismy.
  3. Teorie panspermická - jedním ze spoluautorů této teorie byl na počátku 20. století švédský chemik S. Arrhenius. Základem je hypotéza, že život je rozšířen po celém vesmíru ve formě tzv. kosmozoí, zárodků, které v případě, že dopadnou na vesmírné těleso s podmínkami vhodnými pro život, rozvinou se do vyšších složitějších forem. V současné době zastává tuto teorii i spoluautor a objevitel struktury DNA H. C. Crick.
  4. Teorie evoluční abiogeneze - předpokládá vznik života postupným vývojem z neživé hmoty přímo na Zemi - autochtonně.

Evoluční proces vzniku života zahrnuje chemickou evoluci (studuje vznik základních stavebních látek každé živé hmoty) a biologickou evoluci (zabývá se studiem vzniku buněk a jejich vývoje až po dnešní dobu). 

Chemická evoluce

Chemická evoluce zahrnuje dvě etapy:

  • Vznik organických sloučenin abiogenetickou cestou - prvotní zemská atmosféra neobsahovala kyslík, její součástí byly vodík, voda, oxid uhličitý, amoniak, dusík, fosfan (PH3), kyanovodík, sulfan a jednoduché plynné uhlovodíky. Z těchto látek při dodání energie mohou vznikat jednotlivé oorganické sloučeniny - aminokyseliny a heterocyklické sloučeniny, které jsou základními stavebními jednotkami bílkovin a nukleových kyselin. Zdrojem energie byla především UV část slunečního záření, dále teplo vulkanických pochodů a elektrické výboje v atmosféře. Tvorbu aminokyselin a dusíkatých heterocyklů dokázali svými modelovými laboratorními pokusy v padesátých letech tohoto století američtí biochemikové S. Miller, J. Oró.
  • Z koloidních roztoků makromolekulárních látek vznikají za vhodných podmínek (teploty, přítomnosti iontových sloučenin, určité hodnoty pH) spojováním koloidních částic s opačnými elektrickými náboji na svém povrchu shluky, které vytvářejí oddělenou disperzní fázi ve formě malých kapiček. Tak vznikly koacerváty (modelové pokusy prováděli A. Oparin a J. B. S. Haldane). Předpokládalo se, že buňkám nejdříve předcházely mikrsokopické shluky makromolekulárních částic - tzv. protenoidní mikrosféry. Tyto vznikají spontánně ochlazením vodných roztoků polypeptidů. Mikrosféry vykazují řadu vlastností typických pro buňky, např. zvětšují svůj objem v hypotonickém prostředí a naopak se smršťují v hypertonickém prostředí, mají dvojitý obal, jejich vnitřní obsah se pohybuje podobně jako cytoplazma v buňkách, rostou a mají schopnost shlukovat se do chomáčků různých typů, připomínající útvary známé u bakterií. Jsou-li vystaveny účinkům slunečního záření, ustavuje se na jejich membráně elektrický potenciál, stejně jako je tomu na biomembránách všech buněk.

Opakovací otázky:

  1. Popište teorie týkající se vzniku života na Zemi.
  2. Jaké složení měla prvotní zemská atmosféra?
  3. Jak vznikly koacerváty?
  4. Které vlastnosti mají mikrosféry shodné s buňkami?



Navigace: 4. ročník Evoluční biologie Vznik života na Zemi