Biologie

E-learning jako vzdělávací nástroj školy 3. tisíciletí

  • Full Screen
  • Wide Screen
  • Narrow Screen
  • Increase font size
  • Default font size
  • Decrease font size

Ochrana přírody

Email Tisk PDF

V průběhu historie se objevují 2 přístupy k ochraně přírody:

  1. antropocentrický přístup - uplatňuje přednost člověka, člověk se vymanil z přírody a má právo ji využívat ke svému užitku (rekreace, těžba, zemědělství apod.)
  2. biocentrický přístup - člověk je součástí přírodních systémů a nemá právo je ničit, je povinen se přírodě plně podřídit.

Ochranou přírody a krajiny se rozumí cílevědomá činnost člověka zaměřená k zachování druhů živých organismů v jejich přirozeném prostředí, jejich společenstev a také jedinečných výtvorů neživé přírody.

Krajina

Krajina představuje velmi složitý hetrogenní systém (výsek krajinné sféry), který obsahuje příslušné části všech geosfér:
zemskou kůru, troposféru (do výšky 8 až 15 km nad zemí), stratosféru (do výšky 15 až 50 km nad zemí), hydrosféru, pedosféru, kryosféru - části zemské kůry a hydrosféry, kde je teplota menší než 0 °C nejméně 2 roky a voda jen v pevné fázi (polární oblasti, velehorské mrazové pouště a oblasti s dlouhodobě zamrzlou půdou - permafrost), biosféru a socioekonomickou sféru - tvoří ji lidská společnost a její výtvory, produkty, odpady a veškeré jiné projevy včetně vztahů mezi lidmi.
Geosféry, které se při povrchu Země stýkají a navzájem se i propojují tvoří tzv. krajinnou (geografickou) sféru.

Krajina se vyznačuje strukturou, funkcí a změnami.

Struktura krajiny je podmíněna prostorovým členěním a vztahy mezi zastoupenými ekosystémy. Tvoří ji:

  1. krajinné složky - přírodní (vytvořila příroda) a kulturní (dílo člověka);
  2. krajinné prvky - přírodní (přirozené lesní a travní porosty, skály, náplavy, sutě, řeky, potoky, jezera ad.) a antropogenní (haldy, skládky, vodní nádrže, kanály, lidská sídla, parky, pole, zahrady, sady, kamenolomy ad.).

Složky a prvky ovlivňují vzhled krajiny. Právě zastoupením krajinných prvků se krajiny od sebe odlišují. Na přetváření krajiny se významnou měrou podílí člověk (uveďte příklady). I velmi vzdálené krajiny se dnes díky člověku navzájem ovlivňují (stvaba pozemních komunikací a železničních tratí, letecká spojení apod.). 

Funkce krajiny - jedná se o rozložení toků energie, koloběhu látek a druhů organismů žijících v krajině.

Změny v krajině představují přestavbu struktury a funkce krajiny v čase.

Stabilita krajiny

Stabilita krajiny je schopnost krajiny odolávat rušivým vlivům. V každé krajině působí stabilizační a destabilizační prvky.
K stabilizačním prvkům patří např. horninový podklad, vegetační kryt atd. Stabilizačně působí na krajinu také člověk - některé pozemkové úpravy, vodohospodářské úpravy, výsadba zeleně, šetrné obhospodařování lesů apod.
Mezi destabilizační prvky (disturbance) v krajině patří přírodní katastrofy (uveďte příklady), větrná a vodní eroze, výstavba některýh vodních děl, odlesnění rozsáhlejších ploch zemského povrchu apod. Také člověk přispívá do krajiny destabilizačně svými zásahy - znečiš´tování ovzduší, vod, přemisťováním půdy, snižováním hladiny podzemních vod, těžbou apod.
V průběhu vývoje došlo u každé krajinyk dosažení určité stability jejich společenstev, které jsou různou měrou odolné vůči narušení (disturbanci), takže buď změnám nepodléhají - krajina je odolná, syn. rezistentní, nebo jsou při narušení schopny opět se vracet do původního stavu stability - je to tzv. pružnost, syn. resilience krajiny.

Ochrana přírody

Hlavním úkolem ochrany přírody je zajištění obnovy a udržení rovnováhy v přírodě. V současné době nestačí již jen chránit jednotlivé druhy, ale je nezbytné společně s nimi chránit rovněž jejich přírozené prostředí, kde žijí a rozmnožují se.
Aby byl zachráněn celý genofond pro nás i pro příští generace, je zapotřebí chránit úplně všechny druhy. Vyhynutí každého druhu totiž znamená nenahraditelnou ztrátu genetických informací, které mohou v budoucnosti být využity i pro praktické účely, např. při výběru a šlechtění užitkových rostlin nebo plemen živočichů, pro biotechnologie a pro výzkumy v medicíně.
Základní ekologický výzkum proto selduje a mapuje výskyt a frekvenci jednotlivých druhů a zjišťuje stupeň jejich ohrožení. V rámci tohoto výzkumu existuje několik kategorií ohrožených taxonů:
  • vymizelé druhy (Ex - exctinct) - Černé knihy;
  • kriticky ohrožené druhy (E - endangered) - jejich další přežití je za současného stavu nepravděpodobné (ještěrka zelená, užovka stromová, želva bahenní, blatnice skvrnitá, čolek velký, bledule jarní, koniklec jarní, hřib královský, chrobák, orel mořský, ad.);
  • ohrožené druhy (V - vulnerable) - jejich početnost se snižuje, pokud nepominou příčiny ohrožení, stanou se kriticky ohroženými (kuňka obecná, užovka obojková, čáp bílý, rosnatka orkouhlolistá, lilie cibulkonosná ad.);
  • vzácné druhy (R - rare) - druhy s početně omezenou populací, v současnosti nejsou považovány za ohrožené, ale jakoukoliv změnou podmínek se jimi mohou stát (plotice lesklá, svišť horský, rys ostrovid ad.)
  • migrující druhy (M - migrant) - některé druhy ryb, ptáků ad.;
  • zachráněné druhy (O - out of danger);
  • druhy vyžadující další pozornost (I - indeterminated).
K objektivnímu posouzení se užívají další kritéria podle údajů v Červených knihách, které registrují ohrožené druhy organismů v jednotlivých zemích.

Právní legislativa ochrany přírody

Historický pohled:

Ve středověku existovaly dekrety na ochranu vybraných skupin organismů, např. ptactva; v 18. století vydává rod Schwarzenbergů dekret na ochranu medvědů. V 19. století nastává obrat romantiků a romanopisců k přírodě, ta se stává středem jejich pozornosti, jedná se však o ochranu na základě estetiky.
V roce 1872 je vyhlášen historicky první národní park na světě - Yellowstone. Na počátku 20. století jsou vyhlášeny první zákony na ochranu přírody. V roce 1956 vstupuje v platnost první zákon "O státní ochraně přírody"; neobsahuje však postihy za nedodržování jeho dílčích článků.

Zákony a vyhlášky platné v České republice

  • Ústava ČR – čl. 7: „Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství“.
  • Listina základních práv a svobod, je součástí ústavního pořádku v České republice – vymezuje právo občana na příznivé životní prostředí, dále na včasné a úplné informace o něm, stanovuje rovněž povinnost občana nepoškozovat životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.
  • Zákon o životním prostředí, číslo 17/1992 Sb. - specifikuje zásady ochrany životního prostředí (§ 6 – „Trvale udržitelný rozvoj“ - definuje udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným  i budoucím  generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a  přitom nesnižuje  rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů).
  • Zákon o ochraně přírody a krajiny, číslo 114/1992 Sb. - stanoví zásady obecné ochrany přírody, zejména: 
    • zásady ochrany dřevin (podmínky povolení jejich kácení)
    • registraci významných krajinných prvků
    • ochranu chráněných území, chráněných druhů rostlin, živočichů a hub
    • ochranu jeskyň, paleontologických nálezů, …
    Uplatnění zákona zajišťuje Vyhláška o ochraně přírody a krajiny (MŽPTento zákon je specifikován Vyhláškou o ochraně přírody a krajiny - vyhláška MŽP ČR 395/1992 Sb - obsahuje seznam chráněných druhů organismů a stanovuje plán péče o chráněná území.
Další významné zákony vztahující se k ochraně životního prostředí
  • Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí, číslo 100/2001 Sb. (původní zákon č. 244/1992 Sb.) v úplném znění,  novelizován zákonem č. 236/2009 Sb.., který vymezuje zejména posuzování vlivů záměru na životní prostředí.
  • Zákon o ochraně ovzduší - zákon číslo 86/2002 Sb., který přináší změny v novele zákona č. 172/2010 Sb. - zákon stanoví práva a povinnosti osob a působnost správních úřadů při ochraně vnějšího ovzduší před vnášením znečišťujících látek lidskou činností.
  • Zákon o odpadech, číslo 185/2001 Sb. - zejména vymezuje povinnosti při nakládání s odpady, stanoví zpětný odběr některých výrobků, povinnost evidence a ohlašování odpadů, specifikuje rovněž pravidla pro přeshraniční přepravu odpadů.
  • Freonový zákon, číslo 211/1993 Sb.
  • Zákon o vodách, číslo 138/1973 Sb., doplněný zákony číslo 130/1974 Sb. a číslo 23/1992 Sb.

Instituce zabývající se ochranou přírody v České republice

  • Ministerstvo životního prostředí (MŽP) - koordinuje činnost v oblasti ochrany přírody, vyhlašuje národní přírodní rezervace a národní přírodní památky, rovněž vyhlašuje chráněné druhy organismů a zabezpečuje mezinárodní spolupráci
  • Česká inspekce životního prostředí - je podřízena MŽP; má právo zakázat jakékoli akce nerespektující ochranu přírody, uděluje peněžní pokuty za porušování zákonů vztahujících se k ochraně životního prostředí, sdružuje Českou inspekci ochrany ovzduší a Českou vodohospodářskou inspekci
  • Český ekologický ústav
  • Český ústav ochrany přírody
  • Český hydrometeorologický ústav
  • Státní fond ŽP
  • Krajské úřady s odbory ŽP
  • Obecní úřady s referáty ŽP
  • Stráž přírody
  • Nevládní organizace (u nás je většina organizací sdružena v Zelený kruh):
  1. ČSOP - Český svaz ochránců přírody
  2. Společnost pro trvale udržitelný rozvoj 
  3. Ekologická hnutí (Brontosaurus, Greenpeace, Duha, Děti Země, ad.)

Mezinárodní organizace zabývající se ochranou přírody 

  • Mezinárodní unie pro ochranu přírody a přírodních zdrojů (IUCN - International Union for Conservation of Nature). Pravděpodobně se nejvíce proslavila založením Světového fondu na ochranu přírody (WWF) a vytvořením Červeného seznamu ohrožených druhů (IUCN Red List of Threatened Species). Hlavním cílem činnosti této organizace je pomáhat najít pragmatická řešení stěžejních ekologických a rozvojových problémů za současné podpory komunit a národů po celém světě, pomoci jim chránit integritu a diverzitu přírody a zajistit rovnost a ekologickou udržitelnost využití přírodních zdrojů. IUCN představuje nejstarší a největší globální ekologickou síť na světě. Jedná se o unii s demokratickým členstvím, která zahrnuje více než 1 000 vládních a nevládních členských organizací ve více než 160 zemích.
  • Světový fond pro ochranu přírody (WWF - World Wide Fund for Nature) - zabývá se především druhovou ochranou, zajišťuje pomoc na mezinárodní úrovni a financování akcí s tématikou ochrany přírody.  
  • Program Spojených národů v oblasti ŽP (UNEP - United Nations Environment Programme) vznikl v roce 1972 a sídlí v keňském hlavním městě Nairobi v úřadovně OSN. K jeho hlavním úkolům patří podpora mezinárodní spolupráce v oblasti životního prostředí, koordinace environmentálních programů OSN, sledování stavu životního prostředí, navrhování globálních a regionálních řešení nejvýznamnějších environmentálních problémů, podpora rozvoje výzkumu a zajištění výměny a šíření informací o životním prostředí. Pod hlavičkou UNEP fungují a sjednávají se důležité mezinárodní smlouvy v oblasti životního prostředí.
  • Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO - United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization) byla založena v roce 1946. Roku 1972 byla na generální konferenci UNESCO ve Stockholmu jednomyslně schválena mezinárodní Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, ze které pro smluvní státy vyplývá povinnost zajistit označení a zabezpečit ochranu kulturních a přírodních památek UNESCO ponejvíce z vlastních prostředků. Na základě Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví byl také ustaven Výbor pro světové dědictví, který spravuje a publikuje aktuální Seznam světového dědictví evidující veškeré světové památky UNESCO. Vedle tohoto seznamu spravuje v současné době Výbor pro světové dědictví rovněž Seznam světového dědictví v ohrožení, soupis nehmotného kulturního dědictví s názvem Mistrovská díla ústního a nehmotného dědictví lidstva a udílí cenu Paměť světa.

Opakovací otázky:

  1. Popište dva přístupy k ochraně přírody, které se v hisotrii objevují.
  2. Pohovořte o základních ekologických problémech na Zemi.
  3. Jmenujte alespoň 4 instituce zabývající se ochranou přírody v České republice.
  4. Co tvoří strukturu krajiny?
  5. Které znáte mezinárodní organizace zabývající se ochranou přírody?
  6. K čemu slouží tzv. Červené knihy?

 









Navigace: 4. ročník Ochrana přírody