ZEMĚTŘESENÍ - SEISMICKÁ ČINNOST

Zemětřesení - je náhlé uvolnění energie v zemské kůře nebo ve svrchním plášti Země, projevující se krátkými, periodickými otřesy v délkách trvání několika vteřin.

Zemětřesení nejsou jedinou ohraničenou událostí.Vyskytují ve skupinách, nejdříve přicházejí slabší předtřesy, pak následuje hlavní otřes a následně slabší dotřesy. Jestliže se intenzita po sobě jdoucích otřesů neliší, mluvíme o tzv. zemětřesných rojích.

Zemětřesení vznikají na rozhraní litosférických desek podél středooceánských hřbetů, transformních zlomů a subdukčních zón. V těchto zónách kontaktu bývá největší tlakové napětí.

- mapa světa znázorňující rozložení epicenter zemětřesení z velké části kopíruje mapu rozhraní litosférických desek. zemětřesení v Japonsku

Místo vzniku zemětřesení se nazývá ohnisko neboli hypocentrum.Oblast na zemském povrchu ležící kolmo nad ohniskem je epicentrum. Zde dochází k nejničivějším účinkům zemětřesení.Všechna zemětřesení mají svá hypocentra maximálně v hloubkách 700 km pod povrchem Země.

Ničivé účinky zemětřesení jsou způsobeny vibracemi, které se šíří v podobě podélných, nebo příčných seismických (zemětřesných) vln prostředím.Rychlost pohybu je závislá na druhu prostředí. Zemětřesní nevznikají rovnoměrně. Největší koncentrace je v místech podél subdukčních zón v Tichém oceánu.

Podle původu zemětřesení rozlišujeme:

zemětřesení řítivá

- tvoří přibližně 3 % z celkového počtu všech zemětřesení.Vznikají např. zřícením stropů podzemních dutin v krasových nebo poddolovaných oblastech. Bývají lokálního charakteru.

zemětřesení sopečná (vulkanická)

- se na celkovém počtu zemětřesení podílejí asi 7 %. Jsou průvodním jevem sopečné činnosti. Hypocentra se vyskytují v místech přívodních kanálů sopky. Nejčastěji leží v hloubkách do 10 km. Mají lokální význam a malou intenzitu. Často vytvářejí zemětřesné roje.

zemětřesení tektonická (dislokační)

- jsou nejčastější a nejkatastrofálnější. Vznikají náhlým uvolněním nahromaděné energie v tektonicky aktivních oblastech Země.Díky obrovské energii dochází k horizontálnímu i vertikálnímu pohybu ker.Horizontální rozměr může dosahovat až stovek kilometrů.

Podle hloubky hypocentra zemětřesení:

zemětřesení mělká

- zasahují svým hypocentrem do hloubek 70 km pod zemský povrch.Jsou to nejsilnější zemětřesení, uvolňující celkově nejvíce energie. Protože vznikají nejblíže povrchu způsobují také největší škody.

zemětřesení střední

- mají hypocentrum v hloubkách od 70 do 300 km a jsou nejčastější ale né nejničivější

zemětřesení hluboká

- s hypocentrem v hloubkách 300 - 700 km se vyskytují nejméně a škody způsobené na zemském povrchu jsou nejmenší

věda zabývající se studiem zemětřesení se nazývá seismologie

Intenzita zemětřesení

- velikost zemětřesení určuje jeho magnitudo. Magnitudo je přímo změřená velikost (amplituda) vln vyvolaných zemětřesením.

Magnitudová stupnice je logaritmická.Každý vyšší stupeň zemětřesení znamená desetinásobný vzrůst vyvolaných vln. Zemětřesné vlny o magnitudu 7 jsou desetkrát větší než vlny způsobené otřesy stupněm 6 a stokrát větší než stupeň 5.

Magnitudo je základem užívané stupnice pro měření intenzity zemětřesení, která se podle svého sestavitele nazývá Richterova stupnice, další je např: MCS stupnice.

Zemětřesení

SOPEČNÁ ČINNOST - VULKANISMUS

Sopečná činnost (vulkanismus) - je označení pro všechny povrchové a podpovrchové jevy spojené s magmatickou aktivitou.

Magma je žhavotekutá hmota, která vzniká tavením hornin zemského pláště nebo hornin části zemské kůry při teplotách 700 - 1200°C.

Vulkanismus se neprojevuje na celé Zemi stejnou intenzitou ale koncentruje do tektonicky aktivních míst. Ty se vyskytují v oblastech styku litosférických desek (na konvergentním a divergentním rozhraní) a v oblastech horkých skvrn - hot spotů, místech zlomů, hlubokých poruch zemské kůry.

Útvar, obvykle kuželového tvaru, kterým magma,vulkanické plyny a pára vystupují na zemský povrch se jmenuje sopka (vulkán).

V případě, že magma utuhne pod povrchem v zemské kůře nedochází k vulkanické činnosti a vznikají hlubinná magmatická tělesa např: lakolity a batolity.

 

- obrázek znázorňuje vulkanická tělesa

Stavba sopky

Jádrem sopky je magmatický krb, z kterého vzhůru vystupuje přívodní kanál - sopouch. Sopouch je na povrchu Země ukončen sopečným jícnem nebo kráterem, který tvoří vrcholovou část sopečného kužele.

Výbuch sopky, erupce, je způsobena tlakem plynů, který vyvolává takové napětí, že dojde k násilnému proražení „zátky“ dělící magma od zemského povrchu.

- obrázek znázorňuje explozi sopky

Erupce sopky pod mořskou hladinou vytváří podmořskou sopku. Rozlišujeme několik typů explozí sopky např: Havajský typ, Strombolský typ, Plinijský typ Blížící se výbuch sopky předznamenává např: únik plynných látek ze sopky. Někdy se stane, že dojde k propadnutí vrcholové části sopečného kužele a vznikne propadlina tvaru kruhu, kaldera. Jejím zaplavením vzniká jezero.

sopka Eyjafjallajokull

Sopky kromě magmatu a plynů vyvrhují i pyroklastiku - nesoudržné kousky hornin, které jsou na zemský povrch vyvrženy před výstupem lávy.

Podle velikosti se dělí na sopečné balvany, sopečné bomby, lapili (sopečný písek) a sopečný popel.

Magma, které vystoupí na zemský povrch se nazývá lava.Rozlišujeme lavu pahoehoe a lavu aa.

Sopky můžeme dělit podle různých hledisek.Nejznámější je dělení sopek podle aktivity:

- sopky aktivní - sopky vyhaslé

sopky podle charakteru erupce:

- sopky explozivní - výbušné, jsou způsobeny erupcí plynů

- sopky efuzivní - výlevné

soppky podle vyvrhovaného materiálu:

- sopky tufové - jsou tvořené nesouvislým sopečným materiálem

- sopky lávové - vytvářejí lávové výlevy

- stratovulkány - vznikají kombinací, tvoří je střídavě lávový výlev a sopečný materiál

Sopky - vše

Doprovodná sopečná činnost

- výbuch sopky doprovází zemětřesení. Vulkanicky aktivní oblasti se často vyznačují hydrotermální aktivitou, výskytem - gejzírů a horkých pramenů a výrony sopečných plynů.

Podle teploty se rozdělují na fumaroly, solfatary a mofety. Na svazích sopek se setkáváme se svahovými pochody - sesuvy, pyroklastickými proudy a lahary ( bahenními proudy vytvořenými ze sopečného materiálu smíchaného s vodou).

Vlna tsunami

Tsunami

V případě, že nastala exploze sopky, zemětřesení nebo svahový pohyb v oceánech nebo mořích může vzniknout katastrofická vlna tsunami.Tyto mořské vlny dosahují na otevřeném oceánu nejčastěji délek 150 - 300 km, výšek do 5 m a pohybují se rychlostí až 800 km/h.Při přechodu vlny do oblastí kontinentálního šelfu narůstá až do výšek 40 m a obrovskou silou pustoší pobřežní oblasti.

Člověk se snaží výzkumem a měřeními v tektonicky aktivních oblastech předejít ničivým následkům sopečných explozí a využívat sopečné aktivity např: jako zdroj geotermální energie, úrodné sopečné půdy v zemědělství…

Georeliéf