ZVĚTRÁVÁNÍ

Na povrchu Země se nesetkáváme s horninami v jejich původním fyzikálním a chemickém stavu. Ihned, jakmile dojde k obnažení hornin, dochází k rozrušování hornin a jejich přeměně na zvětralinu (zvětralinovou kůru).

Pochody, které způsobí rozrušení hornin se pak označují jako zvětrávání.

Fyzikální zvětrávání

- je mechanické a fyzikální rozrušování hornin.Pevné skalní horniny se rozpadají na menší částice ale jejich chemické složení se nemění.

Zvětrávání způsobují např: tepelné změny (deskvamace,gelivace),objemové změny – odlehčení (exfoliace), růst krystalů, proudění v atmosféře, působení vody,činností příboje,rostlin, živočichů i člověka.

Chemické zvětrávání

- způsobuje přeměnu horniny.Vzniká odlišná hornina od původní. Za přítomnosti vody a vzduchu probíhají chemické reakce: hydrolýza,oxidace a redukce,rozpouštění …

Pro intenzitu zvětrávání je určující klima, především teplotní a srážkové poměry oblasti a vlastnosti hornin. Specifickým typem zvětrávání je selektivní (výběrové) zvětrávání, které je způsobeno různorodostí hornin nebo jejich částí.Projevuje se různou rychlostí zvětrávání.

- obrázky znázorňují selektivní erozi a tzv. voštiny v Čechách

útvary NP USA vzniklé zvětráváním v různých typech klimatu  

SVAHOVÉ POHYBY

Svahy jsou nejrozšířenější strukturou zemského povrchu.Jsou ukloněné vůči horizontální rovině alespoň sklonem 2°.

Většinu svahů pokrývá vrstva zvětralin, která je označována jako svahovina (deluvium).

Základním činitelem uvádějícím hmotu na svahu do pohybu je zemská tíže. Jestliže dojde k porušení rovnováhy, zemská tíže překoná odpor podloží, nastávají svahové pohyby a dochází k modelaci svahu.

Svahové pohyby tak plní nejen transportní ale i erozní funkci.

Svahové pohyby - jsou pohyby půdy, zvětralin, nebo skalního podloží dolů po svahu účinky gravitace.

Podle různých kritérií např: rychlosti pohybu, druhu přemisťovaného materiálu, transportního média, rozlišujeme:

ploužení (creep)

- je velmi pomalý, plynulý a dlouhodobý pohyb hornin, zvětralin nebo půd po svahu, nejčastěji vyvolán objemovými změnami půdy při střídavém zahřívání a ochlazování, zamokřování a vysušování nebo působením živočichů a rostlin. Projevuje se např: ohýbáním kmenů stromů - opilé stromy, narušováním statiky staveb ...

tečení

- je pomalé stékání vodou nasycených, rozbředlých, svahovin ve formě proudů. Nejčastěji se setkáváme se zemními proudy - bahnotoky. V chladných oblastech s výskytem permafrostu s nejpomalejším typem tečení - soliflukcí (půdotokem)

sesouvání

- je rychlý pohyb svahových hmot podél smykové plochy, kdy dochází k blokovému pohybu velkých částí. např: pohyb deskové laviny (video), skalního podloží

řícení

- vzniká volným pádem částí hornin,často bez kontaktu padající horniny s terénem. příkladem jsou skalní řícení na horských stěnách …

- obrázky znázorňují svahové pohyby - ploužení - tečení - sesouvání a řícení

TVARY RELIEFU VZNIKLÉ ČINNOSTÍ TEKOUCÍ VODY

Proudící voda na zemském povrchu přeměňuje reliéf

- erozí (výmolem) - destrukční činností

- transportem

- sedimentací (ukládáním) - akumulační činnost

Působením dešťových srážek, táním sněhu se na zemském povrchu vytvářejí - povrchový odtok vody ze svahu - plošný splach odnáší malé částice hornin a půdy.

- Nesoustředěný povrchový odtok - ron - při větším množství vody vytváří hlubší ronové rýhy,strže či brázdy

Útvary vzniklé erozní činnosti ronu

strže - vznikají v málo odolných horninách, jsou hluboké řádově metry až desítky metrů, v Asii nazývají - ovragy a v USA - badlands. Jsou-li na povrchu nebo uvnitř vrstev hornin roztroušeny balvany, nebo vrstvy odolných hornin, selektivní erozi vznikají zemní pyramidy,zemní sloupy … v ČR byly takto vymodelovány např: kokořínské pokličky

- obrázky znázorňují krajinu s badlands

V aridních oblastech se setkáváme s občasným vodním tokem - vádí - v Africe, creek - v Austrálii, který má své koryto zaplavené pouze v období dešťů, v období sucha řeka vysychá.

Útvary vzniklé erozní činnost vodního toku

- Soustředěný odtok povrchové vody vytváří vodní tok. Voda modeluje koryto, místo kterým protéká, pomocí unášeného materiálu a v různých částech vodního toku různou intenzitou.

Horní tok

- překonává se velký výškový rozdíl, řeka má proto značnou energii. Převažuje zde hloubková eroze nad boční. Řeka unáší i velké úlomky hornin a kameny obrušuje do valounů. Vzniklé údolí má příkré stěny, vytváří se soutěsky a kaňony.

Průtočný profil koryta připomíná tvar písmene V. Části vodního toku, kde napříč korytem probíhají prahy z odolných hornin, a eroze zde probíhá pomaleji, se vytvářejí peřeje a katarakty a v případě vysokých stupňů vodopády.

Splaveniny - menší kameny unášené proudem - vytvářejí ve skalnatých březích a skalnatém dně různé výklenky a prohlubně - mísy a hrnce.

Střední tok

- řeka ztrácí na síle a vodní proud se zpomaluje, ale pořád je dostatečně silný aby unášel plaveniny - jemnozrnný materiál - dále do dolního toku.

Vodní tok proudí většinou na svých sedimentech, výmolná činnost je minimální. Svým průtočným profieml koryto připomíná tvar písmene U.

Jakmile opustí horské údolí vytváří náplavové kužely - kužely které vznikly hromaděním říčních nánosů. Vyskytují se zde říční terasy - stupňovitě uspořádané plošiny, bývalá dna vodního toku ležící nad současnou údolní nivou.

Říční terasy vznikají vyzdvižením pevniny, klimatickými procesy - jsou pozůstatkem střídání dob ledových a meziledových ve čtvrtohorách. Některé leží značně vysoko nad dnešním údolním dnem řeky a dokumentují tak dřívější vývoj řeky.

Dolní tok

- řeka překonává minimální výškový rozdíl, převažuje boční eroze toku. Vytváří se náplavová rovina - údolní niva. Řeka se klikatí a vznikají meandry - zákruty, které mají poloměr více než 180°.

- obrazky znázorňují meandr volný a meandr zaklesnutý

- meandry volné - jsou v rovinných úsecích toku na nánosech řeky. V případě, že boční eroze prorazí šíji meandru a dojde k propojení ramen řeky vzniká slepé (mrtvé) rameno řeky.

- meandry zaklesnuté - se tvoří na odolných horninách. Boční eroze skalního podloží opět propojí ramena vodního toku a uprostřed vymodeluje pahorek - okrouhlík.

Meandr má břeh výsepní - vnější, na kterém je větší rychlost proudění a silná eroze (výmol). Břeh jesepní - vnitřní, kde je proud řeky slabší a nastává zde akumulace (nános) plavenin.

Písečné nánosy, které se nejčastěji hromadí při ústí řeky do moře nebo oceánu a pomalu tak zanášejí tok, vvtvářejí delty - ploché náplavové kužely trojúhelníkového tvaru. V řečišti se tvoří ostrovy a vodní tok se rozděluje v říční ramena. V případě, že jsou odlivové a přílivové proudy silnější a sedimenty nanášené řekou moře nebo oceán „odklidí“ vzniká estuárium - trychtýřovité ústí řeky.

KRASOVÉ TVARY RELIEFU

Kras - je souborem tvarů reliéfů které vzniknou na karbonátových horninách, nejčastěji na vápencích, působením povrchových a podpovrchových vod.

Nejdůležitějšími krasovými procesy jsou:

Koroze - chemická eroze - déšť reaguje s oxidem uhličitým obsaženým v atmosféře a stává se slabou kyselinou uhličitou. Tato kyselina uhličitá pak působí na karbonátovou horninu (vápenec, dolomit, sádrovec) a přeměňuje ji na rozpustný hydrogenuhličitan vápenatý. Jeho vysrážením vzniká méně rozpustný uhličitan vápenatý, který vytváří apř: krápníkovou výzdobu jeskyní.

Eroze mechanická - vytváří především povrchové tvary např: škrapy

Jestliže krasové útvary vzniknou v nekrasových oblastech na jiných než karbonátových horninách např: na žule, pískovci, mramoru mluvíme o pseudokrasu.

- obrázky znázorňují postupný vývoj krasové oblasti a vznik krasových tvarů

Krasové tvary povrchové

Krasová planina je velká krasová tabule, která je „rozřezána“ působením tekoucí vody ve škrapy - odtokové rýhy hluboké max. metry, oddělené ostrými hřbety, často vytvářejí celá škrapová pole.

Závrty - kruhovité dolinky trychtýřovitého tvaru dosahující v průměru hloubky 20 m a poloměru v řádek desítek až stovek metrů. Jsou výsledkem rozpouštění karbonátů směrem dolů, často se vyskytují po skupinách.

Dnem škrapů se do podzemí dostává voda a výmolnou činností nebo propadnutím dna vytváří - komínovité propasti (podle tvarů a oblasti výskytu se nazývají - jamy, propasti typu avens, cenoty ...)

Polje - jsou největší povrchové sníženiny. Jsou protáhlé, i několik desítek km dlouhé, velké deprese s příkrými stěnami. Vyskytují se ve velkých krasových oblastech, bývají zaplavovány podzemní vodou, mohou se zde vytvářet i poljová jezera.

Erozní zbytky podloží, které stoupají ze dna poljí vytvářejí izolované vápencové vrchy obecně - humy (krasové věže, kužely, mogoty … )

- obrázky znázorňují humy tropického krasu v Thajsku

U krasových vodních toků převažuje hloubková eroze a značná nepravidelnost vodního stavu. Řeky se často „ztrácejí“ v různých otvorech a puklinách. Místo, kde řeka "mizí" se nazývá ponor a místo na kterém vyvěrá opět na zemský povrch se jmenuje vyvěračka.

Složitá síť puklin, dutin a jeskynních tvarů může vytvořit vodní sifon - „vodní zátku“ chodby. Vznikne, jestliže voda vyplňující dolní část chodby je v kontaktu se stropním výběžkem, který je ponořen do vody a chodbu uzavírá.

Krasové tvary podpovrchové (podzemní)

Jeskyně - nejznámější podpovrchové útvary, vznikají chemickou činností vody nebo mechanickou erozí podzemních vod.

Jeskyně se často soustřeďují do velkých komplexů a vytváří patrové systémy. V jeskyních se můžeme setkat s různými výplněmi, které vznikají velmi pomalým usazováním uhličitanu vápenatého a jsou označovány obecně jako sintrové útvary

- obrázky znázorňují útvary podpovrchového krasu CHKO Český kras

- stropní sintrové útvary - jsou brčka a vetší krápníky - stalaktity

- podlahové sintrové útvary - krapníky - stalagmity

- srostlé sintrové útvary - krápníky tvoří - stalagnáty

Mezi další atraktivní formy jeskynního dna řadíme sintrové mísy, které vytvářejí kaskády a stupňovitě uspořádané nad sebou sintrové perly, misky …

TVARY RELIEFU VZNIKLÉ ČINNOSTÍ OCEÁNŮ A MOŘÍ

- světový oceán tvoří největší sníženinu, která je neustále zanášena veškerým uvolněným materiálem zemského povrchu

Rozlišujeme akumulační (tvořivou) a erozní (rušivou) činnost oceánů a moří.

Nejlépe je pozorovatelná na dně oceánů a moří a na pobřeží - okraji pevniny, který zahrnuje území vymezené linií maximálního přílivu a odlivu.

Erozní činnost moře - abraze

- nejdůležitější modelační činitel pobřeží je mořský příboj. Na pobřeží působí mechanicky - působením vody a částí hornin, a chemicky - rozpouštěním např: vápenců.

Abraze probíhá výběrově, podle odolnosti hornin a podle jejich uložení.

- pobřeží tvořená nezpevněnými sedimenty uloženými zvláště ve vodorovných vrstvách vytváří pobřežní (abrazní) srub - klif. Rychlost ústupu klifu je v řádech metrů/rok.

Jestliže se na pobřeží střídají různě odolné horniny selektivní erozí vznikají abrazní výklenky, jeskyně, skalní brány, skalní pilíře.

- pod mořskou hladinou se směrem k moři vytváří mírně ukloněná příbojová plošina, abrazní terasa, která je neustále obrušována a zarovnávána úlomky hornin.

- obrázky znázorňují erozi mořského pobřeží, klifu

Akumulační činnosti moře

- nejznámějším útvarem jsou pláže - vytvořené jemnozrným materiálem usazovaným na pobřeží,protože mořské vlny nejsou schopny materiál odnést zpět do moře.Rovnoběžně s pevninou se tvoří - písečné valy, lavice. V případě, že jsou spojeny s pobřežím - písečné kosy, za kterými mohou vznikat laguny, tombola - mosty spojující ostrov s pevninou.

Na plochých, mělkých, pobřežích vznikají nashromážděním bahnitého materiálu tzv. watty. Jejich zarůstáním vegetací a dalším usazováním materiálu vznikají -  marše. Umělým vysušením a odsolením území šelfového moře pak vznikají pastviny nebo úrodné půdy - poldry.

Pobřežní - litorální drift

- je přemísťování, pohyb sedimentů, jemnozrnnějšího materiálu pláže podél pobřeží účinky příboje, dnových proudů při šikmém náběhu vln na pobřeží.

Podobně jako na mořském pobřeží, i když ne tak intenzivně, modelují zemský povrch erozí a sedimentací vody jezer a umělých vodních nádrží.

TVARY RELIEFU VZNIKLÉ ČINNOSTÍ ORGANISMŮ

erozní,rušivá činnost rostlinstva a živočišstva se nejvíce uplatňuje při zvětrávání a tvorbě půd, dále např: tvorbou chodeb, rozrušováním pobřeží vyhlubováním dutin

transportní činnost přenášením materiálu, který se zachytil na schránkách a tělech živočichů a rostlin např: vodní hráze

tvořivá činnost vznik ložisek uhlí,ropy, zemního plynu a tvorba rašelinišť, korálových útesů

Koráli - jsou živočichové, kteří osídlují teplé tropické šířky oceánů a moří mezi 30° severní a jižní zeměpisné šířky s teplotou vody nad 20°C.Vyskytují se v čistých, dobře provzdušněných, mělkých vodách přibližně do hloubek 50 m.Při svém růstu vylučují vápenaté látky,které vytvářejí korálové útvary.

útesy pobřežní (korálové lemy) - těsně kopírují pobřeží pevnin a ostrovů.Útesy vyrůstají z plochého dna a jen málo vyčnívají nad mořskou hladinu.Od volného oceánu jsou v místech kde ústí řeky odděleny úzkými průlivy.

útesy bariérové (bradlové) - jsou větší rozměrů a rostou ve větších vzdálenostech od pobřeží.Mezi pobřežím a útesem bývá různě široký pás mělkého moře. Nejznámějším příkladem je Velká útesová bariéra u břehů Austrálie.

atoly - jsou kruhovité,eliptické ostrovy vysoké v řádech metrů, nejčastěji průměru kolem km.Uprostřed atolů se vytváří mělké jezero - laguna. Atoly často vznikají na úpatí sopek.

- obrázky znázorňují vývoj atolu

GLACIÁLNÍ TVARY RELIÉFU

Nivace - činnost, působení sněhu na okolní terén. Nejintenzivněji se projevuje mrazovým zvětráváním - opakovaným táním a tuhnutím vody a soliflukcí - půdotokem, v okolí sněžníků - rozlohou menších sněhových útvarů, které v průběhu roku většinou nerozmrzají

Ledovec - je rozlohou velká, přirozená akumulace ledu, která vzniká za nízkých teplot a při vysokých sněhových úhrnech.

Ledovce se proto formují ve vysokých zeměpisných šířkách nebo velkých nadmořských výškách, kde zimní sněhové srážky převyšují hodnotu letní ablace - tání a výpar, sněhu.

Pro ledovce je charakteristická přeměna struktury sněhových vloček - táním, výparem a působením tlaku.Sníh se mění na névé, firn a nakonec na led.

Horské (údolní) ledovce

- nacházejí se v pohořích, ve vyšších nadmořských výškách

Ledovce leží nad sněžnou čárou - linií která vymezuje území se souvislou sněhovou pokrývkou. (je závislá na zeměpisné šířce, expozici svahu, klimatu … )

- obrázky znázorňují horské ledovce v Savojských Alpách ve Francii

Ledovce vznikají ve zdrojových oblastech - karech.Kary jsou sklaní prohlubně vzniklé přetvořením uzavřeného údolí mrazovým zvětráváním.

Zde dochází k přeměně sněhu v led. Jestliže ledovec opustí kar vzniká ledovcový splaz, který se účinkem gravitace dostává pod úroveň sněžné čáry. Různé části ledovce se pohybují různou rychlostí.

Ledovce jsou protkány příčnými, podélnými trhlinami a seráky které vznikají v důsledku nerovností a nepravidelnosti ledovcového podloží.

V případě, že akumulace ledu v horní části ledovce je stejná jako ablace ledu ve spodní části, je ledovec ve stavu dynamické rovnováhy, zůstává na místě. V současnosti většina ledovců ustupuje.

Rychlost pohybu ledovce se liší od cm/den až po několik m/den. Konec ledovcového splazu se označuje je čelo ledovce.

Till - je netříděný horninový materiál, který ledovec s sebou unášíl. Nahrnutím tillu vznikají malé, oválné pahorky - drumliny. Větším uspořádáním a nakupením tillu do valů vznikne - moréna, která se podle polohy na ledovci dělí na morénu koncovou,boční,čelní, vnitřní …

Pevninské ledovce

- největší pevninský ledovec pokrývá Antarktidu, dosahuje rozlohy 13 mil . km2 a mocnost ledu maximálně do 4000 m.

- další pevinské ledovce pokrývají Grónsko, ostrovy Island,Svalbard, Novou a Severní Zemi,Zemi Františka Josefa

Pevninský ledovec plynule přechází v šelfový led,který se nachází v pobřežních oblastech. Odlamováním se z ledovce odtrhují ledové kry, ledové hory - icebergy, které dosahují mocnosti až několik stovek m. Jsou nebezpečné pro lodní dopravu protože aži 5/6 ledu je ponořeno pod hladinou moře.

- obrázky znázorňují iceberg a ledovou kru

Mořský led je tvořen slanou vodou.Zamrzáním se voda obohacuje o sůl z ledu a tvorba ledu je pomalejší, proto tloušťka mořského ledu dosahuje do 2,5 m.

Vlněním mořské vody je led rozlámán do ledových návrší o max. tloušťce kolem 5 m a menších útvarů ledových tříští. Víceletý mořský led - pack ice, zcela pokrývá mořskou hladinu a často vytváří ledové bariéry o mocnosti až 10 m.

Druhy ledovcové eroze a tvary vytvořené ledovcovou činností

ledovcová abraze - je erozní činnost ledovce způsobená exaraci - brázděním, detenzi - obrušováním a ohlazováním a detrakcí - odlamováním skalního podkladu ledovce.

Odolné horniny jsou obroušeny v kopečky - oblíky, které před zaledněním vyčnívaly nad okolní terén.Pevninské ledovce převyšují izolované skaliska z odolných hornin - nunataky. Ostré hřbety horských ledoců - arete nebo vrcholy - horny, vznikají na místě, kde dochází ke kontaktu dvou a více svahů karu.

Pozůstatkem ledovcových splazů horských ledovců jsou údolí ve tvaru písmene U s příkrými svahy označované jako trogy. Zatopením spodní části ledovcového údolí mořem pak vznikly fjordy.

akumulační tvary ledovců - jsou nejvíce zastoupeny drumliny a morénami.Vodní toky, které pramení v ledovcovém splazu jsou smíchány s materiálem a vytvářejí vějířovité náplavy. Splynutím většího počtu náplavových kuželů vznikne sandr - náplavová rovina.

Doba ledová - glaciál

Glaciál - je chladnější období čtvrtohor, během kterého docházelo k růstu pevninských ledovců a k jejich postupu do nižších zeměpisných šířek.

Interglaciál - je teplejší období mezi dvěma zaledněními.

Glaciály a interglaciály se pravidelně střídaly během pleistocénu. Při max. rozsahu posledního zalednění ledovce pokrývaly asi 30 % souše a evropská část pevninského ledovce,označována jako Skandinávský ledovec se rozšířil přes střední Německo, celé Polsko,velkou část Ruska až na území ČR.

V období zalednění vznikaly horské ledovce i v nižších českých pohořích - Šumava,Krkonoše.Pozůstatkem pevninského zalednění je množství jezer a výskyt tzv. bludných balvanů

Během maximálního rozsahu zalednění se hladina světového oceánu nacházela 125 m pod dnešní úrovní hladiny oceánu.

TVARY RELIÉFU VYTVOŘENÉ PŮSOBENÍM VĚTRU

Eolické - větrné procesy se nejvíce projevují v suchých oblastech, které nejsou dostatečně chráněny rostlinným pokryvem - především v pouštních a polopouštních krajinách.

Rozlišujeme destrukční (erozní) činnost větru - korazi s deflaci, transportní činnost a tvořivou (akumulační) činnost větru.

Útvary vzniklé erozní činností větru

Deflace - větrný odnos měkkého rozrušeného podkladu.

Tvrdá hornina zůstává vybroušena do prohlubní různých hloubek a velikostí a vznikají deflační mísy, vany,bezodtoké pánve, jestliže zůstanou pouze rozbrázděné, ohlazené valouny vzniká tzv. pouštní dlažba.

Koraze - větrné obrušování skal unášeným materiálem.

Je selektivní,výběrová. Nejúčinnější je při velikostech částic 0,1 - 0,5 cm a nejvíce se projevuje ve výškách do 1 m.Záleží také na tvrdosti horniny a rychlosti,síle větru.

Podemíláním balvanů se mohou vytvořit viklany ,skalní hřiby, obrušováním kamenů do ostrých hran vznikají hrance v tenkých skalních stěnách se tvoří skalní okna, brány, oblouky.

- obrázek znázorňuje viklan Arbol del Piedra v Bolívii

Na vodorovně uložených horninách vznikají tabulové hory,svědecké hory. V nezpevněných horninách hluboké rýhy, brázdy označované jako jardangy.

Útvary vzniklé tvořivou činností větru

Větrem transportovaný materiál je tříděn a ukládán ve formě vátých písků nebo narazí-li na překážku ve formě písečných přesypů - dun.

Duna - vyvýšenina tvořená pískem a modelovaná činností větru. Výška přesypů může dosáhnout až 250 m a délky i stovky km. Návětrné svahy dun mají sklon 5°-12°, závětrné svahy nejčastěji 25°- 35°.

Písečné duny jsou neustále v pohybu, urazí kolem 20 m/rok. Pískové přesypy se mohou vyskytovat i v oblastech humidních nejčastěji na mořských pobřežích, na březích velkých jezer nebo na dolních tocích velkých řek.

Podle tvaru a polohy k převládajícímu větru rozlišujeme několik typů dun:

- duny podélné - mají delší osu duny ve směru proudícího větru

- duny příčné - mají delší osu duny kolmo na směr proudícího větru

- barchany - duny srpovitého až podkovovitého tvaru, jejichž okraje postupují rychleji než střed

- parabolické - podkovité duny - jsou podobné jako barchany ale jejich Dlouhé konce směřují proti směru proudění větru.

- obrázky znázorňují podélné duny,příčné duny a barchany

Pouště

Serir - je štěrková poušť především v Africe

Hamada - je kamenitá poušť , nejvíce se vyskytuje v horských oblastech.

Erg,Kum - je písečná poušť v Africe se nazývá erg a v Asii kum. Písečné pouště tvoří pouze 25 – 30% všech pouští na světě! Povrch písečných pouští bývá často zvlněn čeřinami - zvolna se pohybujícími vlnkami písku vysokými do 10 cm, které připomínají vlnky na mořské hladině.

Spraše

- jsou hlinité, prachovité, větrem naváté čtvrtohorní sedimenty z nánosů a teras tehdejších řek.Spraš je nevrstevnatá a jejím typickým znakem je kolmá odlučnost.Podle oblastí výskytu dosahuje různých mocností max až 100 m. Spraše snadno podléhají vodní erozi proto jsou ve spraších zastoupeny tvary jako jsou - ovragy-strže, rokle,zemní pyramidy …

Vyskytují se v mírných šířkách a jsou koncentrovány do několika oblastí světa (střední Evropa, centrální Asie, Čína, Severní Amerika, Argentina).

ANTROPOGENNÍ FORMY RELIÉFU

Antropogenní reliéf vzniká působením člověka na zemský povrch.Vznikající útvary jsou vytvořené přímou činností člověka anebo nepřímou - souběžně se spolupůsobením dalších přírodních činitelů a procesů.

podle L.Zapletala dělíme antropogenní tvary na:

tvary montánní (těžební)

- vznikají v souvislosti s těžbou nerostných surovin.Povrchové tvary - haldy,odvaly,výsypky, sejpy,lomy,štěrkovny, pískovny,podpovrchové tvary - těžbou vznikající štoly - vodorovné chodby,šachty - vertikální chodby

- obrázky znázorňují povrchovou těžbu nerostných surovin v Mexiku a ČR

tvary industrální (průmyslové)

- jsou svým vznikem vázány na odpad z průmyslové činnosti, vznikají různé průmyslové haldy, úletové pokryvy-popílek, odklaliště

tvary agrární (zemědělské)

- jsou nejčastěji ploché tvary vytvořené úpravou terénu pro účely zemědělské činnosti a lesnictví.Řadíme zde agrární haldy, agrární plošiny - uměle zarovnané povrchy, sklepení,pěstírny žampiónů

- obrázky znázorňují terasovitá políčka pro pěstování rýže v jižní Asii

tvary urbánní (sídelní)

- vytváří člověk při zakládání a rozvoji sídel. Mezi sídelní tvary počítáme kulturní pahorky - vrstvy, která narůstají pod městem tak, že lidé staví nové sídelní jednotky na zbytcích starších staveb, umělé ostrovy,únikové pahorky - chránící nízko položené území před přírodními katastrofami,městské skládky,sklepení,kanalizace

tvary komunikační (dopravní)

- vznikají při stavbách jakýchkoliv komunikací. Jsou to např: komunikační náspy,tunely, mosty, parkoviště,letiště, nadzemní a podzemní dráhy

tvary litorální (pobřežní)

- vznikají v oblastech vodních toků nebo vodních ploch.Dělí se na marinní a pevninské: marinní hráze, rybniční hráze,umělé vodní nádrže,umělé vodní kanály,průplavy, zdymadla, energetické kanály

tvary militární (vojenské)

- jsou tvary vzniklé pro potřeby historických nebo současných vojsk. Jsou to obranné objekty - pevnosti, hradby,zákopy,chodby,explozivní krátery, výhledové haldy

tvary funerální (pohřební)

- jsou tvary, které lidé vytvořili při pohřbívání mrtvých. Reprezentují je mohyly,pyramidy,hrobové jámy, katakomby - podzemní pohřebiště v suterénech měst

tvary celebrální (oslavné)

- člověk vytvořil nebo upravil bez hospodářského využití, zpravidla se jedná o stavby oslavného nebo památečního charakteru, často plní i funkci rekreační.Památníky, sochy,pseudomohyly,památeční pahorky.