GEOGRAFIE SLUŽEB

Tvoří nevýrobní část hospodářství. Sektor služeb zahrnuje osobní dopravu, obchod, zdravotnictví, školství, ubytovací a stravovací zařízení, vědu a výzkum, zahraniční obchod, sport a rekreaci.

Podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva zastoupeného v sektoru služeb roste s vyspělosti země. U vyspělých zemí tvoří 65-75% HDP. Je podmíněn především vysokou výkonností a produktivitou v oborech zemědělství a průmyslu, který umožňuje přesun volných pracovních kapacit do sektoru služeb.

Dalším faktorem ovlivňujícím růst obslužné sféry je politická stabilita a vysoká životní úroveň obyvatelstva, která je spojena s poptávkou po službách. Vyspělé země jsou charakteristické nárůstem oborů, které jsou náročnější na kvalifikaci např: bankovnictví, pojišťovnictví, marketing ... Podíl sektoru služeb na tvorbě HDP je jedním z ukazatelů vyspělosti státu.

Komplex všech předpokladů, zařízení pro rozvoj služeb nazýváme infrastruktura. Podle vlastnických poměrů rozdělujeme služby na soukromé a státní.

GEOGRAFIE CESTOVNÍHO RUCHU

Představuje jedno z nejrychleji se rozvíjejících odvětví národního hospodářství. Masový rozvoj nastává od 2.poloviny 20. století, kdy nastává stabilní politická situace v řadě zemí světa. Roste životní úroveň obyvatel, která je spojena s vyšší kupní silou a nárůstem volného času. Vědecko-technický pokrok umožňuje rychlý rozvoj dopravy.

Bilance (saldo) cestovního ruchu je rozdíl mezi hodnotou vývozu – útrata tuzemských rekreantů v zahraničí a a hodnotou dovozu útrata zahraničních turistů v Česku. Země, které mají dlouhodobě kladnou bilanci se vyznačují vysokými příjmy z cestovního ruchu, stabilní politickou situací, pestrou nabídkou služeb …

Předpoklady cestovního ruchu

- selektivní předpoklady

určují kdo a v jaké míře se účastní cestovního ruchu; je to většina subjektivních (čemu člověk dává přednost) a objektivních (politická situace) předpokladů

- lokalizační předpoklady

vyjadřují schopnost krajiny poskytovat vhodné podmínky pro různé formy cestovního ruchu; něco, za čím lidé jedou

- realizační předpoklady

umožňují uskutečnit nároky účastníků cestovního ruchu; doprava, vybavenost, zdravotní péče, banky

DRUHY CESTOVNÍHO RUCHU

- podle délky pobytu - krátkodobý do 3 dnů a dlouhodobý nad 3 dny

- podle teritoriálního rozmístění - domácí (vnitrostátní) a zahraniční (mezinárodní)

- podle organizovanosti účastníků - organizovaný (kolektivní,cestovní kanceláře) a neorganizovaný (individuální)

- podle rozložení v průběhu roku - celoroční a sezónní

FORMY CESTOVNÍHO RUCHU

- rekreační - pobytový

- poznávací

- sportovní

- kulturní

- turistický

- lázeňský - léčebný

- kongresový - sympózia,kongresy,služební cesty

- náboženský

Střediska cestovního ruchu

Přírodního charakteru: moře – hory – termály ...

Socio – ekonomického charakteru: kulturní památky - stavby ...

Oblasti cestovního ruchu

Evropa: Středozemní moře, Alpy

Asie: Čína, Malajsie, Japonsko, Turecko, Singapur, Thajsko, SAE ...

Afrika: Maroko, Tunisko, JAR, Egypt, Alžírsko ...

Amerika: USA, Mexiko, Kanada, Argentina, Portoriko ...

Oceánie: Austrálie, Nový Zéland, Polynésie ...

GEOGRAFIE DOPRAVY

Dopravu definujeme jako cílevědomou lidskou činnost uskutečňující přemísťování lidí, nákladu, energie, zpráv a informací v prostoru. Bez dopravy by nemohlo fungovat národní hospodářství protože zajišťuje spojení jeho jednotlivých složek. Rozmístění dopravy je limitováno fyzickogeografickými činitely např: reliéfem nebo socioekonomickými činitely např: úrovní vyspělosti daného státu.

Základní složky dopravy tvoří:

- dopravní prostředky ( např: auta, lodě)

- dopravní sítě (např: silnice, železnice)

- dopravní uzly (např: letiště, nádraží)

Podle prostředí ve kterém se doprava uskutečňuje rozlišujeme dopravu pevninskou, námořní a vzdušnou.

Podle přepravovaného materiálu či osob na dopravu osobní a nákladní.