GEORELIÉF

Povrch - reliéf, tvoří svrchní část zemské kůry a zahrnuje jednotky různé velikosti, různého stáří, stupně vývoje.Georeliéf - reliéf povrchu Země, vzniká v důsledku působení endogenních (vnitřních) a exogenních (vnějších) geomorfologických pochodů a činitelů.

Geomorfologický vývoj probíhá neustále a současný reliéf je vždy výsledkem momentálního působení vnějších a vnitřních procesů.Tento stále se opakující děj nazýváme geomorfologický cyklus.Má tři hlavní období.

- období mladosti - vyznačuje se ostrými tvary a velkými výškovými rozdíly reliéfu

- období zralosti - zastupuje reliéf s menšími výškovými rozdíly a zarovnanějšími tvary

- období staroby - charakterizuje zarovnaný nebo mírně zvlněný zemský povrch

Endogenní (vnitřní) pochody - vedou k tvorbě prvotních, velkých struktur zemského povrchu např: tabulí,pánví,horských hřbetů.

Jsou způsobeny tlaky a silami jejichž původ najdeme v nitru Země. Na zemském povrchu se projevují horotvornými a pevninotvornými procesy, zemětřesením a sopečnou činností.

Exogenní (vnější ) pochody - směřují k zarovnávání, rozrušování povrchu, zmenšováním jeho výškových rozdílů.

Vznikají působením vnějších sil na zemský povrch, vlivem různých přírodních činitelů (slunečního záření,gravitací,činností vody,větru …) a činností člověka.

 

Pevninská kůra je mnohem starší než oceánská.Jejím základem jsou platformy a geosynklinály. Starší platformy jsou tvořeny štíty a tabulemi.

Štíty - jsou velmi stabilní části zemské kůry tvořené hlubinnými vyvřelinami.Tvoří jádra dnešních kontinentů. Horniny v oblastech štítů jsou staré až 3,5 mld. let.

Tabule - jsou velké, zarovnané oblasti pokryté vodorovně uloženými sedimenty.Mladší části kontinentů vznikly vyvrásněním z geosynklinál.

Geosynklinály - jsou protáhlé příkopové prohlubně dlouhé tisíce km a široké stovky km, které jsou zaneseny mocnou vrstvou sedimentů.

- obrazky znázorňují vývoj geosynklinály od sedimentární pánve,stlačováním k vyvrásnění horského pásma

STRUKTURNÍ TVARY GEORELIÉFU

- každá hornina se při působení endogenních a exogenních činitelů chová jinak - je různě odolná vůči zvětrávání a odnosu, protože každá hornina má jiné vlastnosti např: tvrdost,strukturou,puklinatost …

Odolnější horniny vytvářejí vyvýšené tvary reliéfu a méně odolné horniny sníženiny. Tato odolnost horniny se nazývá - geomorfologická hodnota hornin

- v různých podnebných pásech můžou mít stejné horniny různou odolnost a vytvářet proto jiné tvary reliéfu

Horniny jsou v zemské kůře uloženy různým způsobem a proto vytváří odlišné struktury.

reliéf na horizontálně uložených horninách

- vzniká především na nezpevněných horninách.Reliéf tabulí, který vytváří tvary s plochými vrcholy a s příkrými svahy reprezentují např: tabulové hory (mesas), svědecké vrchy, kaňony, skalní města.

- obrázek znázorňuje stolové hory v NP Monument Valley, USA

reliéf na ukloněných horninách

- můžeme rozdělit podle sklonu vrstev.Mírně ukloněné vrstvy hornin s různou odolností o sklonu vrstev do 7° vytvářejí nesouměrné hřbety - kuesty. Sklon vrstev od 7° - 40° vytváří opět asymetrické hřbety, které se nazývají - homoklinální hřbety. Vrstvy o sklonu nad 40° se jmenují - kozí hřbety a jsou sklonově symetrické.

reliéf na zvrásněných horninách

- plastická deformace hornin vede ke vzniku pánví, kleneb a nejvýznamnějších vrás, které vytváří jednoduchá vrásová pohoří. Jestliže dojde k přetržení vrásy vznikají složitější tvary - přesmyky a v případě posunu vrás podél zlomů příkrovy a přesuny. Potom vznikají vrásovo - příkrovová pohoří.

Na zvrásněných horninách se můžeme setkat i s inverzí reliéfu.V tomto případě, se jinak běžně snížená část synklinála, stává vrcholem a vyvýšenina antiklinála sníženinou.

- obrazky znazorňují vývoj vrásy A,B,C - vrása D - přesmyk E - příkrov

reliéf na zlomových strukturách

- vzniká při velkém tlaku způsobeným pohybem zemské kůry. Při odtahování hornin vzniká pokles,stlačováním přesmyk až přesun a opakovaným pohybem podél stupňovitého zlomu hrásť - zdvih nahoru a prolom - příkopová propadlina pokles dolů. Při horizontálním posunu vzniká střih a při horizontálním posunu s pohybem transformní zlom.Na zlomovém svahu se působením eroze vytváří trojúhelníkové svahové plochy označované jako facety.

- obrázky znázorňují jednoduché zlomové struktury v pořadí pookles, přesmyk a střih

VÝŠKOVÉ ČLENĚNÍ GEORELIÉFU

Povrch Země je značně členitý.Střední nadmořská výška souše se udává 875 m a střední hloubka oceánu 3790 m.

Reliéf pevnin podle nadmořské výšky:

- nížiny do 200 m n. m. - vysočiny nad 200 m n. m.

Pevninský reliéf ležící pod úrovní světové hladiny oceánu se nazývá proláklina,deprese, a jestliže dno jezera leží pod úrovní světového oceánu ale jeho hladina nad vzniká kryptodeprese. Rozdíl mezi nevyšším a nejnižším bodem Země, Mt. Everestem 8848 m n. m. - Mariánským příkopem 11034 m, je 19 882 m.

Reliéf pevnin podle relativního výškového rozdílu: (minimální rozloha území 16 km2)

- roviny s výškovým rozdílem do 30 m

- pahorkatiny s výškovým rozdílem od 30-150m

- vrchoviny s výškovým rozdílem od 150-300 m

- hornatiny s výškovým rozdílem od 300-600 m

- velehornatiny s výškovým rozdílem větším než 600 m

RELIÉF DNA OCEÁNŮ A MOŘÍ

Oceánské dno rozdělujeme na dvě velké jednotky - okraje pevnin a oceánské lože.

Okraje pevnin vytváří část mořského dna mezi břehovou linií a okrajem oceánských pánví a dělí se na:

Pevninský šelf (práh)

- je podmořským pokračováním pevniny, tvoří ho pevninská kůra.Šelf bývá hluboký do 200 m. Zabírá 8% oceánského dna a má mírný sklon do 5°.Střední hloubka šelfových moří je udávána 132 m.

Pevninský šelf a šelfová moře mají pro člověka velký význam, protože se zde nacházejí ložiska nerostných surovin a světová loviště ryb.

Pevninský svah

- má jako svůj podklad ustupující pevninskou kůru.Sklon svahu je 2°-6°.Zabírá asi 11% oceánského dna a dosahuje do hloubek 1 500 m. Na některých místech je svah rozbrázděn podmořskými kaňony.Kaňony tvoří ostře zaříznutá údolí podobná pevninským kaňonům ale mnohem větších rozměrů.Většina byla vytvořena působením rychlých oceánských proudů.

Pevninské úpatí

- tvoří mocné vrstvy sedimentů.Zaujímá asi 5 % oceánského dna a jeho sklon je do 2° Leží na přechodu mezi pevninským svahem a oceánskou pánví.Dosahuje hloubek 1 500-3 000 m.

- obrázek znázorňuje reliéf dna moří a oceánů

Oceánské lože vzniklo na oceánské kůře a dělí se na:

Oceánské pánve

- pokrývají 74% oceánského dna. Leží v hloubkách 3 000 -6 000 m a jsou pokryté usazeninami. Z pánví se vypínají podmořské hřbety,prahy,hory a příkopy.

Středooceánské hřbety

- vystupují z plochého dna a tvoří souvislý pás pohoří, který obepíná Zemi nejdelšími horskými systémy. Mají vulkanický původ a dosahují průměrných výšek 2 000-3 000 m.

V osních částech hřbetů probíhají riftová údolí. Jsou místem kontaktu litosférických desek a místem vzniku nové oceánské kůry. Celá oblast riftu je místem výskytu častých zemětřesení a sopečné činnosti.

Vysoké osamocené tvary vyrůstající z oceánského dna se nazývají podmořské hory. Opět jsou vulkanického původu, a v některých částech světa se dostávají nad hladinu oceánu. Některá okrajová moře oddělují od oceánu protáhlé vyvýšeniny podmořské prahy.

Hlubokomořské příkopy

- jsou úzké protáhlé sníženiny dlouhé tisíce km a široké desítky km v hloubkách 6 000 – 11 000 m. Vznikají zde zlomy litosférických desek a jejich vzájemné podsuny - subdukce. V těchto oblastech dochází k zániku oceánské kůry.