Historický vývoj Geografie
Geografie je jednou z nejstarších věd. Geografické myšlení je právě tak staré jako lidstvo samo. Proto je obtížné vymezit kdy přesně geografie vznikla. Již z období kolem roku 2500 př.n.l. pochází nejstarší známá mapa. Zobrazuje babylonské město Ga Sur. Mapa je vyryta na hlíněné desce.
GEOGRAFIE V OBDOBÍ PRAVĚKU
Na vyšším stupni vývoje začíná člověk hledat způsoby a formy jak znázorňovat jevy a tvary bezprostředního okolí.Snažil se např: předat informace o bohatšiích lovištích,přírodních překážkách ... Své dojmy, představy zakresloval na předměty denní potřeby nebo stěny jeskyní. Zde jsou zaznamenány i výjevy přibližující každodenní život. Geografie v období pravěku má poznávací charakter, lidé objevují a sbírají základní poznatky o svém okolí, přírodě.
- obrázek znázorňuje mamutí kel, který zdobí rytina připomínající mapu, jeho stáří je odhadováno na 25 000 let - lokalitou nálezu je Pavlov na jižní Moravě
GEOGRAFIE V OBDOBÍ STAROVĚKU
V neolitu se rozšiřují znalosti člověka o řadu materiálů, nerostných surovin ...zvyšuje se řemeslná zručnost, objevují se první pokusy o přesnější zobrazení okolní krajiny.
Systematické hospodaření a „centra“ vědění, se vyvíjejí v Egyptě, Mezopotámii, Číně a Indii. Z období kolem roku 2500 př.n.l. pochází nejstarší dochovaná mapa, zobrazující babylonské město Ga Sur.
- obrázky znázorňují mapu města Ga Sur 2500 př.n.l. a Bylonskou mapu světa z 6.st. př.n.l.
Již v druhém tisíciletí před našim letopočtem Féničané díky rozvoji námořní dopravy ovládali Středomoří a podél pobřeží podnikali cesty do Afriky. Číňané naopak podnikali cesty po rozlehlém asijském kontinentu, protože dávno před příchodem Evropanů znali předchůdce kompasu "ukazatel jihu". Egypťané již kolem roku 2500 př.n.l. prováděli astronomická měření, dovedli předpovídat zatmění ...
Z období kolem prvního tisíciletí př.n.l. nesmíme opomenout vyspělé kultury Jižní a Střední Ameriky.
Vývoj starověkých poznatků si můžeme ukázat např: na vývoji názorů o tvaru Země a jejího postavení ve vesmíru. Indové zastávali názor, že Země je placatá a nese ji slon, ale Japonci byli přesvědčení, že Zemi nese Slunce.
Střediskem řecké geografie se stává Milét a učenec Thales. Jeho žák Anaximandros poprvé vyslovil domněnku, že Země se pohybuje vesmírem bez jakékoliv opory. V 6.st. př.n.l. Hérodot vydává - Historii, kde v devíti knihách podrobně shrnuje geografické vědění. Poprvé se vyslovil názor o kulatosti Země - Pythágoras.
Aristoteles podává důkazy o kulatosti Země a vydává učebnici fyzické geografie - Metéorologika. Jsou spočítány rozměry Země. Ve 3.st. př.n.l. vydává Eratosthenés z Kyrény - Geográfiku, která shrnuje dosavadní znalosti zeměpisu a obsahuje i podrobné mapy tehdejšího světa.
- řečtí učenci Thalés, Eratosthenés a Aristoteles
Řekové postupem času propracovali své teorie o Vesmíru a vytvořili tzv. geocentrickou teorii. Podle této teorie je Země hlavním vesmírným tělesem, tvoří střed Vesmíru a všechny vesmírné objekty obíhají kolem Země.
Velký pokrok byl zaznamenán v geometrii, fyzice, astronomii, zeměměřičství. Postupně začínají vznikat dva geografické směry - regionální geografie, kde mezi výrazné představitele patřil Strabón a - matematicko - geografický směr zastoupený např: Ptolemaiosem a jeho dílem Geografie.
Geografie v období starověku zaznamenává výrazný krok vpřed. Utvářejí se první názory na tvar a velikost Země i její postavení ve vesmíru. První odhady počtu a rozložení kontinentů, vzniká kartografie a jsou sepsány první odborné spisy řady vědních oborů.
GEOGRAFIE V OBDOBÍ STŘEDOVĚKU
Po pádu Římské říše v roce 476 nastává velký vliv církve na řadu přírodních věd, geografii nevyjímaje. Dogmatismus církví neblaze ovlivnil pokrok geografie. Církev zakázala řadu názorů z nichž nejkontraverznější bylo bezpochyby „zrušení“ kulatosti Země.
Přesto i středověk postupem času oživil geografii. Křižácké nebo Misionářské výpravy znamenaly pro tehdejší svět výpravy do neznámých zemí, seznamování se s novými kulturami a poznatky.
- Portolánové námořní mapy
Od 13. st. dochází k obrození geografie, nejpopulárnějším dílem se stává cestopis Milion sepsaný Markem Polem, který popisuje Asii a především tehdejší Čínu. Rozvoj mořeplavectví měl vliv na vznik nového druhu map tzv. Portolánových (kompasových) map.
GEOGRAFIE V OBDOBÍ NOVOVĚKU
Začíná rokem 1492, kdy byla Kryštofem Kolumbusem objevena Amerika. Pro geografii znamenaly objevné cesty velké množství nových informací a především objevení zbývajících světadílů. Protože tyto poznatky bylo potřeba zpracovat, velký pokrok zaznamenává kartografie. S objevováním a kolonizací nových území mapy získávaly i nové vědecké základy, spojené s uplatněním poznatků z oborů astronomie, matematiky a geodézie.
Centrem geografického myšlení se v počátcích období stává Itálie. Objevují se a překládají díla antických učenců např: Ptolemaiova - Geografie.
Na rozvoj geografie a kartografie měl v tomto období výrazný vliv technický pokrok - rozšíření výroby papíru, vynález knihtisku ...
Jednu z prvních významných cest podnikl Bartolomeo Diaz, který v roce 1487 obeplul mys Dobré naděje a otevřel cestu do Indického oceánu. Významným kartografickým dílem tohoto období byl glóbus Martina Behaima.
Roku 1492 Kryštof Kolumbus objevuje Ameriku - přesněji řečeno ostrov Quanahai, nejvýchodnější ostrov Bahamského souostroví a nazval ho San Salvador. Celkem Kolumbus k břehům Ameriky podnikl čtyři výpravy ale do své smrti si mylně myslel, že objevil Indické ostrovy.
- obrázek znázorňuje trasy čtyř objevných cest Kryštofa Kolumba
John Cabot přistál u břehů Severní Ameriky v oblasti Labradoru a New Founlandu, Amerigo Vespucci přistál u břehů Floridy, Brazílie nebo Venezuely. V roce 1523 byl plavbou kolem světa Fernaa Magallaese podán důkaz o kulatosti Země. Mezi další významné mořeplavce tohoto období řadíme např: Francise Drakea.
V roce 1515 Mikuláš Koperník dokázal, že Země se otáčí kolem Slunce a rotuje kolem své osy a nahradili Ptolemaiuv geocentrický názor revolučním heliocentrickým učením - že Slunce je středem vesmírů a všechna nebeská tělesa se otáčejí kolem Slunce. Učenci Giordano Bruno, Jan Kepler, Galileo Gallilei jeho hypotézu prokázali matematickými výpočty.
16.st. přineslo řado nových přístrojů - dalekohled, teploměr, barometr, v kartografii byla Filipem Apianem poprvé použíta triangulační metoda při vyměřování území. Objevují se i mapy Čech, Moravy i Slezska. Abraham Ortelius vydává první soubor 53 map a Holandsko se stává světovým centrem výroby atlasů.
Od 17.st. se začíná měnit charakter výprav a objevují se více vědecké expedice provádějící výzkum v konkrétních oborech - meteorologie, biogeografie, etnografie ... Je objevena Austrálie a ve výzkumu oceánů a moří dominuje Anglie s expedicemi vedenými Jamesem Cookem.
18.st je ve znamení průmyslové revoluce. Kromě Antarktidy jsou zmapovány všechny světadíly.Výzkum se soustřeďuje na vnitrozemí světadílů a severní oblasti Ameriky a Asie.
19.st. je ve znamení větší mezinárodní spolupráce, modernizuje se doprava, začínají se budovat vodní kanály, zvyšue se poptávka vyspělých průmyslových zemí po nerostných surovinách a trzích pro hotové výrobky, zvyšuje se podíl mezinárodního obchodu.
V řadě zemí se zakládají geografické společnosti (pařížská 1821, belgická 1828, londýnská 1830 ...) Středem pozornosti badatelů se stává Jižní Amerika, mezi nejznámější geografy tohoto období řadíme např: Charlese Darwina, Davida Livingstonea. Začíná éra pokusů o dobytí Severního a Jižního pólu.
Jako první byl dobyt Severni pól - Robertem Pearym v roce 1909 a v roce 1911 Roaldem Amundsenem - Jižní pól.
- Amundsenova expenice na Jižní pól
Za průkopníka oceánografických výzkumů je považován Maury, který v polovině 19.st. prováděl měření v Atlantském oceánu. První speciální lodí pro oceánografický výzkum však byla loď Challenger na vodu spuštěná v roce 1872. V oceánografických výzkumech patří významné postavení vynálezci akvalungu - Jacquesovi Cousteau, dále např: Jasquesi Piccardovi, kterému se podařilo ponořit na dno Mariánského příkopu, nejhlubšího místa na Zemi.
Velehorské oblasti se staly středem organizovaných výprav od 18. st. Přes Alpy - Mt. Blanc 4810 m n. m. byl pokořen M. Paccardem a J. Balmatem roku 1786, se badatelé a horolezci propracovali do vyšších pohoří. Na zdolání první osmitisícovky ale museli počkat až do roku 1950 kdy byla M.Herzogem a L Lachenalem zdolána Annapurna (8078 m n.m.) Poslední pól Země, nejvyšší vrchol planety, Mt. Everest, byl pokořen v roce 1953 E. Hillarym a T.Norkeyem.