Za nejstarší kartografickou památku nalezenou na našem území je považována mapa zobrazující tábořiště lovců mamutů u řeky Dyje pod Pavlovskými vrchy. Odhadované stáří je 24 800 – 28 000 let.
Velice přesně zaznamenal území našich zemí ve svém díle starořecký geograf Strabon už v období asi 30 let př. n. l. Název Čechy se poprvé objevuje v 10. století, tj. od doby vzniku našeho státu a název Morawia je poprvé doložen roku 877.
- autorem nejstarší české mapy byl významný člen Jednoty bratrské - Mikuláš Klaudyán, lékař, a později i knihtiskař z Mladé Boleslavi.
Mapa rozměrů 1 260 x 640 mm a měřítka cca 1:637 000 byla nejprve vyřezána do dřeva a metodou dřevotisku roku 1518 v dílně Jeronýma Hóltzela v Norimberku i vytištěna.
Obsahově je mapa rozdělena na tři části, z nichž vlastní kartografickou část o rozměrech cca 460 x 550 mm tvoří jen spodní díl. Horní část mapy zobrazuje tehdejšího českého a uherského krále Ludvíka Jagelonského, erby jednotlivých zemí, rodů a významných českých měst Prahy, Kutné Hory a Žatce. Pod textovou částí je umístěno alegorické spodobnění spravedlnosti.
Vlastní mapová kresba je v dolní části tisku. Jedná se o mapu orientovanou k jihu, která obsahuje 280 značek a českých sídelních názvů - měst, hradů, klášterů, včetně jejich rozlišení dle víry na katolické, husitské a dále na královská a poddanská.
Horopis je vyznačen opakovanou symbolickou značkou listnatého porostu, jediným horopisným názvem je Krkonoss. Z popisu řek nalezneme názvy Wltawa, Labe, Ohrze, Gizera, Worlice a Sazawa rzeka. Zobrazeny, ale nepopsány, jsou Berounka, Lužnice a Otava. Zajímavým doplňkem mapy jsou tečkami značené zemské stezky s vyznačením vzdáleností. Rozteč teček zhruba odpovídá české míli -cca 9,25 km , proto se lze domnívat, že se jednalo o mapu cestovní.
Zdařilé jsou i obrazy znázorňující poměry v Čechách na začátku 16.století - věřící ve voze se snaží dostat do Království nebeského, ale kněží různých církví řídí vůz na opačnou stranu a vůz se tak nepohne z místa. Druhý obraz je výjev z loupežného přepadení kupeckého povozu, což bylo tehdy v Čechách velmi běžné. Co bylo podkladem pro mapu dnes stěží určíme.
Dochoval se jediný původní otisk, ručně kolorovaný a nalepený na hrubé plátno, který je uložen v biskupské knihovně v Litoměřicích.
HELWIGOVA MAPA SLEZSKA – 1561
- Martin Helwig, pedagog a později rektor školy při sv. Maří-Magdaléně ve Vratislavi, se domníval, že porozumět historii Slezska nelze bez dobré znalosti místopisu a ptoto sám zpracoval a vydal první mapu Slezska.
Mapa byla obsahově bohatá a výtvarně zdařilá.Zobrazuje území Horního a Dolního Slezska a Kladska, tehdy součástí českého státu, i sousední pohraniční oblasti Čech a Moravy.
Mapa v měřítku cca 1 : 550 000 o rozměrech 669x816 mm je tištěna z dřevořezu v tiskárně Jana Creutzigera v Nise, je kolorovaná a orientovaná k jihu. Na mapě je zakreslena řeka Odra, která tekla z Dolního do Horního Slezska - od Opavy do Vratislavy. Mapa obsahuje 242 sídel, kláštery a zámky. Na okrajích mapy jsou vyobrazeny znaky 28 slezských knížectví a jejich hlavních měst, znak Českého království a Polska - lev a orlice a další dobové motivy. Na úpatí největší ze zobrazených hor, Sněžky, označené názvem Riesenberg, umístil autor obrázek Krakonoše, pojmenovaného Rubezahl, v podobě gryfa s jeleními parohy, kozlíma nohama, ocasem s chvostem a silnou větví v pazourech. Jedná se o nejstarší vyobrazení tohoto bájného obyvatele a pána Krkonoš.
Helwigova mapa Slezska se dočkala mnoha vydání, která se od sebe liší zněním textu nebo titulu.
- autorem byl Pavel Fabricius, matematik a osobní lékař císaře Rudolfa II.
Mapa formátu 946 x 846 mm má měřítko 1:288 000 a zobrazuje Moravu a část Dolních Rakous. Velké měřítko Fabriciovy mapy bylo dáno vojenskou potřebou - blízkostí Moravy k hlavnímu městu monarchie Vídni ohrožené tureckou mocí.
V mapě je uvedeno 347 místních názvů pro Moravu a 134 pro Rakousy. Popis mapy je německý i český a mapa byla věnována moravským stavům. Byla konstruována na základě astronomických měření zeměpisné polohy některých moravských měst.
- nejpopulárnější a nejzdařilejší mapu Moravy vytvářel pedagog J. A. Komenský v letech 1614 – 1622, její originál se nedochoval. Nejstarší známá kopie je asi z roku 1627 v nizozemském atlasu M. Visschera. V českých zemích byla mapa poprvé vydána až v roce 1677.
Komenský mapu připravoval pečlivě z dlouho shromažďovaného materiálu řadu let a původně ji snad zamýšlel připojit k dílu o moravských dějinách De Antlquitatibus Morauiae. Mapa měla opravit značné polohové i faktografické nepřesnosti mapy Fabriciovy a doplnit ji o své vlastní poznatky a „svědectví vrstevníků“.
Mapa v měřítku 1: 470 000 a rozměrech 544 x 442 mm byla vyhotovena metodou měditisku, obsahuje síť zeměpisných souřadnic. Na okrajích mapy je sáhové měřítko, na horním okraji je ozdobena vedutami měst Polná, Olomouc, Brno a Znojmo. Kromě schematického reliéfu, vodstva a sídel zaznamenal Komenský na mapě také vinice, výběr léčivých pramenů a lázní, sklárny a železnorudné, zlaté i stříbrné doly, mosty, průsmyky v horách... Mapa byla věnovaná moravským stavům.
Komenského mapa Moravy byla pro svou „dokonalost“ vydávána více než 150 let a tištěna z dvanácti různých tiskových desek.
MULEROVA MAPA MORAVY - 1716 MULEROVA MAPA ČECH - 1720
- J. K. Müller, vojenský inženýr se znalostmi matematiky, geometrie, astronomie a praktického zeměměřičství, zpracoval v roce 1709 mapu Uher. Roku 1716 vyšla jeho mapa Moravy v měřítku 1: 166 000 a o čtyři roky později v roce 1720 v měřítku 1: 130 000 i mapa Čech vyhotovená na 26 listech včetně jednoho listu přehledného.
Mapu vyryl v Augšpurku do měděných desek Mikuláš Kauffer, podle předlohy Václava Vavřince Reínera. Obě mapy byly na svou dobu obsahově velmi bohaté a podrobné. Müllerova mapa obsahuje zákres 12 495 sídel a dělení Čech na 12 krajů.
Reliéf je zobrazen kopečky, popis mapy je německy. Smluvenými značkami jsou zobrazeny naleziště rud, léčebné prameny, vinice, chmelnice, převozy na řekách a lesní celky. Mapa je vykreslena ve válcovém Cassiniho zobrazení, obsahuje též zeměpisnou síť. Při mapování určoval Müller polohu vybraných míst astronomicky. Délky měřil počtem otoček kol kočáru a redukoval o jednu desetinu, směry měřil kompasem.
Müllerova mapa byla zpočátku vzhledem k velkému množství geografických a hospodářských údajů v rakouské monarchii utajována. Přesto se brzy stala předlohou mnoha jednolistových, zmenšených map Českého království, vycházejících u německých, francouzských, nizozemských a rakouských vydavatelů.
Müllerova mapa se stala podkladem 1. vojenského mapování českých zemí.
VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ ČESKÝCH ZEMÍ
I. vojenské mapování 1763 - 1772
I. vojenské mapování - josefské - se uskutečnilo v letech 1763 - 1772 v měřítku 1 : 28 800 (menší prostory 1:14 400). Čechy a Morava byly zmapovány 1763 - 1772, Slezsko 1763. Polohopisným podkladem byly Müllerovy mapy a Wielandova mapa zvětšené do měřítka 1 : 28 800.
Mapy nevznikaly na geodetických základech, důstojníci vojenské topografické služby projížděli krajinou na koni a mapovali metodou "a la vue", česky to zní méně vznešeně - "od oka", tj. pouhým pozorováním v terénu, neexistovala síť pevných bodů, polohopis a terénní reliéf se zakreslovaly hrubým odhadem.
Velká pozornost byla věnována komunikacím, které byly rozlišeny podle sjízdnosti – císařské silnice aj., řekám, potokům i umělým strouhám, využití půdy - orná půda, louky, pastviny i různým typům budov – kostely, mlýny. Mapy byly ručně kolorovány. Na okraji každého listu je seznam obcí a kolonky pro doplnění počtu obyvatel, koní apod.
Současně s kresbou map vznikal vojenský popis území obsahující informace, které v mapě nebyly – např: šířka a hloubka vodních toků, stav silnic a cest, zásobovací možností obcí. Výsledkem byla Válečná mapa Království českého, Mapa Markrabství moravského a Válečná mapa knížectví těšínského, opavského, krnovského.
II. vojenské mapování 1808 – 1867
V letech 1808 - 1867 probíhalo II. vojenské mapování - františkovo. Uskutečnilo se měřítku 1: 28 800.
Jeho vzniku předcházela vojenská triangulace, která sloužila jako geodetický základ tohoto díla, oproti I. vojenskému mapování byla větší míra přesnosti.Obsah mapy je v podstatě totožný s I. vojenským mapováním. Grafickým polohopisným podkladem byl zmenšený obsah katastrální mapy 1 : 2 880. Použita byla metoda grafického protínání na měřičském stole. Zakresleno bylo málo nadmořských výšek ve vídeňských sázích, reliéf byl šrafovaný. Z výsledků tohoto mapování byly odvozeny mapy generální 1: 288 000 a speciální 1: 144 000.
Liší se zobrazovaná situace. Mapy II. vojenského mapování vznikaly v době nástupu průmyslové revoluce a rozvoje intenzivních forem zemědělství, kdy vzrostla výměra orné půdy za 100 let o 50% a lesní plochy dosáhly u nás historicky nejmenšího rozsahu. Výsledkem byly mapy katastrální a mapy v měřítkách 1:14 400 a 1:28 800.
III. vojenské mapování 1870 – 1884
III . vojenské mapování - Františko-josefské v zniklo v měřítku 1 : 25 000 , protože II. vojenské mapování již nestačilo požadavkům armády rakouské monarchie na přesné a hlavně aktuální mapy.
Číselné polohopisné základy a grafické polohopisné základy byly stejné jako u II. vojenského mapování, výškopisné základy tvořily trigonometrické body vztažené k hladině Jaderského moře. Oproti II. vojenskému mapování bylo vylepšeno znázornění výškopisu – nejen šrafami, ale také vrstevnicemi a kótami. Výsledkem mapování jsou kolorované tzv. topografické sekce, z nichž přetiskem vznikly tři významné mapy 19.století: speciální mapa v měřítku 1 : 75 000, generální mapa v měřítku 1 : 200 000, přehledná mapa střední Evropy v měřítku 1 : 50 000.
Po vzniku samostatného Československa byly mapy předány z Vídně Vojenskému zeměpisnému ústavu v Praze. Mapy byly upraveny do české verze a přibyla zelená barva pro lesy. Tyto mapy se používaly i během II. světové války. Po válce se objevily pokusy o čtyřbarevný tisk, ale těchto map bylo vytištěno jen několik listů, protože v roce 1956 proběhlo nové mapování vojenské i civilní. Mapy III. vojenského mapování sloužily přes 60 let a často byly používány jako podklady pro různé tematické mapy např: silniční, turistické, geologické.