OCEÁNY
- jsou rozlehlé vodní plochy které se rozkládají mezi kontinenty.Mají vlastní systém oceánských proudů a dmutí a charakteristické vlastnosti.Jejich dno ležící v průměrných hloubkách kolem 4 000 m a je pokryto útvary podmořského reliéfu.
Na světový oceán připadá 71% povrchu Země.Rozložení oceánů na Zemi je nerovnoměrné.
Rozlišujeme čtyři oceány: největší Tichý oceán zaujímá 35 % zemského povrchu, oceán Atlantský oceán 18% zemského povrchu, Indický oceán necelých 15% zemského povrchu a nejmenší Severní ledový oceán pouze kolem 2,5% povrchu Země.
Někteří autoři vymezují ještě tzv. Jižní oceán, který leží jižně od 60° j.z.š. okolo světadílu Antarktida.
MOŘE
- jsou části oceánů, které vnikají do pevniny,nebo jsou od oceánů odděleny skupinou ostrovů.
Podle polohy rozdělujeme moře na:
okrajová moře - jsou od oceánu oddělena nedokonale.S oceánem mají otevřenou výměnu vod a podobné vlastnosti. Zaujímají asi 11% plochy světového oceánu.
vnitřní moře - jsou obklopena souší a od oceánu jsou téměř oddělena. Mají vlastní systém mořských proudů a jiné vlastnosti mořské vody (obsahují velké množství říčních usazenin, mají jinou salinitu…) Zvláštní skupinu vnitřních moří tvoří moře středozemní, které se rozkládají mezi dvěma světadíly.
Menší části oceánů a moří vnikající do pevnin jsou zátoky a větší zálivy. Přírodní vodní cesta, úzká část moře mezi pevninami nebo mezi ostrovy se jmenuje průliv. Uměle vytvořená vodní cesta se nazývá průplav. Úmoří je část souše, pevniny, z které se odvádí veškeré vodstvo do jednoho oceánu nebo moře. Hranicí oddělující jednotlivá úmoří tvoří pomyslná linie, rozvodí.
FYZIKÁLNÍ VLASTNOSTI MOŘSKÉ VODY
Salinita, slanost mořské vody
- nejvýraznější vlastnost mořské vody. Vyjadřuje se množstvím rozpuštěných minerálních látek - solí v mořské vodě.
Nejvíce je v mořské vodě zastoupeno chloridů kolem 88% a síranů kolem 11% dále to jsou uhličitany a bromidy. V mořské vodě jsou rozpuštěné i organické látky a téměř všechny chemické prvky. Slanost se udává v promilích ‰ .
Průměrná slanost 35 ‰ - znamená, že 1kg mořské vody obsahuje 35g soli.
Největší salinita je v oceánech a mořích kolem 30° severní zeměpisné šířky a 30° jižní zeměpisné šířky - v subtropech, kde je největší výpar a málo srážek. Salinita Rudého moře je až 42 ‰ .Polární oblasti mají salinitu vody nejnižší, Čukotské moře jen 28 ‰.
V rovníkových oblastech je slanost menší protože je zde dostatek srážek a díky vysoké vlhkosti vzduchu nižší výpar. Na slanost vody má vliv výpar, množství srážek,přítok sladké vody z pevniny, změny teploty vody,mořské proudy a hloubka.
Rozdíly v salinitě vody jsou způsobeny i zeměpisnou šířkou a polohou moře. Baltské moře má salinitu kolem 23 ‰. Okrajová moře mají jinou slanost vody než vnitřní moře. V místech delt velkých řek dochází k promíchávání sladké a slané vody a vzniká brakická voda.
Teplota mořské vody
- oceány a moře teplo získávají pohlcováním slunečního záření ale přijímají i teplo ze dna oceánů
Teplota vody klesá od rovníku k pólům a od hladiny k oceánskému dnu.Voda se zahřívá pomaleji než pevnina ale déle si teplo „udrží“, u moří a oceánů jsou menší teplotní výkyvy než u pevniny.
Oceány a moře jsou proto zdrojem tepla a podílí se na řadě atmosférických jevů.Teplota oceánů a moří kolísá v rozmezí od 27° na rovníku do 0,7° na pólu.Průměrná teplota na povrchu světového oceánu je 17°C. Teplejší vodstvo má severní polokoule, protože jižní polokouli ochlazuje Antarktida.
Od hlouby 200 m pod mořskou hladinou se teplota vody nemění. Obsah solí v mořské vodě způsobuje, že moře zamrzá při teplotě nižší než 0°C.Např: voda o salinitě 35 ‰ zamrzá při teplotě -1,9°C.
Barva mořské vody
- barva a průhlednost mořské vody závisí na obsahu rozpuštěných organických i anorganických látek a na schopnosti pohlcování slunečních paprsků.
Barva vody se mění od pobřeží,hnědá barva, do oceánů, modrá a zelená, a od rovníků modrá k pólům, zelená až bílá.
Oceány a moře modré barvy jsou chudé na plankton, černá barva nás upozorňuje na skaliska, sopečné sklo, žlutá barva je způsobena rozpuštěnými příměsemi bahna a písku.Rudou barvu získává moře po červených řasách nebo červených korálech a bílou v době zamrzání.Nejdůležitější je zelená barva, protože moře obsahuje dostatek živin,planktonu.
Pohyby mořské vody
- Mořská hladina je neustále v pohybu.Podle směru a způsobu pohybu vodních částic rozlišujeme tři formy pohybu vody:
VLNĚNÍ
- vzniká působením větru na mořskou hladinu.
Vítr uvádí vodní částice do speciálního orbitálního, kruhového pohybu po uzavřených drahách.
Rozlišujeme vlny nucené, které jsou nepravidelné, vytváří směs vln a vlny volné, pravidelné, které putují na vzdálenosti tisíců km oceánem.Na pobřeží vlny přepadávají, tříští se a vzniká příboj.
- obrázky znázorňují lom vlny
Speciální druh vln vzniká v uzavřených zálivech nebo na velkých jezerech, nazývají se seiche, a jsou to tzv. stacionární vlny. Hladina se pohybuje nahoru a dolů kolem uzlového bodu.Pohyb způsobuje kolísání atmosférického tlaku.
Další zvláštním pohybem mořské vody je vlna tsunami, která vzniká nejčastěji při zemětřesení nebo výbuchu sopky v oceánech a mořích.Obrovská masa mořské vody se dává do pohybu a v oblastech kontinentálního šelfu narůstá až do výšek 40 m.
MOŘSKÉ DMUTÍ
- je pravidelné, periodické kolísání mořské hladiny způsobené vlivem přitažlivých sil Měsíce a Slunce.
Je-li Měsíc v úplňku a novu, gravitační síly Měsíce a Slunce se sčítají a vzniká největší skočný - syzygijní příliv. Je-li Měsíc v první nebo poslední čtvrti je postavení Slunce a Měsíce v kvadratuře a působení gravitačních sil je protichůdné. Příliv je malý a označuje se jako hluchý - kvadraturní.
MOŘSKÉ PROUDĚNÍ
- je přenášení obrovských mas vody způsobené především větrnými systémy globální cirkulace atmosféry.
Mořské proudy vytváří v oceánech jakoby obrovské řeky. Rozlišujeme
- horizontální proudy,nucené,driftové - způsobené větrnými systémy mají vliv na prostorové rozložení teploty, salinitu oceánů, na podnebí okolních pevnin.
- vyrovnávací, vertikální proudy - „doplňují“ povrchové vodstvo odnesené nuceným prouděním.
Existuje také proudění ,které způsobuje rozdílná hustota vody, slanost, teplota. Podle teploty vody, kterou oceánský proud přináší do jednotlivých oblastí světového oceánu rozlišujeme proudy teplé a studené.
- obrázek znázorňuje termohalinní systém proudění vody v oceánech
El Nino
V oblasti Tichého oceánu u břehů Jižní Ameriky vzniká klimatický fenomén El Nino. V periodě 4 - 5 let se objevuje porucha systému mořských proudů a větrů.
Za normální situace ženou v této oblasti pasáty vodu od pobřeží Jižní Ameriky a z mořských hlubin vystupuje vyrovnávací Peruánský proud.
Při El Ninu dochází k zeslabení pasátového proudění, zesílí rovníkový protiproud a jeho teplé vody pronikají podél peruánského pobřeží a zamezí tak výstupu chladných vod z hlubin. Tímto dochází k úhynu ryb, protože nemají dostatek planktonu a ke změnám klimatu nejen na západním pobřeží Ameriky.
HOSPODÁŘSKÉ VYUŽITÍ MOŘÍ A OCEÁNŮ
Oceány a moře mají nezastupitelný význam pro oběh vody v přírodě a funkci celé hydrosféry a atmosféry (srážky,zdroj pitné vody).Jsou alternativním energetickým zdrojem (přílivové elektrárny) a významnou dopravní tepnou pro nákladní i osobní dopravu.
Nejvíce využívaným prostorem jsou oblasti pevninského šelfu, kde se nacházejí ložiska ropy, zemního plynu i uhlí.Pobřežní oblasti jsou také zdrojem stavebního materiálu, písku, štěrku. Tropické a subtropické oceány a moře poskytují rekreační a léčebné zázemí.