WEGENEROVA TEORIE KONTINENTÁLNÍHO DRIFTU
Myšlenku pohybu kontinentů - kontinentálního driftu - poprvé vyslovil Alfred Lother Wegener v roce 1912. Podle této teorie byla jedna superpevnina postupně rozlámána v řadu kontinentů, které se různě posouvaly až do současných pozic.
Důkazy tomuto tvrzení poskytly nálezy řady stejných i stejně starých druhů hornin, příbuzných druhů organismu na protilehlých částech kontinentů.
Podle Wegenera, v prahorách,asi před 570 mil let, existoval na Zemi pouze jeden pevninský celek zvaný Pangea, který byl obklopen praoceánem Panthalassou.
Na konci prvohor,asi před 250 mil let, se Pangea začala rozdělovat ve dva menší celky prakontinenty Laurasii na severu a Gondwanu na jihu Země. Oba prakontinenty od sebe oddělovalo moře Tethys, záliv praoceánu Panthalassa.
Laurasie a Gondwana se postupně začaly rozpadat na menší části. Zbytky zaniklých prakontinentů, pevninské štíty, se staly základy dnešních světadílů. Kontinenty postupně začaly nabývat dnešní polohy a současných obrysů.
Z Laurasie se vytvořila Severní Amerika, Evropa a Asie, z Gondwany Jižní Amerika, Afrika, Austrálie a Antarktida. V poslední fázi vývoje pevnin se z původní Gondwany připojily k Asii ještě poloostrovy Přední Indie a Arabský poloostrov. Praoceán Panthalassa se rozdělil vznikem kontinentů na současné oceány Tichý, Atlantský, Indický a Severní ledový oceán.
- obrázky znázorňují pohyby kontinentů od druhohor přes současnost až po predikci rozmístění kontinentů za 50 mil. let
Rozlišujeme místo vzniku nové zemské kůry kde dochází k rozestupování litosférických desek a vzniká tzv. divergentní rozhraní.
To se vyskytuje nejčastěji v oceánech v místech středooceánských hřbetů v jejich vrcholových partiích tzv, riftech ale také na pevninské zemské kůře v místech zlomů.
Místo zániku zemské kůry tzv. konvergentní rozhraní,vzniká vzájemným podsouváním litosférických desek v oblastech subdukčních zón nebo kolizí při horotvorných pohybech.
- obrázek znázorňuje subdukční zonu,zánik oceánské kůry