Tvar a velikost zemského tělesa

VZNIK A VÝVOJ ZEMĚ

Země vznikla jako jedna z planet sluneční soustavy asi před 4,6 miliardami let. Povrch Země byl po období vzniku pokryt krátery, které vznikly následkem srážek s různými tělesy sluneční soustavy.

Před 4,3 miliardami let se povrch pokryl vrstvami roztavené lávy a na Zemi probíhala silná sopečná a zemětřesná činnost. Vytvořilo se husté jádro z železa s příměsí niklu, okolo jádra vznikl z řidších hornin plášť a nejlehčí horniny vytvořily kůru. V ovzduší převažoval oxid uhličitý, vodní páry a dusík.

- obrázky znázorňují postupný vývoj atmosféry Země

Země se začala pomalu ochlazovat. Před 4 miliardami let se vodní pára v ovzduší začala srážet do kapek a déšť dále ochlazoval zemský povrch. Nepřetržitě pršelo milióny let. Na konci období velkého deště byla vytvořena souvislá vrstva oblačnosti, na Zemi pak oceány a moře. Na zemský povrch dorazil paprsek od Slunce, začala nová kapitola v dějinách Země.

STAVBA A SLOŽENÍ ZEMĚ

Země se skládá z několika soustředných vrstev, které mají rozdílné chemické složení a fyzikální vlastnosti. Jsou uspořádány soustředně, v pořadí odpovídajícím hmotnosti látek, ze kterých jsou složeny. Nejtěžší je jádro.

Rozeznáváme: zemského jádro - zemský plášť - zemskou kůru

- obrázek znázorňuje soustředné zemské vrstvy - zemskou kůru, plášť a jádro

ZEMSKÁ KŮRA

- nejsvrchnější část zemského tělesa. Mocnost zemské kůry je různá v závislosti na povrchových útvarech. Na kontinentech, na souši, je to 30 - 40 km, v horských oblastech 50 - 70 km (Himálaj až 80 km ), pod oceány pouze 6 - 15 km. Průměrná mocnost se udává 35 km.

Z prvků jsou v zemské kůře zastoupeny prakticky všechny známé prvky, většina vytváří minerály (nerosty) nebo horniny a ty jsou různého původu a stáří. Samostatně se vyskytují pouze prvky s malou reaktivitou např: zlato, platina, stříbro. Nejhojněji jsou v zemské kůře zastoupeny sloučeniny kyslíku, křemíku a některých kovů.

Rozlišujeme kontinentální (pevninskou) zemskou kůru, oceánskou zemskou kůru a přechodnou zemskou kůru.

Horniny tvořící pevninskou - kontinentální kůru jsou lehčí a mají menší hustotu než horniny, které tvoří oceánskou kůru. Oba typy zemské kůry jsou v rovnováze a rozmístění pevninských bloků na Zemi není nahodilé.

I. PEVNINSKÁ ZEMSKÁ KŮRA

- zaujímá 64% celkového objemu zemské kůry a obsahuje tři základní vrstvy:

- sedimentární vrstvu která je zastoupena usazenými horninami např: pískovcem, slepencem, jílovcem břidlicemi

- granitickou (žulovou) vrstvu která se vyskytuje pouze v kontinentálním typu zemské kůry, od hlubší Bazaltové vrstvy je oddělena Conradovou diskontinuitou

- bazaltovou (čedičovou) vrstvu jenž tvoří nejspodnější vrstvu a její složení se liší od oceánské kůry

II. OCEÁNSKÁ ZEMSKÁ KŮRA

- je mnohem tenčí, zaujímá asi 21% celkového objemu zemské kůry. Skládá se také ze tří vrstev:

- sedimentární vrstvy opět tvořené usazenými horninami

- vrstvy částečně zpevněných sedimentů do které proniká čedič

- bazaltové (čedičové) vrstvy jejichž složení se liší od kontinentální kůry

III. PŘECHODNÁ ZEMSKÁ KŮRA

- vyskytuje se v místech přechodu pevniny do oceánu, je tenčí než pevninská. Mocnost její čedičové vrstvy je větší než u oceánské kůry. Je to kůra velmi pohyblivých částí zemského povrchu např: protáhlých mořských sníženin, geosynklinál. Zaujímá 15% objemu zemské kůry.

- Oceánské dno pod ostrovem Havaj je stále žhavé. Z mořského dna se strmě vzhůru tyčí sopka do výšky přes 10 km. Nad povrchem ostrova Havaj však vyčnívá pouhých 4169 m, a proto je za nejvyšší horu světa považován Mount Everest.

HORNINOVÉ SLOŽENÍ ZEMSKÉ KŮRY PODLE PŮVODU HORNIN

a) vyvřelé – magmatické horniny vznikly krystalizací (tuhnutím) magmatu dále je můžeme dělit na:

- výlevné (extruzivní) horniny - vznikly rychlou krystalizací lávy na zemském povrchu např: bazalt (čedič)

- hlubinné (intruzivní) horniny - vznikly pomalou krystalizací ve větších hloubkách zemské kůry např: žula, gabro

- žilné horniny - vznikly krystalizací v puklinách a trhlinách nehluboko pod zemským povrchem např: granodiorit

b) přeměněné - metamorfované horniny - vznikly tlakovou a tepelnou přeměnou v zemské kůře z vyvřelých a usazených hornin např: mramor,rula,svor

c) usazené - sedimentární horniny - vznikly zvětráváním, erozí starších hornin a jejich následným transportem např. vodou,větrem a usazováním, dále je můžeme dělit na:

- klastické horniny- vznikají usazováním pevných částic jak ve vodním prostředí tak na souši např: jílovec,slepenec,pískovec

- chemogenní horniny- vznikají vysrážením látek z roztoků např: travertin,sintr

- biogenní horniny- vznikají činností organismů např: vápenec,hnědé uhlí

Od zemského pláště je zemská kůra oddělena Mohorovičičovou diskontinuitou - plochou nespojitosti. Příčinou diskontinuity je změna ve složení hornin. Na této ploše dochází k výraznému vzestupu v rychlosti šíření zemětřesných vln, což je způsobeno odlišnou hustotou zemské kůry a zemského pláště.

ZEMSKÝ PLÁŠŤ

Zasahuje do hloubky 2900 km, skládá se ze tří vrstev: svrchního,středního a spodního pláště. Plášť je složen z materiálů bohatých na železo a hořčík.

Svrchní plášť je tenký a společně se zemskou kůrou tvoří litosféru, která se dělí na litosférické desky. Tyto desky se pohybují na plastické astenosféře, která sahá do hloubky asi 200 km. Hmota pláště je z větší části vlivem vysokých teplot a tlaků tavena, rozrůzňována a přemísťována zejména díky otáčení a přitažlivostí Země.Tyto pochody označujeme jako endogenní - vnitřní - a projevují se např. sopečnou činností.

Od zemského jádra je zemský plášť oddělen Gutenbergovou diskontinuitou. Na této ploše nespojitosti naopak dochází k snížení rychlosti zemětřesných P vln a vymizení S vln.

ZEMSKÉ JÁDRO

Je ústřední části zemského tělesa, sahá od hloubky 2900 – 6378 km. Jádro je tvořeno především železem (80%) a niklem.

Jádro se dělí na dvě části - pevné vnitřní jádro - tekuté vnější jádro.Vnější kapalné jádro působí spolu s pevným vnitřním kovovým jádrem jako velké dynamo. Tím se vysvětluje silné magnetické pole Země.