TEORIE VZNIKU VESMÍRU

Podle hypotézy velkého třesku asi před 13 - 15 miliardami let existovala látka o vysoké teplotě v superhustém stavu, která byla stlačena do malinkého bodu.

V této látce nastal výbuch tzv. Velký třesk - Big bang. Rozpínáním této látky se začaly tvořit struktury, které daly základ budoucím vesmírným tělesům - hvězdám, planetám, planetkám, měsícům planet, kometám a meteoroidům.

VESMÍR

- je veškerá existující hmota, která je zčásti rozptýlená a zčásti soustředěna do vesmírných těles a která na sebe vzájemně působí. Vesmír je proto v neustálém pohybu.

Základní stavební jednotky vesmíru tvoří Galaxie - prostorové hvězdné soustavy obsahující miliardy hvězd. Mléčná dráha, galaxie obsahující Slunce, má tvar spirálového disku a obsahuje asi 150 miliard hvězd. Protože vzdálenosti ve vesmíru jsou obrovské bylo pro měření ve vesmíru nezbytné vytvořit jiné délkové jednotky než na Zemi.

- obrázek znázorňuje mlhovinu Helix v souhvězdí Vodnáře a Mléčnou dráhu, naši galaxii

Astronomická jednotka (AU) - střední vzdálenost Země - Slunce - 149,6 mil .km.

Parsek (pc) - vzdálenost, ze které je astronomická jednotka vidět pod úhlem 1 vteřiny

Světelný rok (ly) - vzdálenost,kterou urazí světelný paprsek za 1 rok např: Slunce - Země - 8 min. 20 s

VESMÍRNÁ TĚLESA

- jsou všechna tělesa, která se pohybují v gravitačním poli Slunce a vykonají alespoň jeden úplný oběh kolem Slunce

Hvězdy - stálice - jsou kulovitá, gravitačně vázaná tělesa složená z plazmy - ionizovaných částic. Probíhají v nich neustále termojaderné reakce. Hvězdy trvale vyzařují tepelné a světelné záření. Tvoří stavební jednotky galaxií.

Supernovy - jsou zbytky hvězd, které nevydrží nápor gravitační síly a jejichž jádro se zhroutí. Pozůstatkem supernov je planetární mlhovina. např: Krabí mlhovina M1 v souhvězdí Býka.

- obrázek znázorňuje Krabí mlhovinu v souhvězdí Býka a start raketoplánu

Hvězdokupy - seskupení skládající se z většího počtu hvězd, které vznikly patrně ve stejné době a mají podobné fyzikální vlastnosti. Dělí se do několika skupin, nejvíce je v Galaxiích zastoupeno tzv. Otevřených hvězdokup.

Planety - oběžnice - jsou vetší tělesa obíhající kolem hvězd. Planety nemají vlastní zdroj záření, vyzařují pouze odražené záření Slunce. Obíhají po eliptických drahách, přibližně ve stejné rovině. Rotují kolem vlastní osy. Jejich vzdálenost od Slunce se pohybuje od 0,4 do 50 astronomických jednotek. Oběžná doba je od 0,25 do 250 let. Menší planety se nazývají planetky.

Planety Sluneční soustavy se člení na dvě skupiny:

Terestrické planety - planety zemského typu - Merkur, Venuše, Země, Mars. Jsou charakteristické menšími rozměry, hmotnostmi a vyšší hustotou. Jedná se o planety podobného složení jako je naše Země, jejich povrch je pevný.

Velké planety - Jupiter, Saturn, Uran a Neptun jsou tvořeny zkapalněnými plyny s pravděpodobně pevným jádrem. Rychle se otáčejí, mají početné „rodiny“ měsíců. Kolem všech velkých planet jsou tzv. prstence - útvary tvořené meteorickým prachem a balvany.

- obrázek znázorňuje planetu Jupiter a prstence Saturnu

Pluto - do roku 2006 planeta, která nepatřila do žádné z obou skupin. V roce 2006 byla přeřazena do skupiny planetek. Pluto je nejméně známou planetkou. Typově se nejvíce shoduje s Neptunovým měsícem Tritonem.

Planetky - asteroidy - jsou menší tělesa nepravidelného tvaru, tvořená obvykle horninami. Obíhají kolem Slunce především mezi Marsem a Jupiterem. Jsou pozůstatkem větších vesmírných těles.

Měsíce - menší pevná tělesa obíhající kolem planet. Nejvíce je prozkoumán Měsíc - přirozená družice Země.

Komety - vlasatice - malá tělesa svými rozměry podobná planetkám obíhající kolem hvězdy po eliptických drahách. Jádro komety tvoří prach a led, kolem jádra je plynoprachový obal - koma, který přechází v ohon komety. Ohon vzniká působením slunečního větru a vždy je odvrácen ve směru od Slunce.

Místem vzniku komet je oblast označována jako Oortův oblak, ležící na okraji naší Sluneční soustavy za Kuiperovým pásem, ve vzdálenosti až 50 tis. Au. Podle periody oběhu rozlišujeme krátkoperiodické (do 200 let) a dlouhoperidoické komety (nad 200 let). Mezi nejznámější komety řadíme Halleyovu kometu.

- obrázky znázorňují komety

Meteoroidy - drobná tělesa meziplanetární hmoty o velikostech řádově metrů. Podle hustoty a složení rozlišujeme meteoroidy kamenné a železné.

Meteor - světelný úkaz v atmosféře, záření meteoroidu při průletu zemskou atmosférou.

Meteorit - pozůstatek meteoroidu, který dopadl na zem. povrch. Na místě dopadu meteoritu vzniká kráter.