Území českých zemí patřilo od počátku 20.st mezi hospodářsky nejvyspělejší části nejen Rakousko-Uherska ale i celé Evropy. Ekonomický rozvoj zapříčinily především:

- výhodná poloha našeho státu

- rozsáhlý trh - obchodní partneři

- dostatečné zásoby černého a hnědého uhlí

- sousedství průmyslových oblastí Pruska a Saska

- vyspělá dopravní síť

Zemědělství se orientovalo na malovýrobu. Dopravní síť i úroveň služeb dosahovala vyspělé evropské úrovně. V hospodářství se uplatňoval příliv zahraničního kapitálu.

Politické události v roce 1948 způsobily velký zásah do ekonomiky státu a znamenaly likvidaci soukromého sektoru, znárodnění průmyslu, přechod na centrálně plánováné hospodářství i ztrátu tradičních obchodních partnerů. Důsledkem byla izolace od vyspělého světa a hospodářská závislost na Sovětském svazu a tzv.“východním bloku“.

Ekonomika se zaměřila na rozvoj těžebního a těžkého průmyslu, především hutnictví, těžkého strojírenství, průmyslu stavebních hmot, chemie. Objemové ukazatele výroby sice rostly ale na úkor disproporcí v ekonomice státu. Pokles zaznamenal spotřební průmysl. Výroba i zaměstnanost se navýšila především v prvním a druhém sektoru národního hospodářství. Vysoce stoupla zaměstnanost žen.

Dlouhodobá orientace našeho hospodářství na obory náročné na surovinové zdroje, energii i pracovní sílu, stagnace výzkumu i vědy znamenala technické i technologické zaostávání za vyspělým světem. Obrovská ekologická zátěž průmyslové výroby velice narušila kvalitu životní prostředí.

Změnu přinesly až politické události v roce 1989, kdy začíná složitý a zdlouhavý proces transformace a restrukturalizace ekonomiky.