Devadesátá léta 20. století znamenaly návrat České republiky do podmínek volné konkurence. Přechod od centrálně plánované ekonomiky na ekonomiku tržní nebyl bezbolestný a celá transformace (reforma,přeměna) českého hospodářství byla provázena řadou problémů.
Transformace ekonomiky vyžadovala:
- cenovou deregulaci
zrušení dotací na výrobky,uvolnění cen, podniky si samy určovaly cenu svých výrobků
- liberalizaci zahraničního obchodu
uvolnění obchodu, možnost vyvážet a prodávat zboží na světových trzích
- zavedení vnitřní konvertibility měny
směnitelnost koruny vůči jiným světovým měnám
- privatizaci
navrácení majetku původním vlastníkům a jejich dědicům - restituce, prodej majetku domácím a zahraniční investorům a prodej majetku obyvatelstvu prostřednictvím Malé a Velké privatizace formou Kuponových knížek - investičních kuponů
- reorientaci zahraničního obchodu
návrat k tradičním obchodním partnerům, přechod „z Východních trhů také na Západ“
PŘÍMÉ ZAHRANIČNÍ INVESTICE (PZI)
- tvoří systém pobídek, který zahrnuje např: slevy na daních z příjmu, dotace na vytváření nových pracovních míst, dotace na rekvalifikace zaměstnanců, dotace obcím na technické vybavení ...
Tyto investiční pobídky velice významně ovlivňují nejenom regionální ekonomiku a zaměstnanost.
Množství PZI je jedním ze základních ekonomických ukazatelů hospodářství země. Úspěšným příkladem PZI je privatizace Škody Mladá Boleslav, firmou Volkswagen, která se stala výrazným "tahounem" české ekonomiky a ovlivila vstup dalších strategických investorů automobilového průmyslu na naše území.
Mezi další důležité zahraniční investice devadesátých let patří např: vstup mezinárodního konsorcia IOL (společností Shell, Agip a Conoco) do podniků České rafinérské, firem Procter&Gamble do Rakony Rakovník, Philip Morris do akciové společnosti Tabák Kutná Hora.
V současnosti se česká ekonomika výrazně orientuje na automobilový průmysls.Mezi největší PZI se řadí automobilky TPCA Kolín a Hyundai Nošovice.
ZAMĚSTNANOST A JEJÍ STRUKTURA
Změna struktury zaměstnanosti se od počátku devadesátých let výrazně změnila. Největší „příliv“ pracovníků vykazoval sektor služeb. V současnosti (2005)je podíl pracovníků v terciéru kolem 60 %, necelých 5% zaměstnává primér a zbylých 35% sekundér. Ve srovnání s EU nebo nejvyspělejšími státy světa máme rezervu, protože ve vyspělých ekonomikách se terciér s kvartérem na celkové zaměstnanosti podílí až 75%.
Na počátku transformace ekonomiky byla nezaměstnanost neznámým jevem. V prosinci 1990 činila míra nezaměstnanosti 0,7 %, ale o rok později již dosáhla 4,1 %.V následujících letech se pak míra nezaměstnanosti ustálila v intervalu 3–4 %.
Zlom nastal v období recese v roce 1997, kdy začala míra registrované nezaměstnanosti růst. Na konci roku 1999 byla vyšší než 9 % a kolem tohoto čísla kolísala až do roku 2004. V ČR však existují výrazné regionální rozdíly v situaci na trhu práce i nezaměstnanosti. Nejvyšší míru nezaměstnanosti pravidelně vykazují kraje s dlouhodobě strukturálně postižených územích, na kterých byl koncentrován těžební a těžký průmysl tj. v krajích Ústeckém a Moravskoslezském.
Opakem je Praha a Středočeský kraj, který dlouhodobě vykazuje nejnižší míru nezaměstnanosti v ČR.
Rizikové skupiny na trhu práce zahrnují ženy s malými dětmi, občany s nízkou kvalifikací (nízkou úrovní dosaženého vzdělání), občany se zdravotním postižením, občany nad 50 let věku, absolventy škol a mladé lidi bez praxe.
HDP - HRUBÝ DOMÁCÍ PRODUKT
Hospodářství ČR prošlo od devadesátých let výraznou strukturální změnou, která se projevila snížením podílu zemědělství a průmyslu na tvorbě HDP ve prospěch podílu sektoru služeb. Jedním ze základních souhrnných ukazatelů hospodářské úrovně státu je výše hrubého domácího produktu (HDP) na obyvatele.
Podle údajů ČSÚ jsme v roce 2004 dosahovali 71 % úrovně HDP Evropské unie v přepočtu podle parity kupní síly na obyvatele. Meziroční nárust HDP se v ČR v posledních letech pohyboval kolem 6 %.