PŮDNÍ FOND

Půdní fond tvoří veškerá půda na území ČR. Využití zemědělské půdy (land use), tzn. struktura půdního fondu, je jedním z ekonomických ukazatelů vyspělosti země.

Z hlediska struktury půdního fondu je nejdůležitější zemědělský půdní fond (orná půda) a lesní půda. Lesní půda zaujímá třetinu našeho území a orná půda kolem 50% plochy státu. Zbylých asi 15% tvoří ostatní kategorie.

ZEMĚDĚLSKÝ PŮDNÍ FOND

- tvoří půda využíváná v zemědělství. Ve struktuře zemědělského půdního fondu tvoří nejvíce orná půda - kolem 70% a poté a trvalé travní porosty - kolem 20 %, zbytek zaujímají ostatní zemědělské půdy (vinice, chmelnice ...)

Dlouhodobě dochází s rozvojem urbanizace, dopravy, těžebních a průmyslových aktivit k úbytku zemědělské půdy.

K poklesu orné půdy dochází také vlivem jejich přeměny na louky a pastviny především v podhorských a horských oblastech, kde jsou pro zemědělské hospodaření nerentabilní podmínky. V současnosti je proto v horských oblastech podporován extenzivní způsob živošišné výroby.

Přírodní podmínky pro zemědělství jsou dány klimatickými podmínkami, georeliéfem, půdními předpoklady ... proto na našem území existují výrazné regionální rozdíly ve struktuře a využití půdního fondu.

druh pozemku	největší oblasti	výměra v % území
zemědělská půda		54,30
orná půda	Polabí, Poohří, moravské úvaly	39,30
chmelnice	Žatecko, Rakovnicko, Haná	0,10
vinice	Břeclavsko, Znojemsko, Hodonínsko, Mělnicko	0,20
zahrady	Litoměřicko, Kolínsko, moravské úvaly	2,00
ovocné sady	jižní Morava	0,60
louky		8,40
pastviny		3,60
nezemědělská půda		45,70
lesní pozemky		33,30
vodní plochy		2,00
zastavěné plochy		1,80
ostatní plochy		8,50
celkem		100,00

BPEJ - bonitované půdně-ekologické jednotky – stanovují produkční schopnosti zemědělské půdy hodnocením ve škále 100 bodů. Na základě BPEJ jsou nejkvalitnější půdy v okresech Hradec Králové, Nymburk, Kutná Hora, Olomouc, Prostějov, Přerov.
PES - produkční ekonomická skupina - vytvořena v 70. letech 20. století - katastry byly rozděleny do 42 skupin PES, základ pro pozemkovou daň a diferenciální příplatky (fungovalo do 1991) – cílem byl větší tlak na ekonomický běh zemědělství