HISTORIE OSÍDLENÍ
Afrika je společně s Asií pokládána za kolébku lidstva, protože území Afriky obývali předchůdci dnešního člověka.
První osady zakládali v oblastech Středomoří - severní Afriky - Féničané, Řekové a později Římané. V 15. století Vasco da Gamma poprvé obeplul Afriku.
Objevování a mapování afrického kontinentu probíhalo pozvolna a s obtížemi. Evropané při svých průzkumných cestách do vnitrozemí kontinentu narazili na neprůchodnou Saharu, oblasti tropického deštného pralesa nebo vysoká pohoří.
Pro své velké nerostné bohatství a levnou pracovní sílu se Afrika stala brzy nevyčerpatelným zdrojem evropských kolonizátorů. Severní, západní a rovníkovou Afriku kolonizovali především Francouzi a Španělé, východní a jižní zejména Angličané a Holanďané.
Koloniální impéria se v průběhu 20. století rozpadla. Nejvíce zemí získalo samostatnost v roce 1960, proto se tento rok označuje jako rok Afriky.
- mapy afrických kolonií a nezávislých států
Nové africké státy však vznikaly umělě, nerespektovaly území jednotlivých etnických či národnostních skupin, většinou pouze kopírovaly původní hranice koloniálních území. Mnohé státy proto zůstaly i po vyhlášení nezávislosti silně ekonomicky závislé na svých bývalých evropských kolonizátorech.
- Mapa dekolonizace Afriky v časové řadě
OBYVATELSTVO
Africký kontinent je dnes domovem všech lidských ras.
Převažuje negroidní plemeno, které je zastoupeno nejvíce v rovníkové a jižní Africe. Obyvatelstvo lze rozdělit na dvě základní skupiny - národy súdánské a národy Bantu. Súdánci jsou vyšší, se světlejší pleti, obývají oblasti na jih od Sahary, zvláště západní Afriku. Bantuské národy jsou menšího vzrůstu a mají tmavší pleť, řadíme zde např: Zuly, Joruby nebo Masaje. Pygmejové, žijící v pralesích Konžské pánve, Kamerunu jsou pozůstatkem staršího obyvatelstva centrální Afriky a díky svému malému vzrůstu jsou označování jako trpasličí národy. Jižní Afrika, především pouštní oblasti, jsou dnes domovem původního obyvatelstva afrického kontinentu - Sanů (Křováků) nebo Khoinů (Hotentotů).
Milan Daněk a "trpasličí národ" Pygmejů a Křováci v poušti Kalahara v Botswaně
Míšenci s Europoidním plemenem převažují v severní Africe, v oblastech saharských pouští, v Etiopii a na Somálském poloostrově.Zde převládají hamitsko-semitské, Berberské a Arabské národy např: Tuaregové, které dnes tvoří asi třetinu obyvatel kontinentu. Vlivem náboženství islámu se arabská kultura rozšířila i do oblasí jižně od Sahary.
Počet přistěhovalců evropského původu nedosahuje ani 3% africké populace. Většina z nich dnes žije na jihu kontinentu, především v Jihoafrické republice.
Pobřežní země Indického oceánu obohatily přistěhovalci z Asie, nejvíce Indové. Posledním zastoupeným plemenem je proto mongolidní rasa. Malgaši jsou míšenci negroidní a mongoloidní rasy a obývají ostrov Madagaskar. Jejich kultura je malajsko-indonéského původu.
V Africe žije v současnosti (2022) kolem 1,4 mld. obyvatel. Vzhledem k velké rozloze světadílu je Afrika kontinentem s malou hustotou zalidnění. Průměrná hustota zalidnění dosahuje jen kolem 36 obyvatel/km2. Rozložení obyvatelstva Afriky je velmi nerovnoměrné.
S nejnižší hustotou zalidnění se setkáváme v klimaticky náročných oblastech např: v pouštích, odlehlých místech tropických pralesů nebo vysokých pohoří. Naopak mezi místa s nejvyšší hustotou zalidnění řadíme deltu Nilu, kde hustota zalidnění dosahuje i 1000 obyvatel/km2. Silně osídlena je také jezerní oblast mezi jezery Viktoriino a Tanganika, některé části jižní Afriky a pobřeží Guinejského zálivu. Nejlidnatější zemí Afriky je Nigérie s populací kolem 221 milionů obyvatel (2022), populaci přes 100 mil má dále Etiopie, Egypt a Konžská demokratická republika.
- obyvatelstvo Zanzibaru, Etiopie a Namibie
Počet obyvatel Afriky roste velmi rychle. Demograficky nepříznivou situaci má především Sahelská Afrika (státy Mali, Niger, Čad, Jižní Sudán nebo Somálsko...). Roční přírůstek zde dosahuje až 2,5 %. Přesto, že je v Africe natalita u řady států stále přes 35%, nejvyšší ze všech světadílů, nedostatečná zdravotní péče a nízká životní úroveň ovlivňuje vysokou kojeneckou a dětskou úmrtnost dosahující místy až 50 %. Vysokých čísel dosahuje i fertilita. Na jednu matku připadá v Nigeru v průměru necelých 7 dětí, polovina afrických států dosahuje průměru 4 dětí na jednu matku. Nízká je i naděje na dožití, očekávaná délka života při narození, která v Zambii, Somálsku nebo Jižním Súdánu i v roce (2022) překračuje hranicí pouze 56 let.
Na africkém kontinentu jsou zastoupeny všechny vývojové fáze demografické revoluce. Některé oblasti Afriky dosud nepřekročily vývojový stupeň kmenových pospolitostí.
Problémem je i nadměrná migrace z venkova do měst způsobující řadu ekonomických, zdravotních a sociálních problémů. Především růst chudinských čtvrtí v perifériích metropolí označovaných jako slumy. Mezi největší v Africe se řadí např: Kibera u Nairobi, Khayelitsha u Kapského města, Manshiyat Naser u Káhiry nebo Makoko u Lagosu. Přesto, že stupeň urbanizace je v Africe pouze kolem 50%, je současný růst městského obyvatelstva Afriky nejrychlejší na světě.
- obrázek znázorňuje slum Kibera u Nairobi a Kapské město v JARu
HOSPODÁŘSTVÍ
Afrika má nejméně rozvinutou ekonomii ze všech světadílů. Pouze Severní, středomořská, Afrika a Jihoafrická republika se řadí mezi hospodářsky vyspělé země. Pro lepší představu, podle Mezinárodního měnového fondu, bylo v roce 2022 HDP celé Afriky srovnatelné s HDP dvou evropských států - Francie a Nizozemska.
Další pčední příčky obsadily státy s významnými zásobami nerostných surovin např: Nigérie. Zbývající státy řadíme do kategorie rozvojových zemí. Afrika je světadíl politicky značně nestabilní, s celou řadou etnických konfliktů, které odrazující případné investory.
Nejdůležitějším sektorem africké ekonomiky zůstává těžba nerostných surovin a zemědělství. Úroveň služeb je stále nedostačující.
ZEMĚDĚLSTVÍ
Zemědělství zaměstnává téměř 70% ekonomicky aktivního obyvatelstva. Pro svou zaostalost je značně neefektivní a zemědělská produkce často nestačí pokrýt ani základní životní potřeby rolníků.
Převažuje rostlinná výroba, která je závislá na klimatických podmínkách. Existují i značné rozdíly ve způsobu hospodaření. Mezi nejprimitivnější řadíme žďárové zemědělství. Hospodaření na plantážích je určeno pro pěstování vývoznich - především tropických plodin - kávovníku, kakaovníku, podzemnice olejné, palmy olejné, kaučukovníku, export tropického ovoce - banánů, manga, ananasu, papáje ...
Protože je plantážnictví zaměřené na pěstování monokulturních plodin je často jeho ekonomický efekt problematický. Světové ceny zemědělských produktů nejsou stabilní, půda se rychle vyčerpává, pěstované plodiny narušují přirozenou diverzitu území a pro výživu obyvatelstva Afriky jsou nepoužitelné. Zisky přinášejí nadnárodním společnostem a obchodníkům.
Domorodá hospodářství pěstují obilniny - proso, kukuřici, pšenici, rýži, okopaniny - maniok, batáty, jamy nebo luštěniny - čočku, hrách.
- obrázek znázorňuje některé odrůdy sladkých brambor - batátů a primitivní způsob obdělávání zemědělské půdy
Živočišná výroba není tak významná jako rostlinná. Rozšíření chovu skotu je limitováno oblasti výskytu mouchy Tse-tse roznášející spavou nemoc. Muslimské země z náboženských důvodů neumožňují chov prasat. Významný je chov drůbeže. Kočovné národy stále provozují pastevecký chov dobytka. Jezera poskytují významné zásoby sladkovodních ryb a Atlantický oceán mořských ryb.
NEROSTNÉ SUROVINY
Zásoby nerostných surovin v Africe jsou světově významné.
- černé uhlí - největší doly jsou v Jihoafrické republice, menší význam mají ložiska severní a východní Afriky, hnědé uhlí - zásoby jsou malé, těží se v Nigérii
- ropa a zemní plyn - značné zásoby především státy severní Afriky - Libye, Alžírsko, Egypt, významná ložiska jsou v oblasti Guinejského zálivu - v Nigérii - tzv. státy OPECu
- železná a manganová ruda - se těží především v západní a jižní Africe - v Jihoafrické republice, Mauritánii
- měděná a kobaltová ruda - na jihu Demokratické rep. Kongo(dříve Zair) v provincii Shaba (Katanga), dále v Zambii a Zimbabwe tzv. africký měďný pás, který má jedny z nejbohatších světových ložisek
- mapa afrického měďného pásu
- uran - v Jihoafrické republice
- bauxit - světově významná naleziště potřebná pro výrobu hliníku se nalézají v Guineji a Ghaně
- zlato a diamanty - dvě třetiny světové produkce, hlavní naleziště jsou v Jihoafrické republice, Demokratické rep. Kongo (dříve Zair), v Ghaně
- fosfáty - světově významné ložiska jsou v oblasti severozápadní Afriky - Maroko,Tunisko
PRŮMYSL
Průmyslová produkce afrického kontinentu je minimální, na světové produkci se podílí pouze 4% a téměř polovinu veškerého průmyslu Afriky soustřeďuje jediná země - Jihoafrická republika.
Průmyslová centra jsou soustředěna především při pobřeží nebo v hlavních a velkých městech. Nejdůležitějším odvětvím je těžební průmysl, v řadě zemí je rozšířen textilní průmysl, téměř ve všech zemích je zastoupen potravinářský průmysl.
Významná je stále řemeslná výroba - výroba šperků, ozdobných předmětů ...
- obrázek znázorňuje přehradu Inga na řece Kongo a zlato, významnou surovinu
Afrika má značný hydroenergetický potenciál. Největší zásoby vodní energie jsou v povodí řeky Kongo. Nejdůležitější vodní díla byla zatím vybudována na Nilu, Zambezi, Nigeru a Voltě.
CESTOVNÍ RUCH
Potenciál pro rozvoj průmyslu cestovního ruchu je v Africe velký. Nabízí jak památky přírodního, tak historického charakteru. Cestovní ruch se rozvinul nejvíce v oblasti Středomoří - Egypt, v regionu východní "jezerní" Afriky a Jihoafrické republice. S postupným rozvojem sektoru služeb stále více nabývá na významu.
NP Serengeti a NP Virunga
Největší centra tvoří např: pyramidy v Egyptě, hliněná města Mali, Krugeruv NP - 1902 nejstarší NP Afriky, Viktoriny vodopády na Zambezi, Okawango NP (vnitrozemská delta), NP Ngorongoro, (kaldera sopky) Serengeti NP (savana,býložravci), Virunga NP (horské gorily) ...
Limitujícími faktory většího rozvoje cestovního ruchu jsou časté etnické konflikty, politická nestabilita některých regionů, náboženžský fundamentalismus, nedostatečná dopravní infrastruktura.
obrázky znázorňují Nil u Asuánu a archeologické centrum Luxor
