POLOHA A ROZLOHA
Asie svou rozlohou 44,4 milionu km2 pokrývá 30% souše a je největším světadílem na Zemi. Spolu se světadílem Evropa vytváří euroasijský kontinent.
Hranici mezi Evropou a Asií tvoří v Severním ledovém oceánu ostrovy Nové Země, východní úpatí pohoří Ural, horní tok řeky Ural, řeka Emba, pobřeží Kaspického moře, Kumo-manyčská nížina, Kerčský průliv ( Azovské a Černé moře), úžiny Bospor a Dardanely a pobřeží Malé Asie.
- Suezský průplav a průliv Bospor v Istambulu
Od Afriky je Asie oddělena Suezskou šíjí a od Amerického kontinentu je oddělena Beringovým průlivem.
Okrajové body pevniny tvoří na severu mys Čeljuskinův, na východě mys Děžněvův, na západě mys Baba a na jihu mys Buru.
Členitost kontinentu je obrovská jak v horizontálním, tak vertikálním členění. Asie dosahuje nejvyšší průměrné nadmořské výšky mezi všemi světadíly - 960 m n.m. V Asii leží nejvyšší vrchol Země - Mt. Everest (Sagarmatha, Čumulangma) 8 848 m n. m i nejhlubší místo Země, Mariánský hlubokomořský příkop - 11 034 m pod úrovní mořské hladiny. Proláklina Mrtvého moře je nejniže položeným místem Země - 400 m. Džungarská brána je považována za nejvzdálenější světové místo od oceánského pobřeží, nejbližší moře je 2 650 km daleko.
Asie má velkou členitost pobřeží s množstvím polostrovů, souostroví a ostrovů. Rozkládá se zde i největší poloostrov světa - Arabský poloostrov i největší záliv na Zemi - Arabský záliv.
POVRCH
Základ kontinentu tvoří prahorní pevninské štíty a tabule. Starší Sibiřský štít s Čínskou tabulí a mladší Arabský štít s Indickou tabulí. Při složitém geologickém vývoji kontinentu bylo na okrajích těchto jednotek vyvrásněno mnoho rozsáhlých horských pásem.
Kaledonským vrásněním v prvohorách vznikly např: Sajany, Altaj nebo Jenisejské pohoří. Hercynské vrásnění na přelomnu prvohor a druhohor vytvořilo Ural, Ťan Šan. Druhohorní Janšanské vrásnění formovalo východ světadílu a poloostrov Zadní Indie. Nejdůležitější třetihorní, Alpinsko-himálajské vrásnění, kterým vznikly nejvyšší pohoří světa Himálaje, Karákoram, Pamír nebo Hindúkuš způsobila kolize Indoaustralské a euroasijské desky. (animace)
- Indonésie ostrov Bali a sopka Bronmo na ostrově Jáva
Území je stále aktivní a podél největších poruch,zlomů se objevuje zemětřesná aktivita. Mezi největší patří Severoanatolský zlom procházející Tureckem a riftové údolí táhnoucí se v liniii Rudé moře, Akabský záliv, Mrtvé moře. Největšáí koncentrace aktivních sopek je v oblasti cirkumpacifického prstence, od severu např: Ključevskaja 4 750 m n. m. ležící v Rusku, Fudži 3 776 m n. m. na ostrově Honšu v Japonsku nebo Pinatubo 1 780 m n. m. na filipínském ostrově Luzon.
HIMÁLAJE
Jsou nejmohutnějším a nejvyšším pohoří na světě. Toto vrásné pohoří vytvořil v průběhu třetihor náraz menší Indoaustralské desky s větší euroasijskou deskou. Nejvyšším vrcholem je Mt. Everest (Sagarmatha, Qomolangma Feng) dosahující 8 848 m n. m. Na Zemi se nachází celkem 14 hlavních vrcholů s výškou přesahující 8 000 m. Himálaje obsahují 10 osmitisícových vrcholů, zbývající 4 se nacházejí v Karákoramu.
- obrázek znázorňuje Himálaje s Mt. Everestem v pozadí
Himálaj tvoří čtyři hlavní horská pásma: Siválik, předhůří, dosahujícíc nejmenších výšek, Mahábhárat s Paňdžalem, narůstající do výšek 4,5 km nad mořem a nejvyššší Transhimálaj a Vysoký Himálaj.
Vyzdvihování Himálaje pokračuje i v současnosti. Indická deska se podsouvá pod Euroasijskou litosférickou desku proto Himálaje rostou v řádech cm ročně.
Prvním pokořitelem osmitisícového vrcholu - Annapurny - se stali Maurice Herzog a Louis Lachenal z francouzské expedice. Vrcholu dosáhli 3. června 1950. Na zdolání Mt. Everestu bylo zapotřebí dalších tří let. Novozélanďan Edmund Hillary a nepálský šerpa Tenzing Norkgay vystoupili na vrchol nejvyšší hory světa - Mt. Everestu - 29. května 1953.
| název vrcholu | výška v m | název vrcholu | výška v m |
|---|---|---|---|
| Mt Everest | 8 848 | Dhaulagiri | 8 167 |
| K2 | 8 611 | Manaslu | 8 163 |
| Kanchendzonga | 8 586 | Nanga Parbat | 8 125 |
| Lhotse | 8 516 | Annapurna | 8 091 |
| Makalu | 8 463 | Gashenbrun | 8 068 |
| Lhotse Shar | 8 430 | Broad Peak | 8 047 |
| Cho Oyu | 8 201 | Xixabangma | 8 013 |
Oblast východní a jihovýchodní Asie tvoří konvergentní rozhraní pevninské Euroasijské litosférické desky s oceánskými deskami - Pacifickou, Filipínskoua a Indickou. Území je seismicky i vulkanicky velmi aktivní a označuje se jako tzv. cirkumpacifický pás, prstenec. V místech subdukčních zon se vytvořily hlubokooceánské příkopy a ostrovní oblouky s řadou aktivních sopek.
- Jižní Čína Guillin a řeka Li
Rozsáhlou část asijské pevniny zaujímají také nížiny. Od severu jsou to bažinaté a neúrodné Západosibiřská nebo Severosibiřská nížina. Jižněji např: Turanská nižina. Pro cilvilizační vývoj jsou nejdůležitější Indoganžská, Velká čínská a Mezopotámská nížina.
PODNEBÍ
Obrovská rozloha asijského kontinentu má vliv na klimatickou rozmanitost světadílu. V Asii se vyskytují všechna podnebná pásma. Největší část kontinentu je pod vlivem kontinentálního klimatu a západního proudění. Specifikem asijského podnebí je monzun.
Stacionární a sezónní tlakové útvary na území Asie ovlivňují vznik jednotlivých podnebných pásem a monzunového proudění.
- klimadiagramy vybraných míst Asie
Rovníkové klima
- charakterizují vyrovnané srážky v průběhu celého roku které se pohybují v rozmezí 1 000 - 3 000 mm i celoročně vyrovnaný chod teplot
Rovníkové monzunové klima
- je typické pravidelným, sezónním, střídáním podnebí
Letní monzun - srážky na pevnině rostou
- pevnina se ohřívá rychleji než oceán - stacionární cyklóna, tlaková níže, se vyskytuje nad jižní Sibiří a Mongolskem, další oblast nízkého tlaku vzduchu nad Paňdžábem a Rádžastánem v Indii - z Indického i Tichého oceánu se vlhký tropický oceánský vzduch nasává na pevninu a přináší vydatné srážky v oblasti J a JV Asie, především do oblasti ústí Gangy a Brahmaputry v Indii a Bangladéši
- na návětrných svazích Himálají byly naměřeny nejvyšší průměrné roční srážky na Zemi Čerápudží v Indii zaznamenalo přes 12 000 mm
- na východě v oblasti Japonska a Korey se vlhký tropický vzduch na styku s cyklonami polární fronty ochlazuje a způsobuje vlhké a mlhavé počasí
Zimní monzun - srážky na pevnině klesají
- nad Paňdžábem a nad jižní Sibiří a Mongolskem se vytváří stacionární anticyklóna, oblast vysokého tlaku vzduchu - po jejím východním obvodu vanou chladné a suché větry přinášející jasné a mrazivé počasí
- obrázky znázorňují oblasti působení zimního a letního monzunu
Kontinentální tropické klima
- projevuje se aridním podnebím, minimálními srážkovými úhrny a horkým, suchým létem, zastoupeno je v JZ Asii, na Arabském poloostrově
Subtropické klima
- středomořské klima - oceánský typ podnebí, vyskytuje se na západním pobřeží - má teplé suché léto a deštivé mírné zimy
- východní pobřeží - má subtropické klima s vlivem monzunu, srážky se dostavují v létě, zima je suchá a chladná
Mírné klima
- zaujímá největší část Asie - převažuje kontinentální typ klimatu - projevuje se kolísáním teplotních amplitud až 60 C - srážky se dostavují v letních měsících, v zimních měsících teploty klesají až na -40C
- zamrzlá Lena a permafrost na břehu
Subarktické klima
- studený arktický vzduch severní Asie přináší silné mrazy, roční teplotní amplitudy dosahují až 100 C - srážkové úhrny jsou minimální
Arktické (Polární) klima
- letní teplotní maxima kolísají kolem 0 C - v zimě se projevuje oteplující vliv oceánu, proto teploty klesají jen k -30 C
- nejnižší zimní teploty - 68 C, byly naměřeny v Ojmjakonu v Rusku
VODSTVO
Říční síť asijského kontinentu je závislá na typu klimatu a tvarech reliéfu.
Průměrnou hodnotu odtokové výšky ovlivňuje rozlehlost světadílu a značný podíl bezodtokých oblastí, které zaujímají 40% souše. Přesto je průměrná odtoková výška dosahující hodnoty 286 mm vyšší než v Severní Americe nebo Africe.
| název vodního toku | délka v km | plocha povodí v km2 |
|---|---|---|
| Chang Jiang | 5 520 | 1 942 000 |
| Ob-Irtyš | 5 410 | 2 975 000 |
| Huang He | 4 845 | 772 000 |
| Mekong | 4 500 | 810 000 |
| Irtyš | 4 422 | 1 595 680 |
| Amur | 4 415 | 1 855 000 |
VODNÍ TOKY A JEJICH ODTOKOVÉ REŽIMY
V Asii najdeme jak světové veletoky - v jižní Asii např: řeky Gangu, Indus, Brahmaputru ... tak oblasti střední a jihozápadní Asie s občasnými vodními toky označovanými jako vádí. Podle odtokových režimů jednotlivých vodních toků rozlišujeme:
Sibiřský odtokový režim
- dosahuje maxima vodních stavů na jaře v době tání sněhu, minima na podzim a v zimě, větší část roku řeky na dolních tocích zamrají, protože náleží k úmoří Severního ledového oceánu
- řadíme zde např: Ob-Irtyš nejdelší sibiřskou řeku 5 410 km, Jenisej, Lenu, Kolymu
Režim suchých bezodtokých oblastí
- řeky pramení v horských oblastech a ústí do pánví v bezodtokých oblastech nebo vysychají v pouštních oblastech
- vodu ztrácejí výparem
- průtoková maxima jsou dvě, v létě - řeky zásobují tající ledovce a v zimě - srážky přínášející zimní monzun
- náleží zde např: Amudarja, Syrdarja, Tarim, Tigris
Režim monzunových řek
- řeky dosahují maxima v době letního monzunu
- mají značně nevyrovnaný průtok, pokud řeky navíc nevyživují horské ledovce, a v období sucha hladina vodních toků klesá, téměř vysychá např: Godávárí
- řadíme zde řeky východní Asie a poloostrovů Přední a Zadní Indie, např: Jang-c-ťiang,
Chuang Che, Mekong nebo Ganga s Brahmaputrou - jejichž společné ústí nazývané Méghna, je svou rozlohou až 53 000 km2, největším na světě
- Indus - "pětiříči" a horní tok
Režim tropických řek
- vyrovnané vodní stavy v průběhu celého roku, v důsledku zásobování řek srážkovou vodou - vodní toky dosahují kratších délek, výskyt - oblasti JV ostrovní Asie - Indonésie a Filipín např: Mahakam, Hari, Cagayan
Režim středomořských řek
- řeky dosahují maxima v zimě v období zimních srážek, v létě téměř vysychají
- řadíme zde řeky JZ Asie, poloostrova Malá Asie - např: Kizilirmak, Seychan, Jordán
JEZERA
Asie je kontinent bohatý na výskyt vodních nádrží přirozeného původu - jezer. Svou rozmanitostí i rozlohou nemají ve světě obdoby. Podle původu vzniku rozlišujeme:
Reliktní jezera
- jsou velmi stará jezera, která tvoří pozůstatek moří, vznikla vyzdvižením části moře nad okolní reliéf a tak došlo k jeho oddělení od "mateřského" moře
- plošně nejrozsáhlejší jezero na světě dosahující rozlohy kolem 368 000 km2 se nachází v bezodtoké pánvi a spojení s původním mořem ztratilo asi před 5,5 mil. lety
- je vyplněno slanou vodou, tvoří proto největší zásobárnu slané jezerní vody na Zemi
- téměř 80% vody přivádí do jezera největší evropská řeka Volha
- nadmořská výška jezera je - 28metrů pod hladinou oceánu
- hloubka jezera kolísá, severní část je mělká s hloubkou kolem 6m jižní část jezera dosahuje maximální hloubky 1025m
- jezero má rovněž nevyrovnanou salinitu, severní část v důsledku velkého přítoku sladké vody (Volha) je brakická a v zimě může zamrzat, jižní část jezera je výrazně slanější neboť zde neústí větší řeky a výpar v aridním klimatu dosahuje vyšších hodnot
- jezero postupně vysychá, zmenšuje se, vznikají nové ostrůvky a již došlo k oddělení původního zálivu Kara-Bogaz-Gol a vytvoření menšího lagunového jezera
- jezero s velkou ekologickou katastrofou
- původně dosahovalo rozlohy 66 500 km2 a řadilo se mezi největší světová jezera
- oblast významná pro lov sladkovodních ryb
- současnost: jezero je rozděleno na tři části a plocha jezera se za posledních 40 let zmenšila o dvě třetiny - důsledek nadměrného odvádění vody do zavlažovacích kanálů pro zemědělské účely - nedostatečná "výživa" řekou Syrdarjou - navíc se jezero nachází v aridním klimatu s obrovským výparem - dochází k zasolování půdy, vysychání jezera, vymizení původních rostlinných i živočišných druhů a vzniku tzv. antropogenní pouště Aralkum
- postupné vysychání Aralského jezera
Tektonická jezera
- nejhlubší jezero světa dosahující hloubky 1637 m, leží v kryptodepresi - hluboké příkopové propadlině na rozhraní eurasijské a amurské tektonické desky
- svým stářím, vzniko před 25-30 mil let je i nejstarším jezerem na Zemi
- do jezera přitéká více než 500 řek ale z jezera vytéká pouze jediná - Angara
- zadržuje největší množství sladké vody na světě - 20% světových
zásob sladké vody
- bezodtoké jezero střední Asie rozděluje úzký průliv na dvě části s rozdílnou slaností - západní část napájená řekou Ili je tvořena brakickou (poloslanou) vodou se salinitou kolem 2 promile, zatímco východní část slaná dosahuje salinity 7 promile
- nejnižší místo na Zemi -392m pod úrovní moře, jezero se nachází v příkopové propadlině (Jordánského příkopu), jeho dno leží mínus 794 m pod hladinou svět. oceánu - dosahuje i největší salinity až 31% - pro vysoký obsah solí a polohu téměř 400m pod úrovni svět. oceánu "atmosféra navíc" - je oblast vyhledávaným lázeňským letoviskem - jezero vyživuje pouze řeka Jordán
- obrázky znázorňují Mrtvé moře v Izraeli
- mezi další asijská tektonická jezara řadíme např: Vanské jezero, Issyk kul nebo Biwa na ostrově Honšú
Ledovcová jezera
- jsou pozůstatkem pevninského nebo horského zalednění
- podle původu rozlišujeme např: Karová jezera nebo Morénová jezera, např: Issyk-kul, Sevan
Vulkanická jezera
- se vyskytují především v oblasti východní a JV Asie v místě cirkumpacifického ohnivého prstence
- podle původu vzniku můžeme rozlišovat: kalderová jezera, kráterová jezera a jezera hrazená lávovým proudem
- jezero Toba na Sumatře vyplňuje největší kalderu na Zemi
Limanová jezera
- tvoří laguny, vyskytují se především v pobřežních nížinách např:Tonle sap, Kara-bogaz-gol
Krasová jezera
- jsou vázaná na krasové oblasti např:
| název jezera | plocha jezera v km2 | maximální hloubka v m |
|---|---|---|
| Kaspické moře | 368 000 | 1025 |
| jezero Bajkal | 31 500 | 55 |
| jezero Balchaš | 18 500 | 1637 |
| Aralské jezero | 17 200 | 26 |
| Urmijské jezero | 7 500 | 15 |
FAUNA A FLORA
Rostlinstvo je zastoupeno na asijském kontinentu širokou paletou druhů, protože od severu k jihu kontinentu se nacházejí všechna vegetační pásma. Jejich rozšíření je limitováno zeměpisnou polohou,klimatem a nadmořskou výškou oblasti.
Nejsevernější území pokrývají mrazové pouště se sporadickým výskytem některých druhů lišejníků. Živočišstvo zastupují např: lední medvědi, mroži, tuleni a ptáci.
Navazující tundra, bezlesá krajina, je na zastoupení mechů, lišejníků bohatší. Jižněji se nacházejí i zakrslé břízy nebo vrby. Tradičním zástupcem živočichů je zde sob, nebo např: polární liška. Tudra jižněji přechází v lesotundru.
Tajga plošně nejrozsáhlejší ekosystém přechází od jehličnatých lesů na severu, postupně ve smíšené a listnaté lesy mírného podnebného pásu. V lesích žijí medvědi, vlci, lišky, losi, jeleni ...
Středomořskou oblast pokrývaly stále zelené lesy, které ale v současnosti zaujímají minimální rozlohu. Ustoupily zemědělskému využití krajiny. Ve Středomoří se pěstuje subtopické ovoce, olivovník, tabák, vinná réva...
Oblasti s menším přídělem srážek zastupují stepi. Evropské stepi tvoří obilnice, asijské stepi byly umělým zavlažováním přeměneny na zemědělské oblasti s pěstováním čajovníku, tabáku, bavlníku. Nejtypičtější zvířenu tvoří drobní hlodavci, divoké kozy, králíci.
Krajiny s minimálnám úhrnem srážek tvoří polopouště a pouště. Život se vyskytuje především v okolí oáz.
- tajga v Rusku
Indické poloostrovy pokrývají střídavě vlhké monzunové lesy, které blíže k rovníku přecházejí v tropické deštné lesy. Část těchto lesů byla vykácena a na jejich místě vznikly plantáže pro pěstování kaučukovníků, kokosových palem, cukrové třtiny nebo rýže. Živočišná říše je zastoupena ptáky, hady, opicemi, slony nebo tygry.
Z kulturních plodin jsou pro Asii nejdůležitější rýže a pšenice.
