POLOHA A ROZLOHA
Austrálie se rozkládá na jižní polokouli v její východní části jak na pevnině, tak na menších či větších ostrovech Indického a Tichého oceánu.
Okrajové body pevniny tvoří na severu mys York, na západě Příkrý mys, na jihu Jihovýchodní mys a na východě Byronův mys.
- obecně zeměpisná mapa Austrálie (modrý odstín-nížiny,červený odstín-vysočiny)
Obratník Kozoroha rozděluje kontinent na severní a jižní část. Austrálie je svou rozlohou 7 686 850 km2 nejmenší kontinent na světě ale zároveň i 6. největší stát podle rozlohy. Její periferní poloha na mapě světa, od ostatních světadílů je značně vzdálena, byla i jedním z důvodů, proč zůstala až do 18.století mimo zájem evropských mocností.
Australský svaz - oficiální název státu, tvoří 6 svazových států a 2 teritoria:
- Queensland - hlavní město Brisbane
- Nový Jižní Wales - hlavní město Sydney
- Viktoria - hlavní město Melbourne
- Jižní Austrálie - hlavní městona Adelaide
- Západní Austrálie - hlavní město Perth
- Tasmánie – hlavní město Hobart
- Severní Teritorium - hlavní město Darwin
- Canberra, území hlavního města svazu, nachází se v Novém Jižním Walesu
POVRCH
Austrálie, Australský štít, se oddělil od Gondwany společně s Antarktidou již v prvohorách. Geologicky nejstarší část tvoří v současnosti Západoaustralská plošina.
Pohyb kontinentu směřoval na východ. V třetihorách se Alpinsko-himálajským vrásněním vytvořilo nejvyšší pohoří kontinentu, Australské Alpy, které jsou součástí Velkého předělového pohoří.
Nejvyšší vrchol Oceánie a Austrálie však leží na ostrově Nová Guinea - Puncak Jaya 5030 m n. m., na kontinentu je nejvyšším vrcholem Mt.Kosciusko - 2230 m n. m. Nejníže položeným místem kontinentu je Eyreovo jezero - 16m pod úrovní moře.
Většina území kontinentu je pokryta rovinami a plošinami, po Evropě je to druhý nejnižší světadíl, protože 95% pevniny je nižší než 600 m n. m. Střední nadmořská výška kontinentu je pouze 270 m n. m.
Základní fyzickogeografické celky Austrálie tvoří:
VELKÁ ZÁPADO-AUSTRALSKÁ TABULE (PLOŠINA)
- nejrozsáhlejší, zaujímá přes polovinu země, je tvořena většinou zarovnaným povrchem, členitější oblasti vystupující z plošiny tvoří vysočiny Kimberley a Arnhemská země na severu, Hammersleyovo pohoří na západě a Mac Donnellovo a Musgraveovo pohoří ve středu kontinentu.
Základem tabule je Australský štít s horninami prahorního a starohorního stáří. V současnosti je většina území pokryta pouštěmi a polopouštěmi, největší jsou: Velká písečná, Gibsonova nebo Viktoriina poušť.
Plošina od západního pobřeží mírně klesá k východu do tzv. „ rudého středu“ kontinentu, nazvaného podle rudohnědého zbarvení půdy. Zde se nachází i pískovcový skalní monolit Ayersova skála, nebo-li Uluru.
- obrázky znázorňují detaily Ayersovy skály
STŘEDO-AUSTRALSKÁ PÁNEV
- tvoří 3 rozsáhlé artéské pánve, procházející napříč územím Austrálie od Carpentarského zálivu až k Velkému australskému zálivu. Pánve jsou od sebe odděleny nízkými hřbety. Artéské pánve jsou významnou zásobárnou podzemní vody, kterou získávají až z oblasti Velkého předělového pohoří.
VÝCHODO-AUSTRALSKÉ POHOŘÍ - VELKÉ PŘEDĚLOVÉ POHOŘÍ
Středo-australské pánve na východě přechází ve Velké předělové pohoří, nejrozsáhlejší australský horský systém. Jednotlivá horská pásma se táhnou rovnoběžně s pobřežím z Queenslandu na severu až po jižní pobřeží Viktorie. Nejvyšších výšek dosahují na jihovýchodě v Australských Alpách. Mt.Kosciusko - 2230 m n. m.- nejvyšší vrchol Austrálie leží ve Sněžných Horách. V oblasti Sydney, na jihu, se nacházejí ještě výrazné Modré Hory . Střední část Velkého předělového pohoří je nízká.
Rovnoběžně s východním pobřežím světadílu se táhne největší korálový útvar na světě Velká útesová bariéra s délkou asi 2200 km.
Podnebí Austrálie se mění se zeměpisnou šířkou. Čtyři pětiny území Austrálie leží v tropickém podnebném pásu. Jižní Austrálie má subtropické klima a na Tasmánii a Jižních ostrovech Nového Zélandu se setkáváme s mírným podnebím. Na kontinentu převážuje suché kontinentální klima. Třetina pevniny nedosahuje 250 mm srážek/rok (oblasti pouští a polopouští).
Na podnebí Austrálie se dále uplatňuje vliv reliéfu. Plošiny a roviny způsobují poměrně rovnoměrné rozložení teplot. Vyjímku představují hory na východě země a na Tasmánii, kde je nejchladněji. Jou to i jediná místa světadílu, kde pravidelně sněží. Leden a únor jsou nejteplejší měsíce. Teploty vzrůstají směrem k severu (rovníku).
Sever světadílu, Arnhemská země, a severovýchodní Austrálie mají vlhké monzunové podnebí se srážkovým úhrnem 2500 mm - 3500 mm/rok. Na severozápadním a východním pobřeží se setkáváme s tropickými cyklonami - tajfuny, které přinášejí i záplavy.
- mapa znázorňuje nejčastější dráhy Tajfunů v Austrálii a Oceánii
V oblastech západní a střední Austrálie se setkáváme s aridními oblastmi, s dlouhými periodami sucha. V některých oblastech srážkové úhrny nedosahují ani 150 mm/rok.
Východoaustralské pohoří a jihovýchod kontinentu jsou vystaveny jihovýchodnímu pasátovému proudění. Pobřežní nížiny a návětrné svahy hor proto mají dostatek srážek.
Nerovnoměrné rozložení srážek a jejich nedostatek způsobily, že Austrálie má velice chudou říční síť. Dvě třetiny území tvoří bezodtoké oblasti. V aridních oblastech střední a západní Austrálie se setkáváme s creeky - občasnými vodními toky, které mají dostatek vody jen v období dešťů a zbývající část roku vysychají.
Nejvýznamnější řeku Murray a její přítok Darling napájí srážky z Velkého předělového pohoří. Systém zavlažovacích kanálů napojený na tyto řeky poskytuje vodu pro zavlažování půdy na jihovýchodě země. Podzemní voda artéských pánví částečně kompenzuje deficit povrchové vody. Tento zdroj vody umožňuje život obyvatel a rozvoj hospodářství - chov dobytka ...
Australská jezera jsou většinou slaná, protože mají velký výpar a slabý zdroj napájení. Jejich plocha kolísá (podle množství srážek). Podle původu vzniku převažují tektonická jezera. Největší je Eyreovo jezero s rozlohou 9 - 12 tisíc km2, Torrensovo jezero, Gairdnerovo jezero.
- obrázky znázorňují australské endemity - vačnatce koalu a klokana
FAUNA A FLÓRA
Postavení fauny a flory je v Australii specifické v důsledku dlouhé izolace kontinentu. Ze dvou třetin převažují endemické druhy.
Původní lesy a křoviny se dochovaly nejvíce na severním a východním pobřeží. Charakteristickými zástupci jsou blahovičníky (eukalypty) a trnovníky (akácie). Původní porosty byly téměř vymýceny pro hospodářské vužití země - stavební dřevo, získání orné půdy,pastevectví .... Lesy v současnosti pokrývají jen 5% celkové plochy světadílu. Hlavní rostlinné formace dnes tvoří buš - řídký, především blahovičníkový les, savana, scrub - křovinatý porost tvrdolisté vegetace např: blahovičníků, akácií, pouště, polopouště.
Většinu savců zastupují vačnatci - klokani, medvídkové koaly, vombati, vačice, ještěři ptakořitní - ptakopysk, ježury, významné je i australské ptactvo např. pštros emu hnědý, ledňák obrovský. Na kontinentu kromě psa Dingo zcela chybějí šelmy.V Austrálii žije také velké množství druhů pavouků a plazů.
Obrovským problémem se pro Austrálii staly nedomácí druhy zavlečené na kontinent evropskými osadníky - kozy, králíci, psi, ropuchy a jejich nekontrolovatelné množení.
- mapy znázorňuje oblasti rozšíření králíka polního a geobiomy Austrálie
