POLOHA A ROZLOHA

Evropa vytváří spolu s Asii kontinent Euroasie. V důsledku rozdílného geologického,historického i socioekonomického vývoje je však Evropa chápána jako samostatný světadíl.

Okrajové body pevniny tvoří na severu mys Nordkinn, na západě mys Roca,na jihu mys Marroqui a východní hranici, mezi Asií a Evropou, vymezil člověk.Tradiční hranice je vedena od severu Severním ledovým oceánem z ostrovů Nová Země, východním úpatím pohoří Ural, horním tokem řeky Ural, řekou Embi, pobřežím Kaspického moře, Kumo-manyčskou sníženinou, Azovským a Černý mořem, úžinami Bospor a Dardanely, pobřežím poloostrova Malá Asie.

Rozlohou 10 058 912 km2 se evropský světadíl řadí mezi nejmenší světadíly počtem obyvatel asi 735 mil (2010) mezi nejlidnatější a hospodářským významem mezi tři nejdůležitější světová centra.

POVRCH

Povrch Evropy je pestrý jak v horizontálním, tak vertikálním členění. Necelých 60% povrchu tvoří nížiny, průměrná výška světadílu je 320 m. Současný povrch Evropy je výsledkem složitých geologických procesů z minulosti i současnosti.

V dávném geologickém období byla Evropa součástí prakontinentu Laurasie. Prostor mezi Evropou a Asií vyplńovalo rozsáhlé moře Tethys, které zaniklo až v prvohorách. Ve druhohorách se Laurasie začala rozpadat.
Nejstarší části Evropy, jejím jádrem, jsou štíty tvořeny předprvohorními horninami. Baltský štít vystupuje na povrch v oblasti Skandinávie - Švédska, Finska a na severozápadu Ruska. Ukrajinský štít vychází na povrch v oblasti dnešní západní Ukrajiny.

V Evropě proběhlo několik horotvorných procesů. Kaledonské vrásnění z počátku prvohor dalo vzniknout např: Skotské vysočině a Skandinávskému pohoří.
Variské vrásnění (v Česku nazývané hercynské) proběhlo na konci prvohor a vytvořilo např: Českou vysočinu, Mesetu, Středoněmeckou vysočinu, Ural.

Pohoří vzniklá v průběhu kaledonského a variského vrásnění jsou označovaná jako stará pohoří, jejich povrch byl značně zarovnán. V důsledku alpinského vrásnění došlo k jejich rozlámání a pohybům podél zlomů a vznikla tak kerná pohoří.

- 3D mapa Mt. Blancu, nejvyššího vrcholu Evropy

Největší vliv na vývoj současného reliéfu mělo Alpínské vrásnění (alpínsko-himálajské), kdy došlo na konvergentním rozhraní Euroasijské a Africké litosférické desky ke vzniku obrovských horských pásem alpsko-karpatsko-himálajské soustavy. V Evropě byly vyvrásněny např: Alpy, Karpaty, Pyreneje, Apeniny.

Pohoří vzniklá během alpínského vrásnění se označují jako mladá pohoří.
Jejich štíty jsou většinou oproti starým pohořím ostřejší a strmější.

ALPY

Alpy jsou nejvyšším evropským pohořím. Nejvyšší horou je Mont Blanc 4 807 m n.m. (nejnižším bodem Evropy je pobřeží vysychajícího Kaspického moře je –28 m n. m.) Alpský oblouk dosahuje délky asi 1 200 km a maximální šířka se pohybuje okolo
250 km. Depresí probíhající na linií Bodamského jezera,Lago di Como a údolím Rýna se dělí na Západní a Východní Alpy. Centrální část, krystalické jádro, tvoří krystalické břidlice, ruly, žuly např: Vysoké Taury. Vnější pásma, příkrovy, tvoří vápence a dolomity např: Dolomity, Dachstein.
Alpy jsou svou polohou i rozlohou fenoménem, který výrazně ovlivňuje klima Evropy a je pramennou oblastí významných evropských řek např: Rýna, Rhôny

- obrázky znázorňují Alpy v Rakousku

Endogenní síly mění tvář Evropy i v současnosti. S pohyby litosférických desek v jižní Evropě souvisí zemětřesná a sopečná činnost v Itálii např: aktivní sopky
Vesuv, Etna. S nejintenzivnější zemětřesnou a vulkanickou činností se však setkáváme na divergentním rozhraním litosférických desek, v oblasti Islandu.

Současné tvary povrchu Evropy jsou ovlivněny působením exogenních činitelů.

Ve čtvrtohorách pokrýval velkou část Evropy pevninský i horský ledovec. Zalednění probíhalo v cyklech, střídaly se doby ledové (glaciály) a doby meziledové (interglaciály). V dobách ledových se vytvářela nánosy spraší, na nichž se později vytvořily nejúrodnější půdy - černozemě. Při intenzivním mrazovém zvětrávání se vytvářely např:mrazové sruby, suťová pole. V interglaciálech se utvářela podoba dnešní říční sítě, podél vodních toků vznikaly rozsáhlé náplavové roviny.

Pevninský ledovec - zasahoval ze severu, Skandinávie, až na hranice dnešního Česka. Pokrýval část Východoevropské roviny, severní Německo i např: Britské ostrovy. Při svém ústupu modeloval krajinu a zanechal typický ledovcový reliéf: rovinatou krajinu s morénami, skalními ohlazy, bludnými balvany,rozsáhlé jezerní plošiny s řadou jezer např: Pomořanská jezerní plošina, Karelo-finská jezerní plošina. Kontinentální ledovce se dnes vyskytují v malé míře na Islandu - Vatnajökull, a evropských ostrovech Severního ledového oceánu.

Horský ledovec - se rozkládal ve vyšších polohách. S pozůstatkem ledovcové činnosti se setkáváme i v některých pohoří v jižní Evropě. Ledovce formovaly říční údolí a vytvářely trogy, jejich zatopením mořem vznikaly fjordy např: v Norsku, horské kotle - kary, jsou v současnosti často vyplněna jezery - plesy, např: v Tatrách Štrbské pleso. Nejrozsáhlejší horské ledovce se dochovaly v Alpách např. Aletschský ledovec v Bernských Alpách

Značnou část Evropy pokrývají karbonátové horniny. Krasový reliéf s množstvím povrchových i podpovrchových tvarů - škrapů, závrtů, jeskynních systémů, krápníků se vyvinul především v oblasti Středomoří např: v Chorvatsku.

Na modelování reliéfu se v poslední době výrazně podílí přímou i nepřímou činností člověk - zemědělství, zakládání sídel, těžba nerostných surovin, doprava ...