EVROPA JAKO SVĚTOVÉ CIVILIZAČNÍ CENTRUM

Lidská společnost se rozvíjela v různých částech světa s rozdílnou intenzitou, v různých obdobích ale zpočátku především v závislosti na přírodních podmínkách.

Vývoj evropské civilizace je úzce spjat se Středomořským prostorem a jeho kořeny zasahují na asijský i africký kontinent.

Nejstarší období evropské historie, Fénická kultura, zasahuje na východní pobřeží Středozemního moře do oblasti dnešního Libanonu. Féničané jsou známí jako zdatní mořeplavci a obchodníci.

Na jejich základech vznikly starořecké kultury Kréty a později i antická civilizace. Řecké období bylo vystřídáno Římany. Svého rozkvětu dosáhla Římská říše za císařství v letech 27 př.n.l. - 395 n.l., kdy ovládala celé Středozemí. Rozpadem Římské říše se centrum evropského rozvoje posouvá dál na Pyrenejský poloostrov.

V tomto období se v Evropě uplatnil silný vliv Arabské kultury. Období středověku bylo ovlivněno nástupem velkých zámořských objevů. Vůdčí postavení v Evropě získávají námořní mocnosti. Nejdříve Španělé a Portugalci, později Holanďané, Francouzi a Angličané.

Ovládnutím zámořských teritorií bylo pro Evropu obrovským impulsem jejího dalšího rozvoje.Těžištěm rozvoje Evropy se staly přístavy v ústích velkých řek a pobřeží Severního moře, žačla nastupovat průmyslová revoluce.

Během dvou století se průmyslová revoluce z Anglie postupně rozšířila do všech oblastí Evropy. Průmyslová revoluce dala vznik tzv. evropské technické civilizaci nazývané též civilizace západní. Postupem času tato civilizace ovládla Severní i Jižní Ameriku, Asii, Austrálii i Afriku. Její rozšíření do celého světa je projevem tzv. globalizace světa.