HOSPODÁŘSTVÍ

Průmyslová revoluce, která nastartovala postupný ekonomický růst světa vznikla v 18.st v Evropě - Anglii. Evropa jako světadíl si zachovala vůdčí postavení v hospodářství,politice i kultuře až do poloviny 20.st.

Druhá světová válka přinesla Evropě zásadní změny.Západoevropské země postupně ztratily své kolonie a bipolární rozdělení světa po druhé světové válce,znamenalo ztrátu zahraničních trhů i mezinárodní spolupráce.

Západoevropské země s výraznou podporou USA, překonaly poválečné období díky tzv. Marshallovu plánu. Začínající spolupráce západoevropských zemí ihned od počátku usilovala o vytvoření vyššího stupně integrace – jak v oblasti ekonomiské, kulturní i politické.

V roce 1958 zahájilo činost EHS - Evropské hospodářské společenství, později Evropské společenství - ES a v roce 1992 Evropská Unie– EU. Integrační proces evropských zemí je složitým procesem sjednocování evropských zemí jejichž cílem je existence společného trhu zboží a služeb,volný pohyb občanů, pracovní síly a kapitálu.

Východoevropské země přistoupily ke vzájemné spolupráci ale tzv. ekonomickým sjednocováním. Vznikla Rada vzájemné hospodářské pomoci – RVHP 1949, která měla koordinovat rozvoj strategicky důležitého těžkého průmyslu, bohužel na úkor ostatních oborů hospodářství.Tato volba nebyla správná.

Více než čtyřicetiletý odlišný vývoj obou evropských částí tzv. východního a západního bloku, silně poznamenal ekonomickou i sociální úroveň států.

Postupný rozpad evropské sicialistické soustavy ukončil bipolární rozdělení světa a nastartoval proces transformace východoevropské soustavy zemí.

Přesto, že Evropa řeší řadu problémů, jako makroregion, celek, vytváří jedno ze tří světových hospodářských center a spolu se sveroamerickým (USA,Kanada) a východoasijským (Jižní Korea,Japonsko) prostorem tvoří tzv. bohatý "sever".