HISTORIE
Čínská civilizace se řadí mezi najstarší na světě. Počátky civilizace se formovaly od 7. tisíciletí př.n.l. a kolem 5 tisíciletí př.n.l. se v oblasti východní Asie objevují první státní útvary. Již v období kolem roku 1700 př. n.l., za vlády dynastie Šang, Číňané znali bronz, měli své písmo, stavěli města ... V období 1. století př. n. l. jsou záznamy o tzv. "Hedvábné cestě" - obchodní trase, spojující Čínu se Střední Asií, později i Blízkým Východem a Evropou.
Od 6. století našeho letopočtu se Čína nazývala "Říši středu". Historické území se rozkládalo na východě Asie v povodí čínských řek Chang Jiang (Jang-ć-tiang, Dlouhé řeky) a Žluté řeky. Tato starověká Čína se dělila na severní a jižní část. Hranici odělující obě části Číny tvořilo pohoří Qin Ling. Mnoho staletí si Čína uchovala, díky své izolaci, pocit vyjímečnosti a "dokonalosti" , její území chránila proti nepřátelům ze severu téměř 3 500 km dlouhá Velká čínská zeď.
Čínské císařství ukončila dynastie Čching, která padla v roce 1911 po tzv. "opiových válkách" s Británií, Francií a Japonskem.
V roce 1912 definitivně padlo císařství a Sunjatsen vyhlašuje Čínskou republiku. Čankajšek zakládá Kuomintang (Národní strana) s demokratickým programem, podporovanou střední třídou - statkáři, průmyslníky, bankéři. V roce 1921 byla založena Komunistická strana, v jejímž čele stanul Mao Ce-tung, podporována především chudými rolníky. Čínu zasahuje válečné období druhé světové války, boj s Japonskem, i občanská válka mezi nacionalisty a komunisty.
V roce 1949 Mao Ce-tung poráží Čankajška a vyhlášuje Čínskou lidovou republiku. Čankajšek se svými stoupenci odchází na Taiwan a vyhlašuje Čínskou republiku.
Za vlády "velikého Mao Ce-tunga" došlo na kolektivizaci zemědělství a zestátnění průmyslu. Proběhly "pseudoreformy" hospodářství Číny označována jako tzv. Velký skok v letech 1958-1960 a Velká proletářská kulturní revoluce, v letech 1966-1976, která na dlohou dobu poznamenala život země. Násilně obsadil i mírumilovný Tibet. Zemřel až v roce 1976. Po jeho smrti dochází k pomalé "obnově" Činy na diplomatickém poli.
Na počátku 3. tisíciletí, po zániku "socialistické cesty", provádí Čína vlastní silnou národní i mezinárodní politiku a stává se světovou velmocí.
Do roku 1997 britské dominium, rozkládající se na větších ostrovech Hongkong, Lan Tao, a poloostrově Kowloon a více než 200 malých ostrůvcích Jihočínského moře.
- obrázky znázorňují nejvyspělejší část Číny - Hongkong
Významné světové obchodní a finanční centrum! Čína se zavázala, že Hongkongu poskytne na dalších 50 let autonomii a "hospodářskou svobodu".
Území položené vysoko v horách v oblasti tibetské náhorní plošiny. Ve své dlouhé historii byl Tibet střídavě součástí mongolské, čínské nebo mandžuské říše.
V 6.století Songcän Gampa zakládá hlavní město Tibetu Lhasu. První dalajláma byl zvolen roku 1391. Od 14. století je budhismus národním náboženstvím. vzniká zde lámaismus, směr buddhismu.
- obrázky znázorňuje tibetské sídlo dalajlámy - Potalu a posvátkou horu Tibeťanů Kailas
Po vyhlášení Čínské republiky zesílily snahy Tibetu o státní suverenitu. V roce 1913 vyhlásil dalajláma samostatnost. V říjnu 1950 Čína uplatnila historické nároky a násilně začlenila Tibet do hranic svého území. Tibetská exilová vláda spolu s dalajlamou, nejvyšším tibetským představitelem, uprchla do Indie.
Tändzin Gjamccho (*1935) - 14. dalajláma, je světová osobnost, reprezentující Tibet, na mezinárodní scéně. V roce 1989 mu byla udělenal Nobelovu cenu míru za úsilí nenásilnou cestou obnovit svrchovanost a nezávislost Tibetu.
POLOHA A ROZLOHA
Čína se rozkládá v centrální a tradičně ve východní Asii. Na východě stát omývají vody Žlutého, Východočínského a Jihočínského moře. Jižní a východní hranici vytvářejí nejvyšší horstva Asie např: Himálaje.
Rozlohou 9 598 583 km2, je po Rusku, Kanadě a USA, čtvrtým nejrozlehlejším státem světa. Počtem obyvatel téměř 1 420 000 miliónů je nejlidnatější zemí světa. Hlavní město Peking má v aglomeraci více než 20 mil. obyvatel.
Čína sousedí se státy: Severní Korea, Rusko, Mongolsko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Afghánistán, Pákistán, Indie, Nepál, Bhútán, Myanmar, Laos a Vietnam.
POVRCH
Větší část země je hornatá. Na území Číny zasahuje nejvyšší horský komplex světa, zahrnující např: Himálaje, Karákoram nebo Ťan Šan. Nejvyšších výšek území dosahuje na jihu. V Číně leží i nejvyšší hora světa - Mount Everest (Čchomolangma) 8848 m n. m. a dalších pět vrcholů přesahujících hranici 8000 m n. m. Pohoří vyplňující JV a V země např: Jihočínská a Severočínská hornatina jsou výrazně nižší.
Sever ale především západ území zaujímají nížiny - úrodná Velká čínská nížina a Mandžuská nížina - a pánve např: S´čchuanská. Část území na severu, při hranicích s Mongolskem, pokrývají neúrodné pouště Gobi a Taklamakan.
- obecně zeměpisná mapa Číny
PODNEBÍ
Velká rozloha Číny způsobuje velkou rozmanitost klimatu. Sever území se nachází v mírném podnebném pásu, hranici tvoří pohoří Qin Ling a Dlohá řeka, JV leží v subtropech. Jih Číny má tropické klima, území je pod vlivem monzunového proudění. Charakteristickým znakem klimatu je vysoký stupeň kontinentálity podnebí a vliv nadmořské výšky.
Severovýchodní část státu má kontinentální klima s extrémními teplotami. Zima je chladná s průměrnými teplotami -20°C, léto je teplé - teploty dosahují v průměru 22°C - ale krátké. Roční úhrn srážek kolísá od 250 - 550 mm.
Severní a severozápadní Čína je pod vlivem chladného sibiřského proudění. Studené větry do této oblasti přinášejí zimní teploty klesající až k -30C.
Jih a jihovýchod země má subtropické klima. Silná cyklonální činnost, tajfuny, v období od července do září přinášejí rozsáhlé záplavy. Zimní teploty klesají k -5°C, letní se pohybují kolem 25°C. Srážkové úhrny dosahují 500 - 700 mm/rok. V jižních oblastech zimní teploty neklesají pod 0°C. Nejčastěji se pohybují mezi 5°C - 13°C a v létě vystupují na 26°C - 28°C. Roční úhrn srážek je nejvyšší z celého čínského území a dosahuje 1100 – 1700 mm/rok.
VODSTVO
Dlouhá řeka (Jang-c´-ťiang, Čchang ťiang) - třetí nejdelší řeka světa, 6300 km dlouhý veletok pramení na Tibetské náhorní plošině v pohoří Tangla a ústí do Jihočínského moře. Je zdrojem vody pro závlahu v zemědělství i pro výrobu elektrické energie. V blízkosti města Wan-čou je budována vodní nádrž Tři soutěsky s největší hydroelektrárnou na světě. Dolní tok řeky je splavný pro zaoceánské lodě až do 1100 km vzdáleného přístavu ve vnitrozemí - Wuhan.
Další významné vodní toky jsou: Žlutá řeka (Chuang-che), Mekong, na jihu Ču-ťiang nebo Perlová řeka (Si-ťiang). Žlutá a Dlouhá řeka je spojena umělou vodní cestou - Velkým průplavem (Velkým kanálem) - nejdelším vodním kanálem na světě.
Čínská jezera jsou zastoupena jak v nížinatých, tak horských oblastech. Podle původu vzniku nejdeme na území Číny všechny druhy jezer. Nejznámější jsou: bezodtoká jezera Kukunor, Lobnor, říční jezero Tung-tching-chu, nebo např: ledovcové jezero Manasarovar.
ROSTLINSTVO A ŽIVOČIŠSTVO
Fauna Číny má pestré zastoupení. Žije zde obrovské množství ptáků. Stepní horské oblasti jsou domovem vzácných šelem - tygra usurijského a levharta sněžného. Mezi další savce řadíme např: levharta, opice nebo poloopice, buvoly. Charakteristickým zástupcem čínské zvířecí říše však bude Panda velká. Ve volné přírodě se vyskytuje vzácně, a žije pouze v Číně a Tibetu v oblastech, kde je dostatek bambusových výhonků.
Plochy pokryté lesy rychle ubyvají v důsledku intenzivního ekonomického rozvoje Číny. V současnosti pokrývají asi 12% rozlohy země. Ve vyšších nadmořských výškách rostou jehličnany, níže listnaté stromy. Jižní oblasti země pokrývá tropický les. Vzácným druhem je např: jinan Vzhledem k podnebí Číny tvoří významnou část flóry stepní a polopouštní rostliny.
OBYVATELSTVO A ADMINISTRATIVNÍ DĚLENÍ
Čína je nejlidnatější zemí světa, v současnosti má 1 420 mil. obyvatel.
Hustota zalidnění země je necelých 130 obyvatel/km2 ale rozmístění obyvatelstva je značně nerovnoměrné. Většina obyvatel Číny žije při jižním a východním pobřeží země, centrální část území je téměř neosídlená. Městské obyvatelstvo tvoří pouze kolem 40 % obyvatel.
"Populační exploze" Číny je i v současnosti problém. Početní růst obyvatelstva se podařilo zastavit pomocí vládních limitů na děti, kontrol a nařízení. Cílem opatření, které v roce 1979 stanovila vláda, bylo snížit porodnost na jedno dítě v rodině. Překročení "limitů" se trestá snížením např: přídělů potravin, nebo v krajních případech i potraty. Kontrolovaná porodnost způsobila růst generace tzv "malých císařů", rozmazlených jedináčků, protože v Číně má tradičně vyšší postavení muž než žena. Současný růst populace (2022) je pouze 0,55%.
Do roku 2050 připadne na každou osobu starší 60 let pouze 1,6 dospělého člověka v produktivním věku. Čína se tak ocitne během velmi krátkého období v posledním stádiu demografické revoluce a bude řešit problém s přirozeným přírůstkem.
| počet obyvatel Číny v roce 1949 | počet obyvatel Číny v roce 1969 | počet obyvatel Číny v roce 1979 | počet obyvatel Číny v roce 2022 |
| 542 mil. | 807 mil. | 970 mil. | 1 420 mil. |
Podle národnostní složení se v Číně rozlišuje přes 55 etnických skupin. Nejpočetnějšími národy jsou: Číňané (Chanové) - zaujímají 91% obyvatelstva, Čuangové - 1,4% obyvatelstva, Chuejové - 0,8% obyvatelstva, Mandžuové - 0,8% obyvatelstva. Mezi další významné národnostní menšiny řadíme: Mongoly, Korejce, Ujgury, Kazachy nebo Tibeťany. Střední délka života dosahuje již hodnoty vyspělé země - 75 let.
Náboženské složení podle počtu věřících: oficiálně tvoří až 55% obyvatel ateisté, neoficiálně jsou zastoupenyvýchodní tradice a náboženství: taoismus tvoří 10% věřících, konfuciánství 10% věřících, buddhismus 18% věřících, křesťanství 5% věřících, islám 2% věřících.
Konfucius (Kchung-fu-c, 552 - 479 př.n.l.), čínský filozof, který formuloval filozoficko-etické učení zaměřené na harmonizaci zájmů individua a společnosti. Jeho učení bylo prohlášeno za státní filozofii Číny, tisíciletí patřilo k základům identity Číňanů. Konfucius je považován za jednoho z největších filosofů lidstva. Podle něj má poddaný naslouchat a ctít panovníka, syn otce, mladší bratr staršího, žena muže.
Taoismus - za jeho zakladatele se pokládá Lao-c´, o něco starší současník Konfucia. Na rozdíl od konfucianismu, zaměřeného především na vztah člověka k člověku, taoistické učení se soustřeďovalo na vztah k přírodě. Jádrem učení byl pojem tao, cesta.
Chanové - nejpočetnější národ Číny i světa
Úředním jazykem je čínština tzv. mandarínská čínština ale v každém regionu se hovoří rozdílnými čínskými dialekty. Jejími hlavními rysy jsou analytičnost, jednoslabičnost morfémů a tónové rozlišování homonym čtyřmi tóny v poloze hlasu. Má množství nářečí, mnohdy navzájem nesrozumitelných, která se dělí do dvou základních větví - severních a jižních dialektů. Jednotícím pojítkem je proto psaný jazyk. Velká města, obchodní a turistická centra upřednostňují angličtinu. Značná část Číňanů, podle neoficiálních statistik až 14% obyvatel, je negramotných.
Administrativně je země rozdělena na 22 provincií (šeng), Taiwan tvoří "zvláštní" 23. provincii, 5 autonomních oblastí (zizhiqu) a 4 přímo spravovaná města (městské oblasti - Shi) .
Stupeň urbanizace dosahuje 63%. Největší megalopole, jádrové městské oblasti osídlení jsou v deltách řek: Žlutá řeka - Tencin (Tchien ťing ) a ve vnitrozemí navazující Peking v deltě Dlouhé řeky - Shangai, Nankin (Nanjing), Čang čou (Hangzhou, Chang čou) v deltě Perlové řeky - Hong Kong (Xianggang) Kanton (Guangzhou) Macao, Šen Čen (Shenzhen, v oblasti Sečuánské pánve - Čeng-du (Čcheng-tu,Chengdu) Čun-king (Chongging,Čchung-Čching) ...
Autonomní oblasti: Guangxi Zhungzu Zizhiqu (Čuangská AO), Nei Mongol Zizhiqu (AO Vnitřní Mongolsko), Ningxia Huizu Zizhiqu (Chuejská AO), . Xinjiang Uygur Zizhiqu (Ujgurská AO) a Xizang Zizhiqu (Tibetská AO).
- obrázky znázorňují tradiční klid venkova a moderní metropole Číny Šanghai
Peking - (Beijing), necelých přes 20 mil. obyvatel s aglomerací - hlavní město Číny, historické sídlo čínských císařů
- centrum státu - důležitá dopravní křižovatka, zázemí kultury a vzdělání, průmyslová výroba: hutnictví výroba železa aoceli, elektrotechnický průmysl, textilní, sklářský, výroba el. energie, petrochemie ...
Šanghai - (Shanghai), 29 mil. obyvatel s aglomeracil., je největším městem Číny, dopravní křižovatka - největší přístav světa (ústí Dlouhé řeky), největší průmyslové a obchodní centrum Číny
- průmysl hutnický, výroba oceli a železa, strojírenský - výroba dopravních prostředků, loďí, elektrotechnika, elektronka, jemná mechanika, chemický průmysl - výroba průmyslových hnojiv, gumárenství, petrochemie ...
Mezi největší města Číny (v aglomeraci přes 10 mil. obyvatel) řadíme: Šanghaj, Peking, Kanton, Tencin, Čeng-du, Šen-Čen, Wuchan ...
TĚŽBA A PRŮMYSL
Čína má světově významné zásoby nerostných surovin. Čína je zemí s největšimi zásobami černého uhlí, železné rudy, wolframu a cínu v oblasti Mandžuské nížiny a Východočínské nížiny. Přední příčky zaujímá i v těžbě zinku, bauxitu, manganu, olova, mědi nebo zlata a diamantů. Důležité jsou zásoby ropy a zemního plynu. Vyskytují se i nerudné suroviny např: písky, štěrkopísky, sádra, sůl, tuha, fosfáty...
- obrázky znázorňují moderní Čínu - kosmický program a finanční služby
Industrializace Číny začala v třicátých letech 19.století v oblasti Madžuska, kde se soustředil těžební a těžký průmysl - těžba černého uhlí a výroba železa a oceli.
Významným impulsem pro rozvoj čínské ekonomiky byly vybrané oblasti při východním pobřeží země tzv. šest zvláštních ekonomických zón (ZEZ) a desítky tzv. otevřených přístavů - např: Macao, Kanton, Hong Kong, Šen čen, Tencin ... jenž nabídly výhodné podmínky pro zahraniční investory, především daňové a celní úlevy a levnou pracovní sílu.
Zvláštní forma řízení čínského hospodářství je kombinací centrálně řízené ekonomiky s prvky tržních ekonomik. V současnosti proto čínská ekonomika tvoří jednu z nejrychleji se rozvíjejících i nejsilnějších ekonomik světa. Má značný surovinový, vědecký i ekonomický potenciál.
Výrazem úspěchu Číny jsou megalomanské projekty např: přehrada Tři soutěsky, stavba výškových budov, OH v Pekingu, opomenou nesmíme zbrojní průmysl a kosmický program korunovaný úspěchem při výpravě prvního čínského kosmonauta do Vesmíru.
Struktura hospodářství je zastpupena z 20% zemědělskou výrobou, 48% průmyslovou produkcí a 32% tvoří služby.
Stále převládá těžký průmysl - výroba oceli a železa, chemický průmysl a strojírenství - soustřeďěné ve východní části země. Tradičními obory jsou textilní a kožedělný průmysl, řemeslná výroba a potravinářský průmysl. Prudký rozvoj zaznamenává finančnictví a služby.
Hlavní exportní komodity Číny tvoří: rudy, ropa, ocel, stroje, elektrovýrobky, textil, spotřební zboží např: domácí elektronika, hračky, výrobky z umělých hmot ... Nejdůležitější obchodní partneři jsou: Japonsko, USA, státy EU, Jižní Korea.
- obrázky znázorňují obrovské ekonomické rozdíly čínského venkova a měst
ZEMĚDĚLSTVÍ
V zemědělství převažuje rostlinná výroba nad živočišnou výrobou. Hlavnní zemědělskou oblastí je Velká čínská nížina. Orná půda pokrývá asi 11% celkové rozlohy země, pastviny zaujímají 4% celkové rozlohy země.
Pěstuje se kukuřice, pšenice, rýže - Čína je jedna ze světových obilnic - světově významná je produkce brambor,sojových bobů, citrusů, tabáku, bavlny a čaje.
- obrázky znázorňují důmyslný systém zavlažování rýžových polí v horských oblastech
Živočišná výroba je rozšířená na jihu země. Světově významný je chov vepřů, skotu a drůbeže. Ve východních oblastech země je důležitý chov ovcí, jaků nebo velbloudů. Čína se řadí mezi přední státy světa v produkci mořských i sladkovodních ryb.
CESTOVNÍ RUCH
Z obrovského množství přírodních a kulturních památek začala Čína "těžit" až v posledních desetiletích a ihned se stala "turistickým hitem" cestovních kanceláří. Řadí se mezi 6 nejnavštěvovanějších zemí světa, a z cestovního ruchu do státního rozpočtu plynou nemalé finanční prostředky..
V Číně se nachází 32 památek zařazených na prestižním seznamu UNESCO. Mezi nejčastěji navštěvované destinace řadíme: Peking, Hongkong a Velkou čínskou zeď.
Hlavní město Peking: náměstí Tchien-an-men s Velkou dvoranou lidu, Mao Ce-tungovo mauzoleum, Brána nebeského klidu, Konfuciův chrám, Letní palác, císařské Zakázané město.
- obrázky znázorňují jeden z "magnetů" cestovního ruchu Velkou čínskou zeď
Hrobky dynastie Ming, chrám spícího Buddhy, Visutý klášter v údolí Jinlongu, palác Potala ve Lhase, Suzhou - "Benátky Východu", Hangzhu - pagoda Šesti harmonií, Velký kanál (nejdelší kanál na světě), množství parků a zahrad např: park Huangpu v Šanghaji, park Renmin, Lanzhou - parky Lanshan a park Pěti pramenů, Nebeské jezero, Yangshuo - vápencové skály s jeskyněmi, ale i závody F1 - Velká cena Číny, mauzoleum císaře dynastie Čching - Terakotova armáda...
- obrázky znázorňují Hongkong a Peking - chrám Nebes a Zakázené město