Lidská tragikomedie

Ve čtvrtek 19. ledna jsme se spolužáky zhlédli hru Lidská tragikomedie českého autora Ladislava Klímy. Hra sleduje osudy pěti spolužáků, kteří zrovna udělali maturitu. Jarda Pulec je literát, nemá peníze, a když nějaké získá, utopí je v alkoholu. Alois Kantorka je pilný a svědomitý, chce se stát vědcem a přispět světě vědy svým vlastním dílem. Vladimír Shoř je nevybíravý Don Juan, nevybírá si své partnerky a chce působit dojmem Casanovy. Emil Obnos, syn bohatých rodičů, opovrhuje penězi a za svůj vzor má Napoleona. Tajemný Odjinud považuje objevování sebe sama za smysl života, autor projektoval své myšlenky právě do této postavy.
Čtveřice maturantů se setkává v hospodě, kde se baví o svých životních cílech, každý z nich považuje ten svůj cíl za nejdůležitější a ostatní za podřadné. Později za nimi přijde spolužák Odjinud, jeho jediným cílem je hledání sebe sama. Řekne jim, že nikdo z nich nemá budoucnost, že zradí své ideály a že jediný Pulec má nějakou jiskru, která se však nemůže rozhořet kvůli alkoholu. Dohodnou se, že se za třicet let setkají ve stejné hospodě, aby mu dosvědčili, že se mýlí. Odjinud slíbí, že přijde, i kdyby umřel, a odejde. Do hospody přichází Pulcova pěstounka, řekne mu, že mu schovávala peníze na studia.
Po třiceti letech je Pulec opět bez peněz, všechno dal za alkohol. Ze Shoře se stal podpantoflák, z Obnose tlustý zbohatlík, který nepozná, že nikdo ho neobdivuje pro něj, ale pro jeho peníze, a Kantorka se oženil a je teď pro smích celému městu, protože jej jeho žena podvádí a dítě, o kterém si myslí, že je jeho, je nějakého oficíra. Přestože se může zdát, že Pulec je na tom nejhůř, je to právě naopak. Jako jediný nezradil své ideály. Začne bouřka a Kantorkova dcera začne mluvit o nějakém bubákovi, který přichází s ní. Do hospody vchází Odjinud a vypráví svůj příběh, hledal sebe sama po celém světě, a když už byl skoro u konce, uštkl jej jedovatý had. Řekne jim pravdu o jejich ideálech, snaží se jim otevřít oči, ale nikdo, až na Pulce, ho nechce poslouchat. Povzbuzuje Pulce, aby skončil s pitím, a řekne mu, ať se poté, co odejde, podívá do své kapsy. Když tak Pulec učiní, najde zde peníze. Ostatní mu je chtějí sebrat a tvrdí, že Odjinud byl pouze halucinací. Pulec odejde. Dva policisté přicházejí zatknout Obnose.
Ve třetím dějství je již hospoda zbořena. Pulec zde ale stejně přijde, protože cítí, že se zde mají setkat. Už ale není alkoholicky ubožák, přestal pít, oženil se a zbohatl. Žena mu ale zemřela. Ve zbořeništi potkává Shoře, ale ne toho energického Casanovu, ale nahluchlého ubožáka nenávidícího svou ženu, která mu ani nedá najíst. Baví se o Kantorkovi, který zjistil, že ho žena podváděla a že to dítě, které tak miloval, není jeho. Když to zjistil, zbláznil se a teď nemá paměť v pořádku a ještě k tomu jej jeho dcera mučí. Kantorka v tu chvíli přijde a vypadá spokojeně, myslí si totiž, že jeho žena je na umravňovacím turné. Jako poslední zde přichází Obnos, zatkli ho za korupci a zbavili majetku. Kantorka si to ale nepamatuje, tak se k němu pořád chová jako k bohatému. To Obnosovi vadí, a tak se porvou, Shoř se snaží je od sebe odtrhnout. Přijde policie a tyto tři odvede s sebou. Pulec tedy zůstává v bývalé hospodě sám, dokud za ním nepřijde Odjinud. Ten mu řekne, že ta jiskra se rozhořela, že svití vlastním světlem, neodráží jen světlo cizí. To světlo ale nemůže svítit naplno, dokud žije, Odjinud mu tedy dá flašku, ať se uchlastá. Pulec nejdříve vzdoruje, nechce se vrátit k pití, později ale podlehne a začne tedy znovu pít, tím hra končí.
Přestože filozofická a realistická díla se mi moc nelíbí, tuto hru jsem si užil a rozhodně bych ji doporučil.

Ondřej Horsák, student 2. A