HAPRDÁNS - Stará Aréna
V pondělí třináctého března, ihned po jarních prázdninách, jsme se v podvečer zase jednou vypravili do naší Staré (známé) Arény. Tentokrát na představení HAPRDÁNS neboli HAmlet PRinc DÁNSký. Zkrátka na méně známou verzi známé Shakespearovy tragédie, tentokrát ve svižném, komickém kabátě.
Po vstupu do vcelku nenápadných dveří jsme po točitém schodišti vystoupali až k baru lomeno kavárně Staré Arény. Z trochu bohémsky vyhlížející místnosti, provoněné cigaretovým kouřem a praženou kávou, jsme úzkou chodbičkou prošli do tmavé, lehce osvětlené divadelní scény. Usadili jsme se a vzrušeně debatovali o tom, co že nás to vlastně dnes večer čeká.
Než jsme se však stihli pořádně rozkoukat, vystoupil na jeviště muž se slaměným kloboukem a koženou brašnou. Beze slova se posadil k malému dřevěnému stolku, otevřel svou brašnu a začal z ní vytahovat svazky mrkví. Celé hlediště s úžasem sledovalo muže, který se pokojně věnoval čištění své hromádky zeleniny.
Po chvíli se na scéně objevil postarší pán s laskavýma očima, po boku s vlídně se usmívající vitální dámou. Člověk by si řekl: sympatický manželský pár, který nestihl začátek představení, a tak teď spěchá, aby se na poslední chvíli usadil na svá místa. Vtom se však oba zastaví na samém středu osvětleného pódia a se za zády založenýma rukama si s úsměvem na rtech prohlíží početné zastoupení dnešního publika. A obecenstvo už tuší… jsou to herci.
Po chvíli vzájemného si vyměňování úsměvů mezi jevištěm a hledištěm do sálu vpadla drobná, o to však živelnější dívka, s rozpustile přidrzlým úsměvem a bosýma nohama.
No a asi takhle nějak to dále probíhalo. Tato pestrá čtveřice nám v průběhu představení demonstrovala, jak kreativně a vtipně lze shrnout jednu z nejopěvovanějších tragédií, které kdy byly napsány, Hamleta, a to vše jen za pomocí vařečky, sítka, ručního šlehače, hrnce a pár dalších kuchyňských potřeb.
O přestávce byl přímo na jevišti vyhlášen workshop, na kterém si každý mohl z již připravených mrkví vyrobit jednoduchou píšťalku, s níž potom v představení v Hamletově představení (to není omyl) mohl pískotem vyjádřit svůj názor na tuto „hru ve hře“ hlavního protagonisty.
Po této krátké pauze nám bylo herci názorně předvedeno, co se asi dělo v pozadí příběhu, kteréžto pozadí nám Shakespeare ve svém mistrovském kusu již neukázal. A také jak by asi vypadal Hamletův životní příběh, kdyby se odehrával v dnešní uspěchanější, frivolnější době.
Tento nesmírně vtipný mišmaš ještě eskaloval při alternativním zakončení, přeneseně zosobňujícím dnešní politické meetingy, vygradované před zraky všech diváků mixovaným a poté podávaným ovocným koktejlem, představujícím námi každodenně prožívanou mediální masáž.
Co víc ještě dodat. Jedná se vlastně o vtipně a duchaplně podaný příběh jednoho oidipovským komplexem trpícího dánského prince toužícího po pomstě. A to vše v originálním podání za doprovodu mrkvovo/dechového orchestru.
Myslím tedy, že mohu s jistotou říci, že do Staré Arény milerád opět zavítám a určitě nejsem jediný…
Adam Venhuda, student 4. A
