„Cesta z pekla“ a jiné.. MISE 2018 – Chrudim
Minulý týden v úterý (9. 10.) se vydal náš tým ve složení: Bart Brettschneider (3.A), Adam Černošek (4.A), Kateřina Materová (4.A), Petr Sedláček (3.A), Viktor Vlček (3.A) a Vojtěch Žďárek (3.A) společně s bezchybně nejdůležitější součástí naší výpravy – p. uč. Nemčikem, který se výtečně staral o naši fyzickou, ale i psychickou pohodu, na dvoudenní branný závod MISE.
Úterní odpoledne se závodilo ve vojenském areálu v Chrudimi, kde jsme si vyzkoušeli základy slaňování a raftingu, střelbu na terč po překonání překážkové dráhy, orientační běh, základy první pomoci a CQB (boj na krátkou vzdálenost). K večeru proběhlo vyhlášení výsledků, kde jsme dostali mimo jiné i „bojovou dávku jídla“ pro následující den v terénu, a následoval odpočinek a večeře.
Noc jsme přečkali ve stanu a okolo páté hodiny ranní jsme byli vzbuzeni za řevu vojáků a sirén. Týmy vyběhly ze stanů a seřadily se u přichystaných autobusů. Každému týmu byl přidělen instruktor a místo v autobuse, který nás poté vezl na asi 40 minut vzdálené místo. Tam jsme dostali zápisový arch společně s mapou, na které byla zakreslena (ne vždy přesně) různá stanoviště, a vydali se s baterkami v rukou vstříc plnění těchto úloh.
Na naší cestě kopcovitým terénem jsme otestovali nejen naše osobnosti a týmového ducha, ale i orientaci v mapě. Náš tým byl podroben zkouškám, jako je např. kroket s pneumatikou, lanová dráha, orientační běh, vzájemné porozumění a dalším. Nesmím taky opomenout přípravu „bojové dávky jídla“, kterou nám naservíroval šéfkuchař týmu v podobě výběru tří jídel; guláše, jeleního ragú a kuřecího masa.
Nejvíce ze všeho jsme si ale užili úkol s názvem „Cesta z pekla“, při jehož plnění jsme využili den předtím získaných zkušeností a slanili se z přehrady přímo do raftu, kterým jsme poté dopluli na určené místo. Zde jsme měli za úkol co nejrychleji poskytnout první pomoc dvěma zraněným. Po záchraně raněných jsme doběhli k místu, kde byli dva střelci z našeho týmu vyzbrojeni zbraněmi, a prostříleli nám cestu dále – k minovému poli, jež pro nás nebylo velkým problémem, a po chvíli jsme doběhli k určenému místu a tím dokončili toto stanoviště.
Do uběhnutí časového limitu jsme měli za úkol dostavit se na „pick-up point“, kde jsme byli, celí unavení, vyzvednuti autobusem a odvezeni zpět do vojenského prostoru v Chrudimi. Po návratu do stanu jsme se začali balit a čekali jsme, než se sečtou a vyhlásí výsledky.
Po vyhlášení jsme vyrazili vlakem směr Ostrava a dohrávali karty, ve kterých jsem „nešťastnou náhodou“ prohrál, a tak bylo o autorovi článku jasno.
Každopádně věřím, že můžeme být i nadále rádi za tuto nevšední zkušenost, a hlavně společně strávený čas.
Za tým „Just in time“ Petr Sedláček
